Jicchak Ben Cvi: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Xqbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
174 957 editací
m robot změnil: he:יצחק בן-צבי
rozšíření a přepracování článku; část textu použita z článku Bar Giora
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox Politik
{{Infobox Politik
|jméno = Jicchak Ben Cvi<br />יצחק בן צבי
|jméno = Jicchak Ben Cvi<br />יצחק בן צבי
|obrázek = Yitzhak Ben-Zvi.jpg
|obrázek = Yitzhak Ben-Zvi.jpg
|popis = Jicchak Ben Cvi na fotografii ze 22. prosince 1952.
|pořadí = 2.
|pořadí = 2.
|úřad = [[prezident Izraele]]
|úřad = [[prezident Izraele]]
|od = [[16. prosinec|16. prosince]] [[1952]]
|do = [[23. duben|23. dubna]] [[1963]]
|od = [[16. prosinec|16. prosince]] [[1952]]
|do = [[23. duben|23. dubna]] [[1963]]
|předchůdce = [[Chajim Weizmann]]
|nástupce = [[Zalman Šazar]]
|předchůdce = [[Chajim Weizmann]]
|nástupce = [[Zalman Šazar]]
|datum_narození = [[24. listopad]]u [[1884]]
|předseda_vlády = [[David Ben Gurion]]<br/>[[Moše Šaret]]
|místo_narození = [[Poltava]], [[Ukrajina]]
|datum_úmrtí = [[23. duben|23. dubna]] [[1963]] (78&nbsp;let)
|datum_narození = [[24. listopad]]u [[1884]]
|místo_narození = [[Soubor:Russian Empire 1914 17.svg|22x20px|okraj]] [[Poltava]], [[Ruské impérium]]<br />(nyní [[Ukrajina]])
|místo_úmrtí = [[Jeruzalém]], [[Izrael]]
|datum_úmrtí = [[23. duben|23. dubna]] [[1963]] (78&nbsp;let)
|strana = [[Mapaj]]
|místo_úmrtí = {{flagicon|Izrael}} [[Jeruzalém]], [[Izrael]]
|manžel/ka = [[Rachel Janajit Ben Cvi]]
|strana = [[Mapaj]]
|děti =
|kneset = [[Volby do Knesetu 1949|1.]], [[Volby do Knesetu 1951|2.]]
|podpis = Yitzhak Ben-Zvi signature.svg
|manžel/ka = [[Rachel Janajit Ben Cvi]]
|poznámky =
|děti = synové Amram a Eli
|podpis = Yitzhak Ben-Zvi signature.svg
}}
}}
'''Jicchak Ben Cvi''' ([[hebrejština|hebrejsky]]: יצחק בן צבי‎; [[24. listopad]]u [[1884]] - [[23. duben|23. dubna]] [[1963]]) byl historik, vůdce [[dělnický sionismus|dělnických sionistů]] a druhý a nejdéle sloužící [[prezident Izraele|izraelský prezident]].
'''Jicchak Ben Cvi''' ({{Vjazyce|he}}: יצחק בן צבי‎, [[rodné jméno|rodným jménem]] '''Jicchak Šimšelevic''', {{Vjazyce|uk}}: Ісаак Шимшелевич; [[24. listopad|24.&nbsp;listopad]] [[1884]] – [[23. duben|23.&nbsp;dubna]] [[1963]]) byl [[izrael]]ský politik, historik, [[sionismus|sionistický]] aktivista, vůdce [[dělnický sionismus|dělnicko-sionistického hnutí]] a v&nbsp;letech 1952 až 1963 v&nbsp;pořadí druhý a zároveň nejdéle sloužící [[prezident Izraele|izraelský prezident]].


Před svým zvolením do vrcholné funkce hlavy židovského státu zastával různé komunitní a politické funkce. Patřil k&nbsp;zakladatelům [[marxismus|marxisticko]]-sionistického hnutí [[Poalej Cijon]] v&nbsp;[[Ruské impérium|carském Rusku]] a aktivně se podílel na organizování tamní židovské sebeobrany. Útěkem z&nbsp;Ruska unikl deportaci na [[Sibiř]] a po navazování kontaktů v&nbsp;[[Evropa|Evropě]] podnikl v&nbsp;roce 1907 [[alija|aliju]] do [[Palestina v osmanském období|osmanské Palestiny]]. Tam stál u&nbsp;zrodu prvních židovských obranných organizací [[Bar Giora]] a [[ha-Šomer]] a prvního hebrejsky psaného socialistického listu ''ha-Achdut''. Studoval právo na [[Istanbulská univerzita|Istanbulské univerzitě]], avšak v&nbsp;důsledku svých sionistických aktivit byl v&nbsp;roce 1915 zatčen a deportován. Po odchodu do [[Spojené státy americké|Spojených států]] se podílel na náborové kampani do [[Židovská legie|Židovské legie]], do které sám vstoupil a s&nbsp;níž se v&nbsp;roce 1918 vrátil do Palestiny. Po svém příjezdu pomáhal založit stranu [[Achdut ha-Avoda]], předchůdkyni hegemona izraelské politiky v&nbsp;prvních desetiletí izraelské státnosti, vlivný odborový svaz [[Histadrut]] a hlavní vojenskou podzemní organizaci [[Hagana]]. Ve třicátých a čtyřicátých letech stál v&nbsp;čele [[Židovská národní rada|Židovské národní rady]], jenž byla stínovou vládou židovské pospolitosti v&nbsp;Palestině. V&nbsp;den vyhlášení nezávislosti Izraele byl jedním ze signatářů [[deklarace nezávislosti Státu Izrael|izraelské deklarace nezávislosti]] a v&nbsp;následujících [[Volby do Knesetu 1949|parlamentních volbách]] byl zvolen poslancem za stranu [[Mapaj]]. Byl dlouholetým přítelem prvního izraelského premiéra [[David Ben Gurion|Davida Ben Guriona]] a společně s&nbsp;ním se řadí mezi dva nejvýznamnější sionistické vůdce.<ref>{{Citace monografie
== Biografie ==
| příjmení = Hen-Tov
Jicchak Ben Cvi se narodil v [[Poltava|Poltavě]] na [[Ukrajina|Ukrajině]] jako nejstarší syn Cvi Shimshelevitze, který později přijal jméno Šimsi. Byl aktivní v židovských sebeobraných jednotkách, které byly na Ukrajině zorganizovány pro obranu při pogromech v roce [[1905]]. Stal se členem sionistické politické strany [[Poalej Cijon]] (''Dělníci Sijónu''). V roce [[1907]] byl delegátem na sionistickém kongresu, kde se poprvé setkal s Israelem Šochatem. Ve stejný rok Ben Cvi emigroval do [[Palestina|Palestiny]] a usadil se v [[Jaffa|Jaffě]]. V jeho bytě byl založen tajný předchůdce [[ha-Šomer]]u - „Bar-Giora.“ V roce [[1909]] řídil tělocvičnu na střední škole v [[Jeruzalém]]ě společně se svou budoucí manželkou [[Rachel Janajit Ben Cvi]].
| jméno = Jacob
| titul = Communism and Zionism in Palestine: Comintern and the Political Unrest in the 1920's
| vydavatel = Transaction Publishers
| místo = Cambridge
| rok = 1974
| isbn = 978-0870733260
| url = http://books.google.cz/books?id=FPLLgmBL4MEC&printsec=frontcover&=onepage&q&f=false#v=onepage&q&f=false
| strany = 41
| počet stran = 184
| jazyk = anglicky
}}</ref>


Kromě politické činnosti se Jicchak Ben Cvi během svého života věnoval i&nbsp;vědeckému výzkumu, v&nbsp;jehož rámci se zabýval židovskou [[etnologie|etnologií]]. Studoval židovské etnické a náboženské skupiny a komunity, jejich zvyky, tradice a historii a o&nbsp;mnohých sepsal ucelené vědecké studie, jež jsou dodnes považovány za autoritativní a obsahově vyčerpávající. Tento svůj vědecký zájem projevil i&nbsp;v&nbsp;čele státu, když do prezidentské rezidence každý týden zval představitele různých židovských komunit. Je mu rovněž připisováno zavedení tradice dnů otevřených dveří prezidentské rezidence.
Po studiích na Galatasaray Litesi v [[Istanbul]]u v letech [[1912]] až [[1914]] studoval Ben Cvi společně s pozdějším premiérem [[David Ben Gurion|Ben&nbsp;Gurionem]] práva na Istanbulské univerzitě. V roce 1914 se vrátili do Palestiny, ale o rok později byli vyhnáni [[Osmanská říše|osmanskými]] úřady. Přesunuli se do [[New York]]u, kde se zapojili do sionistických aktivit a založili hnutí he-Chaluc (''Pionýr''). Společně také napsali knihu v [[jidiš]] - ''Země izraelská minulost a součanost'' - která měla představit [[sionismus]] [[Židé v USA|americkému židovstvu]].


== Mládí a rodina ==
Po návratu do Palestiny roku [[1918]] se Ben Cvi oženil s Rachel Janit. Měli dva syny: Amrama a Eliho. Eli později zahynul při izraelské [[První arabsko-izraelská válka|Válce o nezávislost]], když bránil [[kibuc]] [[Bejt Kešet]].
Narodil se jako Jicchak Šimšelevic v&nbsp;[[Poltava|Poltavě]] v&nbsp;[[Ruské impérium|carském Rusku]] (dnešní [[Ukrajina]]) jako nejstarší syn Cvi Šimšelevice, potomka význačné a uznávané [[rabín]]ské rodiny,<ref name="PMO">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Úřad premiéra Státu Izrael
| titul = Prezident Yitzhak Ben-Zvi
| url = http://www.pmo.gov.il/PMOEng/Government/Memorial/Presidents/Ben_Tsvi.htm
| datum přístupu = 2010-4-13
| jazyk = anglicky
}}</ref> který si později [[hebraizace příjmení|hebraizoval příjmení]] na Šimši.<ref name="MFA">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael
| titul = Yitzhak Ben-Zvi
| url = http://www.mfa.gov.il/MFA/Facts+About+Israel/State/Yitzhak+Ben-Zvi.htm
| datum vydání = 2003-03-02
| datum přístupu = 2010-4-12
| jazyk = anglicky
}}</ref> Jicchakův otec byl židovským učencem, spisovatelem, vůdčím sionistickým aktivistou, členem [[Chovevej Cijon]]<ref name="comay">{{Citace monografie
| příjmení = Comay
| jméno = Joan
| příjmení2 = Cohn-Sherbok
| jméno2 = Lavinia
| titul = Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament
| vydavatel = Routledge
| místo = Londýn
| rok = 1995
| isbn = 978-0415125833
| url = http://books.google.cz/books?id=gAeZE8BQ5BsC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| počet stran = 448
| strany = 58-59
| jazyk = anglicky
}}</ref> a jedním z&nbsp;organizátorů [[První sionistický kongres|prvního sionistického kongresu]], který v&nbsp;roce 1897 v&nbsp;[[Basilej]]i uspořádal [[Theodor Herzl]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Postal
| jméno = Bernard
| titul = And the Hills Shouted for Joy: The Day Israel Was Born
| vydavatel = David McKay Co
| místo = New York
| vydání = 3
| rok = 1973
| isbn = 978-0679503309
| počet stran = 430
| strany = 391
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Mladý Jicchak Šimšelevic vyrůstal v&nbsp;rodině se silným sionistickým cítěním, avšak dodržující židovské zvyky.<ref name="MFA"/> Získal tradiční židovské vzdělání v&nbsp;[[cheder]]u, po němž v&nbsp;letech 1901 až 1905 pokračoval ve studiu na ruském gymnáziu.<ref name="JAFI">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Židovská agentura]]
| titul = Ben Zvi, Yitzhak (1884 - 1963)
| url = http://www.jafi.org.il/education/100/people/BIOS/benzvi.html
| datum přístupu = 2010-4-12
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;roce 1904 vůbec poprvé navštívil na dva měsíce [[Palestina|Palestinu]].<ref name="kneset-bio">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Kneset]]
| titul = Yitzhak Ben-Zvi (Shimshelevitz) (1884-1963)
| url = http://www.knesset.gov.il/president/eng/ben_zvi_eng.htm
| datum přístupu = 2010-4-12
| jazyk = anglicky
}}</ref> Následně v&nbsp;roce 1905 nastoupil ke studiu na [[Kyjevská univerzita|Kyjevské univerzitě]], které však musel ještě téhož roku přerušit v&nbsp;důsledku vypuknutí [[Ruská revoluce (1905)|Ruské buržoazní revoluce]].<ref name="comay"/> Ve stejný rok začaly v&nbsp;carském Rusku opět propukat protižidovské [[pogrom]]y, které Jicchaka Šimšelevice přivedly k&nbsp;židovské sebeobraně v&nbsp;Poltavě.<ref name="JAFI"/> V&nbsp;roce 1905 se začal angažovat v&nbsp;[[marxismus|marxisticko]]-[[sionismus|sionistickém]] dělnickém hnutí [[Poalej Cijon]] (''Dělníci Sijónu''), u&nbsp;jehož zrodu o&nbsp;rok později sám stál.<ref name="JAFI"/> Společně se svým otcem a bratrem se podílel na organizování židovských obranných jednotek.<ref name="schreiber">{{Citace monografie
| příjmení = Schreiber
| jméno = Mordecai a kolektiv
| titul = The Shengold Jewish Encyclopedia
| vydavatel = Schreiber Publishing
| místo = Rockville
| vydání = 3
| rok = 2003
| isbn = 978-1887563772
| url = http://books.google.cz/books?id=DK5K72JymAEC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| strany = 46
| počet stran = 304
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;roce 1906 však v&nbsp;jejich domě policie provedla razii, při níž nalezla úkryt zbraní. Celá Šimšelevičova rodina byla odsouzena a poslána na [[Sibiř]], otec rodiny dokonce k&nbsp;doživotnímu trestu odnětí svobody (po šestnácti letech mu však bylo v&nbsp;roce 1922 umožněno odejít do Palestiny).<ref name="comay"/> Jicchakovi se nicméně podařilo uprchnout do [[Vilnius]]u a následně do [[Německé císařství|Německého císařství]], [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] a [[Švýcarsko|Švýcarska]] a během své cesty se pokoušel naverbovat židovské studenty pro sionistické aktivity.<ref name="kneset-bio"/> Četné kontakty se mu podařilo navázat zejména ve [[Vídeň|Vídni]] a na konci roku 1906 se po zatčení [[Ber Borochov]]a vrátil do Vilniusu.<ref name="kneset-bio"/> Zde se později stal Borochovovým blízkým spolupracovníkem.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Sofer
| jméno = Sasson
| titul = Zionism and the Foundations of Israeli Diplomacy
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1998
| isbn = 978-0521630122
| url = http://books.google.cz/books?id=Aw4AbukNCzwC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| počet stran = 463
| strany = 117
| jazyk = anglicky
}}</ref>

=== Alija do Palestiny ===
V&nbsp;roce 1907 podnikl [[alija|aliju]] do [[Palestina v osmanském období|osmanské Palestiny]], kde se usadil v&nbsp;přístavním městě [[Jaffa]]. Ve stejném roce jej Poalej Cijon delegovala jako svého zástupce na osmý [[Světová sionistická organizace#Světový sionistický kongres|sionistický kongres]], jenž se konal v&nbsp;[[Haag]]u.<ref name="kneset-bio"/> V&nbsp;roce 1907 se Šimšelevič rovněž zúčastnil prvního světového kongresu Poalej Cijon, kde byl zvolen zástupcem pro Palestinu.<ref name="comay"/> Později téhož roku založil ve svém jaffském bytě, společně s&nbsp;dalšími deseti lidmi, první tajnou židovskou obrannou organizaci v&nbsp;osmanské Palestině, známou jako [[Bar Giora]]. Jejím cílem byla ochrana židovských vesnic před útoky Arabů (tehdy spíše loupežně než politicky motivovanými; šlo o&nbsp;spory o&nbsp;pozemky, o&nbsp;vodu, krádeže dobytka apod).<ref name="naor37">{{Citace monografie
| příjmení = Naor
| jméno = Mordecai
| titul = The 20th Century in Eretz Israel
| vydavatel = Könemann
| místo = Kolín nad Rýnem
| rok = 1998
| isbn = 3-89508-595-2
| počet stran = 617
| strany = 37
| jazyk = anglicky
| poznámka = Dále jen: ''The 20th Century in Eretz Israel''
}}</ref> O&nbsp;dva roky později stál, společně se svou budoucí manželkou [[Rachel Janajit Ben Cvi|Rachel Janajit]], u&nbsp;zrodu polovojenské organizace [[ha-Šomer]], která měla daleko širší záběr, a která již fungovala se souhlasem osmanských úřadů.<ref name="naor37"/> Se svou budoucí manželkou patřili v&nbsp;roce 1909 mezi zakladatele [[jeruzalém]]ského gymnázia Rechavia a rovněž se stali jeho prvními učiteli.<ref name="PMO"/>

[[File:Ben-Zvi, Yaacov Zrubavel, Ben-Gurion, Brenner, Aharon Reuveni.jpg|thumb|left|Přední sionistické osobnosti. Jicchak Šimšelevič (vpravo dole) a nalevo od něj [[David Ben Gurion]] a [[Josef Chajim Brenner]]. V&nbsp;horní řadě stojí [[Aharon Reuveni]] a [[Ja'akov Zerubavel]], 1912]]
Po [[mladoturecká revoluce|mladoturecké revoluci]] v&nbsp;roce 1909 vyslala Poalej Cijon Jicchaka Šimšelevice do [[Osmanská říše|Osmanské říše]], kde měl navázat kontakt s&nbsp;židovskými komunitami a představiteli židovských dělnických hnutí.<ref name="JAFI"/> V&nbsp;rámci své cesty navštívil židovské komunity ve městech [[İzmir]], [[Istanbul]], [[Soluň]], [[Bejrút]] a [[Damašek]]. V&nbsp;Soluni se mu podařilo setkat s&nbsp;posledními Sabatejci, jenž se později stali předmětem jeho výzkumu.<ref name="kneset-bio"/> O&nbsp;rok později, společně se svou budoucí manželkou a dalšími lidmi, založil první hebrejské socialistické periodikum v&nbsp;Palestině s&nbsp;názvem ''ha-Achdut''.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Jewish Virtual Library
| titul = Yitzhak Ben­Zvi
| url = http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/biography/ben-zvi.html
| datum přístupu = 2010-4-12
| jazyk = anglicky
}}</ref> Po studiích na [[Galatasaray Litesi]] v&nbsp;[[Istanbul]]u začal Jicchak Šimšelevic v&nbsp;roce 1913, společně s&nbsp;pozdějším prvním izraelským premiérem [[David Ben Gurion|Davidem Ben&nbsp;Gurionem]], studovat [[právo]] na [[Istanbulská univerzita|Istanbulské univerzitě]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Brown
| jméno = Michael
| titul = The Israeli-American Connection: Its Roots in the Yishuv, 1914-45
| vydavatel = Wayne State University Press
| místo = Detroit
| rok = 1996
| isbn = 978-0814325360
| url = http://books.google.cz/books?id=UEQggnBIUUgC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| strany = 198
| počet stran = 396
| jazyk = anglicky
}}</ref> Jejich studium však přerušila [[první světová válka]], jejíž vypuknutí je zastihlo při cestě zpět do Palestiny na letní prázdniny.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Gilbert
| jméno = Martin
| odkaz na autora = Martin Gilbert
| titul = Izrael: Dějiny
| vydavatel = BB Art
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7257-740-9
| počet stran = 668
| strany = 47
| poznámka = Dále jen: GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny''
}}</ref> O&nbsp;rok později osmanské úřady zakázaly hebrejské periodikum ''ha-Achdut'' a Šimšeleviče a Ben Guriona nejprve v&nbsp;únoru 1915 zatkly a nakonec v&nbsp;březnu téhož roku deportovaly do Egypta.<ref name="Auron322-323">{{Citace monografie
| příjmení = Auron
| jméno = Yair
| titul = The Banality of Indifference: Zionism and the Armenian Genocide
| vydavatel = Transaction Publishers
| místo = New Jersey
| rok = 2001
| isbn = 978-0765808813
| url = http://books.google.cz/books?id=WTn2MeIyOoMC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| strany = 322-323
| počet stran = 405
| jazyk = anglicky
}}</ref>

[[File:Mayor Ostrovsky and President Ben Tzvi.jpg|thumb|Jicchak Šimšelevič (stojí vpravo nahoře) se členy Poalej Cijon ve Spojených státech, 1917]]
V&nbsp;Egyptě strávili krátkou dobu v&nbsp;[[Káhira|Káhiře]], kde se setkali s&nbsp;[[Josef Trumpeldor|Josefem Trumpeldorem]], který zde organizoval židovskou legii pro boj proti osmanským Turkům.<ref name="Auron322-323"/> S&nbsp;tím však tehdy ani jeden z&nbsp;nich nesouhlasil, neboť se obávali, že by podobný krok mohl vést ke zničení palestinského židovstva.<ref name="Auron322-323"/> Oba poté odpluli do [[New York]]u, kde se zapojili do sionistických aktivit a založili hnutí [[he-Chaluc]], jehož cílem bylo získat a vyškolit pracovní sílu pro práci v&nbsp;Palestině.<ref name="kneset-bio"/> Společně zde také napsali [[jidiš]] knihu ''Země izraelská minulost a současnost'', jenž měla představit sionismus [[Židé ve Spojených státech amerických|americkému židovstvu]].<ref name="zionism">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Isseroff
| jméno = Ami
| vydavatel = Zionism and Israel
| titul = Biography of Yitzhak Ben Tzvi
| url = http://www.zionism-israel.com/bio/Ben_Tzvi_biography.htm
| datum přístupu = 2010-4-12
| jazyk = anglicky
}}</ref> Na plán zorganizovat židovskou jednotku v&nbsp;boji za osvobození Palestiny nakonec, i&nbsp;díky britské [[Balfourova deklarace (1917)|Balfourově deklaraci]], změnili názor a po oficiálním vstupu Spojených států do první světové války Šimšelevič s&nbsp;Ben Gurionem cestovali po Spojených státech a v&nbsp;rámci náborové akce rekrutovali dobrovolníky do [[Židovská legie|Židovské legie]], židovské armádní jednotky a součásti [[Britská armáda|Britské armády]].<ref name="kneset-bio"/> Na jejich výzvu reagovala i&nbsp;[[Golda Meirová|Golda Mabovičová]], pozdější izraelská premiérka Golda Meirová.<ref name="gilbert53">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 53</ref> Ve Spojených státech vstoupilo do řad Židovské legie na 2500&nbsp;amerických Židů a 200&nbsp;palestinských Židů, kteří zde byli v&nbsp;exilu. Dobrovolníky se stali i&nbsp;Šimšelevič s&nbsp;Ben Gurionem, ale také například Nehemjáš Rabin, otec pozdějšího izraelského premiéra [[Jicchak Rabin|Jicchaka Rabina]].<ref name="gilbert53"/>

Do Palestiny dorazili přes Egypt v&nbsp;roce 1918, avšak tou dobou již bylo území Palestiny osvobozené Brity.<ref name="kneset-bio"/> Téhož roku se Jicchak Šimšelevic oženil s&nbsp;Rachel Janit.<ref name="zionism"/> Narodili se jim dva synové, Amram a Eli. Druhý zmíněný syn později zahynul během [[První arabsko-izraelská válka|izraelské války za nezávislost]], když bránil [[kibuc]] [[Bejt Kešet]].<ref name="JAFI"/> Bratr Jicchaka Šimšelevice byl známý spisovatel [[Aharon Reuveni]] a jeho švagrem izraelský archeolog [[Benjamin Mazar]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Weitz
| jméno = Yechiam
| vydavatel = [[Haaretz]]
| titul = The subversives on the hill
| url = http://www.haaretz.com/hasen/pages/ShArt.jhtml?itemNo=841024
| datum vydání = 2007-03-23
| datum přístupu = 2010-4-13
| jazyk = anglicky
}}</ref> Během období [[Britský mandát Palestina|britského mandátu nad Palestinou]] si Jicchak Šimšelevič [[hebraizace příjmení|hebraizoval své příjmení]] na Ben Cvi (doslova „syn Cviho“).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Masalha
| jméno = Nur
| titul = The Bible and Zionism: Invented Traditions, Archaeology and Post-colonialism in Palestine-Israel
| vydavatel = Zed Books Ltd
| místo = Londýn/New York
| rok = 2007
| isbn = 978-1842777619
| url = http://books.google.cz/books?id=LAUeWo8NDK4C&printsec=frontcover&#v=onepage&q&f=false
| počet stran = 384
| strany = 67
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref group="pozn">Žádný z&nbsp;dostupných zdrojů neuvádí kdy si příjmení hebraizoval, a proto v&nbsp;následujících částech článku bude používáno již příjmení hebraizované.</ref>


== Politická kariéra ==
== Politická kariéra ==
{{P-citát|left|Duch hrdinství a odvahy zmizel v&nbsp;židovském [[ghetto|ghettu]], kde pro něj není místo. Namísto toho se Židé přizpůsobili bystrou myslí, hbitostí, poddajnosti vůči ostatním a trpělivostí, zbabělostí a nesmělostí ve vztahu ke svým sousedům a vládcům. Toto židovské chování vyústilo v&nbsp;tendenci spoléhat na zázraky, jak Židé ztratili buď sebedůvěru či sebemotivaci ke zlepšení své situace.|Jicchak Ben&nbsp;Cvi vyjadřuje svůj názor k&nbsp;negativnímu vnímání ke [[galut]]u, tedy životu v&nbsp;[[židovská diaspora|diaspoře]], který s&nbsp;ním sdílel například [[Ja'akov Zerubavel]]<ref>{{Citace monografie
Ben Cvi sloužil v [[Židovské legie|Židovských legiích]] společně s [[David Ben Gurion|Davidem Ben&nbsp;Gurionem]]. V roce [[1919]] pomáhal založit stranu [[Izraelská strana práce|Achdut ha-Avoda]] a stal se velice aktivním v [[Hagana|Haganě]]. Později byl zvolen do jeruzalémské městské rady a do Národní rady (stínové vlády židovské komunity v [[Britský mandát Palestina|Britském mandátu Palestina]]). Podle knihy zveřejněné v roce [[1985]] Ben Cvi údajně v roce [[1924]] nařídil politickou vraždu velmi kontroverzní postavy židovského [[jišuv]]u - Jacoba Jisra'ele de Haana.
| příjmení = Zerubavel
| jméno = Yael
| titul = Recovered Roots: Collective Memory and the Making of Israeli National Tradition
| vydavatel = Chicago University Press
| místo = Chicago
| rok = 1997
| isbn = 978-0226981581
| url = http://books.google.cz/books?id=vvalCdL_0q0C&printsec=frontcover&v=onepage&q&f=false#v=onepage&q&f=false
| počet stran = 360
| strany = 19
| jazyk = anglicky
}}</ref>||300}}


V&nbsp;roce 1919 pomáhal Jicchak Ben Cvi založit stranu [[Achdut ha-Avoda]] a téhož roku byl zvolen do ústředního výboru strany a o&nbsp;rok později do sekretariátu odborových svazů [[Histadrut]], které rovněž pomáhal založit.<ref name="JAFI"/> Po vzniku mandátní Palestiny zastával funkci koordinátora mezi [[jišuv]]em a britskou mandátní vládou a v&nbsp;roce 1920 jej britský vysoký komisař sir [[Herbert Samuel]] jmenoval členem poradní rady pro záležitosti Palestiny (na tuto funkci rezignoval v&nbsp;roce 1930 v&nbsp;důsledku zavedení ještě přísnějších kvót omezujících židovskou imigraci [[Passfieldova bílá kniha|Passfieldovou bílou knihou]]).<ref name="kneset-bio"/> Během svého působení v&nbsp;radě věřil, že může být „místem setkání rozličných politických stran, náboženství a sociálních tříd lidí,“ jež v&nbsp;mandátní Palestině žijí.<ref name="gorny">{{Citace monografie
== Prezidentství ==
| příjmení = Gorny
Ben Cvi byl jedním ze signatářů izraelské [[Deklarace nezávislosti Státu Izrael|Deklarace nezávislosti]]. Ve funkčním období prvního a druhého [[Kneset]]u byl poslancem za stranu [[Mapaj]]. [[8. prosinec|8. prosince]] [[1952]] byl zvolen [[Prezident Izraele|prezidentem Izraele]] a tento post zastával až do své smrti.
| jméno = Yosef
| titul = Zionism and the Arabs 1882-1948: A Study of Ideology
| vydavatel = Clarendon Press
| místo = Oxford
| rok = 1987
| isbn = 978-0198227212
| url = http://books.google.cz/books?id=crHjZnRmWhgC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| počet stran = 350
| strany = 133
| jazyk = anglicky
}}</ref> Podle něj byl vliv těchto lidí v&nbsp;té době velmi důležitý, „protože žijí v&nbsp;blízkosti našeho budovatelského úsilí a do jisté míry v&nbsp;něm jsou partnery.“<ref name="gorny"/>


Když v&nbsp;roce 1920 došlo ke vzniku [[Židovská národní rada|Židovské národní rady]], tedy stínové vlády židovské komunity v&nbsp;[[Britský mandát Palestina|britské mandátní Palestině]], byl Ben Cvi zvolen do jejího vedení; nejprve jako člen, později v&nbsp;roce 1931 jako předseda a nakonec v&nbsp;roce 1945 jako prezident.<ref name="JAFI"/> Jakožto nejvýše postavený představitel jišuvu se 12.&nbsp;května 1937 zúčastni korunovace britského krále [[Jiří VI.|Jiřího VI.]]<ref>''The 20th Century in Eretz Israel.'' s. 202</ref> Taktéž se velmi angažoval v&nbsp;hlavní židovské vojenské podzemní organizaci [[Hagana]], kterou v&nbsp;roce 1920, v&nbsp;důsledku rostoucích arabských útoků, pomáhal založit.<ref name="JAFI"/> Nemalou část svého veřejného úsilí věnoval ve 20.&nbsp;letech Jeruzalému. V&nbsp;roce 1927 byl zvolen do jeruzalémské městské rady, avšak již o&nbsp;dva roky později rezignoval v&nbsp;důsledku postoje svých arabských kolegů z&nbsp;vedení města k&nbsp;nepokojům, jenž toho roku probíhaly. Opětovně byl do městské rady zvolen v&nbsp;roce 1934.<ref name="PMO"/> Během 20.&nbsp;let se zúčastnil všech sionistických kongresů.<ref name="PMO"/>
Ben Cvi věřil, že prezident by měl být příkladem pro obyvatele a jeho domov by měl odrážet úspornost doby. Po více než 26 let jeho on a jeho rodina žili ve dřevěné chatě v sousedství [[Jeruzalém]]a.

Podle knihy Šlomo Nakdimona z&nbsp;roku 1985 měl Ben Cvi v&nbsp;roce 1924 údajně nařídil politickou vraždu ultraortodoxního vůdce [[Jákob Jisra'el de Haan|Jákoba Jisra'ele de Haana]].<ref name="Nakdimon">{{citace monografie| příjmení=Nakdimon| jméno=Shlomo| jméno2=Shaul| příjmení2=Mayzlish | titul= דה האן : הרצח הפוליטי הראשון בארץ ישראל Deh Han : ha-recach ha-politi ha-rišon be-Erec Jisra'el / De Haan: The first political assassination in Israel | rok=1985 | jazyk=hebrejsky | vydavatel = Modan Press | místo=Tel Aviv | oclc=21528172 }}</ref> Antisionista de Haan měl v&nbsp;plánu ve spolupráci s&nbsp;arabskými státy rozvrátit židovské společenství v&nbsp;mandátní Palestině a chystal se britské vládě navrhnout, aby židovská ortodoxní společenství v&nbsp;Palestině nebyla podřízena autoritě světských židovských institucí.<ref name="gilbert67">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 67</ref> Tři dny před jeho odjezdem do Spojeného království byl Haganou zavražděn.<ref name="gilbert67"/> V&nbsp;druhé polovině 30.&nbsp;let v&nbsp;mandátní Palestině probíhala [[Arabská revoluce 1936–1939|Arabská revoluce]], a to na protest vůči [[alija|židovské imigrace]] do Palestiny. Během arabských násilností zahynulo v&nbsp;průběhu tří let několik set Židů, což vyvolalo odvetné akce židovských podzemních organizací. Mnohem tvrději však na arabské násilnosti odpovídala [[revizionistický sionismus|revizionisticko-sionistická]] podzemní organizace [[Irgun]], která začala podnikat teroristické útoky i&nbsp;proti arabským civilistům. Útoky Irgunu odsuzovali čelní sionističtí představitelé, včetně Ben Cviho, který varoval, že teroristé „zasazují komunitě ránu do zad.“<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 106</ref>

Dne 14. května 1948 vyhlásil David Ben Gurion nezávislost Izraele a Jicchak Ben Cvi se stal jedním ze třiceti osmi signatářů [[Deklarace nezávislosti Státu Izrael|izraelské deklarace nezávislosti]].<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 195</ref> V&nbsp;[[volby do Knesetu 1949|prvních izraelských parlamentních volbách]] byl zvolen poslancem za stranu [[Mapaj]] (následnice Achdut ha-Avody) a funkci poslance zastával během [[Volby do Knesetu 1949|prvního]] a [[Volby do Knesetu 1951|druhého Knesetu]]. Během těchto dvou funkčních obdobích byl členem parlamentního výboru pro vnitřní záležitosti a během funkčního období druhého Knesetu členem výboru pro bydlení.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Kneset]]
| titul = Yitzhak Ben-Zvi
| url = http://www.knesset.gov.il/mk/eng/mk_eng.asp?mk_individual_id_t=680
| poznámka = záložka Knesset Activities
| datum přístupu = 2010-4-13
| jazyk = anglicky
}}</ref>

=== Prezidentství ===
[[File:Chaim Levanon president Ben Zvi.jpg|thumb|Prezident Jicchak Ben&nbsp;Cvi a [[Tel Aviv|telavivský]] starosta [[Chajim Levanon]], prosinec 1952.]]
Jicchak Ben Cvi se v&nbsp;prosinci 1952 zúčastnil [[Volby izraelského prezidenta 1952|prezidentských voleb]], které se konaly po smrti prvního izraelského prezidenta [[Chajim Weizmann|Chajima Weizmanna]], který zemřel v&nbsp;listopadu téhož roku. Ben Cvi v&nbsp;nich kandidoval za stranu Mapaj a byl jedním z&nbsp;celkem čtyř kandidátů. Zbylými byli [[Mordechaj Nurok]] za stranu [[Mizrachi (politická strana)|Mizrachi]], nezávislý [[Jicchak Gruenbaum]] a [[Perec Bernstein]] za [[Všeobecní sionisté|Všeobecné sionisty]].<ref name="kneset-elections">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Kneset]]
| titul = Previous Presidential Elections
| url = http://web.archive.org/web/20060105040849/http://www.knesset.gov.il/president/eprevious.htm
| datum přístupu = 2010-4-13
| jazyk = anglicky
}}</ref> Samotné volby se konaly [[8. prosinec|8.&nbsp;prosince]] [[1952]] a celkem během nich proběhla tři kola hlasování, jelikož žádný z&nbsp;kandidátů nebyl v&nbsp;předchozích kolech schopen získat většinu hlasů. Do posledního kola se dostali Ben Cvi, Nurok a Gruenbaum a rozdílem dvaceti dvou hlasů nakonec Ben Cvi nad Nurokem vyhrál poměrem 62:40.<ref name="kneset-elections"/> Prezidentský úřad zastával v&nbsp;celkem třech funkčních obdobích až do své smrti v&nbsp;dubnu 1963 (poslední bylo nedokončené). V&nbsp;následujících dvou volbách, jenž se konaly 28.&nbsp;října 1957 a 30.&nbsp;října 1962 neměl žádného protikandidáta a byl zvolen 76, respektive 62&nbsp;hlasy.<ref name="kneset-elections"/>

[[File:Yitzhak Ben-Zvi's wooden hut in Beit Keshet.jpg|thumb|left|Dřevěná chata, jenž byla Ben&nbsp;Cviho prezidentským sídlem.]]
Po nástupu do prezidentského úřadu přesunul Ben Cvi prezidentské sídlo z&nbsp;[[Rechovot]]u do Jeruzaléma, což se zprvu ukázalo jako komplikace při jmenování zahraničních velvyslanců.<ref name="bovis">{{Citace monografie
| příjmení = Bovis
| jméno = H. Eugene
| titul = Jerusalem Question, 1917-68
| vydavatel = Hoover Institution Press
| místo = Stanford
| rok = 1971
| isbn = 978-0817932916
| url = http://books.google.cz/books?id=1L49R1xKA6QC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
| počet stran = 186
| strany = 93
| jazyk = anglicky
}}</ref> Například italský ministr, jenž v&nbsp;roce 1953 do Izraele přivezl pověřovací listiny, odmítal před prezidenta předstoupit v&nbsp;Jeruzalémě, a byl tak nakonec přijat v&nbsp;severoizraelské [[Tiberias|Tiberiadě]]. Poté však již izraelská vláda dala jasně najevo, že jediným místem, kde budou přijímány pověřovací listiny velvyslanců bude Jeruzalém.<ref name="bovis"/>

Ben Cvi věřil, že prezident by měl být příkladem pro národ a jeho domov by tak měl odrážet úspornost a jednoduchost doby.<ref name="MFA"/> Po více než 26 let tak Ben Cvi a jeho rodina žili v&nbsp;dřevěné chatě v&nbsp;jeruzalémské čtvrti Rechavia. Izrael tehdy zakoupil sousední dům postavený a vlastněný Nisimem a Ester Valerovými, čímž poskytl více prostoru prezidentské rezidenci; dvě budovy na sousedním pozemku byly využívány pro přijímání oficiálních návštěv.<ref name="eilatgordinlevitan">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Eilat Gordin Levitan
| titul = Shimshelevitz Family
| url = http://www.eilatgordinlevitan.com/kurenets/k_pages/shimshelevitz.html
| datum přístupu = 2010-4-13
| jazyk = anglicky
}}</ref> Současná prezidentská rezidence ''Bejt ha-Nasi'' byla postavena až v&nbsp;roce 1971.<ref name="eilatgordinlevitan"/>

Jako prezident nepatřil v&nbsp;zahraničí k&nbsp;příliš známým osobnostem, zároveň však byl „uznávaným veteránem izraelského dělnického hnutí.“<ref name="comay"/> Ben Cvi projevoval velký zájem o&nbsp;židovské imigranty, kteří do Izraele přišli v&nbsp;rámci [[Židovský exodus z arabských zemí|exodu z&nbsp;arabských zemí]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Badacz.org
| titul = Itzhak Ben-Zwi (1884-1963)
| url = http://izrael.badacz.org/historia/biografia_ben_zwi.html
| datum přístupu = 2010-4-13
| jazyk = polsky
}}</ref> Kromě již zmíněné specifičnosti Ben Cviho prezidentské rezidence se zapsal do historie izraelských prezidentů různými počiny a změnami, které izraelské ministerstvo zahraničních věcí popisuje následovně:
{{Citace|Byl to Ben Cvi, proslulý svou vřelostí, otevřeností a jednoduchými způsoby, který jako první pořádal některé z&nbsp;každoročních akcí, jenž se od té doby staly tradicí – včetně „otevřených dveří“ prezidentské rezidence během svátku [[Sukot]] a každoroční recepce na [[Jom ha-acma'ut|Den nezávislosti]], které se účastní obyčejní lidé. (…) Do prezidentské rezidence zval představitele rozličných židovských etnických společenství a menšin a každý měsíc se při této události sešlo na sto až dvě stě hostů z&nbsp;celé země. Každá z&nbsp;pozvaných skupin vyprávěla o&nbsp;historii své komunity, jejích zvycích, rituálech a tradicích a ukazovala předměty, které se k&nbsp;těmto tradicím pojily.|Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael<ref name="MFA"/>}}

== Výzkum ==
[[File:Op Magic Carpet (Yemenites).jpg|thumb|left|[[Židé v Jemenu|Jemenští Židé]], kteří do Izraele přišli v&nbsp;letech 1949 až 1950 v&nbsp;rámci [[operace Létající koberec]] patřili mezi židovské komunity, o&nbsp;které se Ben&nbsp;Cvi zajímal.]]
Kromě politických a společenských aktivit se Jicchak Ben Cvi velkou měrou podílel na tvorbě odborných prací a studií.<ref name="schreiber"/> Sepsal přes dvacet svazků pojednávající o&nbsp;historii židovských komunit, stejně jako o&nbsp;nepřerušeném spojení mezi židovským osídlením [[země izraelská|země izraelské]] od dnů [[Druhý chrám|druhého Chrámu]].<ref name="MFA"/> Mezi jeho oblast zájmů patřila historie a zvyky různých židovských skupin na [[Blízký východ|Blízkém východě]].<ref name="comay"/> ''The Shengold Jewish Encyclopedia'' uvádí, že „jeho knihy o&nbsp;dějinách Židů ve Svaté zemi a o&nbsp;různých etnických skupin tvořících palestinské židovstvo, jsou považovány za autoritativní a vyčerpávající studie.“<ref name="schreiber"/> To potvrzuje i&nbsp;Joan Comay (1995), jenž Ben Cviho zmiňuje jako uznávanou autoritu věnující se například Samaritánům či [[Karaitský judaismus|Karaitům]].<ref name="comay"/> Jeho výzkum se však neomezoval pouze na židovské skupiny, byť tvořily dominantní část, a zajímal se i&nbsp;o&nbsp;nežidovské menšiny v&nbsp;Izraeli a rané dějiny jišuvu.<ref name="comay"/> Během svého výzkumu nashromáždil velké množství materiálů a často se setkával s&nbsp;představiteli jednotlivých židovských skupin.<ref name="comay"/>

Aby podpořil výzkum zmíněných oblastí, založil v&nbsp;roce 1948 Institut pro studium orientálních židovských komunit na [[Blízký východ|Blízkém východě]], který následně sám vedl. Kromě židovských komunit a sekt se výzkumný ústav věnuje i&nbsp;studiu geografie [[země izraelská|země izraelské]], jejímu starověkému obyvatelstvu, památkám a tradicím.<ref name="JAFI"/> Institut sídlí v&nbsp;někdejším domě Nisima Valery a v&nbsp;roce 1963 byl z&nbsp;rozhodnutí vlády na počest Jicchaka Ben Cviho přejmenován na Ben Cviho institut (Jad Ben Cvi).<ref name="jvl-jadbencvi">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Jewish Virtual Library
| titul = Ben-Zvi Institute for the Study of Jewish Communities of the East
| url = http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/judaica/ejud_0002_0003_0_02591.html
| datum přístupu = 2010-4-13
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;roce 1965 začal institut vydávat prezidentovy sebrané knihy, spisy, články, deníky a dopisy.<ref name="comay"/>

== Ocenění, smrt a vzpomínka ==
[[File:100 NIS Bill Obverse & Reverse.jpg|thumb|Jicchak Ben Cvi je znázorněn na [[avers]]ní straně izraelské bankovky o&nbsp;hodnotě 100 [[Nový izraelský šekel|šekelů]]]]
V&nbsp;roce 1953 byla Jicchaku Ben Cvi udělena [[Bialikova cena]] za židovské myšlení.<ref name=bialik>{{Citace elektronické monografie| titul= List of Bialik Prize recipients 1933-2004 |jazyk=hebrejsky|vydavatel=město [[Tel Aviv]]| url = http://www.tel-aviv.gov.il/Hebrew/_MultimediaServer/Documents/12516738.pdf | druh nosiče = [[Portable Document Format|PDF]]}}</ref> Zemřel [[23. duben|23.&nbsp;dubna]] [[1963]] v&nbsp;Jeruzalémě ve věku 78&nbsp;let a byl pohřben na jeruzalémském hřbitově [[Har ha-Menuchot]] vedle hrobu svých rodičů. Jeho státního pohřbu se zúčastnily desetitisíce Izraelců, kteří procházeli ulicemi hlavního města.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Ben Gurion
| jméno = David
| odkaz na autora = David Ben Gurion
| titul = Israel, a Personal History
| vydavatel = Funk & Wagnalls
| místo = New York
| rok = 1971
| isbn =
| strany = 684
| počet stran = 862
| jazyk = anglicky
}}</ref> Na jeho počest byl z&nbsp;rozhodnutí vlády téhož roku přejmenován výzkumný institut, který Ben Cvi založil, na Ben Cviho institut (''Jad Ben Cvi'').<ref name="jvl-jadbencvi"/> Od roku 1999 jsou v&nbsp;oběhu bankovky o&nbsp;nominální hodnotě 100&nbsp;[[nový izraelský šekel|šekelů]] (zhruba 500&nbsp;Kč), na jejichž [[avers]]ní straně je vyobrazen Ben Cviho portrét a jeho projev z&nbsp;roku 1953, který pronesl na před shromážděním jemenitské komunity. Na [[revers]]ní straně bankovky je vyobrazena [[halič]]ská [[synagoga]] a text Ben Cviho druhého inauguračního projevu.<ref name="banka">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Banka Izraele]]
| titul = Banknotes and Coins Catalog: One Hundred New Sheqalim
| url = http://www.bankisrael.gov.il/catal/eng/bill_all_eng.htm?series_num=10&pg_name=p048
| datum přístupu = 2010-04-13
| jazyk = anglicky
}}</ref> Na jeho počest nese jeho jméno řada izraelských ulic a vzdělávací instituce. V&nbsp;roce 2008 byla jeho dřevěná chata přesunuta do kibucu Bejt Kešet, který pomáhal založit jeho syn, a interiér chaty byl restaurován a vybaven původním zařízením. Dům Valerů v&nbsp;Rechavii byl označen jako historicky chráněná památka.<ref name="SephardiEtrepreneurs">{{citace monografie | jméno= Joseph B|příjmení= Glass | |jméno2=Ruth|příjmení2= Kark | titul = Sephardi entrepreneurs in Jerusalem : the Valero family 1800-1948 | rok=2007 | vydavatel= Gefen Publishing House|místo=Jeruzalém | isbn= 9789652293961 |jazyk=anglicky}}</ref>

== Dílo ==
Následující tituly jsou vybraná díla Jicchaka Ben Cviho uvedená v&nbsp;katalogu americké [[Knihovna Kongresu|knihovny Kongresu]]. Část uvedených děl byla vydána Ben Cviho institutem až po jeho smrti.
;Anglické názvy
* ''The Jewish Yishuv in Peki'in Village'' (1922)
* ''The Moslem World and the Arab World'' (1937)
* ''Eretz-Israel under Ottoman Rule'' (1955)
* ''The Exiled and the Redeemed'' (1961)
* ''The Hebrew Battalions: Letters'' (1969) – vydáno posmrtně

;Hebrejské názvy
* ''Li-še'elot avodatenu ba-Arec'' (1912)
* ''Še'ar jišuv'' (1926)
* ''Uchlosenu ba-Arec'' (1929)
* ''Liḳuṭim Šomronijim'' (1933)
* ''Olam ha-Muslami ve-ha-Olam ha-Aravi'' (1936)
* ''Kitve Jitšak Ben-Cevi.'' (1936)
* ''Golat Jišma'el u-vinjan Jisra'el'' (1950)
* ''Nidḥe Jisra'el'' (1952)
* ''Sefer ha-Šomer'' (1957)
* ''Šivte Jisra'el be-vet ha-Nasi bi-Jerušalajim'' (1959)
* ''Sefer Cefat'' (1962)
* ''Milchamot ha-Hašmonajim'' (1964) – vydáno posmrtně
* ''Mechkarim u-mekorot'' (1965) – vydáno posmrtně
* ''Erec Jisra'el ve-jišuva bi-jeme ha-šilton ha-Otmani'' (1966) – vydáno posmrtně
* ''Gedudim ha-ivrijim'' (1967) – vydáno posmrtně
* ''Rišme derech'' (1971) – vydáno posmrtně


== Odkazy ==
== Odkazy ==
{{commonscat|Yitzhak Ben-Zvi}}
{{Portál Izrael}}
{{Portál Izrael}}
=== Poznámky ===
=== Poznámky ===
* {{Překlad|en|Yitzhak Ben-Zvi|221318996}}
* {{Překlad|en|Yitzhak Ben-Zvi|354216372}}
<references group="pozn" />

=== Reference ===
<references />


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
{{Sisterlinks|commons=Category:Yitzhak Ben-Zvi|q=Jicchak Ben Cvi}}
* {{en}} [http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/biography/ben-zvi.html Jewish Virtual Library - Jicchak Ben Cvi - biografie]
* {{he}} [http://www.ybz.org.il/ Institut Jicchaka Ben Cvi]
* {{en}} [http://www.knesset.gov.il/mk/eng/mk_eng.asp?mk_individual_id_t=680 Kneset – Jicchak Ben Cvi]
* {{en}} [http://www.knesset.gov.il/president/eng/ben_zvi_eng.htm Kneset – Biografie Jicchaka Ben Cvi]
* {{en}} [http://web.archive.org/web/20071208132055/http://www.president.gov.il/chapters/chap_3/file_3_3_2_en.asp Úřad prezidenta Státu Izrael – Yitzhak Ben-Zvi, Second President of the State of Israel (1952 – 1963)]
* {{en}} [http://www.pmo.gov.il/PMOEng/Government/Memorial/Presidents/Ben_Tsvi.htm Úřad premiéra Státu Izrael – President Yitzhak Ben Zvi]
* {{en}} [http://www.mfa.gov.il/MFA/Facts+About+Israel/State/Yitzhak+Ben-Zvi.htm Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael – Yitzhak Ben-Zvi]
* {{ru}} [http://www.eleven.co.il/article/10521 Eleven.co.il – Бен-Цви Ицхак]
* {{he}} [http://tnuathaavoda.info/zope/home/1/people/1105266828/ Tnuat ha-Avoda – יצחק בן-צבי]


{{Prezidenti Izraele}}
{{Prezidenti Izraele}}


{{DEFAULTSORT:Ben Cvi, Jicchak}}
{{DEFAULTSORT:Ben Cvi, Jicchak}}

[[Kategorie:Narození 1884]]
[[Kategorie:Narození 1884]]
[[Kategorie:Úmrtí 1963]]
[[Kategorie:Úmrtí 1963]]
[[Kategorie:Ukrajinští Židé]]
[[Kategorie:Prezidenti Izraele]]
[[Kategorie:Prezidenti Izraele]]
[[Kategorie:Členové Knesetu]]
[[Kategorie:Sionisté]]
[[Kategorie:Izraelští historikové]]
[[Kategorie:Židovští historikové]]
[[Kategorie:Židovští historikové]]
[[Kategorie:Signatáři Izraelské deklarace nezávislosti]]
[[Kategorie:Signatáři Izraelské deklarace nezávislosti]]
[[Kategorie:Členové Knesetu]]


[[ar:يتسحاق بن تصفي]]
[[ar:يتسحاق بن تصفي]]

Verze z 13. 4. 2010, 23:37

Šablona:Infobox Politik Jicchak Ben Cvi (hebrejsky: יצחק בן צבי‎, rodným jménem Jicchak Šimšelevic, ukrajinsky: Ісаак Шимшелевич; 24. listopad 1884 – 23. dubna 1963) byl izraelský politik, historik, sionistický aktivista, vůdce dělnicko-sionistického hnutí a v letech 1952 až 1963 v pořadí druhý a zároveň nejdéle sloužící izraelský prezident.

Před svým zvolením do vrcholné funkce hlavy židovského státu zastával různé komunitní a politické funkce. Patřil k zakladatelům marxisticko-sionistického hnutí Poalej Cijon v carském Rusku a aktivně se podílel na organizování tamní židovské sebeobrany. Útěkem z Ruska unikl deportaci na Sibiř a po navazování kontaktů v Evropě podnikl v roce 1907 aliju do osmanské Palestiny. Tam stál u zrodu prvních židovských obranných organizací Bar Giora a ha-Šomer a prvního hebrejsky psaného socialistického listu ha-Achdut. Studoval právo na Istanbulské univerzitě, avšak v důsledku svých sionistických aktivit byl v roce 1915 zatčen a deportován. Po odchodu do Spojených států se podílel na náborové kampani do Židovské legie, do které sám vstoupil a s níž se v roce 1918 vrátil do Palestiny. Po svém příjezdu pomáhal založit stranu Achdut ha-Avoda, předchůdkyni hegemona izraelské politiky v prvních desetiletí izraelské státnosti, vlivný odborový svaz Histadrut a hlavní vojenskou podzemní organizaci Hagana. Ve třicátých a čtyřicátých letech stál v čele Židovské národní rady, jenž byla stínovou vládou židovské pospolitosti v Palestině. V den vyhlášení nezávislosti Izraele byl jedním ze signatářů izraelské deklarace nezávislosti a v následujících parlamentních volbách byl zvolen poslancem za stranu Mapaj. Byl dlouholetým přítelem prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona a společně s ním se řadí mezi dva nejvýznamnější sionistické vůdce.[1]

Kromě politické činnosti se Jicchak Ben Cvi během svého života věnoval i vědeckému výzkumu, v jehož rámci se zabýval židovskou etnologií. Studoval židovské etnické a náboženské skupiny a komunity, jejich zvyky, tradice a historii a o mnohých sepsal ucelené vědecké studie, jež jsou dodnes považovány za autoritativní a obsahově vyčerpávající. Tento svůj vědecký zájem projevil i v čele státu, když do prezidentské rezidence každý týden zval představitele různých židovských komunit. Je mu rovněž připisováno zavedení tradice dnů otevřených dveří prezidentské rezidence.

Mládí a rodina

Narodil se jako Jicchak Šimšelevic v Poltavě v carském Rusku (dnešní Ukrajina) jako nejstarší syn Cvi Šimšelevice, potomka význačné a uznávané rabínské rodiny,[2] který si později hebraizoval příjmení na Šimši.[3] Jicchakův otec byl židovským učencem, spisovatelem, vůdčím sionistickým aktivistou, členem Chovevej Cijon[4] a jedním z organizátorů prvního sionistického kongresu, který v roce 1897 v Basileji uspořádal Theodor Herzl.[5]

Mladý Jicchak Šimšelevic vyrůstal v rodině se silným sionistickým cítěním, avšak dodržující židovské zvyky.[3] Získal tradiční židovské vzdělání v chederu, po němž v letech 1901 až 1905 pokračoval ve studiu na ruském gymnáziu.[6] V roce 1904 vůbec poprvé navštívil na dva měsíce Palestinu.[7] Následně v roce 1905 nastoupil ke studiu na Kyjevské univerzitě, které však musel ještě téhož roku přerušit v důsledku vypuknutí Ruské buržoazní revoluce.[4] Ve stejný rok začaly v carském Rusku opět propukat protižidovské pogromy, které Jicchaka Šimšelevice přivedly k židovské sebeobraně v Poltavě.[6] V roce 1905 se začal angažovat v marxisticko-sionistickém dělnickém hnutí Poalej Cijon (Dělníci Sijónu), u jehož zrodu o rok později sám stál.[6] Společně se svým otcem a bratrem se podílel na organizování židovských obranných jednotek.[8] V roce 1906 však v jejich domě policie provedla razii, při níž nalezla úkryt zbraní. Celá Šimšelevičova rodina byla odsouzena a poslána na Sibiř, otec rodiny dokonce k doživotnímu trestu odnětí svobody (po šestnácti letech mu však bylo v roce 1922 umožněno odejít do Palestiny).[4] Jicchakovi se nicméně podařilo uprchnout do Vilniusu a následně do Německého císařství, Rakouska-Uherska a Švýcarska a během své cesty se pokoušel naverbovat židovské studenty pro sionistické aktivity.[7] Četné kontakty se mu podařilo navázat zejména ve Vídni a na konci roku 1906 se po zatčení Ber Borochova vrátil do Vilniusu.[7] Zde se později stal Borochovovým blízkým spolupracovníkem.[9]

Alija do Palestiny

V roce 1907 podnikl aliju do osmanské Palestiny, kde se usadil v přístavním městě Jaffa. Ve stejném roce jej Poalej Cijon delegovala jako svého zástupce na osmý sionistický kongres, jenž se konal v Haagu.[7] V roce 1907 se Šimšelevič rovněž zúčastnil prvního světového kongresu Poalej Cijon, kde byl zvolen zástupcem pro Palestinu.[4] Později téhož roku založil ve svém jaffském bytě, společně s dalšími deseti lidmi, první tajnou židovskou obrannou organizaci v osmanské Palestině, známou jako Bar Giora. Jejím cílem byla ochrana židovských vesnic před útoky Arabů (tehdy spíše loupežně než politicky motivovanými; šlo o spory o pozemky, o vodu, krádeže dobytka apod).[10] O dva roky později stál, společně se svou budoucí manželkou Rachel Janajit, u zrodu polovojenské organizace ha-Šomer, která měla daleko širší záběr, a která již fungovala se souhlasem osmanských úřadů.[10] Se svou budoucí manželkou patřili v roce 1909 mezi zakladatele jeruzalémského gymnázia Rechavia a rovněž se stali jeho prvními učiteli.[2]

Přední sionistické osobnosti. Jicchak Šimšelevič (vpravo dole) a nalevo od něj David Ben Gurion a Josef Chajim Brenner. V horní řadě stojí Aharon Reuveni a Ja'akov Zerubavel, 1912

Po mladoturecké revoluci v roce 1909 vyslala Poalej Cijon Jicchaka Šimšelevice do Osmanské říše, kde měl navázat kontakt s židovskými komunitami a představiteli židovských dělnických hnutí.[6] V rámci své cesty navštívil židovské komunity ve městech İzmir, Istanbul, Soluň, Bejrút a Damašek. V Soluni se mu podařilo setkat s posledními Sabatejci, jenž se později stali předmětem jeho výzkumu.[7] O rok později, společně se svou budoucí manželkou a dalšími lidmi, založil první hebrejské socialistické periodikum v Palestině s názvem ha-Achdut.[11] Po studiích na Galatasaray Litesi v Istanbulu začal Jicchak Šimšelevic v roce 1913, společně s pozdějším prvním izraelským premiérem Davidem Ben Gurionem, studovat právo na Istanbulské univerzitě.[12] Jejich studium však přerušila první světová válka, jejíž vypuknutí je zastihlo při cestě zpět do Palestiny na letní prázdniny.[13] O rok později osmanské úřady zakázaly hebrejské periodikum ha-Achdut a Šimšeleviče a Ben Guriona nejprve v únoru 1915 zatkly a nakonec v březnu téhož roku deportovaly do Egypta.[14]

Jicchak Šimšelevič (stojí vpravo nahoře) se členy Poalej Cijon ve Spojených státech, 1917

V Egyptě strávili krátkou dobu v Káhiře, kde se setkali s Josefem Trumpeldorem, který zde organizoval židovskou legii pro boj proti osmanským Turkům.[14] S tím však tehdy ani jeden z nich nesouhlasil, neboť se obávali, že by podobný krok mohl vést ke zničení palestinského židovstva.[14] Oba poté odpluli do New Yorku, kde se zapojili do sionistických aktivit a založili hnutí he-Chaluc, jehož cílem bylo získat a vyškolit pracovní sílu pro práci v Palestině.[7] Společně zde také napsali jidiš knihu Země izraelská minulost a současnost, jenž měla představit sionismus americkému židovstvu.[15] Na plán zorganizovat židovskou jednotku v boji za osvobození Palestiny nakonec, i díky britské Balfourově deklaraci, změnili názor a po oficiálním vstupu Spojených států do první světové války Šimšelevič s Ben Gurionem cestovali po Spojených státech a v rámci náborové akce rekrutovali dobrovolníky do Židovské legie, židovské armádní jednotky a součásti Britské armády.[7] Na jejich výzvu reagovala i Golda Mabovičová, pozdější izraelská premiérka Golda Meirová.[16] Ve Spojených státech vstoupilo do řad Židovské legie na 2500 amerických Židů a 200 palestinských Židů, kteří zde byli v exilu. Dobrovolníky se stali i Šimšelevič s Ben Gurionem, ale také například Nehemjáš Rabin, otec pozdějšího izraelského premiéra Jicchaka Rabina.[16]

Do Palestiny dorazili přes Egypt v roce 1918, avšak tou dobou již bylo území Palestiny osvobozené Brity.[7] Téhož roku se Jicchak Šimšelevic oženil s Rachel Janit.[15] Narodili se jim dva synové, Amram a Eli. Druhý zmíněný syn později zahynul během izraelské války za nezávislost, když bránil kibuc Bejt Kešet.[6] Bratr Jicchaka Šimšelevice byl známý spisovatel Aharon Reuveni a jeho švagrem izraelský archeolog Benjamin Mazar.[17] Během období britského mandátu nad Palestinou si Jicchak Šimšelevič hebraizoval své příjmení na Ben Cvi (doslova „syn Cviho“).[18][pozn 1]

Politická kariéra

„ Duch hrdinství a odvahy zmizel v židovském ghettu, kde pro něj není místo. Namísto toho se Židé přizpůsobili bystrou myslí, hbitostí, poddajnosti vůči ostatním a trpělivostí, zbabělostí a nesmělostí ve vztahu ke svým sousedům a vládcům. Toto židovské chování vyústilo v tendenci spoléhat na zázraky, jak Židé ztratili buď sebedůvěru či sebemotivaci ke zlepšení své situace. “

— Jicchak Ben Cvi vyjadřuje svůj názor k negativnímu vnímání ke galutu, tedy životu v diaspoře, který s ním sdílel například Ja'akov Zerubavel[19]

V roce 1919 pomáhal Jicchak Ben Cvi založit stranu Achdut ha-Avoda a téhož roku byl zvolen do ústředního výboru strany a o rok později do sekretariátu odborových svazů Histadrut, které rovněž pomáhal založit.[6] Po vzniku mandátní Palestiny zastával funkci koordinátora mezi jišuvem a britskou mandátní vládou a v roce 1920 jej britský vysoký komisař sir Herbert Samuel jmenoval členem poradní rady pro záležitosti Palestiny (na tuto funkci rezignoval v roce 1930 v důsledku zavedení ještě přísnějších kvót omezujících židovskou imigraci Passfieldovou bílou knihou).[7] Během svého působení v radě věřil, že může být „místem setkání rozličných politických stran, náboženství a sociálních tříd lidí,“ jež v mandátní Palestině žijí.[20] Podle něj byl vliv těchto lidí v té době velmi důležitý, „protože žijí v blízkosti našeho budovatelského úsilí a do jisté míry v něm jsou partnery.“[20]

Když v roce 1920 došlo ke vzniku Židovské národní rady, tedy stínové vlády židovské komunity v britské mandátní Palestině, byl Ben Cvi zvolen do jejího vedení; nejprve jako člen, později v roce 1931 jako předseda a nakonec v roce 1945 jako prezident.[6] Jakožto nejvýše postavený představitel jišuvu se 12. května 1937 zúčastni korunovace britského krále Jiřího VI.[21] Taktéž se velmi angažoval v hlavní židovské vojenské podzemní organizaci Hagana, kterou v roce 1920, v důsledku rostoucích arabských útoků, pomáhal založit.[6] Nemalou část svého veřejného úsilí věnoval ve 20. letech Jeruzalému. V roce 1927 byl zvolen do jeruzalémské městské rady, avšak již o dva roky později rezignoval v důsledku postoje svých arabských kolegů z vedení města k nepokojům, jenž toho roku probíhaly. Opětovně byl do městské rady zvolen v roce 1934.[2] Během 20. let se zúčastnil všech sionistických kongresů.[2]

Podle knihy Šlomo Nakdimona z roku 1985 měl Ben Cvi v roce 1924 údajně nařídil politickou vraždu ultraortodoxního vůdce Jákoba Jisra'ele de Haana.[22] Antisionista de Haan měl v plánu ve spolupráci s arabskými státy rozvrátit židovské společenství v mandátní Palestině a chystal se britské vládě navrhnout, aby židovská ortodoxní společenství v Palestině nebyla podřízena autoritě světských židovských institucí.[23] Tři dny před jeho odjezdem do Spojeného království byl Haganou zavražděn.[23] V druhé polovině 30. let v mandátní Palestině probíhala Arabská revoluce, a to na protest vůči židovské imigrace do Palestiny. Během arabských násilností zahynulo v průběhu tří let několik set Židů, což vyvolalo odvetné akce židovských podzemních organizací. Mnohem tvrději však na arabské násilnosti odpovídala revizionisticko-sionistická podzemní organizace Irgun, která začala podnikat teroristické útoky i proti arabským civilistům. Útoky Irgunu odsuzovali čelní sionističtí představitelé, včetně Ben Cviho, který varoval, že teroristé „zasazují komunitě ránu do zad.“[24]

Dne 14. května 1948 vyhlásil David Ben Gurion nezávislost Izraele a Jicchak Ben Cvi se stal jedním ze třiceti osmi signatářů izraelské deklarace nezávislosti.[25] V prvních izraelských parlamentních volbách byl zvolen poslancem za stranu Mapaj (následnice Achdut ha-Avody) a funkci poslance zastával během prvního a druhého Knesetu. Během těchto dvou funkčních obdobích byl členem parlamentního výboru pro vnitřní záležitosti a během funkčního období druhého Knesetu členem výboru pro bydlení.[26]

Prezidentství

Prezident Jicchak Ben Cvi a telavivský starosta Chajim Levanon, prosinec 1952.

Jicchak Ben Cvi se v prosinci 1952 zúčastnil prezidentských voleb, které se konaly po smrti prvního izraelského prezidenta Chajima Weizmanna, který zemřel v listopadu téhož roku. Ben Cvi v nich kandidoval za stranu Mapaj a byl jedním z celkem čtyř kandidátů. Zbylými byli Mordechaj Nurok za stranu Mizrachi, nezávislý Jicchak Gruenbaum a Perec Bernstein za Všeobecné sionisty.[27] Samotné volby se konaly 8. prosince 1952 a celkem během nich proběhla tři kola hlasování, jelikož žádný z kandidátů nebyl v předchozích kolech schopen získat většinu hlasů. Do posledního kola se dostali Ben Cvi, Nurok a Gruenbaum a rozdílem dvaceti dvou hlasů nakonec Ben Cvi nad Nurokem vyhrál poměrem 62:40.[27] Prezidentský úřad zastával v celkem třech funkčních obdobích až do své smrti v dubnu 1963 (poslední bylo nedokončené). V následujících dvou volbách, jenž se konaly 28. října 1957 a 30. října 1962 neměl žádného protikandidáta a byl zvolen 76, respektive 62 hlasy.[27]

Dřevěná chata, jenž byla Ben Cviho prezidentským sídlem.

Po nástupu do prezidentského úřadu přesunul Ben Cvi prezidentské sídlo z Rechovotu do Jeruzaléma, což se zprvu ukázalo jako komplikace při jmenování zahraničních velvyslanců.[28] Například italský ministr, jenž v roce 1953 do Izraele přivezl pověřovací listiny, odmítal před prezidenta předstoupit v Jeruzalémě, a byl tak nakonec přijat v severoizraelské Tiberiadě. Poté však již izraelská vláda dala jasně najevo, že jediným místem, kde budou přijímány pověřovací listiny velvyslanců bude Jeruzalém.[28]

Ben Cvi věřil, že prezident by měl být příkladem pro národ a jeho domov by tak měl odrážet úspornost a jednoduchost doby.[3] Po více než 26 let tak Ben Cvi a jeho rodina žili v dřevěné chatě v jeruzalémské čtvrti Rechavia. Izrael tehdy zakoupil sousední dům postavený a vlastněný Nisimem a Ester Valerovými, čímž poskytl více prostoru prezidentské rezidenci; dvě budovy na sousedním pozemku byly využívány pro přijímání oficiálních návštěv.[29] Současná prezidentská rezidence Bejt ha-Nasi byla postavena až v roce 1971.[29]

Jako prezident nepatřil v zahraničí k příliš známým osobnostem, zároveň však byl „uznávaným veteránem izraelského dělnického hnutí.“[4] Ben Cvi projevoval velký zájem o židovské imigranty, kteří do Izraele přišli v rámci exodu z arabských zemí.[30] Kromě již zmíněné specifičnosti Ben Cviho prezidentské rezidence se zapsal do historie izraelských prezidentů různými počiny a změnami, které izraelské ministerstvo zahraničních věcí popisuje následovně:

Byl to Ben Cvi, proslulý svou vřelostí, otevřeností a jednoduchými způsoby, který jako první pořádal některé z každoročních akcí, jenž se od té doby staly tradicí – včetně „otevřených dveří“ prezidentské rezidence během svátku Sukot a každoroční recepce na Den nezávislosti, které se účastní obyčejní lidé. (…) Do prezidentské rezidence zval představitele rozličných židovských etnických společenství a menšin a každý měsíc se při této události sešlo na sto až dvě stě hostů z celé země. Každá z pozvaných skupin vyprávěla o historii své komunity, jejích zvycích, rituálech a tradicích a ukazovala předměty, které se k těmto tradicím pojily.

Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael[3]

Výzkum

Jemenští Židé, kteří do Izraele přišli v letech 1949 až 1950 v rámci operace Létající koberec patřili mezi židovské komunity, o které se Ben Cvi zajímal.

Kromě politických a společenských aktivit se Jicchak Ben Cvi velkou měrou podílel na tvorbě odborných prací a studií.[8] Sepsal přes dvacet svazků pojednávající o historii židovských komunit, stejně jako o nepřerušeném spojení mezi židovským osídlením země izraelské od dnů druhého Chrámu.[3] Mezi jeho oblast zájmů patřila historie a zvyky různých židovských skupin na Blízkém východě.[4] The Shengold Jewish Encyclopedia uvádí, že „jeho knihy o dějinách Židů ve Svaté zemi a o různých etnických skupin tvořících palestinské židovstvo, jsou považovány za autoritativní a vyčerpávající studie.“[8] To potvrzuje i Joan Comay (1995), jenž Ben Cviho zmiňuje jako uznávanou autoritu věnující se například Samaritánům či Karaitům.[4] Jeho výzkum se však neomezoval pouze na židovské skupiny, byť tvořily dominantní část, a zajímal se i o nežidovské menšiny v Izraeli a rané dějiny jišuvu.[4] Během svého výzkumu nashromáždil velké množství materiálů a často se setkával s představiteli jednotlivých židovských skupin.[4]

Aby podpořil výzkum zmíněných oblastí, založil v roce 1948 Institut pro studium orientálních židovských komunit na Blízkém východě, který následně sám vedl. Kromě židovských komunit a sekt se výzkumný ústav věnuje i studiu geografie země izraelské, jejímu starověkému obyvatelstvu, památkám a tradicím.[6] Institut sídlí v někdejším domě Nisima Valery a v roce 1963 byl z rozhodnutí vlády na počest Jicchaka Ben Cviho přejmenován na Ben Cviho institut (Jad Ben Cvi).[31] V roce 1965 začal institut vydávat prezidentovy sebrané knihy, spisy, články, deníky a dopisy.[4]

Ocenění, smrt a vzpomínka

Jicchak Ben Cvi je znázorněn na aversní straně izraelské bankovky o hodnotě 100 šekelů

V roce 1953 byla Jicchaku Ben Cvi udělena Bialikova cena za židovské myšlení.[32] Zemřel 23. dubna 1963 v Jeruzalémě ve věku 78 let a byl pohřben na jeruzalémském hřbitově Har ha-Menuchot vedle hrobu svých rodičů. Jeho státního pohřbu se zúčastnily desetitisíce Izraelců, kteří procházeli ulicemi hlavního města.[33] Na jeho počest byl z rozhodnutí vlády téhož roku přejmenován výzkumný institut, který Ben Cvi založil, na Ben Cviho institut (Jad Ben Cvi).[31] Od roku 1999 jsou v oběhu bankovky o nominální hodnotě 100 šekelů (zhruba 500 Kč), na jejichž aversní straně je vyobrazen Ben Cviho portrét a jeho projev z roku 1953, který pronesl na před shromážděním jemenitské komunity. Na reversní straně bankovky je vyobrazena haličská synagoga a text Ben Cviho druhého inauguračního projevu.[34] Na jeho počest nese jeho jméno řada izraelských ulic a vzdělávací instituce. V roce 2008 byla jeho dřevěná chata přesunuta do kibucu Bejt Kešet, který pomáhal založit jeho syn, a interiér chaty byl restaurován a vybaven původním zařízením. Dům Valerů v Rechavii byl označen jako historicky chráněná památka.[35]

Dílo

Následující tituly jsou vybraná díla Jicchaka Ben Cviho uvedená v katalogu americké knihovny Kongresu. Část uvedených děl byla vydána Ben Cviho institutem až po jeho smrti.

Anglické názvy
  • The Jewish Yishuv in Peki'in Village (1922)
  • The Moslem World and the Arab World (1937)
  • Eretz-Israel under Ottoman Rule (1955)
  • The Exiled and the Redeemed (1961)
  • The Hebrew Battalions: Letters (1969) – vydáno posmrtně
Hebrejské názvy
  • Li-še'elot avodatenu ba-Arec (1912)
  • Še'ar jišuv (1926)
  • Uchlosenu ba-Arec (1929)
  • Liḳuṭim Šomronijim (1933)
  • Olam ha-Muslami ve-ha-Olam ha-Aravi (1936)
  • Kitve Jitšak Ben-Cevi. (1936)
  • Golat Jišma'el u-vinjan Jisra'el (1950)
  • Nidḥe Jisra'el (1952)
  • Sefer ha-Šomer (1957)
  • Šivte Jisra'el be-vet ha-Nasi bi-Jerušalajim (1959)
  • Sefer Cefat (1962)
  • Milchamot ha-Hašmonajim (1964) – vydáno posmrtně
  • Mechkarim u-mekorot (1965) – vydáno posmrtně
  • Erec Jisra'el ve-jišuva bi-jeme ha-šilton ha-Otmani (1966) – vydáno posmrtně
  • Gedudim ha-ivrijim (1967) – vydáno posmrtně
  • Rišme derech (1971) – vydáno posmrtně

Odkazy

Šablona:Portál Izrael

Poznámky

  1. ↑ Žádný z dostupných zdrojů neuvádí kdy si příjmení hebraizoval, a proto v následujících částech článku bude používáno již příjmení hebraizované.

Reference

  1. ↑ HEN-TOV, Jacob. Communism and Zionism in Palestine: Comintern and the Political Unrest in the 1920's. Cambridge: Transaction Publishers, 1974. 184 s. Dostupné online. ISBN 978-0870733260. S. 41. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d Prezident Yitzhak Ben-Zvi [online]. Úřad premiéra Státu Izrael [cit. 2010-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e Yitzhak Ben-Zvi [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael, 2003-03-02 [cit. 2010-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. Londýn: Routledge, 1995. 448 s. Dostupné online. ISBN 978-0415125833. S. 58-59. (anglicky) 
  5. ↑ POSTAL, Bernard. And the Hills Shouted for Joy: The Day Israel Was Born. 3. vyd. New York: David McKay Co, 1973. 430 s. ISBN 978-0679503309. S. 391. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h i Ben Zvi, Yitzhak (1884 - 1963) [online]. Židovská agentura [cit. 2010-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g h i Yitzhak Ben-Zvi (Shimshelevitz) (1884-1963) [online]. Kneset [cit. 2010-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c SCHREIBER, Mordecai a kolektiv. The Shengold Jewish Encyclopedia. 3. vyd. Rockville: Schreiber Publishing, 2003. 304 s. Dostupné online. ISBN 978-1887563772. S. 46. (anglicky) 
  9. ↑ SOFER, Sasson. Zionism and the Foundations of Israeli Diplomacy. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. 463 s. Dostupné online. ISBN 978-0521630122. S. 117. (anglicky) 
  10. ↑ a b NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín nad Rýnem: Könemann, 1998. 617 s. ISBN 3-89508-595-2. S. 37. (anglicky) Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel. 
  11. ↑ Yitzhak Ben­Zvi [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2010-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ BROWN, Michael. The Israeli-American Connection: Its Roots in the Yishuv, 1914-45. Detroit: Wayne State University Press, 1996. 396 s. Dostupné online. ISBN 978-0814325360. S. 198. (anglicky) 
  13. ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 47. Dále jen: GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. 
  14. ↑ a b c AURON, Yair. The Banality of Indifference: Zionism and the Armenian Genocide. New Jersey: Transaction Publishers, 2001. 405 s. Dostupné online. ISBN 978-0765808813. S. 322-323. (anglicky) 
  15. ↑ a b ISSEROFF, Ami. Biography of Yitzhak Ben Tzvi [online]. Zionism and Israel [cit. 2010-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 53
  17. ↑ WEITZ, Yechiam. The subversives on the hill [online]. Haaretz, 2007-03-23 [cit. 2010-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ MASALHA, Nur. The Bible and Zionism: Invented Traditions, Archaeology and Post-colonialism in Palestine-Israel. Londýn/New York: Zed Books Ltd, 2007. 384 s. Dostupné online. ISBN 978-1842777619. S. 67. (anglicky) 
  19. ↑ ZERUBAVEL, Yael. Recovered Roots: Collective Memory and the Making of Israeli National Tradition. Chicago: Chicago University Press, 1997. 360 s. Dostupné online. ISBN 978-0226981581. S. 19. (anglicky) 
  20. ↑ a b GORNY, Yosef. Zionism and the Arabs 1882-1948: A Study of Ideology. Oxford: Clarendon Press, 1987. 350 s. Dostupné online. ISBN 978-0198227212. S. 133. (anglicky) 
  21. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 202
  22. ↑ NAKDIMON, Shlomo; MAYZLISH, Shaul. דה האן : הרצח הפוליטי הראשון בארץ ישראל Deh Han : ha-recach ha-politi ha-rišon be-Erec Jisra'el / De Haan: The first political assassination in Israel. Tel Aviv: Modan Press, 1985. OCLC 21528172 (hebrejsky) 
  23. ↑ a b GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 67
  24. ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 106
  25. ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 195
  26. ↑ Yitzhak Ben-Zvi [online]. Kneset [cit. 2010-04-13]. Záložka Knesset Activities. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ a b c Previous Presidential Elections [online]. Kneset [cit. 2010-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ a b BOVIS, H. Eugene. Jerusalem Question, 1917-68. Stanford: Hoover Institution Press, 1971. 186 s. Dostupné online. ISBN 978-0817932916. S. 93. (anglicky) 
  29. ↑ a b Shimshelevitz Family [online]. Eilat Gordin Levitan [cit. 2010-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Itzhak Ben-Zwi (1884-1963) [online]. Badacz.org [cit. 2010-04-13]. Dostupné online. (polsky) 
  31. ↑ a b Ben-Zvi Institute for the Study of Jewish Communities of the East [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2010-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ List of Bialik Prize recipients 1933-2004 [PDF]. město Tel Aviv. Dostupné online. (hebrejsky) 
  33. ↑ BEN GURION, David. Israel, a Personal History. New York: Funk & Wagnalls, 1971. 862 s. S. 684. (anglicky) 
  34. ↑ Banknotes and Coins Catalog: One Hundred New Sheqalim [online]. Banka Izraele [cit. 2010-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ GLASS, Joseph B; KARK, Ruth. Sephardi entrepreneurs in Jerusalem : the Valero family 1800-1948. Jeruzalém: Gefen Publishing House, 2007. ISBN 9789652293961. (anglicky) 

Externí odkazy

Šablona:Sisterlinks

Hlavy Státu Izrael
Předsedové prozatímní státní rady
David Ben Gurion (1948) • Chajim Weizmann (1948–1949)
Standarta prezidenta Státu Izrael
Standarta prezidenta Státu Izrael
Prezidenti
Chajim Weizmann (1948–1952) • Jicchak Ben Cvi (1952–1963) • Zalman Šazar (1963–1973) • Efrajim Kacir (1973–1978) • Jicchak Navon (1978–1983) • Chajim Herzog (1983–1993) • Ezer Weizman (1993–2000) • Moše Kacav (2000–2007) • Šimon Peres (2007–2014) • Re'uven Rivlin (2014–2021) • Jicchak Herzog (od 2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jicchak_Ben_Cvi&oldid=5221411“