Vladimir Kara-Murza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimir Vladimirovič Kara-Murza
Vladimir V. Kara-Murza (Praha, 2017) foto: Jindřich Nosek
Vladimir V. Kara-Murza (Praha, 2017)
foto: Jindřich Nosek
Narození7. září 1981 (41 let)
Moskva
Alma materTrinity Hall
The John Lyon School
Povolánípolitik, novinář, historik, filmový režisér a sloupkař
OceněníCivil Courage Prize (2018)
Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2019)
Cena za odvahu
Politické stranySolidarita (od 2008)
Republikánská strana Ruska – Strana národní svobody (od 2012)
Koordinační rada ruské opozice
Svaz pravicových sil
Strana národní svobody
Nábož. vyznáníPravoslavná církev
RodičeVladimir Kara-Murza
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Vladimirovič Kara-Murza (rusky Владимир Владимирович Кара-Мурза; * 7. září 1981, Moskva) je ruský politik a novinář. Je viceprezidentem neziskové organizace Otevřené Rusko[1], založené Michailem Chodorkovským, předsedou nadace Boris Nemtsov Foundation for Freedom (zal. 2015)[2], hlavním politickým poradcem think-tanku Institute of Modern Russia v New Yorku[3] a opozičním demokratickým aktivistou. Byl poradcem a blízkým přítelem vicepremiéra v Jelcinově vládě a pozdějšího opozičního lídra Borise Němcova, který byl roku 2015 zavražděn. Sám Vladimir Kara-Murza byl v Rusku dvakrát otráven (2015, 2017) a žije i s rodinou v exilu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vladimir Kara-Murza pochází ze starobylé tatarské aristokratické rodiny, která se v 15. století usadila v Moskvě a přijala křesťanství. Je synem ruského novináře Vladimira Alexejeviče Kara-Murzy, stoupence reforem Borise Jelcina. Mezi jeho předky jsou také litevský revolucionář Voldemārs Bissenieks (1884–1938) a první litevský velvyslanec v Británii Georgs Bissenieks (1885–1941), které oba zavraždila NKVD. Je příbuzný historika, chemika a filosofa Sergeje Kara-Murza (* 1939). Vystudoval historii a obhájil BA a MA na Cambridge University.

Již v 16 letech pracoval jako londýnský dopisovatel pro list Novye Izvestia (1997–2000), později pro Kommersant (2000-2003) nebo rádio Echo Moskvy (2001-2003). Roku 2002 byl šéfredaktorem londýnského periodika Russian Investment Review. Poté byl rok washingtonským dopisovatelem BBC (2004 až 2005). Od roku 2004 byl po devět let ředitelem washingtonské pobočky televize RTVi. Po změně vedení RTV v Moskvě, kdy Vladimíra Gušinského nahradil bývalý vedoucí Televizní a rozhlasové společnosti ozbrojených sil Ruské federace Zvezda Ruslan Sokolov, byl v září 2012 byl z této pozice propuštěn. Pokyn vydal první zástupce vedoucího administrativy prezidentské správy Alexej Gromov a tehdejší ruský velvyslanec ve Washingtonu Sergej Kisljak mu odebral novinářskou akreditaci.

Od roku 2010 Kara-Murza píše pravidelné týdenní blogy v rubrice "Spotlight on Russia" pro World Affairs Journal.[4] Pravidelně zveřejňuje články o dění v Rusku v deníku The Washington Post v rubrice Global Opinions a píše týdenní sloupky pro DemocracyPost.[5] Komentáři přispívá také do The Wall Street Journal.

V USA od roku 2010 úzce spolupracoval se senátorem John McCainem jako expert na Rusko. Když byl Johnu McCainovi diagnostikován mozkový nádor, požádal Vladimira, aby byl jedním z členů čestné stráže, kteří ponesou jeho rakev. Vladimir Kara-Murza tuto poslední službu označil za "the most heartbreaking honor that anyone could think of".[6]

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

V letech 1999-2001 byl členem strany Демократический выбор России a poté do roku 2008 členem Svazu pravicových sil (Сою́з Пра́вых Сил).

V ruských prezidentských volbách v roce 2000 podporoval Grigorije Javlinského. V letech 2000-2003 byl poradcem a blízkým přítelem opozičního politika a člena Dumy Borise Němcova. Kara-Murzovu vlastní kandidaturu do Parlamentu za Čertanovský distrikt v Moskvě v roce 2003 podpořily společně Svaz pravicových sil a Jabloko. Po neúspěšném pokusu strany Jednotné Rusko odstranit ho z volební listiny byly spáleny jeho volební bilboardy, během jeho televizní debaty byl vypnut zvuk a nakonec byly volby zfalšovány ve prospěch bývalého rozvědčíka Vladimira Gruzdeva řetězovým hlasováním voličů, dopravených autobusy do volební místnosti.

Roku 2004 byl jedním ze spoluzakladatelů Comittee 2008 - sdružení demokratických politiků pod předsednictvím Garri Kasparova , které si kladlo za cíl zajistit svobodné a spravedlivé prezidentské volby v roce 2008. Do ruské prezidentské volby v roce 2008 navrhl jako kandidáta spisovatele Vladimira Bukovského. „Rusko potřebuje svého vlastního Václava Havla, ne nového nástupce z Lubjanky (velitelství KGB),“ stálo tehdy v Kara-Murzou podepsaném společném prohlášení Bukovského navrhovatelů.[7] Kara-Murza byl od května do prosince 2007 předsedou volebního štábu Vladimira Bukovského. V říjnu 2007 byl jedním z organizátorů "Manifestace svobodných lidí" na Trimfalnoj ploščadi v Moskvě, které mělo podpořit Bukovského. Bukovský byl 16. prosince nominován oficiálně do prezidentských voleb 823 hlasy voličského shromáždění a Kara Murza byl při stejné příležitosti zvolen jako jeho nominant do centrální volební komise. Centrální komise ale 22. 12. odmítla Bukovského registrovat jako kandidáta a znemožnila jeho účast ve volbách.

Na ustavujícím zasedání ruského liberálně demokratického politického hnutí Solidarita, založeného v prosinci 2008 po vzoru polské Solidarity, byl Kara-Murza zvolen do jeho centrální rady jako druhý v pořadí za Němcovem ze 77 kandidátů. Byl znovu zvolen také v roce 2010 a 2013. Roku 2012 se zúčastnil masivních pouličních demonstrací proti Putinovi. V červnu 2012 byl zvolen do federální rady Republikánské strany Ruska - Strany lidové svobody (RPR-PARNAS), řízené společně Borisem Němcovem, Michailem Kasjanovem a Vladimirem Ryžkovem.[8] V říjnu téhož roku byl zvolen vysokým počtem hlasů do Koordinační rady ruské opozice. V listopadu 2012 byl jmenován hlavním politickým poradcem think-tanku Institute of Modern Russia v New Yorku.

V roce 2014 se stal viceprezidentem hnutí Otevřené Rusko, jehož zakladatelem je Michail Chodorkovskij. Je koordinátorem projektu Svobodné volby v Rusku.

Z jeho iniciativy bylo pojmenováno po Borisi Němcovovi náměstí před ruskou ambasádou ve Washingtonu (Boris Nemtsov Plaza).[9]

13. března 2021 zatkla Vladimira Kara-Murzu moskevská policie spolu s dalšími asi 200 opozičními politiky z 50 regionů během schůze, kde projednávali přípravu na příští parlamentní a municipální volby v Rusku. Setkání organizoval United Democrats project, který na rozdíl od Open Russia nefiguruje na státním seznamu "nežádoucích organizací".[10]

Magnitského zákon[editovat | editovat zdroj]

Vladimir Kara-Murza svědčil 25. června 2012 před Komisí pro lidská práva Kongresu Spojených států amerických o porušování lidských práv v Rusku. Připravovaný Magnitského zákon označil za "proruský a potřebný zákon, který požene k odpovědnosti ty, kteří porušují práva a svobody ruských občanů.[11] Reakce Kremlu dokládá, že zákon bude mít účinek tam, kde to režim pocítí." Spolu s Borisem Němcovem napsal v prosinci 2012 článek, v němž uvádějí, že přijetí zákona uvítají ruští opoziční politici, kulturní osobnosti i mnoho ruských občanů. Magnitského zákon, který uvaluje finanční a vízové sankce na ruské činitele odpovědné za porušování lidských práv, podepsal prezident Barack Obama 14. prosince 2012.

Spolu s Borisem Němcovem vyzval Kanadu, aby Magnitského zákon přijala také. Kanadskou verzi zákona předložil tamnímu parlamentu liberální poslanec Irwin Cotler.[12] V červnu 2013, v interview pro televizní stanici France 24, Kara-Murza hovořil o verzi Magnitského zákona, která byla tehdy předložena k debatě v Evropském parlamentu.

"Němcovův seznam"[editovat | editovat zdroj]

Po zavraždění Borise Němcova (27.2.2015) předložil Kara-Murza spolu s Michailem Kasjanovem Sněmovně reprezentantů a Senátu Spojených států amerických seznam osmi jmen, která by měla být přidána k Magnitského zákonu.[13] Jsou na něm jména novinářů a komentátorů ruských státních médií, kteří vytvořili atmosféru nenávisti, intolerance a vyzývali k násilí několik měsíců před zavražděním Němcova. Přestože se v případě těchto novinářů jedná o kriminální čin podle ruských zákonů, státní orgány odmítly se případem zabývat. Seznam jmen zveřejnil liberální list Kommersant.[14] V reakci na tuto iniciativu navrhl místopředseda Dumy za stranu Jednotné Rusko, Jevgenij Fjodorov, aby se vyšetřovací orgány zabývaly možností, že se Kara-Murza a Kasjanov dopustili zločinu zrady, s trestní sazbou 12-20 let.

Otravy[editovat | editovat zdroj]

Prudké zdravotní potíže doprovázené zvracením a celkovým kolapsem postihly Kara-Murzu poprvé 26. května 2015.[15] V nemocnici mu během 72 hodin selhaly vnitřní orgány, mělm otok mozku a musel být uveden do umělého spánku a připojen na hemodialýzu. Lékaři dospěli ke zjištění, že šlo o otravu, ale původce otravy nebylo možné spolehlivě identifikovat. V každém případě šlo o profesionálně připravený útok, jehož cílem bylo politika zabít.[16] Kara-Murza poté odjel do USA, kde se během půl roku částečně zotavil. Přes varování přátel se pak vrátil do Ruska, ale ještě rok po otravě měl problémy s chůzí a pohyboval se o holi.

V lednu 2017 předložil Kara-Murza zahraničnímu výboru amerického Senátu dopis, ve kterém kritizoval ruskou vládu a prezidenta Vladimira Putina. Upozorňoval v něm, že ruským opozičním lídrům hrozí nejen soudy a vězení, ale že jsou ohroženi na životě. Brzy poté se zřejmě sám stal cílem nájemných vrahů nebo tajných služeb. Dne 2. února 2017 byl opět hospitalizován se stejnými příznaky jako poprvé. Selhaly mu orgány a byl uveden do umělého spánku a připojen na vnější plicní ventilaci.[17][18] Po týdnu se částečně zotavil a ještě v únoru odjel kvůli další léčbě mimo Rusko.[19]

Jak v únoru 2021 vyplynulo z investigativní práce Bellingcat[20], The Insider[21] a Der Spiegel,[22] Vladimira Kara-Murzu sledovalo po dobu několika měsíců komando agentů ruské tajné služby FSB ze stejné jednotky, která se pokusila zavraždit Alexeje Navalného. Roku 2015 ho agenti FSB provázeli během sedmi cest mimo Moskvu. Sledování začalo tři dny před zavražděním Borise Němcova a poslední sledování proběhlo dva dny před 26. květnem 2015, kdy byl Kara-Murza otráven poprvé. Stalo se to až po jeho návratu do Moskvy, kde nebylo možné po tak dlouhé době pohyb agentů přesně rekonstruovat, protože geolokace jejich telefonů již není možná. Čtyř sledování se zúčastnil důstojník FSB Alexander Samofal, kterého na jiných cestách často doprovázejí členové vražedného chemického komanda Dr. Alexey Alexandrov a Konstantin Kudryavtsev (odpovědný za otravu Alexeje Navalného). Nejvýše postaveným důstojníkem FSB, zapojeným do sledování, byl Roman Mezentsev, který pravidelně a často telefonuje s nejvyšším vedením FSB (ředitelem 2. oddělení FSB Alexejem Zhalo, náměstky FSB Gen. Sergejem Smirnovem a Alexejem Chekhovskikhem). Roman Mezentsev byl pravděpodobně styčným důstojníkem, který operaci koordinoval s náčelníkem chemického komanda plukovníkem Makshakovem, známým z vyšetřování otravy Navalného. Na cestě do Kazaně, která bezprostředně předcházela prvnímu pokusu o otrávení Kara Murzy, ho sledoval Alexander Samofal spolu s Valery Sukharevem. Sukharev koordinoval z Moskvy také otravu Navalného a se členy vražedného komanda si vyměnil asi 100 telefonátů. Vladimir Kara-Murza nevylučuje, že jed mohl být aplikován na jeho náhradní spodní prádlo, které použil až po návratu do Moskvy.

Když se Vladimir Kara-Murza po delší léčbě v USA vrátil do Ruska, již na jeho druhé cestě mimo Moskvu v dubnu 2016 ho provázeli agenti FSB Alexander Samofal a Valery Sukharev. Na cestě do Nižního Novgorodu, kde ve dnech 29. 11.- 1. 12. 2016 představil životopisný dokument o Borisi Němcovovi, ho sledovali agenti FSB Alexander Samofal a Konstantin Kudryavtsev. Také druhý pokus o otravu se odehrál v Moskvě, těsně před jeho plánovaným odletem do Washingtonu (2. února 2017) a po schůzce se členem opoziční strany Jabloko. Ještě předtím, než ve svém hotelovém pokoji ztratil vědomí, podařilo se mu zatelefonovat své ženě, která kontaktovala stejnou nemocnici, kde ho ošetřovali při první otravě. Vykazoval stejné symptomy a lékaři je vyhodnotili jako "závažnou otravu neznámou látkou". Byl připojen na umělou plicní ventilaci a podstoupil výměnu plasmy. Jeho ženě se podařilo získat včas vzorky jeho krve a dopravit je do USA k analýze. FBI jako výsledek určila otravu neznámým biotoxinem, ale podstatnou část zprávy utajuje.[20] O případu Kara-Murza diskutoval s šéfem FBI během návštěvy Washingtonu šéf FSB Alexandr Bortnikov. Kara-Murza se pokoušel získat protokoly FBI i prostřednictvím žaloby, ale FBI navzdory rozhodnutí soudu výsledky krevních testů odmítá zveřejnit.[21]

Návštěvy Prahy[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2017 byl Vladimir Kara-Murza účastníkem konference Evropské dialogy Václava Havla: Kde Evropa začíná a končí, kterou uspořádala Knihovna Václava Havla v Centru současného umění DOX.[23] V červnu 2017 uvedl v Knihovně Václava Havla životopisný dokument o Borisi Němcovovi, který sestavil z dochovaných filmových záznamů.[24] V říjnu 2017 se zúčastnil zahajovacího panelu 21. konference Forum 2000: Jak posílit demokracii v nejisté době.[25]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Roku 2019 Kara-Murza získal ocenění Ústavu pro studium totalitích režimů za následováníhodné počiny při hájení principů demokracie, svobody a lidských práv.[26]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vladimir Kara-Murza je ženatý a má tři děti. Jeho žena Jevgenia žije s dětmi na Washingtonském předměstí Centreville.

Filmové dokumenty[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 byl Kara-Murza producentem čtyřdílného televizního dokumentu They Chose Freedom (Vybrali si svobodu), který mapoval historii sovětského disentu. V dokumentu hovořili mj. Vladimir Bukovskij, Jelena Bonnerová nebo Sergej Kovaljov.

Roku 2017 představil v Praze svůj dokumentární film Nemtsov, o životě zavražděného ruského politika Borise Němcova.[27]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Roku 2011 Kara-Murza vydal svou první knihu Reform or Revolution: The Quest for Responsible Government in the First Russian State Duma (rus.), která mapuje neúspěšný pokus Kadetů (Konstitučně demokratické strany) vytvořit vládu během krátké existence prvního ruského parlamentu mezi dubnem a červencem 1906.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Open Russia. en.openrussia.org [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-09. 
  2. Boris Nemtsov Foundation for Freedom, Board of Trustees
  3. Institute of Modern Russia
  4. Vladimir Kara-Murza, Spotlight on Russia: Western Leaders Congratulate Putin for Stealing Another Election, 28.3.2018. www.worldaffairsjournal.org [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-09. 
  5. Vladimir Kara-Murza: Yes, Russia should rejoin the Group of Seven — when it becomes a democracy, 13.6.2018
  6. Politico: Josh Meyer, McCain's choice of Russian dissident as pallbearer is final dig at Putin, Trump, 28.8.2018
  7. Заявление Инициативной группы по выдвижению Владимира Константиновича Буковского кандидатом в Президенты Российской Федерации [online]. Kasparov.ru, 2007-5-28. Dostupné online. (rusky) 
  8. Сопредседателями партии РПР-ПАРНАС стали Немцов, Касьянов и Рыжков, Ria Novosti
  9. Boris Nemtsov Plaza Unveiled In Washington, RFE RL, 27.2.2018
  10. [https://www.rferl.org/a/moscow-police-break-up-municipal-russia-event-detain-independent-ngo-political-leaders/31149050.html Russian Police Detain Around 200 At Opposition Event In Moscow, RFL FE, March 14, 2021
  11. [https://web.archive.org/web/20141205231710/http://tlhrc.house.gov/docs/transcripts/2012_7_25_Media%20Freedom/Kara-Murza%20Testimony.pdf Prepared Testimony by Vladimir V. Kara-Murza, Tom Lantos Human Rights Commission, U.S. Congress, July 25, 2012
  12. Michael Petrou, Russian politician urges House to pass private member’s bill, 13.12.2012
  13. Hlas Ameriky, Владимир Кара-Мурза-мл. о «Списке Немцова», 30.4.2015
  14. Конгрессу представили "список Немцова"
  15. Carl Schreck: Poison Puzzle: A Search For Answers In Kremlin Critic's Mysterious Illness, RFE 15,1.2016
  16. OLIPHANT, Roland. Putin critic who survived Litvinenko-style assassination attempt says Russia needs 'velvet revolution'. The Telegraph [online]. 2016-1-30. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Ruský opozičník se probral z kómatu, po otravě byl na pokraji smrti, iDNES, 9.2.2017
  18. CHANCE, Matthew. Putin critic in 'grave' condition after suffering full organ failure. CNN [online]. 2017-2-9. Dostupné online. (anglicky) 
  19. 'Poisoned' critic Vladimir Kara-Murza leaves Russia for treatment. BBC [online]. 2017-2-19. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b Vladimir Kara-Murza Tailed by Members of FSB Squad Prior to Suspected Poisonings, 11.2.2021
  21. a b Protisankce. Jak se důstojníci FSB pokusili otrávit Vladimíra Kara-Murzu, The Insider, 11.2.2021
  22. Za otravou opozičníka Kara-Murzy stojí FSB, sledovala ho měsíce, vyplývá z šetření. Aktuálně.cz [online]. 2021-02-11 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  23. Petra Procházková: Touha Rusů po tvrdé vládě je urážející mýtus, říká opozičník, který přežil dvě otravy, Lidovky 17.5.2017
  24. Vladimir Kara-Murza: O životě a smrti Borise Němcova (9. 6. 2017)
  25. videozáznam 21. konference Forum 2000: Jak posílit demokracii v nejisté době
  26. Ocenění ÚSTR získal Putinův kritik Kara-Murza, ČTK 21.11.2011
  27. Vladimir Kara-Murza: Nemtsov (s anglickými titulky). nemtsovfilm.com [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-29. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]