Volby do Knesetu 2019 (září)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Izrael

Izrael

Součást seriálu:

Politický systém Státu Izrael






Volby do 22. Knesetu jsou plánované předčasné parlamentní volby, které se v Izraeli mají uskutečnit 17. září 2019. K vypsání voleb došlo koncem května 2019 poté, co selhaly pokusy Benjamina Netanjahua o sestavení vlády na základě parlamentních voleb v dubnu 2019.


Cesta k volbám[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 2018 se rozklížila pravicová vládní koalice (čtvrtá vláda Benjamina Netanjahua), když z ní odešla strana Jisra'el bejtenu Avigdora Liebermana. Zbylé pravicové strany disponovaly již jen nejtěsnější parlamentní většinou. Bylo proto ujednáno vypsat předčasné parlamentní volby. Tyto volby do Knesetu v dubnu 2019 pak skončily vítězstvím pravicového bloku, tvořeného stranami Likud, Šas, Sjednocený judaismus Tóry, Jisra'el bejtenu, Ichud miflagot ha-jamin a Kulanu s 65 mandáty (ze 120 křesel v Knesetu). Na opačném pólu politického spektra uspěla centristická strana Kachol lavan Bennyho Gance, která obdržela stejný počet mandátů jako vítězný Likud (35), ale nedisponovala spolu s dalšími menšími opozičními stranami většinou.

17. dubna 2019 pověřil prezident Izraele Re'uven Rivlin předsedu Likudu Benjamina Netanjahua sestavením vlády.[1] V květnu 2019 Netanjahu požádal prezidenta o prodloužení měsíční lhůty pro sestavení koalice o další dva týdny. Uváděl zdržení způsobená státními a židovskými svátky, jakož i vlnu raketových útoků z Pásma Gazy počátkem května. V té době již se objevovaly některé programové a personální komplikace okolo formování nové vlády.[2] Nejzásadnějším se nakonec ukázal spor mezi stranou Jisra'el bejtenu Avigdora Liebermana a dvěma ultraortodoxními náboženskými stranami (Šas, Sjednocený judaismus Tóry). Lieberman trval na přijetí dříve rozpracované legislativy, zavádějící postupný nárůst odvodů ultraortodoxních Židů do izraelské armády (včetně finančních sankcí pro náboženské vzdělávací instituce při neplnění odvodových kvót). Ultraortodoxní strany oproti tomu odmítaly beze změn převzít legislativní návrhy z předchozího volebního období a hodlaly zamýšlená pravidla pro povinné odvody do armády změnit a změkčit.[3]

S tím, jak se blížil Netanjahuův termín pro předložení nové vlády (středa 29. května), začaly na politické scéně úvahy o nutnosti vypsání předčasných voleb. V pondělí 27. května prošel návrh na rozpuštění čerstvě zvoleného Knesetu prvním čtením.[4] Netanjahu se mezitím snažil o utvoření koalice a to jednak pokračujícími jednáními mezi oběma znesvářenými bloky stran, jednak pokusy o nalezení jiné parlamentní většiny. Šéf Likudu vedl tajná jednání s předsedou levicové Strany práce Avi Gabajem, kterému nabízel významné vládní posty, ale poslanecký klub Strany práce nabídku odmítl. Jednání byla vedena i s některými poslanci hlavní opoziční strany Kachol lavan (rovněž bez výsledku). Ve středu 29. května se pak Kneset sešel na dlouhém zasedání, během kterého byl nakonec, krátce před půlnocí (před vypršením lhůty pro sestavení koalice) odhlasován ve druhém i třetím čtení návrh na rozpuštění Knesetu a vypsání předčasných voleb na 17. září. Návrh podpořily zejména pravicové strany, které tak chtěly předejít možnosti, že by prezident Rivlin mohl pověřit sestavením vlády někoho z opačného politického tábora (například předsedu Kachol lavan Bennyho Gance). Uvnitř pravice se ale vedly ostré debaty ohledně toho, kdo je vinen selháním koaličních rozhovorů. Zatímco Lieberman zdůrazňoval, že trvá na svých programových tezích a že hájí sekulární charakter izraelského politického systému, z Likudu zněla kritika jeho neústupnosti.[5]

Volební kampaň a přeskupování stranického spektra[editovat | editovat zdroj]

Ihned po ohlášení nových voleb začaly politické strany řešit strategii pro volební kampaň. Strana Likud uzavřela ještě koncem května dohodu o integraci s menší pravicovou stranou Kulanu, jejíž politici měli získat 4 posty na kandidátní listině Likudu. Lídrem strany Likud zůstal Benjamin Netanjahu.[6] Beze změn byl i post lídra strany Kachol lavan Bennyho Gance, kde bylo oznámeno že v platnosti zůstává spojenectví Gance a strany Ješ atid.[7] Integrační procesy probíhaly i mezi menšími stranami. O spolupráci začaly jednat dva pravicové subjekty, které se těsně ve volbách v dubnu 2019 do parlamentu nedostaly: ha-Jamin he-chadaš (Nová pravice) Naftaliho Beneta a Zehut Mošeho Feiglina.[8] Na levici se zase zvažovala společná kandidátní listina Strany práce a strany Merec.[9]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Netanyahu now has 42 days to form a governing coalition [online]. Jisra'el ha-jom, 2019-04-18 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Netanyahu to ask Rivlin for two-week extension to form coalition [online]. The Times of Israel, 2019-05-11 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Supreme irony of Liberman’s bid to squeeze Netanyahu on Haredi army service [online]. The Times of Israel, 2019-05-26 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Knesset approves first reading bill to dissolve itself, trigger snap elections [online]. Ynetnews, 2019-05-28 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ISRAEL GOES BACK TO ELECTIONS AS NETANYAHU FAILS TO FORM COALITION [online]. The Jerusalem Post, 2019-05-30 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Likud okays merger with Kulanu, confirms Netanyahu as PM candidate [online]. The Times of Israel, 2019-05-28 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Lapid says Gantz will remain Blue and White leader if new elections held [online]. The Times of Israel, 2019-05-29 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. FEIGLIN CONFIRMS SEEKING POLITICAL BOND FOR ZEHUT [online]. The Jerusalem Post, 2019-06-01 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Will Israel's Left Wing Form an Alliance Ahead of the New Election? First, Heads Need to Roll [online]. Ha'arec, 2019-06-01 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]