Eněrgija

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eněrgija
Raketa Eněrgija
Raketa Eněrgija
Země původu Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Rodina raket Eněrgija
Výrobce RKK Eněrgija
Účel těžká nosná raketa k vynášení raketoplánu Buran
Rozměry
Výška 59 m
Průměr 16 m
Hmotnost vzletová: 2400 tun
Nosnost
na LEO 100 000 kg
Historie startů
Status neaktivní
Kosmodrom Bajkonur
Celkem startů 2
Úspěšné starty 2
Selhání 0
První start 15. května 1987
Poslední start 15. listopadu 1988
Pomocné motory – Zenit
Počet 4
motor: 1x RD-170 (čtyřkomorový)
Tah 29 000 kN (na moři)
32 000 (ve vakuu)
Specifický impuls 309 s (na moři)
338 s (ve vakuu)
Palivo RP-1/LOX
První stupeň – Centrální stupeň
Motor 4x RD-0120
Tah 5 800 kN (na moři)
7 500 (ve vakuu)
Specifický impuls 359 s (na moři)
454 s (ve vakuu)
Doba zážehu 480-500 s
Palivo LH2/LOX
Srovnání velikosti nosiče Sojuz, amerického raketoplánu a soustavy rakety Eněrgija s ruským raketoplánem Buran
Tento článek je o nosné raketě. O výrobci kosmické techniky pojednává článek RKK Eněrgija.

Eněrgija (rusky Энергия; "energie") byla sovětská nosná raketa navržená pro vynášení raketoplánu Buran. Při jejím vzniku se také počítalo s možností vynášení částí vesmírných stanic nebo malých bitevních kosmických stanic. V případě přidání pomocných raket je nosič schopný dostat na oběžnou oběžnou dráhu až cca 180 tun nákladu. (V této verzi nikdy neletěla.) [1]

Její vývoj byl započat po neúspěších rakety N-1. Eněrgija přesáhla do té doby největší raketu - Saturn V - co do velikosti nákladu i v technických předpokladech, což jí vyneslo pozici největší a nejsilnější rakety, která kdy byla postavena. Nesmírné náklady na její vývoj a náklady na vývoj Buranu jsou někdy zmiňovány jako jedna z mnoha příčin ekonomického kolapsu Sovětského svazu. Oba projekty byly realizovány, aby vyrovnaly domnělou převahu USA ve vesmíru.

Uskutečněné lety[editovat | editovat zdroj]

Raketa Eněrgija byla vypuštěna pouze dvakrát. Při prvním startu 15. května 1987 vynesla maketu bezpilotní vojenské stanice Poljus, která měla být po dokončení vývoje schopna lasery ničit nepřátelské družice. Raketa stanici úspěšně vynesla do kosmu, ta se však kvůli chybě v řídícím systému zřítila do Tichého oceánu.[2]

Při svém druhém startu 15. listopadu 1988 Eněrgija vynesla raketoplán Buran. Další výroba nepokračovala, ze startovacích bloků vychází další typ raket Zenit.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Model nosiče Eněrgija a ruského raketoplánu Buran

Čtyři silné startovací bloky na kapalný kyslík a kerosin, každý s jedním čtyřkomorovým raketovým motorem RD-170, jsou připojeny k centrálnímu druhému stupni na kyslík a vodík se čtyřmi motory RD-120.

Plánované varianty rakety[editovat | editovat zdroj]

  • Eněrgija-M - plánovaná redukovaná Eněrgija obsahující pouze dva startovací stupně a jeden motor RD-120. Byla určená pro komerční využití, ale pro nedostatek užitečných zařízení vhodných k vypuštění byl vývoj zastaven.
  • Vulkán - varianta Eněrgije s osmi startovacími bloky o nosnosti 175 tun na nízkou oběžnou dráhu.
  • Eněrgija 2 - plánovaná znovupoužitelná těžká raketa přistávající automaticky jako raketoplán. Startovací bloky by byly vyloveny z moře. Při vynášení těžších nákladů by mohly být připojeny rakety Zenit.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Výrobu Eněrgijí by bylo možné obnovit za asi 10 miliard dolarů, což je pro Ruskou kosmickou agenturu mnohem levnější, než vyvíjet novou raketu. Rusko s raketou počítá v případě, že bude chtít na Měsíci postavit základnu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. PACNER, Karel. Špioni nad Bajkonurem: jak létala ruská kopie raketoplánu [online]. Technet.cz, rev. 2012-08-21, [cit. 2013-09-24]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Almaz
  • Saturn V
  • RD-180 - motor odvozený od motoru RD-170, který byl používán ve startovacích motorech Eněrgije
  • RD-191 - odvozený motor, používaný nosnými raketami Angara.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]