Česko-ukrajinské vztahy
| Bilaterální vztahy Česka a Ukrajiny | |||
|---|---|---|---|
| |||
 Česko a Ukrajina na mapě Evropy | |||
Česko-ukrajinské vztahy jsou především zahraniční vztahy mezi Českou republikou a Ukrajinou. Ale také jsou to bilaterální mezinárodní vztahy mezi jinými česko-ukrajinskými aktéry (meziúřadové, mezinárodní nevládní organizace, jiná nevládní uskupení, transnárodní korporace) mezinárodních vztahů.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Předmoderní období[editovat | editovat zdroj]
Ke stykům mezi obyvatelstvem dnešních Čech a dnešní Ukrajiny docházelo již od středověku. Přemysl Otakar II. měl konflikty s Rurikovcem Danileem (Danylem), sám však později pojal za manželku dceru haličsko-černigovského knížete Rostislava Kunhutu. Z území dnešní Ukrajiny pocházela litevská knížata Fridrich Ostrožský a Zikmund Korybutovič, pohybující se v řadách husitských válečníků.[1] V pozdním středověku se čeština rozšířila jako jazyk komunikace do východní Evropy a ovlivnila podobu jazyka v psaných listinách.[2] Volyňský kníže Konstantin Ostrožský se stal roku 1567 dočasně držitelem Roudnice nad Labem.[3] Nástupce hejtmana Mazepy Pylyp Orlyk byl považován za potomka pobělohorských exulantů.[4]
Styky v 19. století[editovat | editovat zdroj]
Ukrajinský básník Taras Ševčenko napsal roku 1845 báseň Kacíř věnovanou Janu Husovi.[5] V roce 1848 se čeští a ukrajinští vlastenci setkali na Slovanském sjezdu v Praze. Někteří čeští intelektuálové (např. František Palacký, František Ladislav Rieger nebo Karel Havlíček Borovský) se intenzivně zajímali o budoucnost Ukrajiny.[6]
V Čechách pobývali ukrajinští literáti Ivan Franko a Mychajlo Hruševskyj.[7] Naopak někteří Češi odcházeli za lepším životem do tehdejšího Ruského impéria, často na území dnešní Ukrajiny (např. novinář František Rostislav Mráček, malíř František Josef Šafařovic či účastník prvního českého odboje v Rusku Jan Volf). Spoluzakladatelem Ukrajinského národního muzea v Kyjevě a průkopníkem ukrajinské archeologie byl Čech Čeněk Chvojka.[8]
Volyňští Češi[editovat | editovat zdroj]
Ve druhé polovině 19. století se na Volyni usazovali čeští přistěhovalci. Podle sčítání lidu z roku 1897 žilo ve Volyňské gubernii 20 tisíc Čechů.[9]
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
Během první světové války bojovaly na území tehdejšího Ruského impéria a tedy i dnešní Ukrajiny československé legie (bitvy u Zborova a Bachmače).
Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Po vzniku Československa působila v letech 1919-1923 v Praze diplomatická mise Ukrajinské lidové republiky. Od srpna 1921 v Praze působila i obchodní mise Ukrajinské SSR, o rok později přeměněná na zastupitelství, které bylo, po vzniku Sovětského svazu na konci roku 1922, zrušeno v létě 1923.[10]
V letech 1920 až 1921 na území dnešní Ukrajiny působila moskevská repatriační mise ČSR, zajišťující návrat československých legionářů a zajatců. Mise měla pobočky v Charkově a Kyjevě a repatriační stanici v Oděse. V Charkově, tehdejším hlavním městě formálně nezávislé Ukrajinské SSR, působila od srpna 1921 obchodní mise vedená Josefem Girsou. Po podepsání Prozatímní smlouvy mezi ČSR a USSR 6. června 1922 misi nahradilo zastupitelství v Charkově s konzulární odbočkou v Kyjevě. Od října 1923 se stalo odbočkou moskevského zastupitelství. Kyjevská odbočka byla zrušena v únoru 1924 na nátlak sovětské vlády a v únoru 1927 bylo zrušeno i zastupitelství v Charkově. Po navázání diplomatických styků mezi ČSR a SSSR byl v dubnu 1935 oficiálně zřízen generální konzulát v Kyjevě, fungující od června 1936 do dubna 1938.[10]
Od dubna do července 1919 vystupovala v Československu Ukrajinská republikánská kapela a získala výrazný zájem publika i kladné hodnocení kritiky, Zdeněk Nejedlý o kapele napsal knihu.[11][12]
Ukrajinská emigrace[editovat | editovat zdroj]
V meziválečném období se Československo stalo centrem ukrajinské politické, vědecké a literární emigrace. Působily zde např. Ukrajinská svobodná univerzita, Ukrajinská akademie, Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny a pražská básnická škola. Československý stát podporoval činnost ukrajinských emigrantů v rámci tzv. Ruské pomocné akce, stejně jako Rusů a Bělorusů.[10] Po Praze byly druhým nejvýznamnějším střediskem Poděbrady, kde roku 1922 vznikla Ukrajinská hospodářská akademie.[13] V roce 1925 tvořilo 764 Ukrajinců desetinu obyvatel Poděbrad.[14] Jedním z ukrajinských emigrantů do Československa byl i Ivan Borkovský, který se proslavil výzkumy na Pražském hradě a Levém Hradci.[15]
Podkarpatská Rus[editovat | editovat zdroj]
Dnešní ukrajinská Zakarpatská oblast byla na základě minoritní saintgermainské smlouvy od roku 1919 součástí Československa jako Podkarpatská Rus. V roce 1939 byla obsazena Maďarskem, roku 1945 byla Československem odstoupena Sovětskému svazu a připojena k Ukrajinské SSR.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Během druhé světové války se československé jednotky v SSSR účastnily osvobozování Ukrajiny od německých vojsk. Poprvé bojovaly v březnu 1943 u Sokolova, dále se podílely např. na bitvě o Kyjev. Celkem na území Ukrajiny padlo asi 400 československých vojáků.[16]
Od rozpadu Sovětského svazu[editovat | editovat zdroj]
Po ukrajinském referendu 1. prosince 1991, kdy velká většina hlasovala pro nezávislost, československá vláda na mimořádném zasedání 8. prosince uznala samostatnost Ukrajiny. Nově samostatná Česká republika byla uznána Ukrajinou 1. ledna 1993.[17]
28. srpna 2020 bylo v Praze 16 otevřeno Centrum humanitární pomoci Ukrajiny, kurátorem projektu je Petr Oliva.[18]
Ruská invaze na Ukrajinu 2022[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Během ruské invaze v roce 2022 Ukrajinu podpořil český premiér Petr Fiala i prezident Miloš Zeman (Taktéž nástupce Miloše Zemana Petr Pavel). Česká vláda poslala Ukrajině munici v hodnotě 588 milionů korun. 26. února schválila první část za 188 milionů korun, den po té za dalších 400 milionů. Ve veřejných charitativních sbírkách na Ukrajinu se vybralo k 2. březnu 2022 přes miliardu korun.[19][20][21] V neděli 27. února se konal na Václavském náměstí v Praze happening na podporu Ukrajiny, na který přišlo dle odhadů policie kolem 80 tisíc lidí.[22][23] Premiér Fiala společně s premiéry Slovinska a Polska navštívil 15. března 2022 Kyjev a sešel se s prezidentem Zelenskym a dalšími představiteli Ukrajiny.[24] Tato předem utajovaná cesta byla ukrajinskou stranou kvitována s povděkem a měla pozitivní ohlas v českých i zahraničních médiích.[25][26]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Odjezd ukrajinských Sokolů ze Lvova na 6. všesokolský slet 1912 -
Ukrajinská brigáda v Německém Jablonném (1920) -
-
Ukrajinská pamětní mince s Čeňkem Chvojkou (2000) -
Socha Tarase Ševčenka na náměstí Kinských v Praze, odhalená roku 2009 -
Cedule ulice Ruská v Praze, přelepená ukrajinskou vlajkou na protest proti ruské invazi 2022 -
Výstava ruské techniky, zničené při invazi na Ukrajinu, na pražské Letné
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Українсько-чеські відносини na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ ZILYNSKYJ, Bohdan; RYCHLÍK, Jan; MAGOSCI, Paul Robert. Dějiny Ukrajiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. ISBN 978-80-7106-409-1. S. 425–426.
- ↑ MACŮREK, Josef. Česká a ukrajinská listina 2. poloviny 15. století : (ještě k otázce česko-ukrajinských kulturních vztahů ve středověku). digilib.phil.muni.cz. 1968, roč. 17, čís. C15, s. [125]–140. Dostupné online [cit. 2022-08-22].
- ↑ ZILYNSKYJ, Bohdan - RYCHLÍK, Jan - MAGOSCI, Paul Robert. Dějiny Ukrajiny. Praha: NLN – Nakladatelství Lidové noviny, 2015. ISBN 978-80-7106-409-1, s. 427
- ↑ HOSTIČKA, Vladimír. Filip Orlyk, ukrajinský exhetman českého původu? (Z dějin ukrajinského politického myšlení první poloviny 18. století). In: Slovanský přehled. Praha : Academia 55, č. 1, (1969,) s. 73-81.
- ↑ Ševčenko, Taras: Kacíř. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online.
- ↑ OMELČENKOVÁ, Marie. Česko-ukrajinské styky, Praha 1928, s. 13
- ↑ Praha má historickou spojitost s Hruševského ulicí v Kyjevě, kde zuří revoluce. Reflex.cz [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online.
- ↑ COJECO.CZ. Čeněk Chvojka - CoJeCo.cz. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné online.
- ↑ Věk národních obrození a průmyslového rozvoje [online]. Velvyslanectví České republiky v Kyjevě, 20.prosince 2012, rev. 12. dubna 2014 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c Ukrajinci v meziválečném Československu [online]. Velvyslanectví České republiky v Kyjevě, 20. prosince 2012 [cit. 2022-08-30]. Dostupné online.
- ↑ KALINA, Petr Ch. Ukrajinská republiková kapela (Ukrajinská republikánská kapela) [online]. Český hudební slovník osob a institucí, rev. 26. ledna 2011 [cit. 2022-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-25.
- ↑ NEJEDLÝ, Zdeněk. Ukrajinská republikánská kapela. Praha: Čas, 1920.
- ↑ Ukrajinská hospodářská akademie a Ukrajinský technicko-hospodářský institut (1922–1945) [online]. Speciální sbírky Slovanské knihovny [cit. 2022-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Zilynskyj (1993), s. 254.
- ↑ Ivan Borkovský [online]. abART [cit. 2022-08-24]. Dostupné online.
- ↑ Druhá světová válka [online]. Velvyslanectví České republiky v Kyjevě, 20.prosince 2012, rev. 24. června 2013 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Po pádu komunistické totality [online]. Velvyslanectví České republiky v Kyjevě, 20.prosince 2012, rev. 25. června 2014 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Чеські активісти відкрили Центр гуманітарної допомоги Україні – CRCMedia [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Humanitární organizace v Česku vybraly na pomoc Ukrajině přes miliardu korun. iDNES.cz [online]. 2022-03-02 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Češi pomáhají Ukrajině. Ve sbírkách už se vybralo více než 150 milionů korun. Česká televize [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online.
- ↑ Češi nepřestávají na Ukrajinu posílat peníze, částka už přesáhla půl miliardy. CzechCrunch [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Desetitisíce lidí protestují na Václaváku proti ruské invazi na Ukrajinu. iDNES.cz [online]. 2022-02-27 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online.
- ↑ Tisíce lidí protestovaly na Václavském náměstí proti ruské agresi. Radio Prague International [online]. 2022-02-27 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online.
- ↑ V důsledném utajení. O Fialově kyjevské misi věděl jen zlomek ministrů, detaily cesty zůstávají neznámé. ČT24 [online]. 2022-03-15. Dostupné online.
- ↑ Зеленський зустрівся з прем’єрами Польщі, Чехії та Словенії: Нічого не бояться. Ukrajinska pravda [online]. 2022-03-15. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Tři stateční lídři vyrazili do obléhaného Kyjeva, píše světový tisk. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-03-15. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Československá pomoc ruské a ukrajinské emigraci. Praha: Nákl. vlastním vydalo Ministerstvo zahraničních věcí, 1924. 128 s. Dostupné online.
- OMELČENKOVÁ, Marie. Česko-ukrajinské styky, Praha 1928. Dostupné online.
- MAGOCSI, Paul Robert; RYCHLÍK, Jan; ZILYNSKIJ, Bohdan. Dějiny Ukrajiny. Praha: NLN – Nakladatelství Lidové noviny, 2015. ISBN 978-80-7106-409-1.
- ZILYNSKYJ, Bohdan. Uprchlíci ze „stepní Helady“ v srdci Evropy (Neukončená historie ukrajinské emigrace v Československu). Revolver Revue. Roč. 1993, čís. 22, s. 248–259.
- ZILYNSKYJ, Bohdan. Ukrajinci v Čechách a na Moravě : stručný nástin dějin. Praha: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, 2002. 76 s. ISBN 80-903164-1-7.
