Cena Václava Havla za lidská práva
| Cena Václava Havla za lidská práva | |
|---|---|
 | |
| Uděluje | Parlamentní shromáždění Rady Evropy a 1. prezidentská knihovna |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cena Václava Havla za lidská práva je mezinárodní ocenění za mimořádný přínos jednotlivce či nevládní instituce k ochraně lidských práv. Ocenění je udíleno každoročně, počínaje rokem 2013.
Vznik ceny
[editovat | editovat zdroj]Záměr udílet cenu tohoto typu nesoucí jméno Václava Havla oznámily po jeho smrti v prosinci 2011 dvě instituce – Nadace Charty 77 a Knihovna Václava Havla.[1] Zakladatel Nadace Charty 77 František Janouch tehdy vyjádřil přesvědčení, že by cenu měla udílet jeho nadace, vzhledem ke zkušenostem s udílením jiných cen. Podle představ tehdejšího ředitele Knihovny Martina Palouše mělo jít o projekt pěti institucí: Knihovny Václava Havla, Nadace Charty 77, Nadace Vize 97, společností Forum 2000 a Člověk v tísni.[2] V roce 2012 došlo k dohodě Nadace Charty 77 s Knihovnou na společném udílení.[3] Zbylé tři výše jmenované instituce měly získat poradní hlas.[4] Dále však probíhala jednání s Parlamentním shromážděním Rady Evropy (dále též PS RE), které seskupuje zástupce národních parlamentů 47 zemí Evropy.[1]
Dne 25. března 2013 podepsali dohodu předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Jean-Claude Mignon, ředitelka Knihovny Václava Havla Marta Smolíková a za Nadaci Charty 77 František Janouch.[5][6][7] Oficiální podepsání proběhlo za přítomnosti českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga v Černínském paláci, sídle ministerstva zahraničních věcí.[8] V souvislosti s odejmutím souhlasu s užíváním jména Václava Havla a tím vyvolanými změnami v Knihovně Václava Havla se od září 2026 Knihovna na udílení ceny dále nepodílí.[9]
Ocenění nahrazuje dosavadní cenu lidských práv Parlamentního shromáždění Rady Evropy, která vznikla v roce 2007 a byla udílena s dvouletou periodou.[5] Slavnostní udílení se uskutečňuje každoročně na zahájení podzimního Valného shromáždění PS RE.[7] S trofejí a diplomem je spojena také finanční odměna ve výši 60 000 eur. Polovinou částky přispívá Česká republika, což vláda schválila dne 20. března 2013, druhou polovinou pak Parlamentní shromáždění Rady Evropy.[7]
Oceněné osobnosti
[editovat | editovat zdroj]
Historicky prvním nositelem ceny byl 30. září 2013 vyhlášen běloruský aktivista Ales Bjaljacki.[10]
- V roce 2014 získal cenu ázerbájdžánský obhájce lidských práv Anar Mammadli.[11]
- V roce 2015 byla oceněna Ljudmila Michajlovna Alexejevová.[12]
- V roce 2016 byla cena udělena Ambasadorce dobré vůle OSN a jezídské aktivistce Nadje Muradové.[13]
- V roce 2017 získal cenu turecký právník a soudce Murat Arslan, který byl uvězněn v rámci politických čistek v Turecku.[14]
- V roce 2018 byla cena udělena lidskoprávnímu aktivistovi Oyubu Titievovi působícímu v Čečensku.[15]
- V roce 2019 byla cena udělena ujgurskému právníkovi Ilhamu Tohti a Mládežnické iniciativě za lidská práva, která působí na Balkáně.[15]
- Cenu za rok 2020 obdržela v dubnu 2021 saúdskoarabská aktivistka Ludžajn Hazlúlová.[16]
- Za rok 2021 cenu získala jedna z vedoucích osobností běloruské opozice Maryja Kalesnikavová.[17]
- V roce 2022 obdržel cenu ruský opozičník Vladimir Kara-Murza.[18]
- V roce 2023 cenu získal turecký disident Osman Kavala.[19]
- V roce 2024 ji získala venezuelská aktivistka María Corina Machadová.[20]
- V roce 2025 vyhrál ukrajinský novinář Maksym Butkevyč.[21]
- V roce 2026 získala cenu íránská právnička Nasrín Sotudíová.[22][23]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 TŘEČEK, Čeněk. Rada Evropy bude udílet Cenu Václava Havla za lidská práva. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2013-03-25 [cit. 2013-04-03]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. O cenu Václava Havla se vede spor. Udělovat ji chce Nadace Charty 77 i Havlova knihovna. Hospodářské noviny [online]. Economia, 2012-02-16 [cit. 2013-04-03]. Dostupné online.
- ↑ O prvním laureátovi nové mezinárodní Havlovy ceny je už asi jasno. České noviny [online]. 2012-10-05 [cit. 2013-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-03.
- ↑ Zástupci Havlovy knihovny a Nadace Charty 77 založí Havlovu cenu. České noviny [online]. 2013-03-22 [cit. 2013-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-07.
- 1 2 Havlova cena má být srovnatelná se Sacharovovou cenou. České noviny [online]. 2013-03-25 [cit. 2013-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-03.
- ↑ ŠULOVÁ, Kateřina. Detail obrázku. České noviny [online]. 2013-03-25 [cit. 2013-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06.
- 1 2 3 Vznikla nová Cena Václava Havla za lidská práva [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2013-03-26 [cit. 2013-04-03]. Dostupné online.
- ↑ MZV ČR. Podpis dohody o vzniku mezinárodní Ceny Václava Havla za lidská práva [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2013-03-21 [cit. 2013-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-26.
- ↑ Knihovna Václava Havla se přejmenovala na 1. prezidentskou knihovnu. České noviny [online]. 2026-09-10 [cit. 2026-09-10]. Dostupné online.
- ↑ ket. Vítězem evropské Ceny Václava Havla je běloruský aktivista Bjaljacki [online]. Česká televize, 2013-09-30 [cit. 2013-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-02.
- ↑ Cenu Václava Havla získal ázerbájdžánský aktivista. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-09-29 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Cenu Václava Havla získala Ljudmila Alexejevová, nejznámější ruská obránkyně lidských práv. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-09-28 [cit. 2016-09-23]. Dostupné online.
- ↑ Havlovu cenu získala jezídka Muradová. Přežila zotročení džíhádisty z IS. ČT24 [online]. Česká televize, 2016-10-10 [cit. 2016-10-10]. Dostupné online.
- ↑ NERAD, Filip; ELBEL, Ondřej. Cenu Václava Havla za lidská práva získal vězněný turecký soudce. Ankara protestuje. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 9. října 2017 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online.
- 1 2 HÁJEK, Pavel. Cenu Václava Havla obdržel zastánce Ujgurů a iniciativa mladých lidí z Balkánu. Literární noviny [online]. 2019-09-30 [cit. 2019-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-02.
- ↑ Cenu Václava Havla získala Ludžajn Hazlúlová ze Saudské Arábie. České noviny [online]. 2021-04-19 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-22.
- ↑ ČTK. Cenu Václava Havla získala opoziční vůdkyně Kalesnikavová. Běloruský soud ji poslal do vězení. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-09-27 [cit. 2021-09-27]. Dostupné online.
- ↑ Cenu Václava Havla letos získal ruský opoziční politik Kara-Murza. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2022-10-10 [cit. 2022-10-10]. Dostupné online. ISSN 1213-5003.
- ↑ Cenu Václava Havla letos získal turecký disident Osman Kavala. České noviny [online]. 2023-10-09 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Laureátkou Ceny Václava Havla je bojovnice za práva občanů Venezuely Machadová. České noviny [online]. 2024-09-30 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online.
- ↑ IROVÁ, Marie. Dva roky ho věznili Rusové, teď ukrajinský novinář získal Cenu Václava Havla. Seznam Zprávy [online]. 2025-09-29 [cit. 2026-09-28]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Cenu Václava Havla získala íránská právnička Nasrín Sotudíová. Seznam Zprávy [online]. 2026-09-28 [cit. 2026-09-28]. Dostupné online.
- ↑ ČTK; KEJLOVÁ, Tamara (ket). Cenu Václava Havla získala íránská právnička Nasrín Sotudíová. ČT24 [online]. Česká televize, 2026-09-28 [cit. 2026-09-28]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cena Václava Havla za lidská práva na Wikimedia Commons