Ježíšova chronologie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Řádek 1 380: Řádek 1 380:
| strany = 341
| strany = 341
| isbn = 0-471-29827-1
| isbn = 0-471-29827-1
| jazyk = angličtina
}}</ref>

S tím potenciálně souvisí i zmínka v [[Synoptické evangelium|synoptických evangeliích]] o tříhodinové tmě nad celou zemí v den ukřižování (podle Lukáše – {{citace bible|Lk|23|45}} τοῦ ἡλίου ἐκλιπόντος – slunce se zatmělo). Ačkoli někteří badatelé považují tento údaj spíše za literární prostředek běžný u starověkých autorů než za popis skutečné události,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Garland
| jméno = David E
| titul = Reading Matthew: A Literary and Theological Commentary on the First Gospel
| vydavatel = Smyth & Helwys Publishing
| rok vydání = 1999
| strany = 264
| jazyk = angličtina
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Vermes
| jméno = Geza
| titul = The Passion
| vydavatel = Penguin
| rok vydání = 2005
| strany = 108–109
| isbn = 9780141021324
| jazyk = angličtina
}}</ref> jiní autoři se pokoušeli identifikovat meteorologickou událost nebo datovatelný astronomický jev, na který se tento údaj mohl vztahovat. Nemohlo jít o [[zatmění Slunce]], protože to nemohlo nastat během úplňku o Pesachu<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kelley
| jméno = David H.
| příjmení2 = Milone
| jméno2 = Eugene F
| titul = Exploring Ancient Skies: A Survey of Ancient and Cultural Astronomy
| rok vydání = 2011
| strany = 250–251
| isbn = 1-4419-7623-X
| jazyk = angličtina
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Seeds
| jméno = Michael A
| příjmení2 = Backman
| jméno2 = Dana
| titul = Astronomy: The Solar System and Beyond
| rok vydání = 2009
| strany = 34
| isbn = 0-495-56203-3
| jazyk = angličtina
}}</ref> a v každém případě zatmění Slunce trvá minuty, nikoliv hodiny.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Meeus
| jméno = J
| titul = The maximum possible duration of a total solar eclipse
| periodikum = Journal of the British Astronomical Association
| rok vydání = 2003
| měsíc vydání = prosinec
| ročník = 113
| číslo = 6
| strany = 343–348
| jazyk = angličtina
| jazyk = angličtina
}}</ref>
}}</ref>

Verze z 4. 4. 2024, 10:31

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
Graf od Rev. I. N. Earla zobrazující časovou osu života Ježíše Krista, jak je popsán v evangeliích.

Cílem Ježíšovy chronologie je stanovit časovou osu událostí Ježíšova života. Vědci porovnávají židovské a řecko-římské dokumenty a astronomické kalendáře s novozákonními zprávami, aby odhadli data hlavních událostí Ježíšova života.

K odhadu roku Ježíšova narození se používají dva hlavní přístupy: jeden vychází z popisu jeho narození v evangeliích s odkazem na vládu krále Heroda a druhý z odečtení jeho udávaného věku „asi 30 let“, kdy začal kázat. Většina badatelů na tomto základě předpokládá datum narození mezi lety 6 a 4 př. n. l.[1][2][3][4][5]

Pro odhad roku, kdy Ježíš začal kázat, se používají tři údaje: zmínka o jeho věku „asi 30 let“ v „patnáctém roce“ vlády císaře Tiberia, další údaj se vztahuje k datu stavby jeruzalémského chrámu a další se týká smrti Jana Křtitele.[6][7][8][9][10][11] Proto učenci odhadují, že Ježíš začal kázat a shromažďovat stoupence kolem roku 28-29 n. l. Podle tří synoptických evangelií Ježíš pokračoval v kázání nejméně jeden rok a podle evangelisty Jana tři roky.[6][8][12][13][14]

Pro odhad data ukřižování Ježíše bylo použito pět metod. Jedna z nich využívá jiné prameny než křesťanské, jako jsou Josefus a Tacitus.[15][16] Jiná pracuje zpětně od historicky prokázaného procesu s apoštolem Pavlem římským prokonzulem Galiem v Korintu v roce 51/52 n. l., aby odhadla datum Pavlova obrácení. Obě metody vedou k roku 36 n. l. jako horní hranici ukřižování.[17][18][19] Učenci se tedy obecně shodují, že Ježíš byl ukřižován mezi lety 30 a 36 n. l.[8][17][20][21] Astronomická metoda Isaaca Newtona počítá s těmi starověkými velikonocemi (vždy vymezenými úplňkem), kterým předchází pátek, jak je uvedeno ve všech čtyřech evangeliích; zbývají dvě možná data ukřižování, 7. dubna 30 n. l. a 3. dubna 33 n. l.[22] Issac Newton však vyslovil dva běžné předpoklady, které jsou velmi sporné. Za prvé, den bezprostředně následující po svátku Pesach je vždy zvláštní sobotou (velkou sobotou), která nesouvisí s týdenními „sobotami“ – viz Lv 23 (Kral, ČEP). To znamená, že Pesach mohl připadnout na středu, čtvrtek nebo pátek. Za druhé, hebrejský kalendář –vyžaduje, aby byla úroda ječmene připravena ke sklizni, tzv. avivský ječmen, a také aby byl spatřen první úlomek novoluní, aby byl vyhlášen první biblický měsíc (nisan). Je to proto, že úroda prvních plodů se používá při jarních Hospodinových svátcích, které se konají v měsíci nisanu. Protože se nemůžeme vrátit do minulosti, abychom zjistili, zda byla úroda ječmene připravena 1. nisanu, můžeme to přibližně určit pomocí kalendáře Hillel II. Tento kalendářní výpočet uznává, že v devatenáctiletém cyklu je sedmkrát třeba přidat měsíc navíc. To znamená, že Newton mohl hledat ve špatném měsíci, stejně jako jakýkoli výpočet používající nebiblické metody k určení, kdy nastávají „Velikonoce“. Podle metody zatmění Měsíce se výrok apoštola Petra, že se Měsíc při ukřižování proměnil v krev – Sk 2, 14–21 (Kral, ČEP), vztahuje k zatmění Měsíce z 3. dubna 33 n. l.; astronomové však diskutují o tom, zda bylo zatmění viditelné až na západ od Jeruzaléma. Nejnovější astronomické výzkumy využívají kontrastu mezi synoptickým datem Ježíšovy poslední večeře na jedné straně a Janovým datem následné „židovské večeře“ na straně druhé k návrhu, že Ježíšova poslední večeře se konala ve středu 1. dubna n. l. 33 a ukřižování v pátek 3. dubna n. l. a zmrtvýchvstání třetího dne.

Kontext a přehled

Židovské starožitnosti od Flavia Iosepha, asi 93–94 n. l., zdroj pro Ježíšovu chronologii.[23]

Křesťanská evangelia si nečiní nárok na vyčerpávající výčet událostí z Ježíšova života.[24][25][26] Byla napsána spíše jako teologické dokumenty v kontextu raného křesťanství než jako historické kroniky a jejich autoři se příliš nezajímali o absolutní chronologii Ježíše nebo o synchronizaci epizod jeho života se světskými dějinami doby.[27][28][29] Jednou z indicií, že evangelia jsou spíše teologickými dokumenty než historickými kronikami, je skutečnost, že přibližně třetinu svého textu věnují pouhým sedmi dnům, konkrétně poslednímu týdnu Ježíšova života v Jeruzalémě, známému také jako Kristovo utrpení.[30]

Nicméně evangelia poskytují některé podrobnosti o událostech, které lze jednoznačně datovat, takže lze porovnáním s nezávislými prameny stanovit datové rozmezí hlavních událostí v Ježíšově životě.[27][28][31] Při historických analýzách Ježíšovy chronologie byla použita řada nekřesťanských historických dokumentů, jako jsou židovské a řecko-římské prameny.[32] Prakticky všichni moderní historikové se shodují na tom, že Ježíš existoval, a považují jeho křest a ukřižování za historické události a předpokládají, že lze odhadnout přibližný rozsah těchto událostí.[33][34][35]

Na základě těchto metod většina badatelů předpokládá datum narození mezi lety 6 a 4 př. n. l.[1] a Ježíšovo kázání začalo kolem let 27–29 n. l. a trvalo jeden až tři roky.[6][8][12][13] Ježíšovu smrt vypočítávají mezi lety 30 a 36 n. l.[8][17][20][21]

Rok Ježíšova narození

Viz též: Ježíšovo narození a Datum Ježíšova narození

Datum narození Ježíše Nazaretského není uvedeno v evangeliích ani v žádném světském textu, ale většina badatelů předpokládá datum narození mezi lety 6 př. n. l. a 4 př. n. l.[1] K odhadu roku Ježíšova narození se používají dvě hlavní metody: jedna vychází z popisů jeho narození v evangeliích s odkazem na vládu krále Heroda a druhá z odečtení jeho uvedeného věku „asi 30 let“ od doby, kdy začal kázat – Lk 3, 23 (Kral, ČEP) v „patnáctém roce vlády císaře Tiberia“ – Lk 3, 1–2 (Kral, ČEP): obě metody uvádějí datum narození před Herodovou smrtí v roce 4 př. n. l., respektive datum narození kolem roku 2 př. n. l.[1][36][37][38][39][20][40][41][42]

Biblické odkazy na vládu krále Heroda

Obě vyprávění o Ježíšově narození v Matoušově a Lukášově evangeliu se od sebe podstatně liší a jsou považována za napsaná nezávisle na sobě. Některé shodné prvky však zjevně vycházejí ze společné rané tradice:[43]

Lukáš i Matouš tedy nezávisle na sobě spojují Ježíšovo narození s vládou Heroda Velikého.[37] Matouš navíc naznačuje, že Ježíšovi byly maximálně dva roky, když Herodes údajně nařídil masakr neviňátek, tedy povraždení všech chlapců v Betlémě do věku dvou let – Mt 2, 16 (Kral, ČEP).[44]

Většina vědců, kteří se zabývají datem Herodovy smrti, se řídí výpočty Emila Schürera publikovanými v roce 1896, který upravil tradiční datum smrti z roku 1 př. n. l. na rok 4 př. n. l.[45][46][47][48][49] Dva z Herodových synů, Archelaos a Filip Tetrarcha, datují svou vládu od roku 4 př. n. l.,[50] ačkoli Archelaos zřejmě zastával královskou moc již za Herodova života.[51] Filipova vláda měla trvat 37 let, až do jeho smrti v tradičně přijímaném 20. roce Tiberia (34 n. l.), což znamená, že nastoupil roku 4 př. n. l.[52] Nejstarší rukopisy Starožitností Flavia Iosepha uvádějí Filipovu smrt ve 22., nikoli 20. roce vlády Tiberia. V Britské knihovně se nenachází jediný rukopis před rokem 1544 n. l., který by měl pro Filipovu smrt tradičně přijímaný 20. rok Tiberia. Tento důkaz odstraňuje hlavní překážku pro pozdější datum Herodovy smrti 1. roku před Kristem. Seznam nejstarších rukopisů lze nalézt v knize „Josephus Re-examined“, D. Beyer.[53] Někteří badatelé podporují tradiční datum 1 př. n. l. pro Herodovu smrt.[54][55][56][57] Filmer a Steinmann například předpokládají, že Herodes zemřel v roce 1 př. n. l. a že jeho dědicové svou vládu datovali do roku 4 nebo 3 př. n. l., aby potvrdili, že se překrývá s Herodovou vládou, a posílili tak svou vlastní legitimitu.[47][58][46] Podle Josefova líčení Herodově smrti předcházelo zatmění měsíce a následoval svátek Pesach.[59] K zatmění[60] došlo v roce 4 př. n. l. 13. března, tedy asi 29 dní před Pesachem, a toto zatmění bylo předpokládáno jako to, o němž mluví Iosephus.[49] V tomto období však došlo k dalším zatměním a existují zastánci roku 5 př. n. l.[48][61] a dvou zatmění z roku 1 př. n. l., která nastala 10. ledna a 29. prosince.[58][62][46] Nicméně většina učenců upřednostňuje rok narození Ježíše mezi lety 6 a 4 př. n. l.[2][3][63][64][36][37]

Odečtení Ježíšova věku „asi 30 let“ když kázal

Jiný přístup k odhadu Ježíšova roku narození je založen na tvrzení v Lukášově evangeliu – Lk 3, 23 (Kral, ČEP), že mu bylo „asi 30 let“, když začal svou službu.[20] Ježíš začal kázat poté, co byl pokřtěn Janem Křtitelem, a na základě Lukášova evangelia začal Jan křtít lidi až „v patnáctém roce vlády císaře Tiberia“ – Lk 3, 1–2 (Kral, ČEP), což vědci odhadují na roky 28–29 n. l.[20][65][7][66][40] Po odečtení 30 let se zdá, že se Ježíš narodil v letech 1–2 př. n. l. Pokud se však věta „kolem 30 let“ vykládá jako 32 let, mohlo by to odpovídat datu narození právě za vlády Heroda, který zemřel v roce 4 př. n. l.[8][20][66]

Orientační datum 28–29 n. l. je nezávisle potvrzeno Janovým prohlášením – Jan 2, 20 (Kral, ČEP), že Chrám byl údajně ve 46. roce výstavby během Paschy, kdy Ježíš začal své působení, což podle vědeckých odhadů také odpovídá 28–29 n. l.[41]

Další přístupy

V Janově evangeliu – Jan 8, 57 (Kral, ČEP) se mimoděk zmiňuje horní hranice Ježíšova věku při kázání: Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“ Padesát let je zaokrouhlené číslo, které zdůrazňuje nesoulad s Ježíšovým tvrzením, že existoval před Abrahamem, tedy více než tisíc let.[67]

Někteří komentátoři se pokoušeli určit datum narození ztotožněním betlémské hvězdy s nějakým známým astronomickým nebo astrologickým jevem. Například astronom Michael Molnar navrhl jako pravděpodobné datum narození 17. dubna 6 př. n. l., protože toto datum odpovídalo heliakickému východu a zákrytu Jupitera Měsícem, který se na okamžik zastavil v souhvězdí Berana. Podle Molnára by pro znalé astrology té doby tato velmi neobvyklá kombinace událostí naznačovala, že se v Judsku narodí (nebo narodila) královská osobnost.[68] Další výzkumy poukazují na zprávu Královské astronomické společnosti z roku 1991, která zmiňuje, že čínští astronomové zaznamenali v březnu roku 5 př. n. l. „kometu“, která vydržela na obloze v oblasti Kozoroha 70 dní. Autoři Dugard a O'Reilly považují tuto událost za pravděpodobnou betlémskou hvězdu.[69] Možných jevů je však celá řada a zdá se, že žádný z nich přesně neodpovídá popisu v evangeliu.[70]

Roky kazatelské činnosti

Tiberiova vláda a Lukášovo evangelium

Část Madabské mapy ukazující Betánii v Zajordání (Βέθαβαρά), která je označována jako místo, kde Jan křtil

Jedna z metod, jak odhadnout datum začátku Ježíšova působení, vychází z Lukášova evangelia, kde se v Lukášově evangeliu – Lk 3, 1–2 (Kral, ČEP) konkrétně píše o působení Jana Křtitele, které předcházelo působení Ježíšovu:[6][7]

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.

Tiberiova vláda začala po smrti jeho předchůdce Augusta v září 14 n. l., což znamená, že působení Jana Křtitele začalo koncem roku 28 n. l. nebo začátkem roku 29 n. l.[71][72] Riesnerův alternativní návrh je, že Jan Křtitel začal své působení v roce 26 nebo 27 n. l., protože Tiberius vládl společně s Augustem dva roky, než se stal jediným vládcem. V takovém případě by se patnáctý rok Tiberiovy vlády počítal od roku 12 n. l. Riesnerův návrh je však považován za méně pravděpodobný, protože všichni významní římští historikové, kteří počítají roky Tiberiovy vlády – jmenovitě Tacitus, Suetonius a Cassius Dio – počítají od roku 14 n. l., tedy od roku Augustovy smrti. Kromě toho důkazy na mincích ukazují, že Tiberius začal vládnout v roce 14 n. l.[73]

Nový zákon představuje Jana Křtitele jako předchůdce Ježíše a Ježíšův křest jako počátek Ježíšova působení.[74][75][76] Apoštol Petr ve svém kázání ve Sk 10, 37–38 (Kral, ČEP), které pronesl v domě setníka Kornélia, zmiňuje, co se stalo „po celém Judsku, počínaje Galileou, po křtu, který hlásal Jan“, a že Ježíš poté šel „konat dobré skutky“.[77] Na vyprávění o Ježíšově křtu bezprostředně navazuje jeho 40denní půst a pokoušení ďáblem.

Jeruzalémský chrám a Janovo evangelium

Herodův chrám, o němž se píše v Janově evangeliu – Jan 2, 13 (Kral, ČEP), jak si ho představuje model Jeruzaléma ve Svaté zemi. V současnosti se nachází v sousedství expozice Svatyně knihy v Izraelském muzeu v Jeruzalémě.

Další metodou, jak odhadnout začátek Ježíšova působení bez závislosti na synoptických evangeliích, je propojení zprávy v Janově evangeliu o Ježíšově návštěvě Herodova chrámu v Jeruzalémě s historickými údaji o stavbě chrámu.[6][8][13]

V Janově evangeliu – Jan 2, 13 (Kral, ČEP) se píše, že Ježíš šel do jeruzalémského chrámu přibližně na začátku svého působení, a v Janově evangeliu – Jan 2, 20 (Kral, ČEP) se píše, že Ježíš: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?““.[6][8]

Herodův chrám v Jeruzalémě byl rozsáhlou a dlouhotrvající stavbou na Chrámové hoře, která nebyla nikdy zcela dokončena ani v době, kdy ji Římané zničili v roce 70 n. l.[78][79][80] Herodes, který vybudoval celá města, jako například Cesareu Maritimu, považoval stavbu chrámu za klíčovou, kolosální památku.[79] Posvěcení původního chrámu (někdy nazývaného vnitřní chrám) následovalo po 17 nebo 18 měsících výstavby, těsně po návštěvě Augusta v Sýrii.[74][78]

Flavius Iosephus (Ant 15.11.1) uvádí, že přestavbu chrámu zahájil Herodes v 18. roce své vlády.[6][20][81] Panují však určité nejasnosti ohledně toho, jak Josefus uváděl a počítal data, která událost znamenala začátek Herodovy vlády a zda se počáteční datum mělo vztahovat k vnitřnímu chrámu, nebo k následné stavbě.[8][13][74] Různí badatelé proto dospívají k mírně odlišným datům přesného začátku stavby Chrámu a v konečném odhadu data návštěvy Chrámu se liší o několik let.[13][74] Vzhledem k tomu, že stavba Chrámu trvala 46 let, je nejlepším vědeckým odhadem, kdy Ježíš kázal, rok 29 n. l.[6][8][12][13][14][82][83]

Zmínka o Janu Křtiteli u Flavia Iosepha

Jak evangelia, tak historik prvního století Flavius Iosephus ve svém díle Židovské starožitnosti[84] zmiňují Heroda Antipu, který zabil Jana Křtitele, a svatbu Heroda a Herodiady, čímž vznikly dvě klíčové souvislosti mezi Josefem a biblickými epizodami.[9] Josephus se zmiňuje o uvěznění a popravě Jana Křtitele Herodem Antipou a o tom, že Herodias opustila svého manžela a provdala se za Heroda Antipu, což bylo v rozporu s židovským zákonem.[9][10][11][85]

Křtitel kárá Herodese. Freska od Masolina, 1435

Iosephus a evangelia se však rozcházejí v detailech a motivech, např. zda byla poprava důsledkem sňatku Heroda Antipy a Herodiady (jak je uvedeno v Mt 14, 4 (Kral, ČEP); Mk 6, 18 (Kral, ČEP)), nebo preventivním opatřením Heroda, které se možná uskutečnilo před sňatkem, aby potlačil možné povstání na základě Janových poznámek, jak naznačuje Iosephus v Ant 18.5.2.[23][86][87][88]

Přesný rok sňatku Heroda Antipy a Herodiady je mezi učenci předmětem diskusí.[10] Zatímco někteří učenci kladou rok sňatku do rozmezí let 27–31 n. l., jiní se přiblížili až k roku 35 n. l., ačkoli takto pozdní datum má mnohem menší oporu.[10] Harold Hoehner ve své analýze Herodova života odhaduje, že k uvěznění Jana Křtitele došlo pravděpodobně kolem roku 30–31 n. l.[89] The International Standard Bible Encyclopedia odhaduje, že ke smrti Jana Křtitele došlo kolem roku 31–32 n. l.[11]

Iosephus uvedl (Ant 18.5.2), že porážka Heroda Antipy v roce 36 n. l. ve střetu s Aretem IV. z Nabateje byla tehdejšími Židy považována za neštěstí, které způsobila Herodova nespravedlivá poprava Jana Křtitele.[88][90][91] Vzhledem k tomu, že Jan Křtitel byl popraven před porážkou Heroda Aretou, a na základě vědeckých odhadů přibližného data sňatku Heroda Antipy a Herodiady spadá poslední část působení Jana Křtitele, a tedy i části Ježíšova působení, do historického časového rozmezí let 28–35 n. l., přičemž pozdější rok 35 má mezi vědci nejmenší podporu.[10][91][92]

Datum ukřižování

Viz též: Ukřižování Ježíše Krista

Prefektura Piláta Pontského

Viz též: Pilátův soud, Iosephus o Ježíši a Tacitus o Ježíši
Bílá socha člověka
Zjevně starý dokument
Římský senátor a historik Tacitus napsal o ukřižování Krista (Ježíše) v Letopisech, dějinách Římské říše v prvním století.

Všechna čtyři kanonická evangelia uvádějí, že Ježíš byl ukřižován za prefekta Piláta Pontského, římského místodržitele římské Judeje.[93][94]

V knize Židovské starožitnosti (napsané kolem roku 93 n. l.) Iosephus uvádí (Ant 18.3), že Ježíš byl ukřižován na Pilátův rozkaz.[95] Většina badatelů se shoduje, že ačkoli tato zmínka obsahuje některé pozdější křesťanské interpolace, původně obsahovala zmínku o popravě Ježíše pod Pilátovým vedením.[96][97][98][99][100]

Ve druhém století římský historik Tacitus[101][102] v Letopisech (asi 116 n. l.) popsal pronásledování křesťanů Neronem a uvedl (Letopisy 15.44), že Ježíš byl popraven na Pilátův rozkaz[95][103] za vlády Tiberia (císař od 19. srpna 14 do 16. března 37 n. l.).

Podle Flavia Iosepha[104] byl Pilát Pontský místodržitelem Judeje od roku 26 n. l., dokud ho nenahradil Marcellus, a to buď v roce 36 n. l., nebo v roce 37 n. l., což určuje datum Ježíšovy smrti mezi lety 26 a 37 n. l.[105][106][107]

Vláda Herodese Antipy

Viz též: Ježíš na Herodesově dvoře

V Lukášově evangeliu si Pilát během Ježíšova pobytu u Pilátova soudu uvědomil, že Ježíš je Galilejec, a proto spadá pod jurisdikci Herodese Antipy.[108][109] Vzhledem k tomu, že Herodes byl v té době v Jeruzalémě, rozhodl se Pilát poslat Ježíše k Herodesovi, aby byl souzen.[108][109]

Tato epizoda je popsána pouze v Lukášově evangeliu – Lk 23, 7–15 (Kral, ČEP).[110][111][112][113] Někteří badatelé sice zpochybňují pravost této epizody, protože je v Lukášově evangeliu jedinečná, ale International Standard Bible Encyclopedia uvádí, že dobře zapadá do tématu evangelia.[11]

Herodes Antipas, syn Heroda Velikého, se narodil před rokem 20 př. n. l. a byl vyhnán do Galie v létě roku 39 n. l. po vleklé intrice, do níž byli zapleteni Caligula a Agrippa I., vnuk jeho otce.[114][115] Tato epizoda naznačuje, že Ježíšova smrt nastala před rokem 39 n. l.[116][117]

Obrácení Pavla

Apollónův chrám v řeckých Delfách, kde byl počátkem 20. století objeven Delfský nápis.[118][119]

Dalším přístupem k odhadu horní hranice roku Ježíšovy smrti je odhad data obrácení apoštola Pavla, které novozákonní zprávy kladou do doby po Ježíšově smrti.[17][18][19] O Pavlově obrácení pojednávají jak Pavlovy listy, tak Skutky apoštolů.[17][120]

V Prvním listu Korintským – 1Kor 15, 3–8 (Kral, ČEP) se Pavel zmiňuje o svém obrácení. Skutky apoštolů obsahují tři samostatné zmínky o jeho zkušenosti s obrácením, a to v Sk 9 (Kral, ČEP), Sk 22 (Kral, ČEP) a Sk 26 (Kral, ČEP).[121][122]

Odhad roku Pavlova obrácení se opírá o zpětný postup od jeho soudu před Juniem Galiem v Acháji v Řecku – Sk 18, 12–17 (Kral, ČEP) kolem roku 51-52 n. l., což je datum odvozené z nálezu a zveřejnění čtyř kamenných fragmentů v roce 1905 jako součásti Delfských nápisů v Delfách na druhém břehu Korintského zálivu.[119][123] Nápis[124] zachycuje dopis od Claudia týkající se Galia datovaný během 26. aklamace Claudia, tedy někdy mezi lednem 51 a srpnem 52.[125]

Na základě toho většina historiků odhaduje, že Gallio (bratr Seneky Mladšího) se stal prokonzulem mezi jarem roku 51 a létem roku 52 n. l. a že jeho funkce skončila nejpozději v roce 53 n. l.[118][119][123][126][127] Obecně se předpokládá, že proces s Pavlem se odehrál na počátku Galliova působení, a to na základě zmínky Sk 18, 2 (Kral, ČEP) o jeho setkání v Korintu s Priscillou a Akvilou, kteří byli před nedávnou dobou vypovězeni z Říma na základě vypovězení Židů z Říma císařem Claudiem, které je datováno do let 49-50 n. l.[123][128]

Podle Nového zákona strávil Pavel v Korintě osmnáct měsíců, tedy přibližně sedmnáct let po svém obrácení.[119][129] V listu Galaťanům – Gal 2, 1–10 (Kral, ČEP) se uvádí, že Pavel se vrátil do Jeruzaléma čtrnáct let po svém obrácení, a v knize Skutků se objevují různé misie (někdy i s Barnabášem), jako například ve Sk 11, 25–26 (Kral, ČEP) a 2Kor 11, 23–33 (Kral, ČEP).[17][18] Obecně přijímaný vědecký odhad data Pavlova obrácení je 33–36 n. l., což klade Ježíšovu smrt před toto datové rozmezí.[17][18][19]

Astronomická analýza

Newtonova metoda

Isaac Newton odvodil metodiku datování ukřižování

Všechna čtyři evangelia se s přesností na jeden den shodují v tom, že ukřižování proběhlo v době Pesachu, a všechna čtyři evangelia se shodují v tom, že Ježíš zemřel několik hodin před začátkem židovské soboty, tj. zemřel před setměním v pátek – Mt 27, 62 (Kral, ČEP); Mt 28, 1 (Kral, ČEP); Mk 15, 42 (Kral, ČEP); Lk 23, 54 (Kral, ČEP); Jan 19, 31–42 (Kral, ČEP). V oficiálním kalendáři svátků v Judsku, který používali chrámoví kněží, byl čas Pesachu přesně určen. K porážce beránků na svátek Pesach docházelo mezi 15. a 17. hodinou 14. dne židovského měsíce nisan (což odpovídá březnu/dubnu). Pesachové jídlo začínalo toho večera při východu měsíce (nutně v úplňku), tj. na začátku 15. nisanu (židovský den běží od večera do večera) – Lv 23, 5 (Kral, ČEP); Nm 28, 16 (Kral, ČEP). V evangelijních zprávách o ukřižování je zjevný rozpor v délce jednoho dne, který je předmětem rozsáhlých diskusí. V Janově evangeliu se uvádí, že den Ježíšova soudu a popravy byl den před velikonocemi – Jan 18, 28 (Kral, ČEP) a Jan 19, 14 (Kral, ČEP), proto Jan klade ukřižování na 14. nisan. Stejně tak apoštol Pavel ve svém Prvním listu Korintským naznačuje, že Ježíš zemřel 14. nisanu („obětován jako velikonoční beránek“, 1Kor 5, 7 (Kral, ČEP)) a byl vzkříšen na židovský svátek prvotin, tj. 16. nisanu – 1Kor 15, 20 (Kral, ČEP).[130] Správný výklad synoptiků je méně jasný. Někteří badatelé se proto domnívají, že všechna čtyři evangelia kladou ukřižování na pátek 14. nisanu, jiní se domnívají, že podle synoptiků k němu došlo v pátek 15. nisanu. Problém, který je pak třeba vyřešit, spočívá v určení, ve kterém z let vlády Piláta Pontského (26–36 n. l.) připadl 14. a 15. nisan na pátek.[22]

Ve své práci publikované posmrtně v roce 1733 vzal Isaac Newton v úvahu pouze období 31–36 n. l. a vypočítal, že požadavek na pátek je splněn pouze v pátek 3. dubna 33 n. l. a 23. dubna 34 n. l. Posledně jmenované datum mohlo připadnout na pátek pouze v případě, že by byl v tom roce zaveden výjimečný přestupný měsíc, což však Newton zastával.[131][132][133] Ve dvacátém století se standardním názorem stal názor J. K. Fotheringhama, který v roce 1910 navrhl 3. duben n. l. 33 na základě shody se zatměním Měsíce.[132][134] V roce 1933 António Cabreira podobnou metodou dospěl ke stejnému datu,[135] stejně jako v devadesátých letech Bradley E. Schaefer a J. K. Cabreira. P. Pratt.[131][136] Také podle Humphreyse a Waddingtona ponechává lunární židovský kalendář pro Ježíšovu smrt pouze dvě pravděpodobná data v rámci vlády Piláta Pontského, přičemž obě by připadala na 14. nisan, jak je uvedeno v Janově evangeliu: pátek 7. dubna 30 n. l. a pátek 3. dubna 33 n. l.

Přesnější výpočet bere v úvahu, že židovský kalendář nebyl založen na astronomických výpočtech, ale na pozorování, v návaznosti na kritiku, že před dvěma tisíci lety je možné zjistit fázi Měsíce v určitý den, ale ne to, zda byl zakryt mraky nebo mlhou.[137][138] Zahrneme-li možnost, že obloha byla zatažená a zakrývala Měsíc, a budeme-li předpokládat, že židovské úřady si byly vědomy toho, že lunární měsíce mohou být dlouhé pouze 29 nebo 30 dní (doba od jednoho novoluní do dalšího je 29,53 dne), pak zpřesněný výpočet uvádí, že požadavek pátku mohl být splněn i v době působení Piláta Pontského, a to 11. dubna 27 n. l. Další možné datum vzniká, pokud židovské úřady náhodou přidaly nepravidelný přestupný měsíc, aby kompenzovaly meteorologicky zpožděnou sklizňovou sezónu: to by přineslo jednu další možnost v Pilátově době, kterou je Newtonem upřednostňované datum 23. dubna 34 n. l.[139] Colin Humphreys vypočítává, ale odmítá tato data 27 a 34 n. l. na základě toho, že první z nich je příliš časné na to, aby bylo slučitelné s Lukášem – Lk 3, 1–2 (Kral, ČEP), a jaro 34 n. l. je pravděpodobně příliš pozdní na to, aby bylo slučitelné s Pavlovou časovou osou, a potvrzuje pátek 7. dubna 30 n. l. a pátek 3. dubna 33 n. l. jako dvě možná data ukřižování.[140]

Metoda zatmění Měsíce

Zatmění Měsíce je potenciálně zmíněno ve Skutcích apoštolů – Sk 2, 14–21 (Kral, ČEP): „Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně“, jak upozornili fyzik Colin Humphreys a astronom Graeme Waddington. Ve skutečnosti došlo k zatmění Měsíce 3. dubna 33 n. l. (zatmění podle NASA),[134] což je datum, které se shoduje s jedním z Newtonových astronomicky možných dat ukřižování (viz výše). Humphreys a Waddington vypočítali, že ve starověkém Jeruzalémě by toto zatmění bylo viditelné při východu Měsíce v 18:20 jako 20% částečné zatmění (Měsíc v úplňku s potenciálně chybějícím červeným „vykousnutím“ v levém horním rohu měsíčního kotouče). Předpokládají, že svědky tohoto zatmění by byla velká část židovského obyvatelstva, protože by čekali na západ slunce na západě a bezprostředně po něm na východní východ očekávaného úplňku jako na předepsané znamení k začátku domácího velikonočního jídla.[22] Humphreys a Waddington proto navrhují scénář, podle něhož byl Ježíš ukřižován a zemřel 3. dubna 33 n. l. v 15 hodin, po němž následovalo červené částečné zatmění Měsíce při východu měsíce večer v 6 hodin 20 minut, které pozorovalo židovské obyvatelstvo, a že Petr tuto událost připomíná při kázání o vzkříšení Židům – Sk 2, 14–21 (Kral, ČEP).[22] Astronom Bradley Schaefer s datem zatmění souhlasí, ale zpochybňuje, že by zatmění Měsíce bylo viditelné v době, kdy Měsíc vycházel v Jeruzalémě.[136][141][142]

S tím potenciálně souvisí i zmínka v synoptických evangeliích o tříhodinové tmě nad celou zemí v den ukřižování (podle Lukáše – Lk 23, 45 (Kral, ČEP) τοῦ ἡλίου ἐκλιπόντος – slunce se zatmělo). Ačkoli někteří badatelé považují tento údaj spíše za literární prostředek běžný u starověkých autorů než za popis skutečné události,[143][144] jiní autoři se pokoušeli identifikovat meteorologickou událost nebo datovatelný astronomický jev, na který se tento údaj mohl vztahovat. Nemohlo jít o zatmění Slunce, protože to nemohlo nastat během úplňku o Pesachu[145][146] a v každém případě zatmění Slunce trvá minuty, nikoliv hodiny.[147]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chronology of Jesus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d MEIER, John P. A Marginal Jew: Rethinking the Historical Jesus, v. 1; The Roots of the Problem and the Person, ch. 11, ... "A Chronology of Jesus Life,". [s.l.]: Anchor Bible Reference Library, 1991. S. 373–433. (angličtina) 
  2. ↑ a b DUNN, James D.G. Jesus Remembered. [s.l.]: Eerdmans Publishing, 2003. S. 324. (angličtina) 
  3. ↑ a b CARSON, Donald Arthur; MOO, Douglas J.; MORRIS, Leon. An Introduction to the New Testament, 54, 56. Grand Rapids, MI: Zondervan Publishing House, 1992. (angličtina) 
  4. ↑ GRANT, Michael. Jesus: An Historian's Review of the Gospels. [s.l.]: Scribner's, 1977. S. 71. (angličtina) 
  5. ↑ WITHERINGTON III, Ben. Primary Sources. Christian History. 1998, roč. 17, čís. 3, s. 12–20. (angličtina) 
  6. ↑ a b c d e f g h Eerdman Publishing. Eerdman’s Dictionary of the Bible. [s.l.]: Amsterdam University Press, 2000. ISBN 90-5356-503-5. S. 249. (angličtina) 
  7. ↑ a b c EVANS, Craig A. The Bible Knowledge Background Commentary: Matthew-Luke. Svazek 1. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-7814-3868-3. S. 67–69. (angličtina) 
  8. ↑ a b c d e f g h i j MAIER, Paul L. The Date of the Nativity and Chronology of Jesus. In: Jerry Vardaman, Edwin M. Yamauchi. Chronos, kairos, Christos: nativity and chronological studies. [s.l.]: [s.n.], 1989. S. 113–129. (angličtina)
  9. ↑ a b c EVANS, Craig. Josephus on John the Baptist. In: Amy-Jill Levine et al. (eds.). The Historical Jesus in Context. [s.l.]: Princeton University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-691-00992-6. S. 55–58. (angličtina)
  10. ↑ a b c d e GILLMAN, Florence Morgan. Herodias: At Home in that Fox's Den. [s.l.]: Liturgical Press, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-8146-5108-7. S. 25–30. (angličtina) 
  11. ↑ a b c d BROMILEY, Geoffrey W. International Standard Bible Encyclopedia. Svazek E-J. [s.l.]: [s.n.], 1982. Dostupné online. ISBN 0-8028-3782-4. S. 694–695. (angličtina) 
  12. ↑ a b c ANDERSON, Paul N. The Riddles of the Fourth Gospel: An Introduction to John. [s.l.]: [s.n.], 2011. ISBN 0-8006-0427-X. S. 200. (angličtina) 
  13. ↑ a b c d e f KNOBLET, Jerry. Herod the Great. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 0-7618-3087-1. S. 183–184. (angličtina) 
  14. ↑ a b PENTECOST, J. Dwight. The Words and Works of Jesus Christ: A Study of the Life of Christ. [s.l.]: Zondervan, 1981. S. 577–578. (angličtina) 
  15. ↑ FUNK, Robert W.; Jesus Seminar. The acts of Jesus: the search for the authentic deeds of Jesus. San Francisco: Harper, 1998. Dostupné online. (angličtina) 
  16. ↑ MEYER, Paul William; CARROLL, John T. The Word in this world. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-664-22701-5. S. 112. (angličtina) 
  17. ↑ a b c d e f g BARNETT, Paul. Jesus & the Rise of Early Christianity: A History of New Testament Times. [s.l.]: [s.n.], 2002. ISBN 0-8308-2699-8. S. 19–21. (angličtina) 
  18. ↑ a b c d KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott. The Cradle, the Cross, and the Crown: An Introduction to the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-8054-4365-3. S. 77–79. (angličtina) 
  19. ↑ a b c RAINER, Riesner. Paul's early period: chronology, mission strategy, theology. [s.l.]: [s.n.], 1997. ISBN 978-0-8028-4166-7. S. 19–27. (angličtina)  Na straně 27 je tabulka s různými odbornými odhady.
  20. ↑ a b c d e f g KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott. The Cradle, the Cross, and the Crown: An Introduction to the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-8054-4365-3. S. 114. (angličtina) 
  21. ↑ a b SANDERS. The Historical Figure of Jesus.Chybí název periodika! 1993, čís. 11, s. 249. (angličtina) 
  22. ↑ a b c d HUMPHREYS, Colin J.; WADDINGTON, W. G. The Date of the Crucifixion. Journal of the American Scientific Affiliation. Březen 1985, čís. 37. Dostupné online. (angličtina) 
  23. ↑ a b HOULDEN, James Leslie. Jesus in history, thought, and culture: an encyclopedia. Svazek 1. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. ISBN 1-57607-856-6. S. 508–509. (angličtina) 
  24. ↑ BROWN, Raymond E. The Death of the Messiah: from Gethsemane to the Grave: A Commentary on the Passion Narratives in the Four Gospels. New York: Doubleday, Anchor Bible Reference Library, 1994. Dostupné online. ISBN 978-0-385-19397-9. S. 964. (angličtina) 
  25. ↑ O'COLLINS, Gerald. Christology: A Biblical, Historical, and Systematic Study of Jesus. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 0-19-955787-X. S. 1–3. (angličtina) 
  26. ↑ POWELL, Mark Allan. Jesus as a Figure in History: How Modern Historians View the Man from Galilee. [s.l.]: [s.n.], 1998. ISBN 0-664-25703-8. S. 168–173. (angličtina) 
  27. ↑ a b RAHNER, Karl. Encyclopedia of theology: a concise Sacramentum mundi. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-86012-006-6. S. 730–731. (angličtina) 
  28. ↑ a b WIARDA, Timothy. Interpreting Gospel Narratives: Scenes, People, and Theology. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 0-8054-4843-8. S. 75–78. (angličtina) 
  29. ↑ FREDRIKSEN, Paula. Jesus of Nazareth, King of the Jews. [s.l.]: Alfred A. Knopf Publishers, 1999. S. 6–7, 105–10, 232–34, 266. (angličtina) 
  30. ↑ TURNER, David L. Matthew. [s.l.]: [s.n.], 2008. ISBN 0-8010-2684-9. S. 613. (angličtina) 
  31. ↑ SANDERS, EP. The Historical Figure of Jesus. London: Penguin Books. 1995, čís. 3. (angličtina) 
  32. ↑ BLOMBERG, Craig L. Jesus and the Gospels: An Introduction and Survey. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 0-8054-4482-3. S. 431–436. (angličtina) 
  33. ↑ Bart Ehrman v roce 2011 v přehledu stavu moderního bádání napsal: „Určitě existoval, s čímž souhlasí prakticky každý kompetentní znalec starověku, křesťanský i nekřesťanský.“ EHRMAN, B. Forged : writing in the name of God. [s.l.]: [s.n.], 2011. ISBN 978-0-06-207863-6. S. 285. (angličtina) 
  34. ↑ RAMM, Bernard L. „Panuje téměř všeobecná shoda, že Ježíš žil“. Regent College Publishing: „An Evangelical Christology: Ecumenic and Historic“. 1993, s. 19. (angličtina) 
  35. ↑ BORG, Marcus. „The Meaning of Jesus: Two Visions (Ch. 16, A Vision of the Christian Life)“. HarperCollins. 1999, s. 236. (angličtina)  „Některé závěry jsou tak pravděpodobné, že jsou jisté; například, že Ježíš skutečně existoval.“
  36. ↑ a b NISWONGER, Richard L. New Testament History. [s.l.]: [s.n.], 1992. ISBN 0-310-31201-9. S. 121–124. (angličtina) 
  37. ↑ a b c RAHNER, Karl. Encyclopedia of theology: a concise Sacramentum mundi. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-86012-006-6. S. 731. (angličtina) 
  38. ↑ KOKKINOS, Nikos. Chronos, kairos, Christos 2. Příprava vydání Ray Summers, Jerry Vardaman. [s.l.]: [s.n.], 1998. ISBN 0-86554-582-0. S. 121–126. (angličtina) 
  39. ↑ MURRAY, Alexander. Medieval Christmas. History Today. Prosinec 1986, roč. 36, čís. 12, s. 31–39. Dostupné online. (angličtina) 
  40. ↑ a b HOEHNER, Harold W. Chronological Aspects of the Life of Christ. [s.l.]: Zondervan, 1978. Dostupné online. ISBN 978-0-310-26211-4. S. 29–37. (angličtina) 
  41. ↑ a b SCAROLA, Jack V. A Chronology of the nativity Era. In: Ray Summers, Jerry Vardaman. Chronos, kairos, Christos 2. [s.l.]: [s.n.], 1998. ISBN 0-86554-582-0. S. 61–81. (angličtina)
  42. ↑ NOVAK, Ralph Martin. Christianity and the Roman Empire: background texts. [s.l.]: [s.n.], 2001. ISBN 1-56338-347-0. S. 302–303. (angličtina) 
  43. ↑ LUZ, Ulrich. Die Geburtsgeschichten Jesu und die Geschichte. Göttingen: [s.n.], 2013. Dostupné online. S. 170. (němčina) 
  44. ↑ FREED, Edwin D. Stories of Jesus' Birth. Continuum International. 2004, s. 119. (angličtina) 
  45. ↑ SCHÜRER, Emil. A History of the Jewish People in the Time of Jesus Christ. 5 vols. New York: Scribner's, 1896. (angličtina) 
  46. ↑ a b c MARSHALL, Taylor. The Eternal City. Dallas: St. John, 2012. S. 35–65. (angličtina) 
  47. ↑ a b STEINMANN, Andrew. From Abraham to Paul: A Biblical Chronology. St. Louis: Concordia, 2011. S. 235–238. (angličtina) 
  48. ↑ a b BARNES, Timothy David. The Date of Herod's Death. Journal of Theological Studies. 1968, čís. ns 19, s. 204–219. (angličtina) 
  49. ↑ a b BERNEGGER, P. M. Affirmation of Herod's Death in 4 B.C. Journal of Theological Studies. 1983, čís. ns 34, s. 526–531. (angličtina) 
  50. ↑ IOSEPHUS, Flavius. Židovská válka. [s.l.]: [s.n.] S. 1.631–632. (angličtina) 
  51. ↑ Iosephus, s. 2.26.
  52. ↑ HOEHNER, Harold. Herod Antipas. [s.l.]: Zondervan, 1980. S. 251. (angličtina) 
  53. ↑ SUMMERS, Ray; VARDAMAN, Jerry. Chronos, kairos, Christos II : chronological, Nativity, and religious studies in memory of Ray Summers. Macon, Ga.: Mercer University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-86554-582-0. OCLC 38106531 (angličtina) 
  54. ↑ EDWARDS, Ormond. Herodian Chronology. Palestine Exploration Quarterly. 1982, čís. 114, s. 29–42. (angličtina) 
  55. ↑ KERESZTES, Paul. Imperial Rome and the Christians: From Herod the Great to About 200 AD. Lanham, Maryland: University Press of America, 1989. S. 1–43. (angličtina) 
  56. ↑ "The Nativity and Herod's Death". Chronos, Kairos, Christos: Nativity and Chronological Studies Presented to Jack Finegan. Příprava vydání Vardaman, Jerry; Yamauchi, Edwin M. (eds.). [s.l.]: [s.n.], 1989. S. 85–92. (angličtina) 
  57. ↑ FINEGAN, Jack. Handbook of Biblical Chronology. Rev. ed. vyd. Peabody, MA: Hendrickson, 1998. Dostupné online. S. 300, §516. (angličtina) 
  58. ↑ a b FILMER, W. E. Chronology of the Reign of Herod the Great. Journal of Theological Studies. 1966, čís. ns 17, s. 283–298. (angličtina) 
  59. ↑ Iosephus, Starožitnosti, 17.6.4.
  60. ↑ Eclipse [online]. eclipse.gsfc.nasa.gov [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (angličtina) 
  61. ↑ Catalog of Lunar Eclipses: -0099 to 0000 [online]. eclipse.gsfc.nasa.gov [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (angličtina) 
  62. ↑ STEINMANN, Andrew. When Did Herod the Great Reign?. Novum Testamentum. 2009, roč. 51, čís. 1, s. 1–29. JSTOR 25442624. DOI 10.1163/156853608X245953. (angličtina) 
  63. ↑ GRANT, Michael. Jesus: An Historian's Review of the Gospels. [s.l.]: Scribner's, 1977. S. 71. (angličtina) 
  64. ↑ WITHERINGTON III, Ben. Primary Sources. Christian History. 1998, roč. 17, čís. 3, s. 12–20. (angličtina) 
  65. ↑ Eerdmans Dictionary of the Bible 2000. [s.l.]: Amsterdam University Press ISBN 90-5356-503-5. S. 249. (angličtina) 
  66. ↑ a b NOVAK, Ralph Martin. Christianity and the Roman Empire: Background Texts. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 2001. ISBN 978-1-56338-347-2. S. 302–303. (angličtina) 
  67. ↑ HUMPHREYS, Colin. The Mystery of the Last Supper. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-73200-0. S. 72. (angličtina) 
  68. ↑ MOLNAR, Michael R. The Star of Bethlehem: The Legacy of the Magi. [s.l.]: Rutgers University Press, 1999. (angličtina) 
  69. ↑ O'REILLY, Bill; DUGARD, Martin. Killing Jesus: A History. [s.l.]: Henry Holt and Company, 2013. ISBN 0805098542. S. 15. (angličtina) 
  70. ↑ BROWN, Raymond E. 101 Questions and Answers on the Bible. [s.l.]: Paulist Press, 2003. S. 79. (angličtina) 
  71. ↑ KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott; QUARLES, Charles L. [s.l.]: B&H Publishing, 2009. S. 139-140. (angličtina) 
  72. ↑ MACARTHUR, John. Luke 1–5: New Testament Commentary. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 0-8024-0871-0. S. 201. (angličtina) 
  73. ↑ HUMPHREYS, Colin. The Mystery of the Last Supper. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-73200-0. S. 64. (angličtina) 
  74. ↑ a b c d KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott. The Cradle, the Cross, and the Crown: An Introduction to the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-8054-4365-3. S. 140–141. (angličtina) 
  75. ↑ BLOMBERG, Craig L. Jesus and the Gospels: An Introduction and Survey. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 0-8054-4482-3. S. 224-229. (angličtina) 
  76. ↑ MCGRATH, Alister E. Christianity: an introduction. [s.l.]: [s.n.], 2006. ISBN 978-1-4051-0901-7. S. 16–22. (angličtina) 
  77. ↑ RAUSCH, Thomas P. Who is Jesus?: an introduction to Christology. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 978-0-8146-5078-3. (angličtina) 
  78. ↑ a b ROLLER, Duane W. The building program of Herod the Great. [s.l.]: University of California Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-520-20934-6. S. 67–71. (angličtina) 
  79. ↑ a b LUNDQUIST, John M. The Temple of Jerusalem: Past, Present, and Future. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-275-98339-0. S. 101–103. (angličtina) 
  80. ↑ SCHWARTZ, Max. The biblical engineer: how the temple in Jerusalem was built. [s.l.]: [s.n.], 2002. ISBN 0-88125-710-9. S. xixx-xx. (angličtina) 
  81. ↑ EVANS, Craig A. Encyclopedia of the historical Jesus. [s.l.]: [s.n.], 2008. ISBN 0-415-97569-7. S. 115. (angličtina) 
  82. ↑ KÖSTENBERGER, Andreas J. John. [s.l.]: Baker Academic, 2004. S. 110. (angličtina) 
  83. ↑ FORTNA, Robert Tomson; THATCHER, Tom. Jesus in Johannine tradition. [s.l.]: [s.n.], 2001. ISBN 978-0-664-22219-2. S. 77. (angličtina) 
  84. ↑ WHISTON, William; MAIER, Paul L. The new complete works of Josephus by Flavius Josephus. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-8254-2924-2. (angličtina) 
  85. ↑ Ant 18.5.2–4 [online]. [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (angličtina) 
  86. ↑ MEYERS, Carol; CRAVEN, Toni; KRAEMER, Ross Shepard. Women in scripture. [s.l.]: [s.n.], 2001. Dostupné online. ISBN 0-8028-4962-8. S. 92–93. (angličtina) 
  87. ↑ JENSEN, Morten H. Herod Antipas in Galilee: The Literary and Archaeological Sources. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online. ISBN 978-3-16-150362-7. S. 42–43. (angličtina) 
  88. ↑ a b WHITE, Cynthia. The Emergence of Christianity: Classical Traditions in Contemporary Perspective. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 0-8006-9747-2. S. 48. (angličtina) 
  89. ↑ HOEHNER, Harold W. Herod Antipas. [s.l.]: Zondervan, 1983-01-28. Dostupné online. ISBN 9780310422518. S. 131. (angličtina) 
  90. ↑ DAPAAH, Daniel S. The relationship between John the Baptist and Jesus of Nazareth. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. ISBN 0-7618-3109-6. S. 48. (angličtina) 
  91. ↑ a b HOEHNER, Harold W. Herod Antipas. [s.l.]: [s.n.], 1983. ISBN 0-310-42251-5. S. 125–127. (angličtina) 
  92. ↑ BROMILEY, Geoffrey W. International Standard Bible Encyclopedia: A-D. [s.l.]: [s.n.], 1995. ISBN 0-8028-3781-6. S. 686–687. (angličtina) 
  93. ↑ BROMILEY, Geoffrey W. International Standard Bible Encyclopedia. Svazek K–P. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing, 1995. S. 929. (angličtina) 
  94. ↑ Mt 27, 27–61 (Kral, ČEP), Mk 15, 1–47 (Kral, ČEP), Lk 23, 25–54 (Kral, ČEP) a Jan 19, 1–38 (Kral, ČEP).
  95. ↑ a b Theissen 1998, s. 81–83.
  96. ↑ KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott. The Cradle, the Cross, and the Crown: An Introduction to the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-8054-4365-3. S. 104–108. (angličtina) 
  97. ↑ EVANS, Craig A. Jesus and His Contemporaries: Comparative Studies. [s.l.]: [s.n.], 2001. ISBN 0-391-04118-5. S. 316. (angličtina) 
  98. ↑ WANSBROUGH, Henry. Jesus and the oral Gospel tradition. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-567-04090-9. (angličtina) 
  99. ↑ James Dunn uvádí, že mezi badateli panuje „široká shoda“ ohledně povahy autentické zmínky o Ježíšově ukřižování v Testimoniích. DUNN, James. Jesus remembered. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-8028-3931-2. S. 141. (angličtina) 
  100. ↑ Skeptik Wells také uvádí, že po objevu nových dokumentů Shlomo Pinesem v 70. letech 20. století bylo dosaženo vědecké shody o pravosti jádra Testimonia. WELLS, G. A. The Jesus Legend. [s.l.]: [s.n.], 1996. ISBN 0812693345. S. 48. (angličtina) : „... že Iosephus učinil nějakou zmínku o Ježíši, která byla vyretušována křesťanskou rukou. Tento názor zastává Meier stejně jako většina dnešních badatelů, zejména od dob S. Pinese...“. Iosephovský badatel Louis H. Feldman považuje zmínku v Testimoniích za první zmínku o Ježíši a zmínku o Ježíši v pasáži o Jakubově smrti v 20. knize 9. kapitole 1. dílu Starožitností za „výše zmíněného Krista“, čímž obě pasáže propojuje. Josephus, Judaism and Christianity. Příprava vydání Feldman, Louis H.; Hata, Gōhei (eds.). [s.l.]: [s.n.], 1987. ISBN 978-90-04-08554-1. S. 55. (angličtina) 
  101. ↑ VAN VOORST, Robert E. Jesus Outside the New Testament: An Introduction to the Ancient Evidence. [s.l.]: Eerdmans Publishing, 2000. ISBN 0-8028-4368-9. S. 39–42. (angličtina) 
  102. ↑ FERGUSON, Everett. Backgrounds of early Christianity. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-8028-2221-5. S. 116. (angličtina) 
  103. ↑ GREEN, Joel B. The Gospel of Luke : new international commentary on the New Testament. Grand Rapids, Mich.: W.B. Eerdmans Pub. Co., 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-8028-2315-1. S. 168. (angličtina) 
  104. ↑ JOSEPHUS, Flavius. Jewish Antiquities 18.89 [online]. lexundria.com [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (angličtina) 
  105. ↑ CARTER, Warren. Pontius Pilate: portraits of a Roman governor. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-8146-5113-5. S. 44–45. (angličtina) 
  106. ↑ SCHÄFER, Peter. The history of the Jews in the Greco-Roman world. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-415-30585-3. S. 108. (angličtina) 
  107. ↑ FERGUSON, Everett. Backgrounds of early Christianity. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-8028-2221-5. S. 416. (angličtina) 
  108. ↑ a b NISWONGER, Richard L. New Testament History. [s.l.]: [s.n.], 1992. ISBN 0-310-31201-9. S. 172. (angličtina) 
  109. ↑ a b CARTER, Warren. Pontius Pilate: portraits of a Roman governor. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 978-0-8146-5113-1. S. 120–121. (angličtina) 
  110. ↑ MAJERNÍK, Ján; PONESSA, Joseph. The Synoptics: Matthew, Mark, Luke. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 1-931018-31-6. S. 181. (angličtina) 
  111. ↑ PATELLA, Michael. The Gospel according to Luke. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 0-8146-2862-1. S. 16. (angličtina) 
  112. ↑ CARD, Michael. Luke: The Gospel of Amazement. [s.l.]: [s.n.], 2011. ISBN 978-0-8308-3835-6. S. 251. (angličtina) 
  113. ↑ Bible Study Workshop – Lesson 228 [online]. biblestudyworkshop.com, 2012-07-18, rev. 2016-03-03 [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (angličtina) 
  114. ↑ HOEHNER, Harold W. Herod Antipas. [s.l.]: [s.n.], 1983. ISBN 0-310-42251-5. S. 262. (angličtina) 
  115. ↑ LOSCH, Richard R. All the people in the Bible. [s.l.]: [s.n.], 2008. ISBN 0-8028-2454-4. S. 159. (angličtina) 
  116. ↑ HARDING, Mark; NOBBS, Alanna. The Content and the Setting of the Gospel Tradition. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 0-8028-3318-7. S. 88–89. (angličtina) 
  117. ↑ WHITE, Cynthia. The Emergence of Christianity. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 0-8006-9747-2. S. 11. (angličtina) 
  118. ↑ a b DUNN, James D. G. The Cambridge Companion to St Paul. [s.l.]: Cambridge Univ Press, 2003-11-10. ISBN 0521786940. S. 20. (angličtina) 
  119. ↑ a b c d MARROW, Stanley B. Paul: his letters and his theology. [s.l.]: [s.n.], 1986. ISBN 0-8091-2744-X. S. 45–49. (angličtina) 
  120. ↑ BROMILEY, Geoffrey William. International Standard Bible Encyclopedia: A–D. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing Company, 1979. ISBN 0-8028-3781-6. S. 689. (angličtina) 
  121. ↑ POLHILL, John B. Paul and His Letters. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 0-8054-1097-X. S. 49–50. (angličtina) 
  122. ↑ CRAIG, William Lane; MORELAND, James Porter. The Blackwell Companion to Natural Theology. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 1-4051-7657-1. S. 616. (angličtina) 
  123. ↑ a b c NOVAK, Ralph Martin. Christianity and the Roman Empire: background texts. [s.l.]: [s.n.], 2001. ISBN 1-56338-347-0. S. 18–22. (angličtina) 
  124. ↑ The Gallio Inscription [online]. wfu.edu, 2008-10-12, rev. 2012-08-19 [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (angličtina) 
  125. ↑ POLHILL, John B. Paul and His Letters. [s.l.]: B&H Publishing Group, 1999. ISBN 9780805410976. S. 78. (angličtina) 
  126. ↑ JEFFERS, James S. The Greco-Roman world of the New Testament era. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 0-8308-1589-9. S. 164–165. (angličtina) 
  127. ↑ EVANS, Craig A. The Bible Knowledge Background Commentary: Acts–Philemon. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-7814-4006-8. S. 248. (angličtina) 
  128. ↑ WALVOORD, John F; ZUCK, Roy B. The Bible Knowledge Commentary: New Testament edition. [s.l.]: [s.n.], 1983. ISBN 0-88207-812-7. S. 405. (angličtina) 
  129. ↑ Eerdmans Dictionary of the Bible. [s.l.]: Amsterdam University Press, 2000. ISBN 90-5356-503-5. S. 1019. (angličtina) 
  130. ↑ HUMPHREYS, Colin. The Mystery of the Last Supper. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-73200-0. S. 68–69. (angličtina) 
  131. ↑ a b PRATT, J. P. Newton's Date for the Crucifixion. Journal of the Royal Astronomical Society. 1991, roč. 32, čís. 3, s. 301–304. Bibcode: 1991QJRAS..32..301P. Dostupné online. (angličtina) 
  132. ↑ a b HUMPHREYS, Colin. The Mystery of the Last Supper. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-73200-0. S. 45–48. (angličtina) 
  133. ↑ NEWTON, Isaac. Of the Times of the Birth and Passion of Christ. In: Observations upon the Prophecies of Daniel and the Apocalypse of St. John. [s.l.]: [s.n.], 1733. Dostupné online. (angličtina). Také na adrese: Part I, Chapter XI: Of the Times of the Birth and Passion of Christ (anglicky)
  134. ↑ a b FOTHERINGHAM, J.K. On the smallest visible phase of the moon. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1910, čís. 70, s. 527–531. (angličtina) ; Astronomical Evidence for the Date of the Crucifixion. Journal of Theological Studies. 1910, čís. 12, s. 120–127. (angličtina) ; The Evidence of Astronomy and Technical Chronology for the Date of the Crucifixion. Journal of Theological Studies. 1934, čís. 35, s. 146–162. (angličtina) 
  135. ↑ CABREIRA, António. Determinação Exacta da Data da Morte de Cristo [Přesné určení data Kristovy smrti]. Lisabon: Imprensa Libânio da Silva, suc. Sousa & Sant'Ana, Lda., 1933. (portugalština) 
  136. ↑ a b SCHAEFER, B. E. Lunar Visibility and the Crucifixion. Journal of the Royal Astronomical Society. 1990, roč. 31, čís. 1, s. 53–67. Bibcode:1990QJRAS..31...53S. (angličtina) 
  137. ↑ NOTHAFT, C. Philipp E. Dating the Passion: The Life of Jesus and the Emergence of Scientific Chronology (200–1600). [s.l.]: [s.n.] S. 25. (angličtina) 
  138. ↑ SANDERS, E. P. The Historical Figure of Jesus. [s.l.]: Penguin, 1993. S. 285–286. (angličtina) 
  139. ↑ HUMPHREYS, Colin. The Mystery of the Last Supper. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-73200-0. S. 53–58. (angličtina) 
  140. ↑ HUMPHREYS, Colin. The Mystery of the Last Supper. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-73200-0. S. 63–66. (angličtina) 
  141. ↑ SCHAEFER, B. E. Glare and celestial visibility. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. Červenec 1991, čís. 103, s. 645–660. (angličtina) 
  142. ↑ STEEL, Duncan. Marking time: the epic quest to invent the perfect calendar. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 0-471-29827-1. S. 341. (angličtina) 
  143. ↑ GARLAND, David E. Reading Matthew: A Literary and Theological Commentary on the First Gospel. [s.l.]: Smyth & Helwys Publishing, 1999. S. 264. (angličtina) 
  144. ↑ VERMES, Geza. The Passion. [s.l.]: Penguin, 2005. ISBN 9780141021324. S. 108–109. (angličtina) 
  145. ↑ KELLEY, David H.; MILONE, Eugene F. Exploring Ancient Skies: A Survey of Ancient and Cultural Astronomy. [s.l.]: [s.n.], 2011. ISBN 1-4419-7623-X. S. 250–251. (angličtina) 
  146. ↑ SEEDS, Michael A; BACKMAN, Dana. Astronomy: The Solar System and Beyond. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 0-495-56203-3. S. 34. (angličtina) 
  147. ↑ MEEUS, J. The maximum possible duration of a total solar eclipse. Journal of the British Astronomical Association. Prosinec 2003, roč. 113, čís. 6, s. 343–348. (angličtina) 
Ježíš Kristus
Přehled Ježíšova života • Seznam témat souvisejících s Ježíšem
Chronologie
Zvěstování Páně • Narození (Panenské početí • Datum Ježíšova narození • Útěk do Egypta) • Dítě Ježíš • Ježíšovy neznámé roky • Ježíšův křest • Pokoušení Krista ďáblem • Apoštolové (Vyvolení • Velké poslání) • Ježíšovo působení (Učedníci) • Kázání na hoře/Kázání na planině (Blahoslavenství) • Ježíšovy modlitby (Otčenáš) • Podobenství • Zázraky • Proměnění Páně • Ježíšovo bezdomovectví • Velké přikázání • Řeč na Olivetské hoře • Ježíšovo pomazání • Pašije • Triumfální vstup do Jeruzaléma • Poslední večeře (Řeč na rozloučenou) • Agonie v Getsemanské zahradě • Ježíšovo zatčení (Sanhedrin • Petrovo zapření • Pilátův soud • Herodesův dvůr) • Ukřižování (Ježíšovy výroky na kříži) • Ježíšův pohřeb (Hrob) • Vzkříšení • Nanebevstoupení
Nový zákon
Historicita
Vyobrazení
Křesťanství
V jiných
náboženstvích
Rodina
Ježíšův rodokmen • Maria (matka) • Josef (zákonný otec) • Svatá rodina • Pantera (domnělý otec) • Ježíšovi bratři • Svaté příbuzenstvo • Anna (tradiční babička z matčiny strany) • Jáchym (tradiční dědeček z matčiny strany) • Heli (dědeček z otcovy strany podle Lukáše) • Jakub (dědeček z otcovy strany podle Matouše) • Ježíšova pokrevní linie • Kleofáš (tradiční strýc)
Související
Kategorie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ježíšova_chronologie&oldid=23792770“