Přeskočit na obsah

Eugen Alfons Czernin

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Evžen Alfons Černín z Chudenic
8. vladař domu hradeckého a chudenického
Ve funkci:
9. duben 1932 – 16. červen 1955
(od 10. prosince 1918 republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
PředchůdceFrantišek Jaromír Evžen Czernin
NástupceRudolf Czernin
C. a k. komoří
Ve funkci:
? – 1918
PanovníkFrantišek Josef I.
Vojenská služba
Hodnostnadporučík v záloze
Narození3. ledna 1892
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. června 1955 (ve věku 63 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníhřbitov v Pottschachu
Choť(1919) Josefína Gabriela Schwarzenbergová (1895–1965)
RodičeRudolf Alfons Czernin-Morzin (1855–1927) a Emma Orsini-Rosenberg (1858–1905)
Děti1. Karel Evžen (1920–1940)
2. Terezie, provdaná Spannocchiová (1921–2000)
3. Rudolf (1924–2004)
Příbuzníadoptivní otec: František Jaromír Evžen Czernin (1857–1932)
sestra: Marie, provdaná Bronn-Weikersheimová (1879–1963)
bratr: Rudolf Czernin z Chudenic a Morzinu (1881–1928)
bratr: Artur Czernin (1882–1886)
bratr: František Czernin (1885–1954)
bratr: Karel Czernin (1886–1978)
sestra: Ida, provdaná Thun-Hohensteinová (1888–1965)
vnuk: Karl-Eugen Czernin (* 1956)
vnučka: Caroline, provdaná Laussnerová (* 1956)
tchán: Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu (1860–1938)
tchyně: Terezie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1870–1945)
švagr: Adolf ze Schwarzenbergu (1890–1950)
Alma materPrávnická fakulta Německé univerzity v Praze
Profesesběratel umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Evžen Alfons Černín z Chudenic (německy celým jménem Eugen Alfonsus Maria Joseph Graf Czernin von und zu Chudenitz; 3. ledna 1892 Praha – 16. června 1955 Vídeň)[1] byl český šlechtic a hrabě z rodu Černínů z Chudenic. Byl c. a k. komoří a velký stoupenec rakousko-uherské monarchie.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Krásný Dvůr, který byl ve vlastnictví Evžena Alfonse Černína

Evžen Alfons se narodil v Praze jako sedmý potomek Rudolfa Alfonse Czernin-Morzina (1855–1927) a jeho manželky Emmy Orsiniové z Rosenbergu (1858–1905).

Studoval na univerzitě v Etonu.[2]

V roce 1927 byl adoptován svobodným a bezdětným Františkem Jaromírem Evženem Czerninem (1857–1932), 7. vladařem domu hradeckého a chudenického.[1] Podmínkou, aby mohl Evžen Alfons dědit, bylo naučit se česky.[2]

Eugen zdědil velký majetek včetně několika zámků, na Lounecku zámek Petrohrad a Krásný Dvůr, v jižních Čechách zámek v Jindřichově Hradci a na Klatovsku Chudenice.[2] Přičinil se o zlepšení hospodaření na těchto panstvích a splatil zděděné dluhy.

Během své mise v létě 1938 ho v Petrohradě navštívil lord Walter Runciman. U zámku se tehdy konala demonstrace, během níž sudetští Němci fanaticky provolávali protičeskoslovenská hesla, mezi nimi Lieber Lord, mach uns frei von der Tschechoslowakei (Milý lorde, osvoboď nás od Československa).[3] Během druhé světové války zůstal s rodinou na zámku v Petrohradě, tedy na území Říše (zabraných Sudet). Tím se stal říšským občanem, byť o toto občanství nikdy nepožádal.[4] Během války několikrát pomohl Čechům, za což mu byl nacisty zámek v Krásném Dvoře zabaven a přidělen říšskému ministrovi zahraničí Joachimovi von Ribbentrop.[4] Evžen Alfons nikdy něhem okupace nevstoupil do NSDAP.[5] V době příchodu Rudé armády v roce 1945 pobýval se ženou a dcerou Terezou v Petrohradě u Podbořan. Popadli rodinné šperky a chtěli se dostat do americké zóny, do Chudenic. Na Švihově byli zadrženi a o šperky přišli.[6] Na základě Benešových dekretů byl rodině zabaven veškerý majetek. Evžen byl zatčen a vyslýchán na Ruzyni. V době vazby musel zametat holešovické ulice.[6] Nakonec byl po šesti měsících propuštěn, protože kolaborace mu nebyla soudně prokázána,[7] přesto mu majetek nebyl vrácen. Na zámek nebyl vpuštěn, pobýval v ústavu chudých u sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci.[8][6] V prosinci 1945 odjel s pomocí americké armády přes Švýcarsko do Mnichova, kde se setkal se svou ženou a dětmi,[9] a poté společně odešli do Rakouska. Za svého pobytu v Rakousku si zažádal o československé občanství, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno a žádost o zachování občanství zamítlo rovněž Ministerstvo vnitra ČR v roce 2005.

Zemřel ve Vídni v roce 1955.[10][11] On i jeho manželka byli pohřbeni na hřbitově v Pottschachu v Dolních Rakousích.[12]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. října 1919 se na zámku v Hluboké nad Vltavou oženil s Josefínou Schwarzenbergovou (3. 10. 1895 Protivín – 14. 10. 1965 Vídeň), princeznou z hlubocko-krumlovské větve rodu Schwarzenbergů, dcerou Jana Nepomuka II. ze Schwarzenbergu (1860–1938) a jeho manželky Terezie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1870–1945).[1][4] Manželka byla 1. asistentkou Řádu hvězdového kříže a dámou Maltézského řádu.[1] Narodili se jim tři potomci:

Jeho syn Rudolf a vnuk Karl-Eugen (* 1956) v roce 1990 požádali o navrácení majetku v restituci a žádosti bylo zčásti vyhověno na základě rozhodnutí dvou úřednic pražského magistrátu, které jim v roce 1999 vydaly nesprávné potvrzení, že Josefina Czerninová byla v době své smrti v roce 1965 československou občankou.[10][11][pozn. 1] Restituenti dnes vlastní pozemky u Velichova na Karlovarsku, Třeboně a zámek Lázeň u Chudenic.[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Restituční kauza není ani v roce 2020 zcela uzavřena. Ačkoliv soudy se převážně shodují na tom, že vydání potvrzení o státním občanství bylo nesprávné, nepanuje shoda v tom, zda toto nesprávné rozhodnutí bylo učiněno úmyslně či v dobré víře (či nesprávným výkladem zákona) a zda zrušení tohoto rozhodnutí může ovlivnit vydávání majetku nebo zpětně ovlivnit již provedenou restituci. Soudy již vydaly několik protichůdných rozhodnutí, které pak byly soudy vyšší instance zrušeny.[13][14]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 91. 
  2. ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 193. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  3. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 288. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  4. ↑ a b c Dědicové Rožmberků, pánů z Hradce. jindrichohradecky.denik.cz [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-24. 
  5. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 290
  6. ↑ a b c Příběhy české šlechty, s. 195
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.novadomus.cz [online]. [cit. 2015-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-14. 
  8. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 291
  9. ↑ Příběhy české šlechty, s. 196
  10. ↑ a b Soud osvobodil úřednice, které před 20 lety potvrdily občanství hraběnce Czerninové. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 23. 9. 2019 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Soud potrestal úřednice, díky nimž Czerninové získali zpět majetek. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 10. 9. 2020 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ Czernin von und zu Chudenitz 2 [online]. Royalty Guide [cit. 2022-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Usnesení Ústavního soudu č. II.ÚS 375/17 ze dne 12. 12. 2017, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Habersbergera. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online.
  14. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu č. 3 Tdo 39/2018 ze dne 31. 5. 2018, o dovolání nejvyššího státního zástupce. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. Archivováno 19. 2. 2021 na Wayback Machine.
  15. ↑ JUŘÍK, Pavel. Dědicové Rožmberků, pánů z Hradce a Slavatů. Jindřichohradecký deník [online]. 17.8.2010 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eugen_Alfons_Czernin&oldid=24002208“