Přeskočit na obsah

Rovensko pod Troskami

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rovensko pod Troskami
Radnice
Radnice
Znak města Rovensko pod TroskamiVlajka města Rovensko pod Troskami
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecTurnov
Obec s rozšířenou působnostíTurnov
(správní obvod)
OkresSemily
KrajLiberecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 415 (2024)[1]
Rozloha12,81 km²[2]
Nadmořská výška306 m n. m.
PSČ512 63
Počet domů568 (2021)[3]
Počet částí obce6
Počet k. ú.4
Počet ZSJ6
Kontakt
Adresa městského úřaduNáměstí 1
512 63 Rovensko pod Troskami
m.u@rovensko.cz
StarostkaJiřina Bláhová
Oficiální web: www.rovensko.cz
Rovensko pod Troskami
Rovensko pod Troskami
Další údaje
Kód obce577472
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rovensko pod Troskami (německy Rowensko bei Turnau) je město v okrese SemilyLibereckém kraji. Včetně částí Blatec, Křečovice 2.díl, Liščí Kotce, Štěpánovice a Václaví v něm žije přibližně 1 400[1] obyvatel.

První písemná zmínka o vsi Rovensko pochází z roku 1374, kdy je zmiňována ves Týn, jako městečko vzniklé pod touto vsí, s níž brzy splynulo, roku 1407. Od konce 15. století se po více než 200 let v okolí těžila železná ruda, obyvatelé se živili broušením českých granátů a jiných polodrahokamů. Neověřené jsou zprávy, že z Rovenska pochází mnoho kamenů zdobících kapli svatého Kříže na Karlštejně a svatováclavskou kaplichrámu svatého Víta na Pražském hradě.

Roku 1629 nastala velká neúroda a hlad. Podle dopisu, který 13. srpna zaslal úředník panství Gerard Taxis Valdštejnovi „v celém vévodství není ani jediného, kdo by sklidil tolik co zasil“. Když se nezmenšovaly kontribuce a naopak byla zvyšována robota, poddaní v městečku povstali. Současně téhož roku docházelo k násilné rekatolizaci, k níž je do městečka povolán jezuita Matěj BurnatiusJičína, a tak povstání mělo i charakter protikatolický.

Burnatius si povolal na potlačení povstání pěší a jízdní vojsko z frýdlantské posádky. Rovenští se o tom dozvěděli, a když zvědové zjistili blížící se vojsko, byli zvoněním svoláváni lidé i z okolních vesnic na pomoc. Rovenští se uchýlili k zoufalému odporu, zatarasili a obsadili cesty. Lid ozbrojený zemědělským nářadím vpadl na nepočetné vojsko rázně. Vojáci se smířili se zapálením zvonice, k boji nedošlo a vojsko ustoupilo. Zvony se požárem rozlily a zvonice shořela, při hašení požáru zahynul hrnčíř Václav Jiruda. Když se ozbrojení sedláci dozvěděli, že Burnatius očekává na faře v Libuni oznámení o pokoření Rovenska, vytáhli proti němu. Rozlícení sedláci jej a jeho průvodce, žáka Jana Rokytu ubili na farské zahradě v Libuni. Povstalci pak táhli k Turnovu, ale tentokrát proti nim vyrazilo silnější vojsko z frýdlantské posádky. Vojáci porazili nedostatečně vyzbrojenou, vojensky špatně připravenou a vyhladovělou selskou armádu na kopci Výšinka nad městem Turnov. Sedmnáct pochytaných sedláků mělo být popraveno, avšak život si zachránili na domluvu jezuitů přestupem ke katolické víře. Jen jeden z nich to odmítl a byl popraven.

Na místě vyhořelá zvonice byla v roce 1630 postavena zvonice nová. S ohledem na to, že zvony byly použity k svolání ke vzpouře proti vrchnosti vyústilo v represivní nařízení, kterým hruboskalská vrchnost nařídila za trest otočit zvony dnem vzhůru, aby se na ně nedalo zvonit. Rovenští se snažili příkaz obejít a vyřešili to tak, že asi o půl metru zkrátili táhla, za která se tahávalo provazem, zkrátili i délku srdíček o 15–20 cm a pokusili se zvony uvádět do pohybu šlapáním. Tento způsob zvonění přetrval až dodnes.

Vystěhování rodin do Brazílie

[editovat | editovat zdroj]

Zajímavostí v rovenských dějinách je vystěhování několika rodin do Brazílie roku 1893. Po zrušení otroctví totiž Brazílie projevovala zájem o imigranty z Evropy. Rakouské úřady se tomu marně snažily zabránit. Nejpozoruhodnější českou výpravu zorganizovala skupina z Rovenska pod Troskami. V 90. letech se na Turnovsku ocitlo v krizi broušení granátů a zhoršilo se tak postavení mnoha rodin. Někteří spatřovali východisko ve vystěhovalectví. Když se dozvěděli o nabídce brazilské vlády, několik rodin z Rovenska se rozhodlo emigrovat, nakonec však jejich počet dosáhl devadesáti.

Výprava měla v jižní Brazílii vytvořit ohnisko české zemědělské kolonizace. Občané odjeli na několika povozech do Turnova, kde se k nim přidali lidé z Mladoboleslavska. V polovině září přibyli do Hamburku a nalodili se na německý parník Argentina. Když však 9. října vystoupili v Rio de Janeiru, zjistili, že v Brazílii vypukla revoluce a v cestě do Rio Grande do Sul pokračovat nemohou. Někteří se pak dali najmout na práci v Riu, největší skupina odjela do São Paula, do Rio Grande se dostalo jen málo rodin. Ty nemohly udržet český jazyk a přes vytváření českých spolků naši krajané postupně v Brazílii asimilovali.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Německy se město nazývalo Rowensko bei Turnau. V lednu 1943 byla v Rovensku na plovárně zlikvidována odbojová výsadkářská skupina Antimony.

Dne 10. května 1945 došlo ve městě k masakru německých civilistů, odzbrojených vojáků, žen i dětí. Sověti a místní obyvatelé zde bez soudu postříleli 365 Němců.[4]

V místní škole probíhal jakýsi soud nad Němci. Během poprav se podařilo jednomu příslušníku SS uprchnout. V následné přestřelce a potyčce zastřelil ruského partyzána Ivana Karloviče Nelipoviče. To rozběsnilo vojáky Rudé armády, partyzány i revoluční gardisty a vedlo k masakru 365 civilistů. Do davu běženců střílel v podstatě každý, kdo měl zbraň, a to včetně přítomných občanů Rovenska. Němci, kteří se ještě hýbali, byli následovně nemilosrdně doráženi kulkou do hlavy.[5]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 082 1 964 2 156 2 143 2 140 1 986 1 708 1 293 1 360 1 129 1 107 1 063 1 097 1 097 1 108
Počet domů 350 388 373 373 375 390 377 376 394 337 333 392 394 408 408

Části města

[editovat | editovat zdroj]

Od 1. července 1979 do 31. srpna 1990 k městu patřila i Ktová.[8]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Václava

[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Václava

Kostel svatého Václava na Týně je postaven z hruboskalského pískovce. Původní je gotický presbytář s pěti okny z poloviny 14. století, loď byla přestavěna goticko-renesančně v 16. století, kdy byla k severnímu boku lodi přistavěna i sakristie, mladší je předsíň v průčelí. Loď má rozměry 19 × 12 metrů, presbytář 9 × 7 metrů. V kostele je rodová hrobka Smiřických, leží v ní i zakladatel rodu Zikmund.

Zvon v rovenské zvonici

Dřevěná zvonice z roku 1630 připomíná zmíněné povstání sedláků proti robotním povinnostem a náboženskému útisku z roku 1629. Vznikla na místě starší, pravděpodobně ze 16. století, která byla zapálena vojáky za povstání. Zvonice je dole osmiboká, mohutná a rozložitá, věž je čtyřboká. Stavba má nízkou stanovou střechu. Unikátem v Česku (s výjimkou zvonice v Kouřimi) jsou zvony obrácené srdcem vzhůru. Jsou rozhoupávány šlapáním, trojice zvonů je sladěna a vyžaduje zvonění v jistém rytmu, což si vyžadovalo zapojení čtyř zvoníků. Dva zvony byly ulity roku 1630, třetí roku 1639. Váží 1500, 1200 a 600 kg a nikdy nebyly zrekvírovány! Proč byly ve skutečnosti obráceny, se přesně neví. Dle tradice proto, aby připomínaly povstání 1629, dle jiné, že to bylo „na husitský“ způsob.[9][10]

Další pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Městské muzeum na náměstí – expozice zaměřená na broušení kamenů
  • Empírový silniční most se sochou svatého Jana Nepomuckého
  • Sloup se sochou Panny Marie na náměstí
  • Sousoší Rozhovor na náměstí
  • Socha svatého Václava u nádraží
  • Busta Svatopluka Čecha
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. LÁNSKÝ, Tomáš. Msta na konec. V Českém ráji zmasakrovali dva dny po válce 365 Němců. iDNES.cz [online]. 2015-5-14. Dostupné online. 
  5. Hromadná vražda 365 bezbranných Němců u bran Českého ráje – Jeden z nejhorších válečných zločinů zůstal nepotrestán
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 265. 
  9. KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha: Libri, 2001. S. 257. 
  10. ŠVIHÁLEK, Milan. Jak se rodí zvony. Putování brodecké zvonařky dvacátým stoletím. Brno: Jota, 1997. ISBN 80-7217-033-3. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]