Rokot (raketa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rokot
Rokot vynáší družici Goněc-M
Rokot vynáší družici Goněc-M
Země původuRuskoRusko Rusko
Rodina raketUniversal Rocket
VýrobceGKNPC Chruničeva
Rozměry
Výška29 m
Průměr2,5 m
Hmotnost107 t
Nosnost
na LEO1 950 kg
Historie startů
Statusvyřazena
KosmodromPleseck
Celkem startů34
Úspěšné starty31
Selhání2
Částečná selhání1
První start20. listopadu 1990 (suborbitální)
26. prosince 1994 (orbitální)
Poslední start26. prosince 2019
První stupeň – UR-N100
Motor3 RD-0233
1 RD-0234
Tah2 080 kN
Specifický impuls310 s
Doba zážehu120 s
Palivoasymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý
Druhý stupeň – UR-N100
Motor1 RD-0235
1 RD-0236
Tah255,76 kN
Specifický impuls310 s
Doba zážehu180 s
Palivoasymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý
Třetí stupeň – Briz-KM
Motor1 S5.98M
Tah19,62 kN
Specifický impuls325 s
Doba zážehu3 000 s
Palivoasymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý

Rokot (rusky Рокот) byla lehká nosná raketa, která vznikla přestavbou dvoustupňové mezikontinentální rakety UR-100N (rusky УР-100Н, index GRAU 15А30, kód NATO SS-19). Při třech experimentálních startech byla raketa Rokot vypouštěna ze sila na kosmodromu Bajkonur, hlavní vypouštěcí zařízení však pro ni bylo vybudováno na kosmodromu Pleseck (spolu s nezbytnou technickou pozicí zahrnující montážní halu pro předletové zkoušky rakety a připojení užitečného zatížení, kompresorovou a plnicí stanici, obslužnou věž apod.). Vhodná vypouštěcí zařízení jsou i na kosmodromu Svobodnyj (upravená sila mezikontinentálních raket).

Raketa o vzletové hmotnosti 107 tun má nosnou kapacitu 1850 kg na dráhu ve výšce 400 km. Pohonnou látkou je asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý. Pro komerční využití na mezinárodním trhu byla raketa pojmenována Rockot a vznikla společnost Eurockot (spojením DaimlerChrysler Aerospace 51% a Chruničevových závodů 49%) se sídlem v Brémách (Německo). Cena jednoho komerčního letu byla v roce 1999 15 milionů dolarů. [1]

Rokot se 26. prosince 2019 vydal z kosmodromu Pleseck na svou 34. a zároveň poslední misi. Na své palubě nesla tři družice Gonec-M.[2]

Tato raketa vynesla i českou družici MIMOSA.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HARVEY, Brian. The Rebirth of the Russian Space Program: 50 years After Sputnik, New Frontiers. Německo: [s.n.], 2007. Dostupné online. ISBN 9780387713540. Kapitola Launchers and engines, s. 176-182. ((anglicky)) 
  2. www.kosmonautix.cz [online]. 2020-01-02 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]