Rakety Angara: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 5 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0
Lukazuko (diskuse | příspěvky)
3 743 editací
m →‎Historie: zastaralý plán do minulého času
Řádek 65: Řádek 65:
| url = http://www.russianspaceweb.com/angara5_flight1.html
| url = http://www.russianspaceweb.com/angara5_flight1.html
| jazyk = anglický
| jazyk = anglický
}}</ref> Další let Angary&nbsp;A5, tentokrát s operačním zatížením, je plánován na konec roku [[2016]] nebo počátek roku 2017.<ref name="azak-aa5sp">{{Citace elektronické monografie
}}</ref> Další let Angary&nbsp;A5, tentokrát s operačním zatížením, byl plánován na konec roku [[2016]] nebo počátek roku 2017.<ref name="azak-aa5sp">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Anatolij
| příjmení = Anatolij
| jméno = Zak
| jméno = Zak

Verze z 24. 6. 2020, 09:01

Angara
rodina nosných raket Angara
rodina nosných raket Angara
Země původuRuskoRusko Rusko
Rodina raketAngara
VýrobceGKNPC Chruničeva
Rozměry
VýškaAngara 1.2PP 42,4 m
Angara A5 55,2 m
PrůměrAngara 1.2 2,9 m
Angara A5 8,86 m
Hmotnost171 500 – 790 000 kg
Nosnost
na LEO3 800 – 24 500 kg (Pleseck)
na GTO5 400 – 7 500 kg (Pleseck)
Historie startů
Statusaktivní
Kosmodrom
Celkem startů2
Angara 1.2PP: 1
Angara 1.2: 0
Angara A3: 0
Angara A5: 1
Angara A7: 0
Úspěšné starty2
Angara 1.2PP: 1
Angara 1.2: 0
Angara A3: 0
Angara A5: 1
Angara A7: 0
První startA1.2PP:9. července 2014
A5: 23. prosince 2014
Pomocné motory – URM-1 (modul)
Počet0-6
Tah1 920 kN
Specifický impuls310,7 s
PalivoLO2 + RP-1

Rakety Angara představují rodinu nosných raket vyvinutých moskevským Státním kosmickým vědeckovýrobním střediskem M.V.Chruničeva. Tyto nosiče mohou vynést na nízkou oběžnou dráhu 3 800 až 24 500 kg. Spolu s nosnou raketou Sojuz 2 jsou určeny k nahrazení několika starších nosných raket.

Historie

Po rozpadu Sovětského svazu část výrobců nosných raket zůstala mimo hranice Ruska, zejména na Ukrajině – například výrobce nosných raket Zenit, Južnoje (nově nazývané Deržavne konstruktorske bjuro „Pivdenne“ im. M. K. Janhelja), nebo výrobce raket Cyklon a Dněpr, Južmaš (nově nazývaný Vyrobnyče Objednanňa Pivdennyj Mašynobudivnyj Zavod imeni A.M. Makarova). Hlavní kosmodrom Sovětského svazu, Bajkonur, leží na území Kazachstánu a Rusko si muselo domlouvat jeho pronájem. To vedlo k rozhodnutí vyvinout zcela nový typ ruské nosné rakety pojmenovaný Angara, který by nahradil rakety vyráběné v zahraničí a umožnil Rusku dosáhnout vesmíru i bez Bajkonuru. Nejprve šlo o náhradu zahraničních nosičů, ale později se uplatnila i další hlediska, jako nahrazení zastaralých nebo neekologických nosičů. K tomuto účelu také bylo nutné postavit nebo upravit vypouštěcí zařízení. Nejprve v Plesecku a později ve Vostočném. Soutěže o zakázku nového nosiče se zúčastnilo několik společností a v roce 1994 byl jako vítěz vybráno Chruničevovo středisko, výrobce nosiče Proton. Právě obchodní úspěch Protonu navíc zajistil Chruničevovu středisku dostatek financí v následujícím období, kdy se vládní finanční zajištění projektu Angara potýkalo s problémy.

Počáteční návrh Chruničevova střediska předpokládal pro pohon prvního stupně využití modifikovaného raketového motoru RD-170 a druhý stupeň využívající kombinaci kapalného kyslíku a kapalného vodíku. V roce 1997 byla myšlenka druhého stupně, poháněného vodíkem, opuštěna ve prospěch RP-1 (kerosenu), a koncepce s jedním motorem RD-170 byla nahrazena modulární koncepcí, která je skládána z modulů URM-1, každého s jedním novým jednokomorovým motorem RD-191 odvozeným od čtyřkomorového motoru RD-170. Tento nový modulární nosič však vyžaduje nové vypouštěcí zařízení.

V roce 2004 dostal (modulární) návrh nosiče Angara podobu a projekt pokračoval vývojem nosičů. V roce 2008 výrobce motorů RD-191 NPO Energomaš ohlásil, že vývoj motoru a jeho statické testy byly dokončeny a motor je připraven pro výrobu a nasazení,[1] a v roce 2009 byl první dokončený první stupeň Angary dodán Chruničevovu středisku.[2] Následující rok Vladimir Jevgeňjevič Něstěrov, generální ředitel Chruničevova střediska, oznámil, že první testovací let nosiče Angara je předpokládán v roce 2013,[3] a v témže roce první prototyp nosiče Angara dorazil do Plesecka.[4]

Dne 9. července 2014, 22 let po prvním návrhu Angary, se konal první start. Jednalo se o testovací suborbitální let Angary verze 1.2PP ze severně položeného kosmodromu Pleseck.[5][6][7]

Dne 23. prosince 2014 vynesla raketa Angara A5 maketu užitečného zatížení na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO).[8] Další let Angary A5, tentokrát s operačním zatížením, byl plánován na konec roku 2016 nebo počátek roku 2017.[9][10]

Popis nosiče

Nosič Angara je modulární, což znamená, že jeho základem jsou univerzální raketové moduly, konkrétně v prvním a druhém stupni URM-1 a ve stupni třetím URM-2.

URM-1: první stupeň (boostery) a druhý stupeň

Na konfiguraci těžkého nosiče Angara A5 je dobře vidět modulární návrh konstrukce těchto nosičů. První a druhý stupeň Angary A5 se skládá z celkem pěti (shodných) modulů URM-1. Okolo centrálního modulu URM-1 druhého stupně jsou připevněny další čtyři postranní urychlovací moduly URM-1 prvního stupně (boostery). Všechny z těchto modulů URM-1 jsou vybaveny jedním motorem Energomaš RD-191, spalující kapalný kyslík a vysoce rafinovaný kerosen (RP-1).

Modul URM-1 obsahuje (postupně shora): nádrž kapalného kyslíku, dále následuje mezinádržová struktura obsahující elektroniku pro řízení letu a telemetrii (předávání informací o stavu modulu na Zem), a dále nádrž na kerosen (RP-1). Základna modulu je tvořena motorovou komorou obsahující zařízení pro změnu vektoru tahu motoru a pro řízení otáčení (nosiče) kolem podélné osy.[11]

RD-191

Jednokomorový motor RD-191 modulu URM-1, je odvozen od čtyřkomorového motoru RD-170, původně vyvinutého pro urychlovací stupně supertěžkého nosiče Eněrgija.

Podrobnější informace naleznete v článku RD-191.

URM-2: třetí stupeň

Třetí stupeň nosiče Angara A5 (a Angara A3), představuje modul URM-2, používající jeden čtyřkomorový motor RD-0124A (návrh: KB chimavtomatiki) který, stejně jako první a druhý stupeň, spaluje kapalný kyslík a petrolej. Motor RD-0124A je blízký příbuzný motoru RD-0124, který v současné době pohání druhý stupeň Sojuzu 2.1b a Sojuzu 2.1v. V případě Angary A5 má stupeň URM-2 šířku 3,6 metru.[12][13] Do budoucna je plánováno nahrazení RD-0124A lehčím a jednodušším jednokomorovým motorem RD-0125A.

RD-0124A

Čtyřkomorový motor RD-0124A modulu URM-2, je odvozen od čtyřkomorového motoru RD-0124, původně vyvinutého pro nosič Sojuz 2.

Podrobnější informace naleznete v článku RD-0124.

Horní stupně

Pro vynášení nákladů na nízkou oběžnou dráhu nebudou nosiče Angara používat horní stupně.

Briz-M

Pro vyšší oběžné dráhy, jako je například dráha přechodová ke geostacionární a také dráha geostacionární, bude Angara A3 a Angara A5 používat horní stupeň Briz-M (který je v současnosti používán například v nosiči Proton-M), poháněným jedním motorem S5.98M spalujícím N2O4 a UDMH.

Podrobnější informace naleznete v článku Briz-M.

Block DM-03

Druhou alternativou je využití částečně kryogenního horního stupně Block DM-03 který spaluje kerosin a kapalný kyslík.

Podrobnější informace naleznete v článku Block DM-03.

KVTK

Další možností je využití zcela kryogenního horního stupně, označeného KVTK. Tento stupeň bude spalovat kapalný vodík a kapalný kyslík, a pohánět ho bude motor RD-0146D, což umožní nosiči Angara A5 zvýšit nosnost na GTO o dvě tuny nákladu.

Varianty

První start nosiče Angara z kosmodromu Pleseck

Angara 1.2

Nejlehčí Angara je Angara 1.2, která obsahuje pouze jeden modul URM-1 jako první stupeň a modifikovaný stupeň Block I jako druhý stupeň. Má startovací hmotnost 171 tun a může vynést 3,8 tun nákladu na kruhovou oběžnou dráhu 200 km x 60° (LEO).[14][15][16]

Angara 1.2PP

Start nosiče Angara 1.2PP z kosmodromu Pleseck.

Modifikovaná Angara 1.2 (index 14А125-01), pojmenovaná Angara 1.2PP - Angara-1.2 pervyy polyot, uskutečnila svůj úvodní suborbitální let 9. července 2014. Tento let trval 22 minut a jako zátěž byl nesen hmotový simulátor (zátěž) vážící 1430 kg. Angara 1.2PP vážící 171 tun a zahrnující modul URM-1 jako první stupeň a částečně natankovaný modul URM-2 o šířce 3,6 metru umožnila otestování hlavních částí (složitější) Angary A5 v letu před jejím prvním orbitálním startem, který proběhl ke konci roku 2014.[17]

Podrobnější informace naleznete v článku Angara 1.2PP.

Angara 3

Střední konfigurace Angary svými parametry představuje náhradu za nosič Zenit. Na rozdíl od nejlehčí verze Angary je složena ze tří modulů URM-1, z centrálního a dvou postranních. K centrálnímu modulu je připevněn třetí stupeň, URM-2. Nosnost Angary A3 z kosmodromu Pleseck na nízkou oběžnou dráhu kolem Země (LEO) je přibližně 14,6 tuny nákladu, na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO) to za pomoci horního stupně Briz-M to je až 2,4 tuny nákladu. Angara v této konfiguraci zatím neletěla (leden 2016).[18][19]

Podrobnější informace naleznete v článku Angara 3.

Angara 5

Start nosiče Angara 5 z kosmodromu Pleseck.

Těžká konfigurace nosiče Angara představuje v první řadě náhradu za nosič Proton. Jak název napovídá, skládá se z celkem pěti modulů URM-1. Používá jeden centrální modul URM-1 jako druhý stupeň. Další čtyři moduly prvního stupně URM-1 jsou připevněny okolo centrálního URM-1.

Podrobnější informace naleznete v článku Angara 5.

Angara 7

Existují návrhy na supertěžkou Angaru A7, která by vážila 1 133 tun a byla schopna vynést 35 tun na 200 km x 60° na nízkou oběžnou dráhu (LEO), nebo ve druhé fázi 12,5 tuny na GTO s využitím zvětšeného modulu KVTK (KVTK-A7), na místo URM-2.[15] Nejsou žádné aktuální plány na vývoj Angary této verze, protože by vyžadovala větší centrální modul, kvůli potřebě nést více pohonných hmot a nutnosti čekat na dokončení vývoje kyslíko-vodíkových motorů pro KVTK. Angara 7 také bude vyžadovat jinou vypouštěcí rampu (než pro konfiguraci Angara 5).[20][21] Avšak podle šéf-editora Russia's Space News, Igora Marinina, práce na Angaře A7 v současné době probíhají v Chruničevově státním výzkumně-výrobním vesmírném centru.[22]

Angara 1.1

Angara s Brizem-M jako druhým stupněm. Zrušena.

Bajkal

Návrh znovupoužitelného pomocného modulu URM-1 s proudovým motorem a křídly, které by mu po startu umožnila přistát na letišti.

Angara 100

Návrh těžké rakety, z roku 2005, s nosností přes sto tun. Používala by čtyři pomocné motory RD-170, centrální stupeň s RD-180 a horní s RD-0120.[23]

Přehled nosností na různé orbitální dráhy

Varianty nosiče Angara[24][25][26][27]
- Angara 1.2 Angara A3 Angara A5 Angara A5V[28]
Vzletová hmotnost 171 tun 481 tun 759 – 773 tun ~790 tun
LEO*1 3,5 – 3,8 tuny 14,6 – 15,1 tun 24,5 – 25,8 tun 35 tun
MEO*2 1,3 tuny[27] - - -
GTO*3 z Plesecka (Briz-M) - 2,4 tuny[29] 5,4 tuny[29] -
GTO z Vostočného (Briz-M) - - - -
GTO z Plesecka (KVTK) - 3,6 tuny[24] 7,5 tuny[29] -
GTO z Vostočného (KVTK) - - 8,5 tun[25] -
GEO*4 z Plesecka (Briz-M) - 1,0 tuna[29] 2,8 tuny[29] -
GEO z Vostočného (Briz-M) - - - -
GEO z Plesecka (KVTK) - 1,6 tuny[24] 4,5 tuny[29] -
GEO z Vostočného (KVTK) - - 5,0 tun[25] -
Úniková dráha*5 - - - ~15 tun
LLO*6 - - - ~10 tun

*1Kruhová dráha, výška dráhy 200 km nad Zemí, sklon dráhy 63,1 stupně k rovníku
*2Kruhová dráha, výška dráhy 1500 km nad Zemí
*3Eliptická dráha, nejnižší bod dráhy ve výšce 500 km, sklon dráhy 25 stupňů
*4Kruhová dráha ve výšce přibližně 35 800 km, nad rovníkem (sklon dráhy 0 stupňů)
*5Úniková dráha (druhá kosmická rychlost)
*6Oběžná dráha kolem Měsíce

Testování a výroba

Produkce modulů URM a horního stupně Briz-M bude umístěno v dceřiném podniku Chruničevova střediska, ve firmě Proizvodstvennoje objediněnije „Poljot“ v Omsku. V roce 2009, Poljot investoval přes 771,4 miliónů ruských rublů (okolo 25 miliónů USD) do výrobní linky nosičů Angara. Vývoj a testování motoru RD-191 byl podnikem NPO Energomaš dokončen, takže jejich hromadná výroba bude moci být zadána podniku Proton-PM v Permu.

Kosmodromy

Angara je v současné době primárně vypouštěna z kosmodromu Pleseck na severu evropské části Ruska. Později bude využíván také kosmodrom Vostočnyj, který je umístěn na jihovýchodě Ruska. Kosmodrom Vostočnyj umožňuje vypouštět nosiče s vyšším užitečným zatížením než z Plesecka a také umožní pilotované lety.[30]

Seznam letů

datum konfigurace dráha náklad kosmodrom úspěšnost poznámka
9. červenec 2014 Angara 1.2PP suborbitální let zátěž Pleseck úspěch
23. prosince 2014 Angara A5/Briz-M GTO zátěž Pleseck úspěch První testovací let A5.
2020 Angara A5/Briz-M ? hmotnostní maketa družice Pleseck plán Druhý testovací let A5.
2020 ? Angara 1.2 LEO KOMPSAT-6 Pleseck plán
2023 Angara A5P LEO Orjol 1 Vostočnyj plán První spuštění z nového komplexu, testovací let nové kosmické lodi. [31]

Související články

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Angara (rocket family) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ A new engine is ready for Angara [online]. RU: 2008-09-05. Dostupné online. (Russian) 
  2. ↑ URM-1 is being prepared for the burn tests (in Russian) [online]. 2009-01-29. Dostupné online. 
  3. ↑ Interview with Vladimir Nesterov, Director-General, Khrunichev Space Center [online]. RU: Marker, 2011-01-13. Dostupné online. 
  4. ↑ Preparations of the first Angara launch (RussianSpaceWeb.com)
  5. ↑ Stephen Clark. First Angara rocket launched on suborbital test flight. spaceflightnow.com. Spaceflight Now, 2014-07-09. Dostupné online [cit. 2014-07-10]. 
  6. ↑ Sample, Ian. Russia test launches first new space rocket since Soviet era [online]. 2014-07-09 [cit. 2014-07-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ "Russia's Angara rocket 'makes debut'" Jonathan Amos, BBC News, July 9, 2014
  8. ↑ ANATOLIJ, Zak. Angara-5 becomes Russia's biggest rocket [online]. http://www.russianspaceweb.com: 2014-12-23 [cit. 2014-12-23]. Dostupné online. (anglický) 
  9. ↑ ANATOLIJ, Zak. Second Angara-5 rocket to fly in 2016 [online]. http://www.russianspaceweb.com: 2015-01-16 [cit. 2015-03-09]. Dostupné online. (anglický) 
  10. ↑ ILS secures first Angara Launch Contract, Next Commercial Proton Mission slips to October – Spaceflight101. spaceflight101.com [online]. [cit. 2016-10-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ ZAK, Anatoly. URM-1 [online]. [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ ŽAK, Anatolyj. [cit. 2015-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Archivovaná kopie [online]. www.spaceflight101.com/ [cit. 2015-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-25. (anglicky) 
  14. ↑ Angara 1.2 [online]. [cit. 2014-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. 
  15. ↑ a b Angara Launch Vehicles Family [online]. Khrunichev State Research and Production Space Center [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Angara 1.2 [online]. http://www.spaceflight101.com/ [cit. 2015-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky) 
  17. ↑ Angara rocket launches on maiden flight [online]. July 9, 2014 [cit. 2014-07-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ Angara A3 [online]. http://www.spaceflight101.com/ [cit. 2015-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-18. (anglicky) 
  19. ↑ ZAK, Anatolij. [cit. 2015-01-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ Angara A7 [online]. Spaceflight 101 [cit. 2014-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-02. (anglicky) 
  21. ↑ Angara-7 [online]. www.russianspaceweb.com [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Angara-7. RT.com [online]. Dostupné online. 
  23. ↑ Angara 100 [online]. www.russianspaceweb.com [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ a b c ŽAK, Anatolyj. The Angara family of launch vehicles [online]. Rev. 2009 [cit. 2015-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ a b c ZAK, Anatoly. [cit. 2015-08-27]. Dostupné online. (anglický) 
  26. ↑ ZAK, Anatoly. Angara-1 to inaugurate new rocket family [online]. [cit. 2015-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ a b Angara 1.2 [online]. http://www.spaceflight101.com/ [cit. 2015-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky) 
  28. ↑ Angara-5V launch vehicle [online]. RussianSpaceWeb.com, 2015-03-23 [cit. 2015-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ a b c d e f Angara Launch Vehicles Family [online]. Khrunichev [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. 
  30. ↑ Angara launch complex (371SK32) in Vostochny. russianspaceweb.com [online]. [cit. 2016-10-10]. Dostupné online. 
  31. ↑ Летные испытания нового пилотируемого корабля решили вернуть на "Ангару" [online]. RIA Novosti, 2019-09-06 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (rusky) 

Nosiče

Základní druhy oběžných drah Země

  • LEO — nízká oběžná dráha
  • MEO — střední oběžná dráha
  • GSO — geosynchronní dráha
  • GTO — dráha přechodová ke dráze geostacionární
  • GEO — geostacionární dráha

Externí odkazy

Orbitální nosné systémy
aktivní
ve vývoji
vyřazené
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rakety_Angara&oldid=18756228“