Zámecká kaple Morzinů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zámecká kaple Morzinů
Místo
okresTrutnov
krajKrálovéhradecký
ObecVrchlabí
Lokalitaareál zámku
Souřadnice
Základní informace
CírkevCírkev československá husitská
DiecézeKrálovéhradecká
SborNáboženská obec Církve československé husitské ve Vrchlabí
Architektonický popis
ArchitektŠtěpán Tragl
Stavební slohnovogotický
Výstavba1887–1891
Další informace
Kód památky102040 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámecká kaple Morzinů ve Vrchlabí je kaple s hrobkou někdejších majitelů nedalekého zámku rodu Černínů-Morzinů,[pozn. 1] která se nachází ve Vrchlabí za městským parkem. Původně byla zasvěcena svatému Jakubovi. Od roku 1947 slouží jako modlitebna sboru věřících Československé církve husitské. Kaple je od roku 2006 chráněnou kulturní památkou České republiky

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výstavba zámecké kaple na návrší nad západní stranou parku probíhala v letech 1887–1891 téměř současně se stavbou nového kostela sv. Vavřince na náměstí ve Vrchlabí.

Kapli nechala vystavět Aloisie Černínová, rozená Morzinová,[pozn. 2] podle návrhu smíchovského architekta Štěpána (Stephana) Tragla[pozn. 3] v čistém novogotickém slohu. Stavební práce na kapli s hrobkou pod ní byly svěřeny vrchlabským firmám, které budovaly i tamní kostel. Zednické práce převzal vrchlabský podnikatel Edmund Zirm[pozn. 4] a kamenné Eduard Wlačih.

... asi kus textu chybí... duchovních, dne 20. října 1891 královéhradecký biskup Josef Jan Hais. Kaple byla zasvěcena svatému Jakubovi a oltář Panně Marii Bolestné oplakávající mrtvé tělo Kristovo pod křížem. Bylo to již v době, kdy v prostoru hrobky pod oltářem odpočívaly pozůstatky hraběte Heřmana z Černínu,[zdroj?] manžela Aloisie, které sem byly uloženy 7. srpna téhož roku. Poslední vlastník panství hrabě Jaromír Černín prodal vrchlabský zámek nacistickým úřadům Protektorátu Čechy a Morava, které v něm zřídily okresní úřad – „Landrát“. Po obnovení československé státnosti zámek podlehl, co by německý majetek, konfiskaci podle jednoho z dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Mezi vyvlastněnými nemovitostmi byla i kaple Morzinů spolu s hrobkou.

Po vysídlení obyvatel německé národnosti z československého pohraničí noví čeští osídlenci ve Vrchlabí založili náboženskou obec Československou církev, s později přijatým názvem husitskou (ČSCH). Její diecézní rada roku 1947 požádala Okresní národní výbor ve Vrchlabí, aby ji přidělil kapli jako bohoslužebný stánek. Poté ČSCH kapli s hrobkou a pozemkem od Ministerstva zemědělství koupila, cena nemovitosti byla 58 115 tehdejších Kčs.[1] Později byl pozemek církvi zabaven a teprve po roce 1989 opět vrácen.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Zámecká kaple Morzinů se nachází západně od vrchlabského zámeckého parku pod zahrádkářskou kolonií. Od parku vede ke kapli dřevěný visutý most, který je v současné době uzavřený.

Kaple je situována na vyvýšené kamenné terase se dvěma přístupovými rameny schodišť po stranách. Terasa vyrovnává kopcovitý terén, na kterém je kaple vystavěna na obdélném půdorysu s polygonálně uzavřeným presbytářem na západní straně. Mezi rameny schodišť je pod terasou s kaplí vchod do hrobky.

Vstup do kaple od východní strany je profilovaným portálem, ve vrcholu zakončeným lomeným obloukem. Na přímém překladu s koutovými konzolkami je v tympanonu umístěn kamenný reliéfní erb vytvořený spojením erbu černínsko-morzinské větve, obou původních rodových znaků.[pozn. 5]

Ostění je zdobeno polosloupy a dvěma hranolovými sloupky zakončenými fiálami. V nadpraží je trojúhelný štít s kvadrilobem, který je zdoben po obvodu kraby. Nad vstupním portálem je kruhová rozeta.

Trojúhelný štít se dvěma sdruženými okny v patře vrcholí hranolovou věžičkou zakončenou osmibokým jehlancem s makovicí a latinským křížkem.

Boky kaple po evangelní a epištolní straně, s úzkými okny zdobenými vitrážovými výplněmi s vegetativními motivy, jsou zakončeny lomeným obloukem, který je zdoben kružbou čtyřlistu.

Mezi okny jsou uplatněny rytmizovaně odstupněné opěráky se stříškami a štítky. Krov sedlové střechy s bedněním a s odvětrávacími oplechovanými vikýři má pokládku eternitovými šablonami.[2]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Vstup do interiéru kaple umožňují dvoukřídlé dřevěné dveře se štítkem, klikou a závěsy s povrchovým zdobným kovovým ostěním. Nad vchodem je vystavěn kůr s varhany a interiér osvětlují okna s velmi decentní vitráží.

V interiéru se nachází novogotický oltář s pietou, dále náhrobky z opuky hrabat Vojtěcha Czernina z Chudenic (1745–1816) a jeho manželky Josefy, rozené Thunové († 1810).[zdroj?] V rozích kaple jsou zahalené karyatidy.[zdroj?]

Kaple je sklenuta křížovou klenbou. Podkruchtí je segmentové s klenebními žebry, zdobené novogotickou ornamentikou, dřevěné zábradlí kruchty nese kvadrilobní kazety.

Presbytář je od lodi oddělen triumfálním lomeným obloukem, klenební žebra ve vrcholu se svorníky, pravé křížové klenby na profilovaných žebrech. Po obvodu stavby jsou svazkové jednoduché přípory se soklem, patkou, prstencem a listovou hlavicí s krycí deskou.

Podlaha je složena ze skládaného teraca s geometrickými motivy.[2] Dveře do hrobky chráněné dvoukřídlou mříží jsou dřevěné, zdobené kazetami. Předsíň hrobky má plochý strop bez výzdoby, po pravé straně kamenné zdi je pouze vytažena deska s textem o průběhu stavby kaple.

Samotná hrobka je shodná s půdorysem stavby kaple, její prostor je křížově sklenut s dvěma řadami sloupů s entazí, jejichž hlavice jsou zdobeny rostlinnými motivy. Klenební pole jsou oddělena klenebními plochými žebry s obvodovou mírnou profilací.[3]

Mobiliář kaple[editovat | editovat zdroj]

Oltář[editovat | editovat zdroj]

Novogotická oltářní architektura s hranolovitou dřevěnou mensou a nárožními polosloupky je zdobená kazetami, uprostřed s latinským křížem. Plochá deska menzy nese obdélné retabulum dělené do tří částí, když jeho prostřední část je mírně předstupující a zvýšená a po stranách má fiály s kraby. Na podnožní desce uprostřed retabula je umístěno sousoší Piety, která je v životní velikosti a na jejím pozadí je prostý latinský kříž. Retabulum má tři reliéfy, uprostřed reliéf Ukřižování, po stranách reliéfy Narození a Nanebevstoupení. Leštěné dřevo retabula je ohraničeno zlatými lineárními pásky. Dřevořezby oltáře patrně pocházejí z dílny c. k. dvorního řezbáře J. Steinera z Meranu v Tyrolích (stejně jako řezby v děkanském kostele sv. Vavřince) a jejich vznik lze zařadit do roku 1890.[2] (č.j.:865/2006)

Křtitelnice[editovat | editovat zdroj]

Novogotická křtitelnice má polygonální odstupňovaný sokl, hranolový dřík a osmibokou mísou. Je zhotovena z bílého mramoru o celkové výšce 100 cm a její vznik lze datovat na počátek 20. století.[2]

Lavice[editovat | editovat zdroj]

Kaple má dvě řady lavic v celkovém počtu 8 ks, které stojí na průběžném hranolovém soklu s palubovou podlahou. Mají segmentované bočnice s vpadlými zrcadly se zakončením zavíjenými volutami.[2] Lavice byly zhotoveny v roce 1890 z hnědého mořeného dřeva.

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Nástroj s hranolovým postamentem má 5 polí s cínovými píšťalami a jeho boční pole jsou zakončena trojúhelnými štíty s fiálami a kraby. Prostřední pole má konkávní římsu.[2]

Mobiliář hrobky[editovat | editovat zdroj]

Mobiliář hrobky je prostý s několika katafalky. Ty nejsou v nejlepším stavu jako i samotná krypta.[2] Její prostor čistého novogotického trojlodí však stále působí velkoryse a důstojně. Ve zprávě o činnosti sboru ČSCH otištěné roku 1976 je mimo jiné také uvedeno: „několik rakví, které už byly vadné, bylo v roce 1950 z důvodů hygienických vyzvednuto a pietně pohřbeno v opuštěné hrobce na místním hřbitově“.[4]

Seznam pohřbených[editovat | editovat zdroj]

V hrobce bylo pohřbeno šest osob. Po dokončení výstavby kaple byl v hrobce jako první pochován hrabě Heřman Czernin († 1892). Další příslušníci rodu následovali až ve 20. století. V chronologickém pořadí to byla hraběnka Emma (v roce 1905), dále zakladatelka kaple Aloisie, rozená Morzinová (v roce 1907), Aloisiin syn a dědic Rudolf († 1927), po pouhém půl roce nástupnictví na vrchlabské panství jeho syn Rudolf († 1928). Jako poslední zde v roce 1929 nalezl místo posledního odpočinku vnuk Rudolfa a Emmy hrabě Egon.[pozn. 6]

Chronologicky podle data úmrtí[editovat | editovat zdroj]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[5][6] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Czerninů, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny, pokud zde byly pohřbeny. Přestože jsou předkové Czerninů připomínáni už ve 12. století, zde jsou generace počítány až od Humprechta Czernina (1447 – po 1499). U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 12. Heřman Zdenko Czernin z Chudenic 20. 2. 1819 Vídeň Evžen I. Karel Ervín Czernin z Chudenic
4. 11. 1796 Vídeň – 11. 7. 1868 Petrohrad
13. 11. 1853 Praha:
Marie Aloisie z Morzinu (č. 3)
1892 Zakladatel vrchlabské větve Czerninů.
2. 8. 1892 Drážďany Marie Terezie z Orsini-Rosenbergu
25. 9. 1798 Vídeň – 18. 4. 1866 Vídeň
2. (13.) Emma z Orsini-Rosenbergu 8. 7. 1858 Štýrský Hradec Josef z Orsini-Rosenbergu
22. 6. 1878 Praha:
Rudolf z Czernin-Morzinu (č. 4)
Dáma Řádu hvězdového kříže (1881). Porodila následující děti:
  • 1. Marie Aloisie, provd. Bronn-Weikersheim (1879–1963)
  • 2. Rudolf Heřman (1881–1928; č. 5)
  • 3. Arthur (1882–1886)
  • 4. František (páter Wolfgang; 1885–1954)
  • 5. Carl (Karel; 1886–1978; pohřben na hřbitově v Grafensteině[7])
  • 6. Ida, provd. Thun und Hohenstein (1888–1965; pohřbena na hřbitově ve Vídni-Döblingu[8])
  • 7. Eugen Alfons (1892–1955, 8. vladař domu hradeckého a chudenického 1932–1955; pohřben na  hřbitově v Pottschachu)
6. 7. 1905 Horní Maršov Ida Grimaud z Orsay
3. (12.) Marie Aloisie z Morzinu 6. 5. 1832 Praha Rudolf z Morzinu
13. 3. 1801 Praha – 22. 9. 1881 Praha
13. 11. 1853 Praha:
Heřman Zdenko Czernin z Chudenic (č. 1)
1907 Dědička Vrchlabí a Horního Mašťova, zakladatelka hrobky. Porodila následující děti:
26. 7. 1907 Vrchlabí Filipína ze Swéerts-Sporcku
19. 10. 1808 Krakov – 21. 10. 1834 Vrchlabí
4. 13. Rudolf z Czernin-Morzinu 8. 1. 1855 Heřman Zdenko Czernin z Chudenic (č. 1) 22. 6. 1878 Praha:
Emma z Orsini-Rosenbergu (č. 2)
C. k. komoří (1881), tajný rada (1917), dědičný člen rakouské Panské sněmovny, majitel statků Stružná (od roku 1892), Vrchlabí a Horní Maršov (od roku 1907). V roce 1908 přijal jméno Czernin-Morzin (Czernin von Chudenitz und Morzin) a spojil erby obou rodů.

Druhé manželství zůstalo bezdětné.

5. 9. 1927 Vrchlabí Marie Aloisie z Morzinu (č. 3) 5. 8. 1907 Černá Hora:
Terezie Friesová z Friesbergu
21. 3. 1874 Černá Hora – 14. 11. 1946 Černá Hora
5. 14. Rudolf Heřman z Czernin-Morzinu 15. 2. 1881 Praha Rudolf z Czernin-Morzinu (č. 4) 7. 6. 1903 Praha, (rozvedeni 1920):
Vera zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingfürst-Kaunitz
22. 5. 1882 Görz – 1. 12. 1940 Praha
C. k. komoří (1906), rytmistr hulánů v záloze, majitel statků Vrchlabí a Horní Maršov.

Narodily se mu následující děti:

  • 1. Vera, provd. Fugger von Babenhausen a poté von Schuschnigg (1904–1959)
  • 2. Alexia, provd. von Thun und Hohenstein a poté Larisch von Mönnich (1906–1994)
  • 3. Jaromír (1908–1966)
  • 4. Emma, provd. Honemeyerová (1909–1998)
  • 5. Egon (1911–1929; č. 6)
  • 6. Eleonore, provd. Möhwaldová (1913–1992)
  • 7. Sylvia, provd. Nádherná z Borutína (1916–1979)
  • 8. Maria, provd. Prexl a poté Penka (1918–1944)
24. 3. 1928 Vídeň Emma z Orsini-Rosenbergu (č. 2)
6. 15. Egon z Czernin-Morzinu 31. 8. 1911 Rudolf Heřman z Czernin-Morzinu (č. 5)
Zemřel na následky automobilové nehody.
4. 8. 1929 Jičín Vera zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingfürst-Kaunitz
22. 5. 1882 Görz – 1. 12. 1940 Praha

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Morzinsko-Černínská zámecká kaple je součástí naučné stezky Vrchlabím. Turistická trasa vede po nejzajímavějších místech v centru města, je značena zeleně a začíná v centru města u historické budovy radnice. Cesta poté pokračuje po hlavní Krkonošské ulici k jednomu z nejstarších domů ve městě a dále pak ke kapli.

V kapli se pravidelně konají v letním období každou neděli a o církevních svátcích bohoslužby ČSCH.[9] Přímo na louce vedle kaple o prázdninách je v provozu letní kino a louka je také využívána pro sochařské sympozium. Jeden z účastníků ponechal u kaple sochařský portrét Mistra Jana Husa.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Černínové (Czerninové) z Chudenic jsou staročeský šlechtický rod připomínaný od 12. století. Morzinové byli český šlechtický rod původem ze severní Itálie (Furlanska), který vymřel po meči roku 1881.
  2. Aloisie (Luisa 1832–1907), jediná dcera posledního mužského člena rodu Rudolfa Morzina (1801–1881), se roku 1853 provdala za hraběte Hermana Zdenko Černína z Chudenic (1819–1892) a tak vznikl rod Černín-Morzin.
  3. Stephan Tragl byl také tvůrcem kostela svatého Vavřince ve Vrchlabí, či německého spolkového domu v Terezíně
  4. Edmund Zirm byl také tvůrcem jednoho z návrhů nového vrchlabského kostela, který nebyl přijat.
  5. Ke sloučení erbu a jmen rodů Morzinů a Czerninů došlo v roce 1908.
  6. Hraběnka Emma († 1905) byla snachou zakladatelky hraběnky Aloisie (Luisy) Czerninové-Morzinové († 1907), Emmin manžel hrabě Rudolf († 1927) byl syn zakladatelky a Rudolf ml. († 1928) pak její vnuk a hrabě Egon († 1929) pravnuk.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Potvrzení Ústřední rady Církve československé ze dne 21. prosince 1950.
  2. a b c d e f g FúAvV, Rozhodnutí o prohlášení zámecké kaple ve Vrchlabí za kulturní památku č. j.: 865/2006 , v Praze 21.8.2006 , autor: Vladimíra Koubová, str. 2 z 4
  3. Informace z archivu farního úřadu ČSCH ve Vrchlabí (Krkonošská 21, 543 01 Vrchlabí)
  4. Informace z archivu farního úřadu ČSCH ve Vrchlabí, Rozhodnutí Ministerstva kultury České republiky prohlášení zámecké kaple za kulturní památku V Praze dne 21.8.2006
  5. MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-02-16 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. 
  6. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 84–88. 
  7. VAN DAM, Marianne. Grafenstein Friedhof [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. VAN DAM, Marianne. Vienna Friedhof Döbling [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Královéhradecká diecéze Církve Československé husitské- Náboženská obec Vrchlabí [online]. [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. 
  10. Informace z letáku naučné stezky z Regionálního turistického informačního centra Krkonoše

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]