Přeskočit na obsah

Petr Novák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Petr Novák (rozcestník).
Petr Novák
Základní informace
Narození6. září 1945
Praha, Československo
Úmrtí19. srpna 1997 (ve věku 51 let)
Praha, Česko
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Žánrypop, rock and roll
Povolánízpěvák, skladatel, hudebník, spisovatel
Aktivní roky1963–1997
Členem skupinyGeorge and Beatovens
Příbuzná témataGeorge and Beatovens, Flamengo, Semafor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Novák (6. září 1945 Praha – 19. srpna 1997 Praha) byl český zpěvák a skladatel, který proslul řadou popových hitů, ve kterých uplatňoval svůj charakteristický vysoko položený hlas a melancholicky romantický projev. Jedno z posledních velkých vystoupení měl v roce 1996 na hudebním festivalu Open Air Trutnov.[1][2]

Životopis a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Před maturitou byl vyloučen z gymnázia a v hudbě byl samoukem. V roce 1963 založil s kamarády první skupinu, která později dostala název George and Beatovens. Ve sklepě natočili několik písniček a dvě z nich publicista Jiří Černý vybral do svého hudebního pořadu Houpačka. Skladba „Já budu chodit po špičkách“ se okamžitě stala hitem.

V roce 1966 nastoupil do skupiny Flamengo. S ní vydal první singly „Já budu chodit po špičkách“ a „Povídej“. Následoval další úspěšný singl „Náhrobní kámen“. V roce 1967 vyhrála tato píseň 1. místo v anketě Zlatý slavík v kategorii Píseň. Písně „Náhrobní kámen“ a „Já budu chodit po špičkách“ vyšly u hudebního vydavatelství Supraphon, pak už Novákovy desky vydával do roku 1994 Panton.

V roce 1967 obnovil skupinu George & Beatovens a s ní nahrál další úspěšné tituly. Např. „Klaunova zpověď“, „Pokoj č. 26“ nebo „Dětský oči“. Psal i pro jiné zpěváky, např. pro Pavla Sedláčka skladbu „Džbán“, a i jiní psali pro něj, např. Petr Janda z Olympiku – skladba „Bezhlavý rytíř“. Dvorním textařem Petra Nováka byl Ivo Plicka, který pro něho napsal téměř všechny jeho první hity a stěžejně se podílel i na prvních třech albech. Novák sám vždy zhudebnil text, který mu Plicka napsal. Skladby, které vznikaly obrácenou cestou, nejdříve melodie a potom text, dával Novák zpívat jiným zpěvákům. Roku 1969 na soutěži Bratislavská lyra vyhlásil minutu ticha za Jana Palacha, ale vzhledem ke své popularitě nedostal oficiální zákaz zpívat. V první polovině 70. letech vystupoval v Semaforu, s kytarou po klubech i v estrádě. Ferdinand Havlík a Jiří Suchý pro něho napsali píseň „Dívenku z duhy“. Dne 13. prosince 1974 měl Novák vážnou autohavárii, při které málem přišel o nohu.

Po roce 1971 byla skupina George & Beatovens rozpuštěna, a tak vystupoval spíše sólově. Po událostech roku 1968 vydal v nakladatelství Panton singl, pro který Ivo Plicka upravil a aktualizoval text jedné jejich společné, do té doby nikdy nezveřejněné skladby. Nová verze dostala název „Den štěstí“. Jelikož ještě před schválením k nahrávání musel Plicka text několikrát upravovat, aby vyhověl požadavkům schvalovací komise a celá píseň tak ztratila svůj politický náboj, rozhodli se oba autoři zakončit píseň zvukovým efektem. V závěru skladby tak zazní střelba z kulometu a výbuchy granátů. Deska se sice objevila na pultech prodejen, ale po jejím odvysílání v rozhlasu byla z prodejen stažena. Na Nováka byl pak cíleně vyvíjen nátlak, aby začal spolupracovat s jinými textaři. Tak ztratil oporu ve svém textaři Plickovi, který odjel do zahraničí do Mnichova, kde žila jeho manželka, která byla občankou Německa. Plicka ale společně s ním ještě v roce 1977 připravil písničky pro tematickou desku Planeta snů, kterou však Panton odmítl v dané formě vydat a její torzo se objevilo v roce 1980 na desce Co je to láska.

V roce 1975 přichystal se skupinou C&K Vocal a skupinou Bohuslava Jandy monotematickou desku, rockovou operu Kráska a zvíře. Texty napsal Zdeněk Rytíř. Šlo o moderní variaci stejnojmenné francouzské pohádky.

Od druhé poloviny 70. let se více objevoval v někdejší Československé televizi a obnovil George and Beatovens, avšak jen pod zkráceným názvem G+B.

Úspěch se dostavil s novými písničkami, např. „Co je to láska“, „Hvězdičko blýskavá“ nebo „Přátelství na n-tou“. Psali pro něho různí textaři, např. Pavel Vrba, Eduard Krečmar či Pavel Cmíral.

Po Krásce a zvířeti a na desce nezrealizované sci-fi pohádce Planetě snů se v 80. letech pustil do dalších monotematických projektů. Byly jimi autobiografická Zpověď, otextovaná kamarádem Pavlem Vrbou, a Memento – příběh o drogách podle stejnojmenné knihy publicisty a spisovatele Radka Johna (desku otextoval Michael Žantovský).

V polovině 80. let přemýšlel o konci své hudební kariéry, ale odradili ho od toho jeho nejbližší.

V roce 1984 se oženil s herečkou Evou Jakoubkovou.

Od počátku 90. let koncertoval se zpěvákem Karlem Kahovcem, s nímž účinkoval v 60. letech ve skupině Flamengo. V 90. letech 20. století natočil jediné a poslední řadové album s názvem Dávné sliby, kde se na textech mj. podílel i básník Pavel Šrut. Společně s Karlem Kahovcem také připravili album Rub a líc, kde si společně zazpívali tři duety.

Když skupina Olympic dostala nabídku koncertovat ve Švýcarsku, kde v té době Ivo Plicka žil, tak se rozhodl jet také.[kdy?] Za doprovodu skupiny Olympic tam zazpíval své hity jako „Povídej“ a „Náhrobní kámen“. Po koncertě nejel s Petrem Jandou a spol. do hotelu, ale s Ivo Plickou k němu domů do Wallisellen (kanton Curych). Tam se oba přes noc domluvili na další spolupráci. V plánu bylo nové LP autorů Petr Novák – Ivo Plicka. Na první straně alba se měla např. objevit už dávno hotová píseň „Cesta za sluncem“, která v 60. letech 20. století neprošla cenzurou. Dále nikdy nezveřejněná „Krásná slečna“ a písně z Planety snů, které před lety také nepřežily schvalovací řízení. Druhá strana měla být naprosto nová. Finální skladbou této desky měla být „Píseň na rozloučenou“. Oba autoři tak chtěli zavzpomínat a rozloučit se s kamarády, jako byli Miroslav Berka nebo Jiří Schelinger. Petr Novák se s textem k „Písni na rozloučenou“ vrátil do Prahy a Plicka odletěl na Floridu v USA, kde se často přechodně zdržoval. K realizaci jejich plánu už nedošlo. „Píseň na rozloučenou“ údajně zhudebnil, ale po jeho smrti se nenašel žádný notový záznam ani nahrávka. Plicka dal proto text ke zhudebnění Vladimíru Zahradníčkovi a v jeho studiu píseň také sám nazpíval. Všechny kytarové party pro tuto nahrávku nahrál Pavel Fořt, který kdysi Petra Nováka doprovázel ve skupině Flamengo.

Po celou svou kariéru bojoval Petr Novák s velmi špatným zdravotním stavem. Moc nejedl, o to více kouřil a pil alkohol, mnohokrát musel být hospitalizován. Měl vyložený odpor k jídlu a dá se říci, že trpěl mentální anorexií. Měl výrazné problémy s chůzí, koncem 80. let spadl ze schodů a zlomil si nohu v krčku. Jeho zdravotní stav velmi zhoršila rozsáhlá trombóza v dolních končetinách. Několik týdnů před smrtí musel od lékařů dostávat injekce, aby na dvouhodinovém koncertě mohl fungovat. Jedno z jeho posledních vystoupení proběhlo v kostele, kde za doprovodu kytary a violy odehrál své největší hity. Zemřel 19. srpna 1997 ve spánku na srdeční kolaps a celkové vyčerpání organismu. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

Největší hity

[editovat | editovat zdroj]

60. léta

[editovat | editovat zdroj]
  • Já budu chodit po špičkách
  • Povídej
  • Náhrobní kámen
  • Klaunova zpověď
  • Dětský oči
  • Pokoj č. 26
  • Bezhlavý rytíř
  • Esther

70. léta

[editovat | editovat zdroj]
  • Co je to láska
  • Všichni jdou za láskou
  • Děvče z krásných začátků

80. léta

[editovat | editovat zdroj]
  • Hvězdičko blýskavá
  • Přátelství na n-tou

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Řadová alba

[editovat | editovat zdroj]

(letopočet / letopočty v závorce označují vydání alba na CD či reedici):

  • Kolotoč svět 1970 (1994, 2004)
  • Modlitba za lásku 1971 (1998)
  • Ve jménu lásky 1972 (1993)
  • Kráska a zvíře 1975 (1996)
  • Co je to láska 1980 (1997)
  • Sladké trápení 1982 (2001)
  • Ahoj, tvůj Petr 1983 (2000)
  • Zpověď 1985 (2003)
  • Memento 1990 (1997)
  • Dávné sliby 1996 (2003)

Singly, EP

[editovat | editovat zdroj]
  • Já budu chodit po špičkách / Povídej 1967
  • Náhrobní kámen 1967
  • Klaunova zpověď / Vracím se z flámu / Špinavý ráj chudých / Jsem tak líný 1968
  • Až ty a já 1968
  • Pokoj č. 26 / Lež bláznivého básníka 1968
  • Toreador se nesmí bát / Řekni, proč pláčeš 1969
  • Stůj / Dívky z perel 1969
  • Den štěstí / Když padají skály 1969
  • Zlá chvíle / Uteč dřív, než přijdu k vám 1969
  • Bezhlavý rytíř / Jdi dál 1969
  • Dětský oči / Já 1970
  • Esther / Kde ticho umírá 1970
  • Ostrov dětských snů / V říši pohádek 1970
  • Mořský racek / Vyrušen ze spaní 1970
  • Noční bouře / Happy end 1970
  • Jarní den / Zahrada za domem 1971
  • Jak čerstvý sníh / Já se vrátím 1971
  • Krásná dívka / Nejstarší automobil 1971
  • A já tě vítám / Ze všech nejkrásnější 1972
  • Dívenka z duhy / Náš dům / Madlén / Kytara 1973
  • Každý rok je máj 1975
  • A ty víš, že se vrátí / V klubu Vesmír všichni tančí (Proč nejdeš ven) 1976
  • Vlak lásky 1977
  • Co je to láska / Všichni jdou za láskou (singl veze) 1978
  • Říkáš mi sbohem / Láskou máš žít / Když tě láska opustí / Když máš z lásky závrať 1979
  • Proč muže lákají skály / Děvče z krásných začátků 1979
  • Klaunova zpověď (nová verze) / Dětský oči (nová verze) 1980
  • Holka s bílou halenou 1981
  • Sladké trápení / Život můj šel dál 1981
  • Mládě / Když se stmívá 1982
  • Dej mi čas (singl verze) / Málo jsem tě znal (singl verze) 1983
  • Ahoj, čtrnáctiletá / Taxikář 1983
  • Chci tě mít / Svítíš 1985
  • Jak mi sbohem dát / Svět a Nesvět 1987

Výběrová alba

[editovat | editovat zdroj]
  • 12 nej 1986 (1990) Pozn.: Jedná se o nové nahrávky největších hitů
  • Náhrobní kámen 1996 Pozn.: Seskupení singlů z let 1967–1969
  • Síň slávy 1999
  • Klaunova zpověď (41 hitů) (2 CD) 2005
  • Svět a Nesvět (2 CD) 2007
  • Přátelství na n-tou (2 CD) 2009
  • Petr Novák: Komplet 1967–1997 (13 CD) 2010 Pozn.: Všech 10 studiových desek + 3 disky se singly a raritami
  • Zlatá kolekce (3 CD) 2015

Živá alba

[editovat | editovat zdroj]
  • Petr Novák Live 1992 (reedice 1993)

Alba v cizím jazyce

[editovat | editovat zdroj]
  • The Greatest Hits 1984 (2000/2001 – součást CD reedic Sladké trápení a Ahoj, tvůj Petr)

DVD

[editovat | editovat zdroj]
  • Klaunova zpověď 2006

Ostatní projekty

[editovat | editovat zdroj]
  • Jaroslav Jakoubek 1993
  • Kulhaví poutníci 1996
  • Rub a líc (s Karlem Kahovcem) 1997

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ FK. Petr Novák – Vám se to mluví [online]. 1999-09-01 [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ A.S, Petit Press. Open Air Music Festival Trutnov `96: Hviezda Petr Novák, lahôdka Jim Čert. www.sme.sk [online]. [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 667. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 500. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 467. 
  • GRATIAS, Petr. Cesty do rockového nebe : jednatřicet portrétů československých rockerů. Brno: Nakladatelství JOTA, 2019. ISBN 978-80-7565-529-5. S. 168–175. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Síň slávy Akademie populární hudby
1991 Karel Gott • 1992 Olympic – Petr Janda • 1993 Vladimír Mišík • 1994 Karel Kryl† • 1995 Hana Hegerová • 1996 Jiří Suchý • 1997 Petr Novák† • 1998 Marta Kubišová • 1999 Waldemar Matuška • 2000 Milan Hlavsa† • 2001 Helena Vondráčková • 2002 Michal Tučný† • 2003 Jaromír Nohavica • 2004 Zuzana Navarovᆠ• 2005 Radim Hladík • 2006 Karel Svoboda† • 2007 Karel Černoch† • 2008 Katapult • 2009 Marie Rottrová • 2010 Petr Muk† • 2011 Václav Neckář • 2012 Pavel Bobek • 2013 Petr Hapka • 2014 Hana Zagorová • 2015 Michal Pavlíček • 2016 Věra Špinarovᆠ• 2017 Vladimír Merta • 2018 Michal Prokop • 2019 Jiří Černý • 2020 Robert Křesťan • 2021 Jaroslav Uhlíř • 2022 Zdeněk Svěrák • 2023 Jiří Korn
† – in memoriam
Beatová síň slávy
Kapela
Blue Effect (2004) • Pražský výběr (2005) • Hudba Praha / Jasná Páka (2006) • Katapult (2007) • Arakain (2008) • Visací zámek (2009) • Etc… (2010) • Tři sestry (2011) • The Plastic People of the Universe (2012) • Flamengo (2013) • Kabát (2014) • Stromboli (2015) • Progres 2 (2016) • Framus Five (2017) • Krucipüsk (2018) • Olympic (2019) • Krausberry (2020) • Marsyas (2021) • Synkopy 61 (2022) • Citron (2023) • Lucie a BSP (2024)
Osobnost
Vladimír Mišík (2004) • Radim Hladík (2005) • Michal Pavlíček (2006) • Michal Prokop (2007) • Aleš Brichta (2008) • Lou Fanánek Hagen (2009) • Ota Petřina (2010) • Jan Haubert (2011) • Roman Dragoun (2012) • Vladimír Guma Kulhánek (2013) • Tomáš Hajíček (2014) • Kamil Střihavka (2015) • Martin Kraus (2016) • Luboš Pospíšil (2017) • Michal Ambrož (2018) • Jan Spálený (2019) • Pavel Váně (2020) • Petr Janda (2021) • Oldřich Říha (2022) • Jan Hrubý (2023) • David Koller (2024)
Osobnost
in memoriam
Jiří Schelinger (2004) • Milan Hlavsa (2005) • Petr Kalandra (2006) • Petr Novák (2007) • Miki Volek (2008) • Jiří Šindelář (2009) • František Kotva (2010) • Jan Ivan Wünsch (2011) • Vladimír Padrůněk (2012) • Ivan Martin Jirous (2013) • Vlado Čech (2014) • Petr Skoumal (2015) • Ota Petřina (2016) • Radim Hladík (2017) • Zdeněk Juračka (2018) • Oldřich Veselý (2019) • Filip Topol (2020) • Ivan Král (2021) • Luboš Andršt (2022) • Michal Ambrož (2023) • Richard Kybic (2024)
Píseň
Čajovna (Blue Effect, 2019) • Traktor (Visací zámek, 2020) • Planeta Hieronyma Bosche II (Progres 2, 2021) • Kolej Yesterday (Michal Prokop a Framus Five, 2022) • Kuře v hodinkách (Flamengo, 2023) • Máma táta (Hudba Praha, 2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Novák&oldid=24264990“