Molnija (nosná raketa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o nosné raketě. Možná hledáte: sérii telekomunikačních družic Molnija.
Molnija-M
Molniya-8K78M.svg
Země původuSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz / RuskoRusko Rusko
Rodina raketR-7
VýrobceCSKB-Progress
Rozměry
Výška43,44 m
Průměr10,3 m
Hmotnost305 tun
Nosnost
na GTO2000 kg
Historie startů
Statusneaktivní
KosmodromBajkonur, Pleseck
Celkem startů279 (a 40 Molnija)
Úspěšné starty277 (a 29 Molnija)
Selhání2 (a 11 Molnija)
První start10. října 1960 (Molnija)
Poslední start30. září 2010 (Molnija-M)
První stupeň – Bloky B, V, G a D[1]
MotorRD-107MM
Tah995,3 kN
Specifický impuls257 s
Doba zážehu119 s
PalivoRP-1/LOX
Druhý stupeň – Blok A[1]
MotorRD-108MM
Tah976,7 kN
Specifický impuls248 s
Doba zážehu291 s
PalivoRP-1/LOX
Třetí stupeň – Blok I[1]
MotorRD-0110
Tah298,1 kN
Specifický impuls330 s
Doba zážehu241 s
PalivoRP-1/LOX
Čtvrtý stupeň – Blok L[1]
MotorS1-5400
Tah66,6 kN
Specifický impuls340 s
Doba zážehu250 s
PalivoRP-1/LOX

Molnija (rusky Молния), index GRAU8K78, v modernizované verzi Molnija-M (rusky Молния-М), index GRAU – 8K78M, byla sovětská, resp. ruská čtyřstupňová nosná raketa z rodiny raket R-7. Ve verzi Molnija-M byla z kosmodromu Pleseck schopná vynést 2000 kg nákladu na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO), případně na dráhu se střední výškou 510 km.[2]

Zkonstruována byla v konstrukční kanceláři OKB-1 v letech 1959–1960. Výrobcem byl CSKB-Progress v Samaře. Určena byla pro vypouštění meziplanetárních sond k Venuši a Marsu, později byla používána i k vynášení lunárních sond Luna 4 až 14. Známou se stala v souvislosti s vynášením družic Molnija na vysoce eliptické dráhy (apogeum ve výšce 40 000 km, oběžná doba 12 hodin, sklon dráhy 62–65°)[3]. Byla používána také k vynášení družic systému včasného varování řady Oko také na vysoce eliptické dráhy. Od roku 1964 byla používána modernizovaná verze Molnija-M s novým motorem čtvrtého stupně.

První start proběhl z kosmodromu Bajkonur 10. října 1960, z kosmodromu Pleseck 19. února 1970. Celkem bylo vypuštěno 40 raket Molnija, všechny z Bajkonuru a 279 raket Molnija-M, 53 z Bajkonuru, ostatní z Plesecku.[4]

Dne 30. září 2010 vzlétla z Plesecku poslední nosná raketa Molnija-M. Po půlstoletí využívání byly rakety Molnija nahrazeny modernějšími raketami Sojuz 2 s urychlovacím blokem Fregat.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Молния (ракета-носитель) na ruské Wikipedii.

  1. a b c d WADE, Mark. Encyclopedia Astronautica [online]. [cit. 2012-02-20]. Kapitola Molniya 8K78M. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс". Ракета-носитель "Молния-М" [online]. Samara: [cit. 2012-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-17. (rusky) 
  3. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 1998-10-15 [cit. 2012-02-20]. Kapitola Program Molnija. Dostupné online. 
  4. ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс". ЦСКБ-Прогресс [online]. Samara: 2004, rev. 2012 [cit. 2012-02-20]. Kapitola Статистика пусков ракет-носителей, изготовленных ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс" (на 28.12.2011 г.). Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-04. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]