Karel Evžen Czernin
| Karel Evžen Černín z Chudenic | |
|---|---|
| Narození | 27. září 1920 Jemčina  Československo |
| Úmrtí | 18. května 1940 (ve věku 19 let) nedaleko Le Chesne  Francie |
| Rodiče | Eugen Alfons Czernin (1892–1955) a Josefína Gabriela ze Schwarzenbergu (1895–1965) |
| Příbuzní | děd: Rudolf Alfons Czernin z Chudenic a Morzinu (1855–1927) babička: Emma Orsini-Rosenberg (1858–1905) děd: Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu (1860–1938) babička: Therese, roz. Trauttmansdorff-Weinsbergová (1870–1945) sestra: Terezie, provdaná Spannocchiová (1921–2000) bratr: Rudolf Czernin (1924–2004) synovec: Karl-Eugen Czernin (* 1956) strýc: Rudolf Czernin z Chudenic a Morzinu (1881–1928) strýc: Karel Czernin (1886–1978) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Evžen Czernin též Karl Eugen Czernin (27. září 1920 Jemčina – 18. května 1940 západně od města Le Chesne, Francie)[1] byl příslušník šlechtického rodu Černínů.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako první syn Evžena Czernina (1892–1955), vladaře domu hradeckého a chudenického v letech 1932–1955, a jeho manželky Josefiny ze Schwarzenbergu (1895–1965). Mladší bratr Rudolf Czernin (1924–2004) se stal v roce 1955 vladařem domu hradeckého a chudenického. Synovec Karla Evžena Karl-Eugen Czernin (* 1956) je současným vladařem (od roku 2004).[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Studoval práva, která musel přerušit po vypuknutí války a byl nucen nastoupit do německé armády. Byl přiřazen k pluku, který měl posádku v Prusku. Tento pluk byl po vypuknutí války nasazen ve Francii a Karel Czernin padl u městečka Le Chesne.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 91–92.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 290.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. Kapitola 9.