Sojuz (nosná raketa)
| Sojuz | |
|---|---|
 Start rakety Sojuz-FG | |
| Země původu |  Rusko (Sovětský svaz) |
| Rodina raket | R-7 |
| Výrobce | CSKB-Progress |
| Účel | vynášení kosmických lodí a družic |
| Rozměry | |
| Výška | 49,5 m (Sojuz-FG) |
| Průměr | 10,3 m |
| Hmotnost | 308 - 313 t |
| Nosnost | |
| na LEO | 6 900 (Sojuz-FG) |
| Historie startů | |
| Status | aktivní |
| Kosmodrom | |
| Pomocné motory – Bloky B, V, G a D | |
| Počet | 4 / Motor RD-107A |
| Tah | 813 kN |
| Specifický impuls | 2 400 N.s/kg |
| Doba zážehu | 120 s |
| Palivo | RP-1 / LOX |
| První stupeň – Blok A | |
| Motor | RD-108A |
| Tah | 779 - 977 kN |
| Specifický impuls | 2 400 N.s/kg |
| Doba zážehu | 285 s |
| Palivo | RP-1 / LOX |
| Druhý stupeň – Blok I | |
| Motor | RD-0110 |
| Tah | 298 kN |
| Specifický impuls | 3 240 N.s/kg |
| Doba zážehu | 230 s |
| Palivo | RP-1 / LOX |
| Třetí stupeň – Fregat | |
| Motor | S5.92 |
| Tah | 19,85 kN |
| Specifický impuls | 332 s |
| Doba zážehu | 1 100 s |
| Palivo | N2O4 / Asymetrický dimethylhydrazin |
Raketa Sojuz (rus. Союз; "svaz" fonetická výslovnost "sajuz") je rodina nosných raket, vyvinutých OKB-1 a vyráběných firmou CSKB-Progress v Samaře. Podle Evropské kosmické agentury jsou nosné rakety Sojuz nejspolehlivější a nejčastěji používané nosné rakety na světě.[1] V současnosti je využívaný typ Sojuz 2. V plánu je uvedení do provozu rakety Sojuz-5.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Raketa Sojuz byla vytvořena v programu Sojuz na základě mezikontinentální balistické rakety R-7 v konstrukčních kancelářích S. P. Koroljova a S. A. Kosberga. K raketě R-7 byl přidán další stupeň, byly inovovány motory, řídicí elektronika atd. Tyto stupně byly osazovány postupně silnějšími motory, také elektronika byla inovována a vznikaly tak nové modifikace rakety. Vývoj motorů měla na starosti konstrukční skupina V. F. Gluška a A. M. Isajeva.
Použití
[editovat | editovat zdroj]Nosné rakety Sojuz jsou používány pro vynášení pilotovaných kosmických lodí Sojuz a transportních kosmických lodí Progress, vynáší komerční náklad prodávaný operátory Starsem a Arianespace. Od roku 2011 (kdy došlo k ukončení programu amerických raketoplánů Space Shuttle) do roku 2020 (kdy začal fungovat program Commercial Crew) byl Sojuz jediným dopravním prostředkem pro posádky Mezinárodní vesmírné stanice a USA byly nuceny si prostor na těchto raketách pro své potřeby pronajímat. V současné době (2024) probíhají pouze cca dva pilotované lety ročně (pro srovnání, Crew Dragon má cca 5 startů ročně). Cena za dopravu jednoho kosmonauta na ISS je za roky 2017-22 80 milionů dolarů za jednoho kosmonauta (v případě Crew Dragon 55 milionů a Boeing Starliner 90 milionů). [2]
Verze rakety
[editovat | editovat zdroj]- Sojuz-0/Vostok-0 (11A510) - pouze dva starty v letech 1965 a 1966. V podstatě přechodný typ mezi raketami Vostok a Sojuz. Nový první a druhý stupeň používaný i na dalších Sojuzech až po Sojuz-U včetně. Třetí stupeň je stejný, jako u Vostoku-2. Čtvrtý stupeň s motorem RD-861 o tahu 78 kN spalujícím asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý.
- Sojuz (11A511) - v letech 1966 až 1975 celkem 30 startů. Ve druhém[3] stupni je čtyřkomorový motor RD-0110 o tahu 294 kN.[4]
- Sojuz-L (11A511L) - v letech 1970 až 1971 celkem 3 starty.
- Sojuz-M (11A511M) - v letech 1971 až 1976 celkem 8 startů.
- Sojuz-U (11A511U) - nejpoužívanější verze Sojuzu, zároveň i vůbec nejpoužívanější kosmická raketa na světě. V letech 1973 až 2017 se uskutečnilo 786 startů.
- Sojuz-U2 (11A511U2 nebo 11A511K) - v letech 1982 až 1995 celkem 92 startů. Upravené motory prvního a druhého stupně.
- Sojuz-FG (11A511U-FG) - vylepšená verze Sojuz-U, první let 2001, celkem 70 startů. Mezi lety 2002 až 2019 vynášela pilotované kosmické lodě Sojuz.
- Molnija a Molnija-M (8K78 a 8K78M) - první let 10.10.1960. Nosné rakety Molnija a Molnija-M jsou také odvozeny od nosné rakety Sojuz. Vypouštěny byly v letech (1960-2010).
- Sojuz 2 (verze 2.1a, 2.1b a 2.1v) je rodina nosných raket Sojuz s digitální elektronikou, vyššími letovými výkony a lepšími provozními vlastnostmi, používaná od listopadu 2004. Postupně raketa nahradila všechny starší nosiče Sojuz.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Sojuz 11A511 -
Sojuz-U -
Vývoz rakety Sojuz na startovní rampu -
Motory Sojuz-FG -
Start Sojuz-FG s lodí Sojuz MS-10 -
Sojuz-2.1v, Sojuz-2.1a, Sojuz-2.1b a Sojuz-5
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Soyuz launch vehicle: The most reliable means of space travel, ESA
- ↑ HADAČ, Jiří. Ať to počítáte jakkoli, loď Crew Dragon je pro NASA výrazně levnější než Starliner od Boeingu [online]. 2022-11-17 [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Soyuz 11A511 [online]. http://www.astronautix.com. Dostupné online.
- ↑ RD-0110 engine
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz na Wikimedia Commons - Galerie Sojuz na Wikimedia Commons
