Lužická srbština
| Lužická srbština | |
|---|---|
| Počet mluvčích | 20 000 až 30 000 |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | Sasko a Braniborsko (Lužickosrbská oblast osídlení) |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | wen; hsb, dsb (T) |
| ISO 639-3 | wen; hsb, dsb |
| Ethnologue | hsb, dsb wen; hsb, dsb |
| Wikipedie | |
| hsb.wikipedia.org - hornolužická srbština, dsb.wikipedia.org - dolnolužická srbština | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Lužická srbština nebo též lužičtina je všeobecné pojmenování pro příbuzné západoslovanské jazyky používané Lužickými Srby na území německé Lužice, tj. ve východním Sasku a v jihovýchodním Braniborsku.
Lužická srbština se vyvinula z jazyka Polabských Slovanů, kteří vymřeli asi v 10. století, avšak zachovaly se prameny pro přepis a rekonstrukci jejich jazyka. Lužice patřila k Zemím koruny České, ztracena byla definitivně až v roce 1814 po vídeňském kongresu. V současné době jsou Lužičtí Srbové výrazně asimilováni, někteří z nich si však uchovávají jazyk i kulturní tradice.
Po roce 1990 se stala lužická srbština úředním jazykem v některých oblastech Německa, zejména v okolí města Budyšín (lužickosrbsky Budyšin, německy Bautzen), a vyučuje se i na místních školách. Lužičtí Srbové také prožívají jakési „národní obrození“, kdy ti z nich, kteří byli vychovávání pouze německy, mají nyní široké možnosti se jazyk svých předků naučit, a ožívají i jejich národní tradice. Většina Lužických Srbů dnes ovládá lužickou srbštinu (jako jazyk pro domácí komunikaci) i němčinu (většinou v práci, při styku s úřady ap.). Z jazykovědného hlediska rozeznáváme lužickou srbštinu horní a dolní:
- hornolužická srbština (též hornolužičtina, horní lužická srbština)
- dolnolužická srbština (též dolnolužičtina, dolní lužická srbština)
Porovnání jazyků
[editovat | editovat zdroj]| česky | hornolužickosrbsky | dolnolužickosrbsky | srbsky | polsky | slovensky | rusky | polabsky | kašubsky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| člověk |  čłowjek
|
cłowjek | човек [čovek] | człowiek
|
človek | человек [čiełaviék]
|
clawak, clôwak | człowiek |
| večer | wječor | wjacor | вечер [večer] | wieczór | večer | вечер [viéčier] | vicer | wieczór |
| bratr | bratr | bratš | брат [brat] | brat | brat | брат [brat] | brot | brat |
| den | dźeń
|
źeń | дан [da] | dzień
|
deň | день [dieň]
|
dôn | dzéń |
| ruka | ruka | ruka | рука [ruka] | ręka | ruka | рука [ruká] | ręka | rãka |
| podzim | nazyma | nazyma | јесен [jesen] | jesień | jeseň | осень [ósieň] | prenja zaima, jisin | jeséń |
| sníh | sněh | sněg | снег [sneg] | śnieg | sneh | снег [snieg] | sneg | snieg |
| léto | lěćo | lěśe | лето [leto] | lato | leto | лето [lieta] | lato | lato |
| sestra | sotra | sotša | сестра [sestra] | siostra | sestra | сестра [siestrá] | sestra | sostra |
| ryba | ryba | ryba | риба [riba] | ryba | ryba | рыба [rýba] | ryba | rëba |
| oheň | woheń | wogeń | огањ/ватра [oganj] | ogień | oheň | огонь [ogóń] | widin | òdżiń |
| voda | woda | wóda | вода [voda] | woda | voda | вода [vadá] | wôda | wòda |
| vítr | wětřik, wětr | wětš | ветар [vetar] | wiatr | vietor | ветер [viétier] | wjôter | wiater |
| zima | zyma | zyma | зима [zima] | zima | zima | зима [zimá] | zaima | zëma |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Karel Sklenář: Z Čech do Pompejí, vyd. Československý spisovatel 1989, kapitola Ke břehům Baltu, str. 133–163 (o Pobaltských Slovanech)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lužická srbština na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo lužická srbština ve Wikislovníku
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Lužická srbština
- Článek Lužičtí Srbové na serveru http://www.luzice.cz
- Serbske Nowiny
- Kurs serskeje rěce / Bluń, úvodní dialogy k lekcím učebnice lužické srbštiny Curs practic de limba sorabă v západním grodkovském nářečí (střední Lužice)
