Athena (raketa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Athena
Athena II před startem mise Lunar Prospector
Athena II před startem mise Lunar Prospector
Země původuUSA
VýrobceLockheed Martin
Rozměry
Výška19,8 - 30,48 metrů
Průměr2,36 metru
Hmotnost66 344 - 120 202 kg
Nosnost
na LEO794 - 1896 kg
Historie startů
Statusvyřazena
KosmodromCape Canaveral
Vandenberg AFB
Kodiak Launch Complex
Celkem startů7
Úspěšné starty5
Selhání2
První start18. srpna 1995
Poslední start30. září 2001
První stupeň – Castor 120 SR118
Motor1
Tah1900 kN
Specifický impuls2 750 N.s/kg (280 sekund)
Doba zážehu83,4 sekund
PalivoHTPB
Druhý stupeň – ORBUS 21D
Motor1
Tah194 kN
Specifický impuls2 870 N.s/kg
(293 sekund)
Doba zážehu150 sekund
PalivoHTPB

Athena byla nosná raketa vyráběná společností Lockheed Martin. Raketa byla určená k dopravě vojenských, komerčních i vědeckých družic a sond. Všechny její stupně byly poháněny motory na tuhé pohonné látky. Během své služby prodělala raketa několik změn názvu. Původně se nazývala LLV (Lockheed Launch Vehicle), později se Lockheed spojil se společností Martin Marietta a raketa byla přejmenována na LMLV (Lockheed Martin Launch Vehicle). Od třetího startu byl název změněn na Athena a tento název už zůstal nezměněn. První start se konal 18. srpna 1995 a naposledy raketa startovala 30. září 2001. V roce 2017 Lockheed Martin oznámil, že starty rakety dále nenabízí zákazníkům.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Athena byla vyráběna ve verzích Athena I a Athena II. Byla plánována ještě verze Athena III, která měla být vybavena čtyřmi nebo šesti pomocnými motory Castor. Tato verze však nikdy nevzlétla a její vývoj byl zrušen.

Verze Athena I byla dvoustupňová. První stupeň byl odvozen z balistické rakety LGM-118 Peacekeeper a pod názvem Castor 120 jej vyráběla společnost Thiokol (dnes součást Alliant Techsystem). Druhý stupeň se nazývá Orbus 21D a vyráběla jej společnost United Technologies.[1] Tento stupeň byl vyvinut na základě stupně Inertial Upper Stage, který byl používán pro vypouštění nákladů z nákladového prostoru raketoplánů Space Shuttle. Verze Athena II měla tři stupně, první dva byly Castor 120 a třetí byl Orbus 21D.

Pro konečné navedení nákladu na oběžnou dráhu byl u obou verzí používán modul OAM (Orbit Adjust Module).[2] OAM byl vyvinut společností Primex Technologies, která byla poté převzata koncernem General Dynamics. Modul byl asi jeden metr dlouhý a obsahoval zařízení pro kontrolu výšky, telemetrické a komunikační jednotky a pohonný systém. K pohonu sloužily čtyři motory Aerojet MR-107 s přetlakovým cyklem.[3] Jako palivo byl použit hydrazin, jednalo se tedy o jednosložkové palivo (monopropellant). Po odpojení nákladu provedl modul řadu manévrů pro oddálení od nákladu a poté zažehl motory a spálil zbytky paliva.

Starty[editovat | editovat zdroj]

Raketa startovala z obou hlavních amerických kosmodromů, Cape Canaveral Air Force Station i Vandenbergova letecká základna, jeden start se však konal i na Aljašském Kodiak Launch Complex. Celkem se konalo sedm startů, z čehož bylo pouze pět úspěšných.

Sériové číslo Typ Datum Kosmodrom Náklad výsledek
DLV Athena I 15. srpna 1995 Vandenberg GemStar 1 neúspěch
LM-2 Athena I 22. srpna 1997 Vandenberg Lewis (SSTI 1) [4] úspěch
LM-4 Athena II 7. ledna 1998 Cape Canaveral Lunar Prospector [5] úspěch
LM-6 Athena I 27. ledna 1999 Cape Canaveral ROCSAT 1 [6] úspěch
LM-5 Athena II 27. dubna 1999 Vandenberg Ikonos (1) neúspěch
LM-7 Athena II 24. září 1999 Vandenberg Ikonos 2 [7] úspěch
LM-1 Athena I 30. září 2001 Kodiak Starshine 3[8]
PICOSat (P97-1)[9]
PCSat [10]
SAPPHIRE[11]
úspěch

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Athena (rocket) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]