Zběhovec trojklaný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxZběhovec trojklaný
alternativní popis obrázku chybí
Zběhovec trojklaný (Ajuga chamaepitys)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Podčeleď Ajugoideae
Rod zběhovec (Ajuga)
Binomické jméno
Ajuga chamaepitys
(L.) Schreber, 1774
Poddruhy v ČR
  • zběhovec trojklaný pravý Ajuga chamaepitys subsp. chamaepitys
  • zběhovec trojklaný olysalý Ajuga chamaepitys subsp. chia
Synonyma
  • Chamaepitys trifida
  • zběhoveček trojklaný
  • zběhovec yva
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Košatá rostlina
Květ
Plody

Zběhovec trojklaný (Ajuga chamaepitys) je nízká, aromatická, planě rostoucí rostlina kvetoucí koncem léta žlutými květy. Je jedním ze čtyř druhů rostoucích v české přírodě a dále patří k dvěma druhům z nich, jež byly v druhé polovině 20. století krátce vydělené do nového rodu zběhoveček (Chamaepitys) a nyní jsou nazpět vrácené do rodu zběhovec (Ajuga).[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál zběhovce trojklaného zabírá, vyjma Skandinávie, téměř celou Evropu a na východě pokrývá Blízký východ, Kavkaz, pobřeží Černého moře a sahá až do Střední Asie. Na jižní straně Středozemního moře zasahuje i na severovýchod Afrického kontinentu.

V České republice zběhovec trojklaný roste ve dvou arelách na teplých a relativně suchých územích, jedna je na jižní Moravě a druhá v severozápadních a středních Čechách. Výskyt je omezen na planární a kolinní stupeň, nejvýše roste u Českého Krumlova v 560 m. n. m.[1][3][4][5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá rostlina klíčící poměrně pozdě, až v teplém období jara, hlavní doba jejího rozvoje spadá do poloviny léta. Kvete od konce května do září a v mírné zimě někdy přežívá do následného roku, stává se rostlinou krátce vytrvalou. Ploidie druhu je 2n = 28. Vyhledává sušší, teplé půdy s černozemí, spraší a písčitá stanoviště, obvykle bohaté vápnem. Rostliny jsou velice proměnlivé v celkovém vzrůstu, vyskytují se v toleranci od drobných, nevětvených jedinců až po statné byliny od báze bohatě větvené.

Byl dlouho hodnocen jako úporný plevel polí a vinic, který také často rostl na úhorech a rumištích. Ještě koncem 20. století byl zběhovec trojklaný považován za význačný, rychle se šířící plevel hlavně v teplých, viničních a kukuřičných oblastech, který zapleveluje i vytrvalé pícniny a rychle se rozrůstá, zvláště po žních na strništích. Druh je znám i v lidovém léčitelství, kde se využívá jako diuretikum a lék na tišení dny a revmatismu.[1][3][6][7][8]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá bylina hustě porostlá bělavými chlupy, která bývá vysoká 5 až 20 cm a vyrůstá z rozvětveného kořene. Lodyha je přímá, poléhavá či vystoupavá, tupě čtyřhranná, odstále huňatá a většinou větvená. Přízemní listy v malé růžici jsou dlouze řapíkaté, úzce obvejčité nebo obkopinaté, celokrajné nebo se třemi až pěti nestejně dlouhými úkrojky. Lodyžní listy jsou husté, krátce řapíkaté, jednoduché, podlouhle sbíhavé a někdy zpeřené. Čepel je dlouhá 1 až 5 cm a široká do 1 cm, má tvar kopinatý až obvejčitý, bývá celokrajná nebo oddáleně mělce zubatá s jedním až třemi zuby, na svrchní straně má tři výrazné žilky, na spodní vyniklou střední žilku a je oboustranně chlupatá.

Lichopřesleny žlutých květů bývají poměrně chudé, jen dvou až čtyřkvěté, listeny podpírající květenství jsou úzké až čárkovité a bělavě chlupaté. Květy jsou oboupohlavné, vonné, souměrné a mají krátké stopky. Kalich je trubkovitý, slabě dvoupyský a má pět nestejně dlouhých cípů, střední cíp horního pysku je kratší než jeho postranní cípy, oba cípy dolního pysku jsou delší než postranní cípy horního pysku. Koruna je také dvoupyská, 5 až 15 mm dlouhá, dvoj až třínásobně delší než kalich, citrónově žlutá až světle oranžová, na dolním pysku má purpurové skvrny, horní pysk koruny je krátký, dvouklaný, dolní je třílaločný a rozprostřený, nejširší střední lalok je srdčitě vykrojený. Tyčinky s dlouhými nitkami jsou čtyři, vnější jsou delší než vnitřní. Horní semeník vznikl srůstem dvou plodolistů, nese čnělku s bliznou se dvěma rameny. Podsemeníkový val má jeden lalok ve funkci nektaria. Květy jsou opylovány hlavně létajícím hmyzem, pozdní květy se občas opylí kleistogamicky.

Plod je zelenohnědá, v obryse úzce vejčitá, čtyř nebo pětiboká, asi 3,0 mm dlouhá a na hřbetní straně síťovitě jamkovitá tvrdka. Rozpadá se na plůdky, semena, která mají přívěsek s masíčkem a jsou rozšiřována větrem a mravenci. Klíčivost si podržují po několik let.[1][2][3][6][7][8][9]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

S přelomem tisíciletí se jeho pravidelná místa výskytu a početní stavy začaly rapidně snižovat a v druhé dekádě 21. století již není považován za významný plevel, ale za rostlinu ohroženou vymizením. V "Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky" z roku 2017 je považován dokonce za kriticky ohrožený druh (C1t), který z české krajiny rychle ustupuje. Vytrácí se zřejmě následkem masivní chemizace zemědělských půd a hluboké orby.

V české přírodě se v minulosti kromě nominátního poddruhu vyskytoval i druhý poddruh zběhovec trojklaný olysalý Ajuga chamaepitys subsp. chia (Schreb.) Arcang. Rostl za stejných podmínek i na obdobných místech, pouze byl rostlinou celkově statnější. Nyní se v české květeně nevyskytuje a je považován za taxon v české přírodě vyhynulý nebo nezvěstný (A3).[1][2][3][7][9][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Zběhovec trojklaný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 14.07.2007 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Chamaepitys trifida, s. 562-563. 
  3. a b c d MLÍKOVSKÝ, Jiří; STÝBLO, Petr. Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR-vyšší rostliny [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2006 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. ISBN 80-86770-17-6. (česky) 
  4. Rostlina: Zběhovec trojklaný [online]. ZO ČSOP 61/16, Hořepník, Prostějov, rev. 04.02.2016 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (česky) 
  5. GOVAERTS, Rafaël. Catalogue of Life: Ajuga chamaepitys [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 08.2017 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Ajuga chamaepitys, s. 220-221. 
  7. a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Zběhovec trojklaný [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 09.05.2014 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b CHYTRÝ, Milan et al. PLADIAS, Databáze české flóry a vegetace: Ajuga chamaepitys [online]. Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno, rev. 2018 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b CIBULKA, Radim. Zběhovec trojklaný [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 10.03.2016 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (česky) 
  10. GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 09.12.2019]. Čís. 35, s. 75-132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]