Jodid rtuťnatý
Jodid rtuťnatý | |
---|---|
Krystalové modifikace - červená α modifikace a žlutá β modifikace | |
Obecné | |
Systematický název | jodid rtuťnatý |
Latinský název | Hydrargyri iodidum rubrum |
Anglický název | Mercury(II) iodide |
Německý název | Quecksilber(II)-iodid |
Sumární vzorec | HgI2 |
Vzhled | červenooranžové krystaly (α) žluté krystaly (β) |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7774-29-0 |
Indexové číslo | 080-002-00-6 |
ChEBI | 49659 |
SMILES | I[Hg]I |
InChI | InChI=1S/Hg.2HI/h;2*1H/q+2;;/p-2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 454,90 g/mol |
Teplota tání | 259 °C |
Teplota varu | 353 °C |
Teplota změny krystalové modifikace | 127 °C (α → β) |
Hustota | 6,36 g/cm3 (α) 6,271 g/cm3 (β, 20 °C) 6,094 g/cm3 (β, 128 °C) |
Index lomu | nD= 2,748 (α, 20 °C) nD= 2,455 (β, 20 °C) |
Rozpustnost ve vodě | koncentrace nasyceného roztoku 0,004 % (17,5 °C) 0,01 % (20 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol 3,17 g/100 g (20 °C) 6,51 g/100 g (66 °C) ethanol 2,20 g/100 g (20 °C) aceton 2,1 g/100 g (0 °C) 3,18 g/100 g (25 °C) roztok KI |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | diethylether benzen tetrachlormethan pyridin |
Součin rozpustnosti | 4,26×10−14 |
Měrná magnetická susceptibilita | −3,552 5×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | čtverečná bazálně centrovaná (α) kosočtverečně bazálně centrovaná (β) |
Hrana krystalové mřížky | α-modifikace a= 435,6 pm c= 1 234 pm β-modifikace a= 467,4 pm b= 732 pm c= 1 376 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −105,5 kJ/mol (α) −102,8 kJ/mol (β) |
Entalpie tání ΔHt | 41,3 J/g |
Entalpie varu ΔHv | 132 J/g |
Standardní molární entropie S° | 184,0 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −102,3 kJ/mol (α) −103,4 kJ/mol (β) |
Izobarické měrné teplo cp | 0,172 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H330 H310 H300 H373 H410 |
R-věty | R26/27/28 R33 R50/53 |
S-věty | S1/2 S13 S28 S45 S60 S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jodid rtuťnatý (HgI2) je anorganická sloučenina mající podobu červenooranžových krystalů. Na rozdíl od chloridu rtuťnatého se špatně rozpouští ve vodě. V přírodě se vyskytuje jako velmi vzácný minerál kokcinit.
Jodid rtuťnatý vykazuje termochromismus; při zahřátí nad 127 °C podléhá fázové přeměně z krystalické formy alfa na světle žlutou formu beta. Po ochlazení nabývá zpět původní barvu. Často se používá k demonstraci uvedeného jevu.[2]
Jodid rtuťnatý je polovodičem používaným pro detekci rentgenového a záření gama a pro zobrazovací zařízení pracující při pokojové teplotě.[3] Používá se také na přípravu Nesslerova činidla používaného k důkazu přítomnosti amoniaku. Může se vyskytovat jako sraženina v mnoha reakcích.
V medicíně se HgI2 dříve používal pro léčbu syfilidy. Ve veterinární medicíně se stále používá do mastí na puchýře při exostóze, při zvětšení kloubních váčků apod.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mercury(II) iodide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Mercuric iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://jchemed.chem.wisc.edu/JCESoft/CCA/CCA2/MAIN/THERMHG/CD2R1.HTM
- ↑ http://www.freepatentsonline.com/6509203.html
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jodid rtuťnatý na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.