Chlorid měďnatý: Porovnání verzí
nový článek |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 9. 7. 2011, 16:03
Chlorid měďnatý je anorganická sloučenina se vzorcem CuCl2. Jedná se o světle hnědou tuhou látku, která pomalu pohlcuje vlhkost a tvoří modrozelený dihydrát. Chlorid měďnatý je druhou nejrozšířenější měďnatou sloučeninou po síranu měďnatém.
Struktura
Bezvodý chlorid měďnatý má strukturu vycházející z té, kterou známe od jodidu kademnatého. Měďnatá centra jsou osmistěnná. Většina měďnatých sloučenin vykazuje deformace oproti ideální osmistěnné geometrii vlivem Jahn-Tellerova efektu, který zde popisuje lokalizaci jednoho elektronu d v orbitalu, kde je silně antivazebný oproti páru chloridových ligandů. V CuCl2·2H2O má měď opět silně zdeformovanou osmistěnnou geometrii, centra mědi jsou obklopena dvěma ligandy vody a čtyřmi chloridovými, které asymetricky přemosťují měďnatá centra.[1]
Chlorid měďnatý je paramagnetický. V historii byl CuCl2·2H2O použit pro první měření paramagnetické rezonance elektronů, a to Jevgenijem Zavojským v roce 1944.[2][3]
Vlastnosti a reakce
Vodné roztoky připravované z chloridu měďnatého obsahjí škálu měďnatých komplexů v závislosti na koncentraci, teplotě a přítomnosti dalších chloridových iontů. Tato škála sahá od modré barvy [Cu(H2O)6]2+ až po žlutou nebo červenou barvu halogenidových komplexů se vzorcem [CuCl2+x]x−.[4]
chloride_crystal_01.jpg)
Při 1000 °C se chlorid měďnatý rozkládá na chlorid měďný a chlor:
- 2 CuCl2 → 2 CuCl + Cl2
S chlorovodíkem nebo jinými zdroji chloridu tvoří komplexní ionty: červený CuCl3− nebo žlutý CuCl42−.[5]
- CuCl2 + 2 Cl- ⇌ CuCl3- + Cl- ⇌ CuCl42-
Některé z těchto komplexů mohou krystalizovat z vodných rotoků a získávají širokou škálu různých struktur.
Při přidání zásady do roztoku chloridu měďnatého se sráží hydroxid měďnatý:
- CuCl2 + 2 NaOH → Cu(OH)2 + 2 NaCl
Chlorid měďnatý tvoří také různé koordinační komplexy s ligandy, například s pyridinem nebo trifenylfosfanoxidem:
- CuCl2 + 2 C5H5N → [CuCl2(C5H5N)2] (čtyřstěnný)
- CuCl2 + 2 (C6H5)3P=O → [CuCl2((C6H5)3P=O)2] (čtyřstěnný)
Ovšem některé „měkké ligandy“, například fosfanové (kupř. trifenylfosfan), jodidové nebo kyanidové, stejně jako třeba některé terciární aminy, způsobují redukci na měďné komplexy. Pro převod chloridu měďnatého na měďné deriváty je ale obecně běžnější redukovat vodný roztok oxidem siřičitým:
- 2 CuCl2 + SO2 + 2 H2O → 2 CuCl + 2 HCl + H2SO4
Hydrolýzou chloridu měďnatého vzniká oxychlorid měďnatý, Cu2Cl(OH)3, populární fungicid.
Reference
- ↑ Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
- ↑ Peter Baláž. Mechanochemistry in Nanoscience and Minerals Engineering. [s.l.]: Springer, 2008. Dostupné online. ISBN 3540748547. S. 167.
- ↑ Marina Brustolon. Electron paramagnetic resonance: a practitioner's toolkit. [s.l.]: John Wiley and Sons, 2009. Dostupné online. ISBN 0470258829. S. 3.
- ↑ Greenwood, N. N. and Earnshaw, A. (1997). Chemistry of the Elements (2nd Edn.), Oxford:Butterworth-Heinemann. ISBN 0-7506-3365-4.
- ↑ Naida S. Gill et al.. Inorganic Syntheses. Inorg. Synth.. 1967, s. 136–142. ISBN 9780470132401. DOI 10.1002/9780470132401.ch37.