Jodid zinečnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jodid zinečnatý
Struktura
Struktura
Obecné
Systematický název Jodid zinečnatý
Anglický název Zinc iodide
Německý název Zinkiodid
Sumární vzorec ZnI2
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Registrační číslo CAS
PubChem
Vlastnosti
Molární hmotnost 319,20 g/mol
Teplota tání 446 °C
Teplota varu 624 °C
Hustota 4,740 g/cm3 (20 °C)
4,734 6 g/cm3 (25 °C)
Rozpustnost ve vodě 430,6 g/100 ml (0 °C)
432 g/100 ml (18 °C)
437,7 g/100 ml (30 °C)
446 g/100 ml (40 °C)
468 g/100 ml (60 °C)
488 g/100 ml (80 °C)
510 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin
12,9 g/100 ml (18 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -3,451 0  \cdot 10-6cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
Hrana krystalové mřížky a= 428 pm
c= 215 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -208,2 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 52,3 J/g
Entalpie varu ΔHv 367 J/g
Standardní molární entropie S° 161,4 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -209,3 kJ/mol
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R36/38
S-věty žádné nejsou
Teplota vznícení 625 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Jodid zinečnatý je zinečnatá sůl kyseliny jodovodíkové, se vzorcem ZnI2. Tato látka je dobře rozpustná ve vodě. Délka vazby Zn-I je 238 pm. Má docela neobvyklou strukturu krystalů, trojúhelníkový čtyřstěn.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Po reakci jódu se zinkem, jsou viditelné fialové skvrny od par jódu

Zpravidla se vyrábí reakcí jódu s kovovým zinkem. Reakce je velmi efektivní. Při nasypání práškového zinku na kousek pevného jódu za krátkou dobu začne rychlá reakce, která je vysoce exotermní. Reaktanty se proto ohřívají a dochází tím k výraznějšímu urychlení reakce. Po krátké době se teplota zvýší natolik, že jód začne sublimovat za vzniku fialových par. Fialové skvrny vzniklé desublimací jódu lze vyčistit ethanolem.

Zn + I2 → ZnI2

 

 

 

 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.