Sojuz 2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sojuz 2 (Sojuz 2.1a/b ST-A/B)
Sojuz 2
Sojuz 2
Země původu Rusko
Rodina raket R-7 (Sojuz)
Výrobce CSKB-Progress
Účel nosná raketa
Rozměry
Výška 46,1 m
Průměr 2,95 m
Hmotnost 305 t
Nosnost
na LEO 8 500 kg
na GTO 3 250 kg
Historie startů
Status aktivní
Kosmodrom Pleseck, Bajkonur, Guyanské kosmické centrum, Kosmodrom Vostočnyj[1][2]
Celkem startů 61 (2.1a: 29, 2.1b: 30, 2.1v: 2)
Úspěšné starty 56 (2.1a: 27, 2.1b: 28, 2.1v: 1)
Selhání 2 (2.1a: 1, 2.1b: 1, 2.1v: 0)
Částečná selhání 3 (2.1a: 1, 2.1b: 1, 2.1v: 1)
První start 2.1a: 8.listopad 2004
2.1b: 27. prosince 2006
2.1v: 28. prosince 2013
Pomocné motory – Bloky B, V, G a D
Tah 813 kN
Specifický impuls 2 400 N.s/kg
Doba zážehu 118 s
Palivo LOX / RG-1
První stupeň – Blok A
Tah 779 - 977 kN
Specifický impuls 2 400 N.s/kg
Doba zážehu 285 s
Palivo LOX / RG-1
Druhý stupeň – Blok I
Tah RD-0110: 298 kN
RD-0124: 294 kN
Specifický impuls RD-0110: 326 s
RD-0124: 359 s
Doba zážehu RD-0110: 230 s
RD-0124: 270 s
Palivo LOX / RG-1
Třetí stupeň – Fregat MT
Tah 19,85 kN
Specifický impuls 332 s
Doba zážehu 1 100 s
Palivo N2O4/ Asymetrický dimethylhydrazin

Sojuz 2 (rusky Союз; „svaz“) je rodina nosných raket, vyvinutých a vyráběných firmou CSKB-Progress v Samaře. Byla vyvinuta z nosiče Sojuz. Tyto nosiče mohou vynést na nízkou oběžnou dráhu až 8500 kg. Jsou určeny spolu s nosičem Angara k nahrazení několika starších nosných raket. Nosné rakety Sojuz 2 mají za sebou více než 50 vzletů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce nosiče Sojuz 2, nosič Sojuz, byl vytvořen v programu Sojuz na základě mezikontinentální balistické rakety R-7 v konstrukčních kancelářích S. P. Koroljova a S. A. Kosberga. K raketě R-7 byl přidán další raketový stupeň, byly postupně inovovány motory, řídicí elektronika a tak vznikaly nové modifikace rakety. Vývoj motorů měla na starosti konstrukční skupina V. F. Gluška a A. M. Isajeva.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Nosná raketa Sojuz 2 může být, stejně jako původní Sojuz, použita pro vynášení širokého spektra nákladů, včetně komunikačních a průzkumných družic. Avšak předtím, než bude moci být označen jako „man-rated“, tedy schopný vynášet kosmické lodě s posádkou, musí potvrdit svoji spolehlivost jako nosič zvětšené verze nákladní lodě Progress M1 se záchranným blokem SZB (11S517A2), s celkovou hmotností 8350 kilogramů a maximální šířkou 3000 milimetrů.[3]

Nosiče Sojuz 2 jsou také používány pro vynášení komerčních nákladů prodávaných operátory Starsem a Arianespace.

Verze rakety[editovat | editovat zdroj]

Sojuz 2.1a[editovat | editovat zdroj]

Kódové označení (14A14.1A)[4] - první let 2004. Tento nosič má namísto původního analogového navigačního a řídícího počítače počítač digitální. Také má nový vstřikovací systém v prvním a druhém stupni. Mimo jiné nahradil nosnou raketu Molnija-M. Od roku 2014 by měl nahradit i varianty Sojuz-U a Sojuz-FG. Díky uskutečněným vylepšením má oproti původnímu Sojuzu zejména větší flexibilitu řízení letu, větší nosnost atd.[5][3]

Nový řídící systém[editovat | editovat zdroj]

Práce na novém digitálním systému řízení letu pro nosič Sojuz 2 začaly v NPO Avtomatika v Jekatěrinburgu počátkem roku 1993. Systém se skládá ze tři nezávislých digitálních počítačů a dvou gyroskopů, které spolu drasticky zvyšují spolehlivost systému řízení letu.

V roce 2006, Lef Belskij, náměstek ředitele NPO Avtomatika pro nosné rakety a kosmické systémy, řekl tiskové agentuře ITAR-TASS že práce na systému řízení letu pro Sojuz 2 se pro tento podnik staly záchranou.  V současné době bylo do výroby zapojeno 400 inženýrů NPO Avtomatika. Skromné federální financování pro tento projekt bylo započato během let 1994-1995 a peněžní tok se výrazně zvýšil na začátku následující dekády.[3]

Sojuz 2.1b[editovat | editovat zdroj]

Kódové označení (14A14.1B)[4] - první let 2006. Představuje vylepšení rakety Sojuz 2.1a. Oproti svému předchůdci má Sojuz 2.1b nový, úspornější motor ve třetím stupni. Jde o typ RD-0124, příbuzný motoru použitém i na třetím stupni nosiče Angara (v modulech URM-2). Tato inovace umožňuje nosiči Sojuz 2.1b vynášet na oběžnou dráhu až o 500 kg těžší náklady.[3]

4. ledna 2005 Arianespace uvedla, že nosič Sojuz 2.1b s novým motorem RD-0124, poletí první testovací misi z Site 31 v Bajkonuru, a při té příležitosti vypustí na polární dráhu o výšce 850-kilometerů 630-kilogramů těžkou astronomickou družici Corot.

Podle zástupce ředitele Roskosmosu Viktora Ramiševského, otázaného agenturou RIA Novosti, to byl poslední testovací zážeh motoru RD-0124, který tak otevřel cestu pro první vypuštění nosiče Sojuz 2.1b, které bylo naplánováno na 21.prosince 2006.

V roce 2012, konstrukční kancelář KBKhA slíbila vyvinout ovládání vektoru (směru) tahu 14D23 speciálně pro nosič Sojuz 2.1b.

Sojuz 2.1v[editovat | editovat zdroj]

Označení (14A15) - první let 29.12.2013[6], "lehká" varianta bez postranních boosterů, s jedním motorem NK-33A v prvním stupni, případně nově vyvinutým RD-193. Motor RD-193 je odvozen od typu RD-191 nosiče Angara.[7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nový ruský kosmodrom pokřtěn, úspěšně z něj odstartovala první raketa. Technet.cz [online].  [cit. 2016-05-11]. Dostupné online.  (česky) 
  2. PROCHÁZKOVÁ, Petra. Rusko chce dobýt vesmír. Jenže ambiciózní kosmodrom vysává erár. Lidovky.cz [online].  [cit. 2016-05-11]. Dostupné online.  (česky) 
  3. a b c d ZAK, Anatolyj. Soyuz-2 launch vehicle (14A14) [online]. . Dostupné online.  
  4. a b LARDIER, Christian; BARENSKY, Stefan. The Soyuz Launch Vehicle: The Two Lives of an Engineering Triumph. eKniha Google. vyd. [s.l.] : Springer Science & Business Media, 2013. 512 s. Dostupné online. ISBN 146145459X, 9781461454595. S. 387.  
  5. PACNER, Karel. Ruské kosmické plány v naději [online]. 2015-01-17. Dostupné online.  
  6. Soyuz-2.1v rocket successfully puts Aist satellite into orbit
  7. ŽAK, Anatolyj. RD-193 project [online]. 2015-01-16. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Angara — těžký nosič Ruska (modulární)
  • Antares — těžký nosič USA (soukromý)
  • Ariane 5 — těžký nosič ESA
  • Atlas V — těžký nosič USA (modulární)
  • Delta IV — těžký nosič USA (modulární)
  • Falcon 9 — těžký nosič USA (soukromý, modulární)
  • LVM 3 — těžký nosič Indie
  • Proton — těžký nosič Ruska
  • Rokot — lehký nosič Ruska
  • Titan 4 — těžký nosič USA (historický)
  • Vega — lehký nosič ESA

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]