Choteč (okres Praha-západ): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 8. 5. 2011, 10:15

Šablona:Infobox české obce a města

Obec Choteč se nachází v okrese Praha-západ, kraj Středočeský. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 319 obyvatel.

Historie

V případě Chotče je jméno doloženo dávno před vznikem vesnice; původně šlo o název, kterým býval označován dnešní Radotínský potok (1115: ad rivulum Chotc) a les, nacházející se v místech nynější vsi (1301: silvam Chotsche). Zdejší pozemky bývaly ve vlastnictví cisterciáckého kláštera v Plasích, který je pronajímal světským držitelům. Ves byla založena teprve počátkem 14. století, jak dokládá zmínka z roku 1336 (villae Chots). Sídlil zde tehdy Ješek z Chotče, jehož potomkové drželi tato místa ještě dlouhá desetiletí. Z poloviny 15. století pochází také zmínka o druhé tvrzi, jejíž renesanční zbytky se dnes nacházejí v objektu dvora bývalého státního statku. Jsou to fragmenty sgrafit s psaníčky a rostlinné ornamenty. Ze starší první tvrze nezbylo, až na zbytky příkopu, dnes již nic. Byla postavena na ostrohu Škrábek v místě zvaném Na zámkách. Snad se jednalo o sídlo, které měl vybudovat po roce 1301 pan Eliáš z Tuchoměřic. Druhý panský dvůr vybudovaný ve středu obce byl v roce 1622 zkonfiskován panu Jiřímu Magrlemu ze Solíšku za účast ve stavovském povstání. Celý pak připadl kapitule u kostela Všech svatých na Pražském hradě, která jej vlastní dodnes. Přede dvorem stojí dvě sochy, svaté Kateřiny a svatého Jana Nepomuckého z roku 1764. Na pahorku nade vsí stojí o samotě na jihozápadní straně a v pěkné poloze, filiální kostel sv. Kateřiny z let 1697 až 1709, který dokresluje panorama vesnice.

Kostelu dominují dvě věže. Při požáru jedné z nich v roce 1856 zřícené zdivo roztříštilo náhrobní kámen chrámové hrobky a odhalilo mumifikovanou mrtvolu správce statku. Odtažené, na zem shozené víko rakve a na kost okousané prsty nebožtíka ukázaly, že správce statku byl pohřben zaživa.

Pamětihodnosti

Kostel svaté Kateřiny
Sousoší svaté Kateřiny na návsi
Hradiště Na zámkách, archeologické naleziště
Několik starých mlýnů v údolí Radotínského potoka

Další fotografie

Kostel svaté Kateřiny
Ulice ve vesnici
Pohled do údolí

Reference

Obrázky, zvuky či videa k tématu Choteč na Wikimedia Commons

Šablona:Geo cz Šablona:InfoAktual

@@ Řádek 37: / Řádek 37: @@
 == Historie ==
-V případě Chotče je jméno doloženo dávno před vznikem vesnice; původně šlo o název, kterým býval označován dnešní [[Radotínský potok]] ([[1115]]: ''ad rivulum Chotc'') a les, nacházející se v místech nynější vsi (1301: ''silvam Chotsche''). Zdejší pozemky bývaly ve vlastnictví [[Cisterciácký řád|cisterciáckého]] [[Klášter Plasy|kláštera v Plasích]], kerý je pronajímal světským držitelům. Ves byla založena teprve počátkem [[14. století]], jak dokládá zmínka z roku [[1336]] (''villae Chots''). Sídlil zde tehdy Ješek z Chotče, jehož potomkové drželi tato místa ještě dlouhá desetiletí. Z poloviny [[15. století]] pochází také zmínka o druhé tvrzi, jejíž renesanční zbytky se dnes nacházejí v objektu dvora bývalého státního statku. Jsou to fragmenty [[sgrafito|sgrafit]] s psaníčky a rostlinné ornamenty. Ze starší první tvrze nezbylo, až na zbytky příkopu, dnes již nic. Byla postavena na ostrohu ''Škrábek'' v místě zvaném ''Na zámkách''. Snad se jednalo o sídlo, které měl vybudovat po roce [[1301]] pan Eliáš z Tuchoměřic. Druhý panský dvůr vybudovaný ve středu obce byl v roce [[1622]] zkonfiskován panu Jiřímu Magrlemu ze Solíšku za účast ve [[České stavovské povstání|stavovském povstání]]. Celý pak připadl kapitule u [[Kostel Všech svatých (Pražský hrad)|kostela Všech svatých]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]], která jej vlastní dodnes. Přede dvorem stojí dvě sochy, [[Kateřina Alexandrijská|svaté Kateřiny]] a [[Jan Nepomucký|svatého Jana Nepomuckého]] z roku [[1764]]. Na pahorku nade vsí stojí o samotě na jihozápadní straně a v pěkné poloze, filiální [[Kostel svaté Kateřiny (Choteč)|kostel sv. Kateřiny]] z let [[1697]] až [[1709]], který dokresluje panorama vesnice.
+V případě Chotče je jméno doloženo dávno před vznikem vesnice; původně šlo o název, kterým býval označován dnešní [[Radotínský potok]] ([[1115]]: ''ad rivulum Chotc'') a les, nacházející se v místech nynější vsi (1301: ''silvam Chotsche''). Zdejší pozemky bývaly ve vlastnictví [[Cisterciácký řád|cisterciáckého]] [[Klášter Plasy|kláštera v Plasích]], který je pronajímal světským držitelům. Ves byla založena teprve počátkem [[14. století]], jak dokládá zmínka z roku [[1336]] (''villae Chots''). Sídlil zde tehdy Ješek z Chotče, jehož potomkové drželi tato místa ještě dlouhá desetiletí. Z poloviny [[15. století]] pochází také zmínka o druhé tvrzi, jejíž renesanční zbytky se dnes nacházejí v objektu dvora bývalého státního statku. Jsou to fragmenty [[sgrafito|sgrafit]] s psaníčky a rostlinné ornamenty. Ze starší první tvrze nezbylo, až na zbytky příkopu, dnes již nic. Byla postavena na ostrohu ''Škrábek'' v místě zvaném ''Na zámkách''. Snad se jednalo o sídlo, které měl vybudovat po roce [[1301]] pan Eliáš z Tuchoměřic. Druhý panský dvůr vybudovaný ve středu obce byl v roce [[1622]] zkonfiskován panu Jiřímu Magrlemu ze Solíšku za účast ve [[České stavovské povstání|stavovském povstání]]. Celý pak připadl kapitule u [[Kostel Všech svatých (Pražský hrad)|kostela Všech svatých]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]], která jej vlastní dodnes. Přede dvorem stojí dvě sochy, [[Kateřina Alexandrijská|svaté Kateřiny]] a [[Jan Nepomucký|svatého Jana Nepomuckého]] z roku [[1764]]. Na pahorku nade vsí stojí o samotě na jihozápadní straně a v pěkné poloze, filiální [[Kostel svaté Kateřiny (Choteč)|kostel sv. Kateřiny]] z let [[1697]] až [[1709]], který dokresluje panorama vesnice.
 Kostelu dominují dvě věže. Při požáru jedné z nich v roce [[1856]] zřícené zdivo roztříštilo náhrobní kámen chrámové hrobky a odhalilo [[mumie|mumifikovanou]] mrtvolu správce statku. Odtažené, na zem shozené víko rakve a na kost okousané prsty nebožtíka ukázaly, že správce statku byl pohřben zaživa.