Chlorid wolframitý
(přesměrováno z WCl3)
| chlorid wolframitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid wolframitý |
| Anglický název | Tungsten(III) chloride |
| Německý název | Wolfram(III)-chlorid |
| Sumární vzorec | WCl3 |
| Vzhled | hnědá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12371-22-1 |
| PubChem | 5251191 |
| SMILES | Cl[W](Cl)Cl |
| InChI | InChI=1S/3ClH.W/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: KBSJJSOGQSGFRD-UHFFFAOYSA-K |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 290,2 g/mol |
| Teplota tání | 550 °C |
| Hustota | 5,44 g·cm−3 |
| Rozpustnost ve vodě | reaguje s vodou |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | trigonální |
| Hrana krystalové mřížky | a = 1491 pm, c = 845 pm |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid wolframitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem WCl3.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Chlorid wolframitý lze připravit reakcí chloridu wolframnatého s chlorem při teplotě 100 °C:[1][2]
- [W6Cl8]Cl4 + 3 Cl2 → [W6Cl12]Cl6
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Chlorid wolframitý je hnědá pevná látka, která je rozpustná v horkém dimethylsulfoxidu za vzniku tmavě hnědého roztoku.[1] Krystalizuje v trigonální soustavě s prostorovou grupou R3 (číslo 148) a parametry mřížky a = 1491 pm, c = 845 pm.[2] Chlorid wolframitý má strukturu hexamerních klastrů [W6Cl12]Cl6, kde klastr [W6Cl12]6+ je izostrukturní k podobným klastrům chloridu niobitého a tantalitého.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tungsten(III) chloride na anglické Wikipedii a Wolfram(III)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b ZHENG, Yue-Qing; JONAS, Ekaterina; NUSS, Jürgen. The DMSO Solvatedoctahedro-[W6Cli12]Cl6a Cluster Molecule. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1998-09, roč. 624, čís. 9, s. 1400–1404. Dostupné online [cit. 2024-08-09]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/(SICI)1521-3749(199809)624:9<1400::AID-ZAAC1400>3.0.CO;2-0. (německy)
- ↑ a b BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: Enke 732 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-87823-2. S. 1556. (německy)
- ↑ RIEDEL, Erwin; JANIAK, Christoph. Anorganische Chemie. [s.l.]: Walter de Gruyter 980 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-022566-2. S. 825. (německy)