Eněrgija

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eněrgija
Raketa Eněrgija
Raketa Eněrgija
Země původuSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Rodina raketEněrgija
VýrobceRKK Energija
Účeltěžká nosná raketa k vynášení raketoplánu Buran
Rozměry
Výška58,76 m
Průměr18 m
Hmotnostvzletová: 2400 tun
Nosnost
na LEO100 000 kg
Historie startů
Statusvyřazena
KosmodromBajkonur
Celkem startů2
Úspěšné starty2
Selhání0
První start15. května 1987
Poslední start15. listopadu 1988
První stupeň  – blok A (Zenit)
Počet stupňů4
Motor1× čtyřkomorový RD-170 (na každém bloku)
Tah29 000 kN (na moři)
32 000 kN (ve vakuu)
Specifický impuls309 s (na moři)
338 s (ve vakuu)
Doba zážehu156 s
PalivoRP-1/LOX
Druhý stupeň  – blok C (centrální stupeň)
Motor4× jednokomorový RD-0120
Tah5 800 kN (na moři)
7 500 kN (ve vakuu)
Specifický impuls359 s (na moři)
454 s (ve vakuu)
Doba zážehu470 s
PalivoLH2/LOX
Srovnání velikosti nosiče Sojuz, amerického raketoplánu a soustavy rakety Eněrgija s ruským raketoplánem Buran
Tento článek je o nosné raketě. O výrobci kosmické techniky pojednává článek RKK Eněrgija.

Eněrgija (rusky Энергия„energie“) byla sovětská nosná raketa navržená pro vynášení raketoplánu Buran. Při jejím vzniku se také počítalo s možností vynášení částí vesmírných stanic nebo malých bitevních kosmických stanic. V případě přidání pomocných raket je nosič schopný dostat na oběžnou dráhu až cca 180 tun nákladu. (V této verzi nikdy neletěla.) [1]

Její vývoj byl započat po neúspěších rakety N-1. Nesmírné náklady na její vývoj a náklady na vývoj Buranu jsou někdy zmiňovány jako jedna z mnoha příčin ekonomického kolapsu Sovětského svazu. Oba projekty byly realizovány, aby vyrovnaly domnělou převahu USA ve vesmíru.

Uskutečněné lety[editovat | editovat zdroj]

Raketa Eněrgija byla vypuštěna pouze dvakrát. Při prvním startu 15. května 1987 vynesla maketu bezpilotní vojenské stanice Poljus, která měla být po dokončení vývoje schopna lasery ničit nepřátelské družice. Raketa stanici úspěšně vynesla do kosmu, ta se však kvůli chybě v řídícím systému zřítila do Tichého oceánu.[2]

Při svém druhém startu 15. listopadu 1988 Eněrgija vynesla raketoplán Buran. Další výroba nepokračovala, ze startovacích bloků vychází další typ raket Zenit.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Model nosiče Eněrgija a ruského raketoplánu Buran

Čtyři silné startovací bloky na kapalný kyslík a kerosin, každý s jedním čtyřkomorovým raketovým motorem RD-170, jsou připojeny k centrálnímu druhému stupni na kyslík a vodík se čtyřmi motory RD-120.

Plánované varianty rakety[editovat | editovat zdroj]

  • Eněrgija-M – plánovaná redukovaná Eněrgija obsahující pouze dva startovací stupně a jeden motor RD-120. Byla určená pro komerční využití, ale pro nedostatek užitečných zařízení vhodných k vypuštění byl vývoj zastaven.
  • Vulkán – varianta Eněrgije s osmi startovacími bloky o nosnosti 175 tun na nízkou oběžnou dráhu.
  • Eněrgija 2 – plánovaná znovupoužitelná těžká raketa přistávající automaticky jako raketoplán. Startovací bloky by byly vyloveny z moře. Při vynášení těžších nákladů by mohly být připojeny rakety Zenit.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době Rusko vyvíjí novou supertěžkou raketu Jenisej, která bude na prvním stupni využívat čtyřkomorové motory RD-171MV, což jsou modifikované verze motoru RD-170 používaného na raketě Eněrgija.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Popis na buran.ru
  2. PACNER, Karel. Špioni nad Bajkonurem: jak létala ruská kopie raketoplánu [online]. Technet.cz, rev. 2012-08-21 [cit. 2013-09-24]. Dostupné online. 
  3. Termín vytvoření ruské supertěžké rakety pro let na Měsíc je stanoven [online]. Sputnik, 2019-01-04 [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Almaz
  • Saturn V
  • RD-180 – motor odvozený od motoru RD-170, který byl používán ve startovacích motorech Eněrgije
  • RD-191 – odvozený motor, používaný nosnými raketami Angara.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]