Viktor Dyk

Viktor Dyk
Viktor Dyk
Narození	31. prosince 1877 ; Pšovka
Úmrtí	14. května 1931 (ve věku 53 let) ; Lopud
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	česká
Alma mater	Univerzita Karlova
Období	1897 - 1929
Literární hnutí	anarchističtí buřiči
Politická příslušnost	Státoprávní pokroková strana
Manžel(ka)	Zdenka Hásková
Příbuzní	bratr Ludvík Dyk; synovec Viktor Kripner
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Dyk (31. prosince 1877 Pšovka u Mělníka – 14. května 1931 Lopud, Chorvatsko) byl významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor.

Život

Narodil se v Pšovce u Mělníka. Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v Praze, kde byl jedním z jeho učitelů Alois Jirásek. Poté dokončil Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Po celý život však působil jako novinář a spisovatel. K rozhodnutí nevěnovat se právu došel v roce své justiční zkoušky (1905).

Od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír. V letech 1910–1914 redigoval také časopis Samostatnost.

Za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti (1916–1917) ve Vídni. Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů.

Jeho politická činnost započala roku 1911, kdy se stal členem Státoprávně pokrokové strany a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve vinohradském volebním okrese do Říšské rady. Roku 1918 se podílel na založení Československé národní demokracie. V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění.^[1] V parlamentních volbách v roce 1925 se pak za tuto stranu dostal do senátu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V senátu setrval do své smrti roku 1931. Pak ho nahradil Jan Kapras.^[2]^[3]

Byl orientován pravicově a nacionalisticky. Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Příležitostně psal do časopisu Vlajka. V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou.

Viktor Dyk byl vášnivým a uznávaným šachistou, členem Českého spolku šachovního. Blízce se přátelil s prvním českým velmistrem Oldřichem Durasem a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v němčině.^[4] Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s Richardem Rétim) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.^[5]

Zemřel na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři na chorvatském ostrově Lopud (zátoka Šunj). V této souvislosti je často připomínána^[zdroj⁠?] jeho báseň Soumrak moře^[6] ze sbírky Devátá vlna,^[7] kterou podle některých názorů^[kdo?] předpověděl svou smrt.

Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.

Citát

„	Náhle slyšíme hlas: "Dyk se utopil!" A vzápětí sto hlasů – či jich bylo tisíc? – propuká v bouřlivé volání, které jako by se mísilo s ozvěnou. "Dyk se utopil! Viktor Dyk je mrtev!" Je snad zbytečné líčit naše ohromení. Nebyli jsme schopni slova. Dav utichl a mlčky nás vedl do malé, nízké místnosti, v níž ležel na stole Dyk, přikryt prostěradlem. Kdosi zvedl lucernu, abychom na něj lépe viděli. – Smrt už odešla, z jeho tváře zmizela hrůza a utrpení, zůstalo jen ticho, to těžké, mramorové ticho, které padá na srdce živých...Takový byl konec básníka Deváté vlny.	“
— Zdeněk Štěpánek^[8]

Dílo

Dyk často využíval aforistickou úsečnost, satiru a pravidelný rytmický verš. Jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy.

Počátek jeho literární tvorby je spojen se značnou skepsí, která pramení z potlačení omladinářských bouří v první polovině 90. let. Sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem Moderní revue.

Poezie

A porta inferi (1897, latinsky Od brány pekelné, raná subjektivní lyrika, název podle latinského žalmu zpívaného při pohřbu)
Síla života (1898)
Marnosti (1900)
Satiry a sarkasmy (1905, politická satirická poezie)
Milá sedmi loupežníků (1906, lyrickoepická poema (balada), formou dialogu, kult síly a vášně, vliv romantismu a anarchismu)
Pohádky z naší vesnice (1910, politická satirická lyrika)
Giuseppe Moro (1911)
Zápas Jiřího Macků (1916)
Noci chiméry (1917, subjektivní lyrika)
Devátá vlna (1930, melancholie, předtucha smrti)

Následující čtyři sbírky patří do tzv. válečné tetralogie, jejímž hlavní myšlenkou je národní (státní) samostatnost. Dyk se nechal inspirovat 1. světovou válkou. Vyzývá k odvaze. Vyjadřuje také obavy o osud národa a varuje před zradou.

Lehké a těžké kroky (1915)
Anebo (1917)
Okno (1921)
Poslední rok (1922)

„Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!“
(z básně Země mluví ze sbírky Okno)

Próza

Stud (1900, povídka)
Hučí jez a jiné prózy (1903)
Konec Hackenschmidův (1904, román, 3. díl tetralogie)
Prosinec (1906, román)
Prsty Habakukovy (1906, román)
Píseň o vrbě (1908, sbírka povídek)
Příhody (1911, sbírka povídek)
Krysař (1915, novela, která čerpá ze staroněmecké pověsti. Ve shodě s romantismem ji Dyk obměňuje motivem milostné deziluze.)
Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova (1923, povídka neúplně čas. 1915, dopsáno 1922; dvě původní zkonfiskované kapitoly, po 1915 ztracené a autorem pro knižní vydání nepoužité, až posmrtně 1931–32)
Tichý dům (1921, povídka)
Zlý vítr (1922, sbírka povídek, psáno 1905)
Prsty Habakukovy (1925, román)
Můj přítel Čehona (1925, povídka)
Dědivadelní hra (1927, povídka pro ml.)
Holoubek Kuzma (1928, povídka)
Soykovy děti (1929, román)

Politická literatura

Ad usum pana presidenta republiky (1929 – kniha kritizující politiku Beneše, Masaryka a celé skupiny okolo „Hradu“)
O národní stát (vydáno posmrtně v letech 1932–1938, 7 svazků, soubor Dykovy politické publicistiky z let 1917–1931)

Drama

Epizoda (1906, i prem.)
Posel (1907 i prem., divadelní hra, změn. vyd. 1922, 1. díl zamýšlené a neuskutečněné dramatické trilogie)
Zmoudření Dona Quijota (1913, prem. 1914, výrazný vliv symbolismu, zmoudření = ztráta iluzí, smrt)
Veliký mág (1914, prem. 1915, divadelní hra)
Zvěrstva (1919, i prem., divadelní hra)
Ondřej a drak (1919, prem. 1920, divadelní hra)
Revoluční trilogie (1921, sbírka divadelních heromán; Ranní ropucha prem. 1908, Figaro prem. 1917, Poražení prem. 1911, prem. celku 1917)
Napravený plukovník Švec (1929, divadelní hra; Zastává se v ní Rudolfa Medka)

Paměti

Vzpomínky a komentáře (1927)

Libreta

Libreto k opeře Výlety pana Broučka od Leoše Janáčka (podle románu Svatopluka Čecha)

Odkazy

Reference

↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-01]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-01]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-01]. Dostupné online.
↑ PROKOP, F. J.: Duras vítězí, Praha, 1944
↑ The chess games of Viktor Dyk
↑ Soumrak moře na Wikizdrojích
↑ Devátá vlna na Wikizdrojích
↑ ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. Herec. Praha: Mladá fronta, 1964, str. 187–8

Literatura

Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 56–60.
Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 615.
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 643–646.
GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 213–224
KAUTMAN, František. Naděje a úskalí českého nacionalismu : Viktor Dyk v českém politickém životě. Praha: Česká expedice, 1992. 101 s. ISBN 80-85281-28-7.
KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
MED, Jaroslav. Viktor Dyk : monografie s ukázkami z tvorby. Praha: Melantrich, 1998. 414 s.
PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 281–282.
TOMEŠ, Josef. Viktor Dyk a T.G. Masaryk : dvojí reflexe češství. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 203 s. ISBN 978-80-7106-309-4.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 502–503.

Související články

Externí odkazy

[1] jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-01]. Dostupné online.

[2] jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-01]. Dostupné online.

[3] jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-01]. Dostupné online.

[4] PROKOP, F. J.: Duras vítězí, Praha, 1944

[5] The chess games of Viktor Dyk

[6] Soumrak moře na Wikizdrojích

[7] Devátá vlna na Wikizdrojích

[8] ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. Herec. Praha: Mladá fronta, 1964, str. 187–8

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]