Tiberias
| Tiberias טבריה | |
|---|---|
 Letecký pohled na Tiberias | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 32°47′23″ s. š., 35°31′29″ v. d. |
| Nadmořská výška | −200 m n. m. |
| Stát |  Izrael |
| distrikt | Severní |
  Tiberias | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 10,671 km² |
| Počet obyvatel | 43 700 (2017[1]) |
| Hustota zalidnění | 2696,1 (r.2017) obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Zohar Oved (זוהר עובד) |
| Vznik | 20 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tiberias či Tiberiada (hebrejsky טבריה Tverja, Teverja; arabsky طبريا, Ṭabaríja, v oficiálním přepisu do angličtiny Tiberias[2], přepisováno též Teverya nebo Tveria) je město v Izraeli, v severním distriktu.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Leží v Dolní Galileji v nadmořské výšce 200 m pod úrovní moře, v příkopové propadlině u břehů Galilejského jezera. Břehy jezera zde prudce stoupají na hřbet zlomové vyvýšeniny, která se severojižním směrem táhne v délce přibližně 10 km. V blízkosti města ji tvoří vrch Tel Ma'on (250 m n. m.). Právě tento kopec se nachází nad městem Tiberias, jehož historické jádro sice leží přímo u břehu Galilejského jezera, ale novější obytné čtvrti stoupají po svazích až na vrcholové partie Tel Ma'on. Okraje zástavby Tiberiady tak mají výškový rozdíl téměř 500 metrů. Dál k jihu pak zmíněný terénní zlom pokračuje horou Har Menor a vysočinou Ramat Porija. Jeho východní svahy, přivrácené k jezeru, jsou jižně od Tiberiady pokryty lesoparkovým komplexem Ja'ar Švejc (Švýcarský les), který člení četná vádí padající odtud k jezeru (například vádí Nachal Bereniki) . Dál k západu od města pokračuje volná, zemědělsky využívaná krajina Dolní Galileje, jež opět prudce klesá do Javne'elského údolí. Pouze úzký hřbet vybíhá k severozápadu a umožňuje tak plynulé silniční spojení mezi Tiberiadou a vnitrozemím Izraele.
Severně od města je jednolité zlomové pohoří lemující břehy jezera narušeno částečným poklesem údolí Bik'at Arbel, kterým k jezeru prochází vádí Nachal Rakat. Toto údolí tvoří rovinatý mezistupeň, jenž na severovýchodní straně opět strmě spadá ke Galilejskému jezeru u vrcholku Har Arbel.
Tiberiadu obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je převážně židovské. Výjimkou je vesnice Chamam cca 5 kilometrů severozápadním směrem, kterou obývají izraelští Arabové.
Město je na dopravní síť napojeno pomocí dálnice číslo 90, jež sleduje západní břeh Galilejského jezera. Od západu sem ústí dálnice číslo 77.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Město bylo pojmenováno na počest římského císaře Tiberia. Samo jméno Tiberias se v Římě ujalo ze starořeckého Τιβεριάς (Tiberiás, v moderní řečtině Τιβεριάδα, Tiveriáda) a po jeho adaptaci na semitské jazyky si uchovalo ženský rod – ostatně v hebrejštině je název města možné vnímat jako popis ženy, která „je krásná svým vzhledem (tov = dobrý, krásný; re'ija = vzhled).“[3]
Bylo vybudováno kolem roku 20 králem Herodem Antipou, synem Heroda Velikého na místě zničené vesnice Rakkat, a stalo se hlavním městem jeho království v Galileji.[4][5]
Za Herodových časů se Židé odmítli v těchto místech usadit, protože přítomnost hřbitovů byla považována za nečistou. Nicméně Antipas rozkázal město osídlit a násilně nechal přestěhovat obyvatele Galileje do svého nového hlavního města. Židovský soud (sanhedrin) se do Tiberiady nakonec přestěhoval také. Po vyhnání všech Židů z Jeruzaléma v roce 135 se Tiberias a město Seforis staly novými centry židovské kultury. Počátky Mišny, která se později vyvinula v Jeruzalémský talmud, mohly proto být sepsány zde.[4]
V roce 613 zdejší židovští vzbouřenci proti byzantskému císaři Herakleiovi začali pomáhat jeho perským nepřátelům. Během byzantské a arabské nadvlády poklesl význam Tiberiady a město bylo zpustošeno válkami a zemětřeseními. I přes úpadek města, komunita zdejších masoretských učenců vzkvétala od 8. do konce 10. století. Tito učenci vytvořili systematickou písemnou podobu vokalizace antické hebrejštiny, která je v judaismu dodnes používána. Vrchol masoretská komunita zažila s příchodem Árona ben Moše ben Ašera, který vybrousil vokalizaci hebrejského textu, dnes známou jako tiberiadský systém. Během křížových výprav se Tiberias stala centrem Galilejského knížectví, vazalského panství v Jeruzalémském království. Oblast se někdy také nazývala Tiberiadské knížectví nebo Tiberiad. Sultán Saladin město oblehl během své invaze do jeruzalémského království v roce 1187 a v 4. července porazil křižáky v bitvě u Hattínu, když se pokoušeli město od Saladina osvobodit. V té době byla původní oblast města opuštěna a obyvatelé se přesunuli na jeho severní stranu, tam, kde je dnešní centrum města.[4]
V roce 1558 si Gracia Mendes Nasi, bohatá židovská bankéřka z rodu aragonsko-portugalských nucených konvertitů (inkvizicí nazývaných marranos), pronajala od tureckého sultána Sulejmana I. prostor Tiberiady. Nechala rekonstruovat městské hradby, vybudovala židovskou vysokou školu (tzv. ješivu) a podporovala evropské Židy, prchající před inkvizicí, kteří se mohli v Tiberiadě usadit. Další období rozkvětu nastalo pro město za sto let, kdy byla znovu zničená Tiberias osídlena chasidskými Židy.[4]
Během 18. a 19. století město zažilo příliv rabínů, kteří z Tiberiady vytvořili centrum židovského náboženství. Tiberias se stala jedním ze čtyř svatých měst, společně s Jeruzalémem, Hebronem a Safedem.[4] V roce 1837 bylo ale město silně poškozeno zemětřesením.[5]
V roce 1936, na počátku arabského povstání v Palestině bylo město dějištěm násilností, při kterých bylo Araby zabito několik Židů. Během války za nezávislost v roce 1948 bylo město ovládnuto izraelskými silami a arabská populace byla vysídlena.[5]
Dnes je Tiberias jedním z nejvyhledávanějších turistických letovisek v severním Izraeli.[5] Jižně od města stojí velká Nemocnice Porija.
V říjnu roku 2004 kontroverzní skupina rabínů vznesla nárok na zastupování různorodých společností v Izraeli, podnikla obřad v Tiberiadě a vyhlásila ustavení nového Sanhedrinu.[6][7]
Profesor Jic'har Hirschfeld z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě vedl dlouhotrvající archeologické vykopávky v Tiberiadě, do kterých se zapojilo i mnoho dobrovolníků. V listopadu 2006 profesor Hirschfeld náhle zemřel na mozkovou mrtvici. Vykopávky pak převzali dobrovolníci.
Demografie[editovat | editovat zdroj]
Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé – přibližně 38 200 osob (včetně statistické kategorie „ostatní“, která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu, ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, přibližně 40 700 osob).[2]
Jde o středně velkou obec městského typu s dlouhodobě stagnující populací. K 31. prosinci 2017 zde žilo 43 700 lidí.[1]
| Rok | Obyvatelé |
|---|---|
| 1948 | 5 555 |
| 1949 | 7 700 |
| 1950 | 12 200 |
| 1951 | 16 000 |
| 1952 | 16 200 |
| 1953 | 16 300 |
| 1954 | 16 500 |
| 1955 | 16 800 |
| 1956 | 17 500 |
| 1957 | 19 200 |
| 1958 | 19 800 |
| 1959 | 20 600 |
| Rok | Obyvatelé |
|---|---|
| 1960 | 20 700 |
| 1961 | 21 100 |
| 1962 | 22 300 |
| 1963 | 23 300 |
| 1964 | 23 400 |
| 1965 | 23 300 |
| 1966 | 23 300 |
| 1967 | 23 500 |
| 1968 | 23 600 |
| 1969 | 23 600 |
| 1970 | 23 900 |
| 1971 | 24 200 |
| Rok | Obyvatelé |
|---|---|
| 1972 | 23 800 |
| 1973 | 25 300 |
| 1974 | 25 400 |
| 1975 | 26 000 |
| 1976 | 26 300 |
| 1977 | 26 900 |
| 1978 | 27 500 |
| 1979 | 28 300 |
| 1980 | 28 700 |
| 1981 | 29 000 |
| 1982 | 29 300 |
| 1983 | 28 200 |
| Rok | Obyvatelé |
|---|---|
| 1984 | 29 500 |
| 1985 | 30 200 |
| 1986 | 30 600 |
| 1987 | 30 800 |
| 1988 | 31 200 |
| 1989 | 31 700 |
| 1990 | 33 400 |
| 1991 | 37 600 |
| 1992 | 35 600 |
| 1993 | 35 900 |
| 1994 | 36 400 |
| 1995 | 35 746 |
| Rok | Obyvatelé |
|---|---|
| 1996 | 36 744 |
| 1997 | 37 291 |
| 1998 | 37 710 |
| 1999 | 38 400 |
| 2000 | 39 350 |
| 2001 | 39 851 |
| 2002 | 39 800 |
| 2003 | 40 100 |
| 2004 | 39 900 |
| 2005 | 40 000 |
| 2006 | 40 000 |
| 2007 | 39 700 |
| Rok | Obyvatelé |
|---|---|
| 2008 | 41 600 |
| 2009 | 41 300 |
| 2010 | 41 700 |
| 2011 | 41 700 |
| 2012 | 41 702 |
| 2013 | 42 000 |
| 2014 | 42 300 |
| 2015 | 42 600 |
| 2016 | 43 100 |
| 2017 | 43 700 |
| 2018 | 44 200 |
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Tiberias v roce 1900-1920 -
Mozaika na podlaze v tiberiadské synagoze -
Kever Rambam – hrobka slavného židovského rabína, učence a lékaře Maimonida, zvaného Rambam -
Detail Maimonidova náhrobku -
Město Tiberias -
Dnešní Tiberias v noci -
Město Tiberias z ptačí perspektivy -
Tiberiadský přístav -
Galilejské jezero v noci, pohled z Tiberiady -
Galilejské jezero -
Galilejské jezero -
Okolí Tiberiady
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Allentown, Pensylvánie, USA, 1996
Córdoba, Argentina- Great Neck Plaza, New York, USA, 2002
- Milwaukee, Wisconsin, USA
Montpellier, Francie, 1983- Saint Paul, Minnesota, USA
- Saint-Raphael, Francie, 2007
Tudela, Španělsko- Tulsa, Oklahoma, USA
Worms, Německo, 1986
Wu-si, Čína, 2007
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b POPULATION AND DENSITY PER SQ. KM. IN LOCALITIES NUMBERING 5,000 RESIDENTS AND MORE ON 31.12.2017 [online]. Ročenka Centrálního statistického úřadu 2018 [cit. 2018-09-22]. Dostupné online. (anglicky, hebrejsky)
- ↑ a b יישובים 2009 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2011-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. (hebrejsky)
- ↑ LANGER, Jiří. Studie, recenze, články, dopisy. Praha: Sefer, 1995. ISBN 80-85924-05-6. S. 188.
- ↑ a b c d e Tiberias [online]. Jewish Encyclopedia [cit. 2011-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d טבריה [online]. bet-alon.co.il [cit. 2011-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-14. (hebrejsky)
- ↑ israelnn.com [online]. Aruc Ševa [cit. 2011-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-20. (anglicky)
- ↑ israelnationalnews.com [online]. Aruc Ševa [cit. 2011-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha: Olympia, 1999. 192 s. ISBN 80-7033-541-6.
- IZRAELSKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO. Fakta o Izraeli: země a lidé. Jeruzalém: Ahva Press, 1999. 28 s.
- PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha: Freytag & Berndt, 2006. 167 s. ISBN 978-80-7316-202-3.
