Miloš Kopecký: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m linkfix
Bez shrnutí editace
Řádek 19: Řádek 19:
Začínal ve [[Větrník (divadlo)|Větrníku]], následovalo [[Divadlo ABC|Divadlo satiry]] a pak činohra [[Národní divadlo|Národního divadla]]. Poté, co se pro jeho opilost nedohrálo představení, odešel do [[Švandovo divadlo na Smíchově|Realistického divadla]], hrál v [[Městská divadla pražská|Městských divadlech pražských]]. Krátce byl i členem KSČ, v roce [[1954]] byl vyloučen. Opět hrál v Divadle ABC, dva roky v [[Hudební divadlo Karlín|karlínském hudebním divadle]] a v roce [[1965]] nastoupil do angažmá [[Divadlo na Vinohradech|Divadla na Vinohradech]]. Vystupoval často ve [[film]]u i v [[Televizní vysílání|televizi]], většinou hrál [[komedie|komediální]] padoušské postavy. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (''[[Pyšná princezna]]''), pistolníka Hoga Foga (''[[Limonádový Joe aneb Koňská opera|Limonádový Joe]]''), Barona Prášila (''[[Baron Prášil (film, 1962)|Baron Prášil]]''), polního kuráta Katze (''[[Dobrý voják Švejk (film, 1956)|Dobrý voják Švejk]]''), pana [[Petr Vok|Petra Voka z Rožmberka]] (''[[Svatby pana Voka]]''), [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] (''[[Slasti otce vlasti]]''), Dr. Štrosmajera (''[[Nemocnice na kraji města]]'') a mnoho jiných drobných i větších postav. Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál [[Československá televize|Československé televize]] ''[[Krok do neznáma]]''. Objevný byl jeho Harpagon v [[Moliere|Molierově]] ''[[Lakomec|Lakomci]]'', kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí [[stihomam]]em, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jednou z jeho posledních velkých rolí na divadle byl [[William Shakespeare|Shakespearův]] ''[[Richard III.]]''
Začínal ve [[Větrník (divadlo)|Větrníku]], následovalo [[Divadlo ABC|Divadlo satiry]] a pak činohra [[Národní divadlo|Národního divadla]]. Poté, co se pro jeho opilost nedohrálo představení, odešel do [[Švandovo divadlo na Smíchově|Realistického divadla]], hrál v [[Městská divadla pražská|Městských divadlech pražských]]. Krátce byl i členem KSČ, v roce [[1954]] byl vyloučen. Opět hrál v Divadle ABC, dva roky v [[Hudební divadlo Karlín|karlínském hudebním divadle]] a v roce [[1965]] nastoupil do angažmá [[Divadlo na Vinohradech|Divadla na Vinohradech]]. Vystupoval často ve [[film]]u i v [[Televizní vysílání|televizi]], většinou hrál [[komedie|komediální]] padoušské postavy. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (''[[Pyšná princezna]]''), pistolníka Hoga Foga (''[[Limonádový Joe aneb Koňská opera|Limonádový Joe]]''), Barona Prášila (''[[Baron Prášil (film, 1962)|Baron Prášil]]''), polního kuráta Katze (''[[Dobrý voják Švejk (film, 1956)|Dobrý voják Švejk]]''), pana [[Petr Vok|Petra Voka z Rožmberka]] (''[[Svatby pana Voka]]''), [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] (''[[Slasti otce vlasti]]''), Dr. Štrosmajera (''[[Nemocnice na kraji města]]'') a mnoho jiných drobných i větších postav. Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál [[Československá televize|Československé televize]] ''[[Krok do neznáma]]''. Objevný byl jeho Harpagon v [[Moliere|Molierově]] ''[[Lakomec|Lakomci]]'', kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí [[stihomam]]em, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jednou z jeho posledních velkých rolí na divadle byl [[William Shakespeare|Shakespearův]] ''[[Richard III.]]''


Aby si za války jeho otec Vladimír Kopecký uchoval živnost, dal se se svojí manželkou rozvést. Miloš Kopecký o tom později v knize Já napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“ Tato hrůza z dětství provázela Kopeckého celý život a stála u vzniku jeho maniodepresivní psychózy {{Doplňte zdroj}}.
Aby si za války jeho otec Vladimír Kopecký uchoval živnost, dal se se svojí manželkou rozvést. Miloš Kopecký o tom později v knize Já napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“ Tato hrůza z dětství provázela Kopeckého celý život a stála u vzniku jeho [[Bipolární afektivní porucha|maniodepresivní psychózy]] {{Doplňte zdroj}}.


== Biografie ==
== Biografie ==

Verze z 11. 12. 2018, 22:34

Miloš Kopecký
Miloš Kopecký a Karolina Slunéčková v divadelní hře Lištičky (1980)
Miloš Kopecký a Karolina Slunéčková v divadelní hře Lištičky (1980)
Narození22. srpna 1922
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. února 1996 (73 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
ChoťStella Zázvorková (od 1945)
Jana Kopecká (Desetiletí od 1960 – 1996)
Partner(ka)Marta Kaňovská
DětiBarbora Vencourová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Kopecký (22. srpna 1922 Praha – 16. února 1996 Praha) byl český divadelní a filmový herec. Od roku 1966 do roku 1991 byl ve stálém angažmá v Divadle na Vinohradech.

Narodil se do rodiny otci Vladimíru Kopeckému, majiteli kožešnictví, a matce Martě Kopecké (rozené Grimmové), jež byla modelkou a před svatbou se vyučila kloboučnicí.

Jeho matka byla židovského původu a zemřela v Osvětimi. Patnáctého srpna 1944 se ocitl v nacistickém pracovním táboře kvůli svému židovskému původu i Miloš Kopecký.

Život

Začínal ve Větrníku, následovalo Divadlo satiry a pak činohra Národního divadla. Poté, co se pro jeho opilost nedohrálo představení, odešel do Realistického divadla, hrál v Městských divadlech pražských. Krátce byl i členem KSČ, v roce 1954 byl vyloučen. Opět hrál v Divadle ABC, dva roky v karlínském hudebním divadle a v roce 1965 nastoupil do angažmá Divadla na Vinohradech. Vystupoval často ve filmu i v televizi, většinou hrál komediální padoušské postavy. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (Pyšná princezna), pistolníka Hoga Foga (Limonádový Joe), Barona Prášila (Baron Prášil), polního kuráta Katze (Dobrý voják Švejk), pana Petra Voka z Rožmberka (Svatby pana Voka), Jana Lucemburského (Slasti otce vlasti), Dr. Štrosmajera (Nemocnice na kraji města) a mnoho jiných drobných i větších postav. Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál Československé televize Krok do neznáma. Objevný byl jeho Harpagon v Molierově Lakomci, kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí stihomamem, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jednou z jeho posledních velkých rolí na divadle byl Shakespearův Richard III.

Aby si za války jeho otec Vladimír Kopecký uchoval živnost, dal se se svojí manželkou rozvést. Miloš Kopecký o tom později v knize Já napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“ Tato hrůza z dětství provázela Kopeckého celý život a stála u vzniku jeho maniodepresivní psychózy [zdroj?].

Biografie

V roce 1945 se poprvé oženil se Stellou Zázvorkovou, se kterou měl dceru Janu. Další manželkou byla Kateřina Soukupová (řidička tramvaje) a následovalo sedm let života u Mileny Le Breux a románek s Věrou Chytilovou. Třetí manželkou byla Jana Lichtenbergová a poslední v roce 1966 tanečnice Jana Křečková. Miloš Kopecký byl známý svou averzí k žárlivosti, svými milenkami se netajil ani před svou zákonnou manželkou. Trpěl maniodepresivní psychózou. Při atacích této nemoci se hlavně opíral o svou poslední choť. Miloval šachy, hrával je především se svým přítelem Josefem Bedrnou. Mezi jeho další herecké kolegy a přátele patřili Miroslav Horníček, Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a Jiří Kodet. Ovšem stejně dobře jako přátele uměl si dělat i nepřátele, kterých měl také dost. Dále se zajímal o politiku, filozofii a miloval psaní dopisů (pozn. především jeho srdci nejbližšímu příteli, Jaroslavu Pastrňákovi, resp. Jerry Pasternakovi do USA).

V roce 1977 podepsal Antichartu.[1] Dne 5. května 1987 vystoupil Miloš Kopecký na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců v Praze. Miloš Kopecký, tehdy již národní umělec, se stal prvním umělcem v socialistickém Československu, který se odhodlal říci nahlas komunistům v čele strany a státu, aby odešli z funkcí. Stalo se tak už dva a půl roku před pádem režimu, kdy se ještě většina ostatních Čechů a Slováků bála vyjádřit svobodně názor. Nahrávku se tehdy podařilo zachránit a dopravit do mnichovského rádia RFE.

Ocenění

Divadelní role

Filmografie

Odkazy

Literatura

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 53, 95–6, 104, 115–6, 135, 157, 164, 176, 208–9, 248, 355, 396, 411, 449, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 2, 60, 117, 138, 177, 425, 475, 476, 517.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 629–633.
  • Jiří Janoušek: Hvězdy z masa a kostí, Práce, Praha, 1979, str. 107–115
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 450–451. 
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 544
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 347. 
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 95, 97–8, 104–5, 107, 109, 115, 125, 137, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 121. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 220, 222, 311, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 220, 225, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 172, 193, 206, ISBN 978-80-239-9603-6

Reference

  1. ↑ http://www.lidovky.cz/anticharta-za-nove-tvurci-ciny-ve-jmenu-socialismu-a-miru-pm0-/redakce.aspx?c=A070108_122257_ln_redakce_hrn

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miloš_Kopecký&oldid=16771312“