Jodid zinečnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jodid zinečnatý
Struktura
Obecné
Systematický název Jodid zinečnatý
Anglický název Zinc iodide
Německý název Zinkiodid
Sumární vzorec ZnI2
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 319,20 g/mol
Teplota tání 446 °C
Teplota varu 624 °C
Hustota 4,740 g/cm³ (20 °C)
4,734 6 g/cm³ (25 °C)
Rozpustnost ve vodě 430,6 g/100 ml (0 °C)
432 g/100 ml (18 °C)
437,7 g/100 ml (30 °C)
446 g/100 ml (40 °C)
468 g/100 ml (60 °C)
488 g/100 ml (80 °C)
510 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin
12,9 g/100 ml (18 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -3,451 0  \cdot 10-6cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
Hrana krystalové mřížky a= 428 pm
c= 215 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -208,2 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 52,3 J/g
Entalpie varu ΔHv 367 J/g
Standardní molární entropie S° 161,4 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -209,3 kJ/mol
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R36/38
S-věty žádné nejsou
NFPA 704
Teplota vznícení 625 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Jodid zinečnatý je zinečnatá sůl kyseliny jodovodíkové, se vzorcem ZnI2. Tato látka je dobře rozpustná ve vodě. Délka vazby Zn-I je 238 pm. Má docela neobvyklou strukturu krystalů, trojúhelníkový čtyřstěn.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Po reakci jódu se zinkem, jsou viditelné fialové skvrny od par jódu

Zpravidla se vyrábí reakcí jódu s kovovým zinkem. Reakce je velmi efektivní. Při nasypání práškového zinku na kousek pevného jódu za krátkou dobu začne rychlá reakce, která je vysoce exotermní. Reaktanty se proto ohřívají a dochází tím k výraznějšímu urychlení reakce. Po krátké době se teplota zvýší natolik, že jód začne sublimovat za vzniku fialových par. Fialové skvrny vzniklé desublimací jódu lze vyčistit ethanolem.

Zn + I2 → ZnI2

 

 

 

 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.