Volby do Knesetu 1965

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Izrael

Izrael

Součást seriálu:

Politický systém Státu Izrael






Volby do 6. Knesetu se v Izraeli konaly 1. listopadu 1965. Volební účast byla 80,4 % a volby vyhrála strana Ma'arach Leviho Eškola.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Před volbami došlo ke vzniku dvou velkých aliancí; Mapaj a Achdut ha-Avoda se spojily, aby vytvořily uskupení Ma'arach, zatímco Cherut a Liberální strana vytvořili ke konci funkčního období minulého Knesetu alianci Gachal. Jak Mapaj, tak Liberální stranu však před vytvořením těchto aliancí oslabilo štěpení stran, kdy vznikly odštěpenecké frakce, a to strana Rafi Davida Ben Guriona a Nezávislí liberálové (druhá zmíněná byla převážně tvořena bývalými členy Progresivní strany).

Štěpení během roku 1965 potkalo i komunistickou stranu Maki, když většina jejích arabských poslanců a někteří židovští poslanci vystoupili ze strany a založili novou stranu Rakach.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

strana hlasů % hlasů křesel na začátku
funkčního období
křesel na konci
funkčního období
Ma'arach[p 1] 443 379 36,7 45 63
Gachal[p 2] 256 957 21,3 26 22
Národní náboženská strana 107 966 8,9 11 11
Rafi[p 1] 95 328 7,9 10 0
Mapam[p 1] 79 985 6,6 8 0
Nezávislí liberálové[p 1] 45 299 3,8 5 4
Agudat Jisra'el 39 795 3,3 4 4
Rakach 27 413 2,3 3 3
Pokrok a rozvoj[p 3] 23 430 1,9 2 1
Po'alej Agudat Jisra'el 22 066 1,8 2 2
Šituf ve-achva[p 3] 16 464 1,3 2 1
ha-Olam ha-Ze – Koach Chadaš 14 124 1,2 1 1
Maki 13 617 1,1 1 1
Hnutí za bratrství 11 244 0,9 0 0
Kandidátka míru 5 536 0,5 0 0
Nes 2 135 0,2 0 0
Mladý Izrael 1 990 0,2 0 0
Celkem 1 206 728 100 120 120
Svobodný střed[p 2] - - 0 4
Drúzská strana[p 3] - - 0 1
Židovsko-arabské bratrství[p 3] - - 0 1
David Ben Gurion[p 1] - - 0 1
Spolupráce a rozvoj ³ - - 0 0

Šestý Kneset[editovat | editovat zdroj]

Na počátku šestého Knesetu získala 12. ledna 1966 důvěru vláda Levi Eškola ze strany Ma'arach. Jeho koaliční vláda zahrnovala Národní náboženskou stranu, Mapam, Nezávislé liberály, Po'alej Agudat Jisra'el, Pokrok a rozvoj a Spolupráci a bratrství, a celkem měla 18 ministrů. Funkci předsedy Knesetu si i během funkčního období tohoto Knesetu udržel poslanec Kadiš Luz z vládnoucí strany Ma'arach. Koncem srpna 1966 došlo k otevření nové budovy parlamentu v jeruzalémské čtvrti Givat Ram. Premiér Eškol rozšířil před šestidenní válkou v červnu 1967 svou vládu o strany Gachal a Rafi a vytvořil tak vládu národní jednoty o 21 ministrech. Tato vláda skončila Eškolovou smrtí 26. února 1969.

Novou ministerskou předsedkyní se stala Golda Meirová, která vytvořila v pořadí 14. vládu dne 17. března 1969. Opět se jednalo o vládu národní jednoty, která zahrnovala strany Gachal, Národní náboženskou stranu, Nezávislé liberály, Pokrok a rozvoj a Spolupráci a bratrství.

Funkční období šestého Knesetu je významné tím, že je jediné v historii Izraele, ve kterém měla jediná strana nadpoloviční většinu všech poslaneckých mandátů. Koncem funkčního období totiž měla Ma'arach díky sloučení s Mapam a Rafi celkem 63 poslaneckých mandátů (53 % všech mandátů). Ačkoliv se straně v následujících volbách v roce 1969 podařilo výsledku přiblížit (získala 56 mandátů, což je i tak nejlepší volební výsledek), nadpolovičního počtu mandátů již nikdy žádná strana nedosáhla.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Rafi a Mapam se spojily s Ma'arachem. David Ben Gurion však s tímto sloučením nesouhlasil, a proto zůstal nezařazeným poslancem. Kromě toho Jicchak Harari opustil stranu Nezávilsí liberálové a vstoupil do Ma'arachu.
  2. a b Svobodný střed se oddělil od aliance Gachal
  3. a b c d Pokrok a rozvoj a Spolupráce a bratrství se sloučily a vytvořily Spolupráci a rozvoj, která se později rozpadla na dvě původní strany, Drúzskou stranu a Židovsko-arabské bratrství.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israeli legislative election, 1965 na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČEJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. 3. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2009. 278 s. ISBN 978-80-87029-39-8. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]