Julius Pelikán: Porovnání verzí
m přidána Kategorie:Věznění v Kounicových kolejích za použití HotCat |
Bez shrnutí editace značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba}} |
{{Infobox - osoba}} |
||
{{požadavek na portrét}} |
{{požadavek na portrét}} |
||
'''Julius Pelikán''' ([[23. únor]]a [[1887]] |
Zasloužilý umělec '''Julius Pelikán ml.''' ([[23. únor]]a [[1887]] [[Nové Veselí]] – [[17. únor]]a [[1969]] [[Olomouc]]) byl [[Češi|český]] akademický [[sochař]] a [[medailér]]. |
||
== Život == |
== Život == |
||
Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce v domě čp. |
Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce Juliuse Pelikána st. a jeho manželky Anny roz. Sobotkové v domě čp. 35 v Novém Veselí u [[Žďár nad Sázavou|Žďáru nad Sázavou]]. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku ve Žďáře nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do [[Hořice|Hořic]] v [[Podkrkonoší]]. Od roku [[1905]] pak následovala praxe v [[Německo|Německu]]. Vrátil se roku [[1908]] a získal zaměstnání při pracích na dómě [[Katedrála svatého Petra a Pavla|sv. Petra]] v [[Brno|Brně]]. Další praxi absolvoval v [[Olomouc]]i. Odtud odešel studovat [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]] (1909–1913), byl žákem [[Josef Václav Myslbek|Josefa Václava Myslbeka]] a [[Jan Štursa|Jana Štursy]]. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do [[Itálie]]. Od roku [[1913]] žil trvale v Olomouci, zde i založil rodinu. V roce [[1915]] byl nucen narukovat. |
||
Za [[První světová válka|první světové války]] byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt [[Dušan Jurkovič]] nebo malíř [[Adolf Kašpar]]. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v [[Kostel Panny Marie Sněžné (Olomouc)|kostele Panny Marie Sněžné]] v [[Olomouc]]i. |
Za [[První světová válka|první světové války]] byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt [[Dušan Jurkovič]] nebo malíř [[Adolf Kašpar]]. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v [[Kostel Panny Marie Sněžné (Olomouc)|kostele Panny Marie Sněžné]] v [[Olomouc]]i. |
Verze z 30. 5. 2016, 19:35
Julius Pelikán | |
---|---|
Narození | 23. února 1887 Nové Veselí |
Úmrtí | 17. února 1969 (ve věku 81 let) Olomouc |
Místo pohřbení | Nové Veselí |
Bydliště | Olomouc (do 1942) |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | sochař a medailér |
Ocenění | zasloužilý umělec |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zasloužilý umělec Julius Pelikán ml. (23. února 1887 Nové Veselí – 17. února 1969 Olomouc) byl český akademický sochař a medailér.
Život
Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce Juliuse Pelikána st. a jeho manželky Anny roz. Sobotkové v domě čp. 35 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku ve Žďáře nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do Hořic v Podkrkonoší. Od roku 1905 pak následovala praxe v Německu. Vrátil se roku 1908 a získal zaměstnání při pracích na dómě sv. Petra v Brně. Další praxi absolvoval v Olomouci. Odtud odešel studovat Akademii výtvarných umění v Praze (1909–1913), byl žákem Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do Itálie. Od roku 1913 žil trvale v Olomouci, zde i založil rodinu. V roce 1915 byl nucen narukovat.
Za první světové války byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt Dušan Jurkovič nebo malíř Adolf Kašpar. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.
Od roku 1940 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských. Za druhé světové války (1942–1945) byl s manželkou a nejstarším synem Vladimírem vězněn v internačních táborech ve Svatobořicích a na Kounicových kolejích v Brně. Po těchto zkušenostech není divu, že jeho velkým tématem se staly plastiky námětově se týkající odboje. Pozornost věnoval také komorním a dětským námětům a medailérské tvorbě. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilého umělce. Zemřel 17. února 1969.
Jeho syn Jiří Pelikán byl významný český novinář a politik.
Dílo
Kromě volné tvorby se zapsal především jako autor desítek pomníků a sochařské výzdoby architektury. Nejvíce jeho prací se nachází v Olomouci.
Ve vstupním prostoru kroměřížského hřbitova stojí jeho pomník obětem 2. světové války se sousoším znázorňujícím utrpení vězně a bolest matky. Na tomto hřbitově je Pelikán také autorem figurální výzdoby několika hrobů.
Výběr jeho prací v Olomouci (pokud není uvedeno jinak):
20. léta 20. století
- 1921 - pomník Žďár nad Sázavou
- 1924 – pomník osvobození Československa se sochou Františka Palackého v Olomouci-Holici
- vstupní portál palmového skleníku ve Smetanových sadech
- 1926 – sochařská výzdoba mauzolea jugoslávských vojínů[1]
- 1927 – dvě sousoší Nemocného a Zdravé rodiny před vstupem do bývalé Okresní nemocenské pojišťovny (dnes zdravotnické zařízení SPEA) na náměstí Národních hrdinů 2
- 1927 – Jan Evangelista Kosina – busta v Kosinově ulici č. 4 v bývalé budově Slovanského gymnázia v Olomouci
-
Sochařská výzdoba mauzolea jugoslávských vojínů
-
Sousoší Zdravé rodiny na náměstí Národních hrdinů 2
-
Sousoší Nemocného na náměstí Národních hrdinů 2
-
Jan Evangelista Kosina – busta v Kosinově ulici č. 4 v bývalé budově Slovanského gymnázia v Olomouci
- 1928 – ženská figura na pomníku obětem světových válek v Lutíně
- 1929 - socha sv. Václava v Olomouci - Topolanech
- 1929 – reliéf sv. Cyrila a Metoděje na Krajinské lékárně, Horní nám. 10 (spolupráce s architektem Klaudiem Madlmayrem)
30. léta 20. století
- 1931 – reliéf ležící ženy se snopem na portálu Pozemkového ústavu, Horní nám. 11 (s K. Madlmayrem)
- 1932 – busta Miroslava Tyrše před sokolovnou na třídě 17. listopadu
- 1933 – František Polívka – socha ve Smetanových sadech
- 1936 – sarkofág arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana v Královské kapli baziliky na Velehradě
- 1937 – Tomáš Štítný ze Štítného (fiktivní podoba) – pomník na Mozartově ulici
- 1937 - deska W. A. Mozarta na Kapitulním děkanství v Olomouci
-
Busta Miroslava Tyrše před sokolovnou na třídě 17. listopadu
-
Pomník Tomáše Štítného ze Štítného
40. léta 20. století
- 1947 – Josef Petřek (1881–1943) – reliéf v Pavlovické ulici, Olomouc-Pavlovičky
- 1949 – Karel Maydl – pamětní deska ve Fakultní nemocnici v Olomouci
neseřazeno
- Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc) – vytvořil sochy z kamene, kovu a ze dřeva: bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje, sochy na bočních oltářích, sochy v kapli Panny Marie, reliéf na křtitelnici, reliéf na kazatelně.
-
Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc): bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje je 4,5 m vysoké
- busty Josefa Kajetána Tyla, Jaroslava Vrchlického, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka na budově Moravského divadla (již na budově nejsou)
- reliéfy Aloise Jiráska, Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a Leoše Janáčka na provozní budově Moravského divadla (třída Svobody)
- etnograf a archeolog, prof. Jan Havelka (1839–1886) – pamětní deska na Biskupském náměstí
- archeolog a speleolog Jindřich Wankel (1821–1897) – pamětní deska na Biskupském náměstí
- Ignát Wurm – pamětní deska na tř. 1. máje
- busta Josefa Dobrovského v knihovně Kláštera Hradisko
- Pomník Žďár nad Sázavou 1921
- pamětní deska Wolfganga Amadea Mozarta na Kapitulním děkanství v areálu Olomouckého hradu
-
Ignát Wurm – pamětní deska
-
Busta Josefa Dobrovského v knihovně Kláštera Hradisko
-
Pamětní deska Wolfganga Amadea Mozarta na Kapitulním děkanství
-
socha sv. Václava v Topolanech
- Jan Ošťádal – pamětní deska na Sokolské ulici
- Jan Rudolf Demel – busta před zemědělskou školou v Olomouci-Klášterní Hradisko
- baron a mecenáš městských sadů Wilhelm von Schneeburg (1804–1880) – nezvěstný pomník ze Smetanových sadů, pomník odstraněn za komunismu
- Tomáš Garrigue Masaryk – busta před školou v Holici
- socha před Solnými mlýny v Holici
Reference
- ↑ Mauzoleum Jihoslovanů, citováno 7. ledna 2008
Literatura
- Lakosil, Jaromír: Sochař Julis Pelikán, Brno 1962
Externí odkazy
- Galerie Julius Pelikán na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius Pelikán
- http://www.noveveseli.cz/obec/rodaci/pelikan/kniha/default.shtm
- http://www.olomouc.cz/view.php?cisloclanku=2004030105
- http://sochar-julius-pelikan-1887-1969.nepropasni.cz/
- vila Julia Pelikána na serveru slavnevily.cz