Volby do Knesetu 1951

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Izrael

Izrael

Součást seriálu:

Politický systém Státu Izrael


Volby do 2. Knesetu se v Izraeli konaly 30. července 1951. Výsledkem bylo vítězství levice vedené stranou Mapaj Davida Ben Gurion. Volební účast byla 74,3 %.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

strana hlasů % hlasů křesel na začátku
funkčního období
křesel na konci
funkčního období
Mapaj[p 1] 256 456 37,3 45 47
Všeobecní sionisté[p 2] 111 394 16,2 20 22
Mapam[p 1] 86 095 12,5 15 7
ha-Po'el ha-Mizrachi 46 347 6,8 8 8
Cherut 45 651 6,6 8 8
Maki[p 1] 27 334 4,0 5 7
Progresivní strana 22 171 3,2 4 4
Demokratická kandidátka izraelských Arabů 16 370 2,0 3 3
Agudat Jisra'el 13 799 2,0 3 3
Sefardové a orientální komunity[p 2] 12 002 1,8 2 0
Po'alej Agudat Jisra'el 11 194 1,6 2 2
Mizrachi 10 383 1,5 2 2
Pokrok a práce 8 067 1,2 1 1
Jemenitské sdružení 7 965 1,2 1 1
Zemědělství a rozvoj 7 851 1,1 1 1
Sefardsko-aškenázská jednota 4 038 0,6 0 0
Za nové imigranty a svobodné vojáky 375 0,1 0 0
Celkem 687 492 100 120 120
Achdut ha-Avoda - Poalej Cijon[p 3] - - 0 4
Si'at smol[p 1] - - 0 0
Frakce nezávislá na Achdut ha-avoda][p 1] - - 0 0

Druhý Kneset[editovat | editovat zdroj]

Prezident Chajim Weizmann u voleb

Politická situace během druhého Knesetu byla značně nestabilní. Došlo během něj k výměně čtyř vlád za dvou ministerských předsedů. Obdobně jako v prvním Knesetu byl jejím předsedou Josef Šprincak.

Třetí vláda[editovat | editovat zdroj]

Druhý Kneset začal ustanovením třetí izraelské vlády pod vedením Davida Ben Guriona (během prvního Knesetu byly celkem dvě vlády) dne 8. října 1951. Jeho strana Mapaj vytvořila koaliční vládu se stranami Mizrachi, ha-Po'el ha-Mizrachi, Agudat Jisra'el, Poalej Agudat Jisra'el a třemi stranami izraelských Arabů (Demokratická kandidátka izraelských Arabů, Pokrok a práce a Zemědělství a rozvoj). Počet ministrů byl stejný jako v prvním Knesetu, tj. 15. Vláda rezignovala 19. prosince 1952 v důsledku sporu s náboženskými stranami nad náboženským vzděláním.

Beduínský muž volí

Čtvrtá vláda[editovat | editovat zdroj]

Čtvrtou vládu vytvořil Ben Gurion 24. prosince 1952 tak, že ultraortodoxní strany (Agudat Jisra'el a Poalej Agudat Jisra'el) nahradil Všeobecnými sionisty a Progresivní stranou. Nová vláda měla 14 ministrů. Dne 6. prosince 1953 Ben Gurion rezignoval a odstěhoval se do kibucu Sde BokerNegevu.

Pátá vláda[editovat | editovat zdroj]

Pátou vládu vytvořil 26. ledna 1954 Moše Šaret se stejnými koaličními partnery a ministry. Šaret rezignoval 29. ledna 1955, když se Všeobecní sionisté odmítli zdržet hlasování při hlasování o nedůvěře vládě, vyvolaném stranami Cherut a Maki kvůli vládnímu postoji k soudu s Malchielem Gruenwaldem, který obvinil Rudolf Kastnera ze spolupráce s nacisty během druhé světové války.

Šestá vláda[editovat | editovat zdroj]

Šestou vládu vytvořil 29. června 1955 opět Šaret. Z vládní koalice vyloučil Všeobecné sionisty a Progresivní strany a snížil tak počet ministrů na 12. Nová vláda však nevládla dlouho, neboť parlamentní volby se konaly již 26. července téhož roku.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israeli legislative election, 1951 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Rostam Bastuni, Avraham Berman a Moše Sne opustili Mapam a založili Levou frakci. Bastuni se později vrátil zpět do Mapam, zatímco Berman a Sne vstoupili do Maki. Chana Lamdam a David Livschitz opustili Mapam a založili Frakci za nezávislou Achdut ha-Avoda; posléze vstoupili do strany Mapaj.
  2. a b Sefardské a orientální komunity se spojily se Všeobecnými sionisty.
  3. Achdut ha-Avoda - Poalej Cijon se oddělila od Mapam, ale nebyla předsedou Knesetu uznána coby samostatná strana.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9.  
  • ČEJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. 3. vyd. Brno : Barrister & Principal, 2009. 278 s. ISBN 978-80-87029-39-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]