Julius Pelikán: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m přidána Kategorie:Věznění v Kounicových kolejích za použití HotCat
Bez shrnutí editace
značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
{{Infobox - osoba}}
{{požadavek na portrét}}
{{požadavek na portrét}}
'''Julius Pelikán''' ([[23. únor]]a [[1887]], [[Nové Veselí]] – [[17. únor]]a [[1969]], [[Olomouc]]) byl [[Češi|český]] akademický [[sochař]] a [[medailér]].
Zasloužilý umělec '''Julius Pelikán ml.''' ([[23. únor]]a [[1887]] [[Nové Veselí]] – [[17. únor]]a [[1969]] [[Olomouc]]) byl [[Češi|český]] akademický [[sochař]] a [[medailér]].


== Život ==
== Život ==
Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce v domě čp. 23 v Novém Veselí u [[Žďár nad Sázavou|Žďáru nad Sázavou]]. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku v Žďáře nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do [[Hořice|Hořic]] v [[Podkrkonoší]]. Od roku [[1905]] pak následovala praxe v [[Německo|Německu]]. Vrátil se roku [[1908]] a získal zaměstnání při pracích na dómě [[Katedrála svatého Petra a Pavla|sv. Petra]] v [[Brno|Brně]]. Další praxi absolvoval v [[Olomouc]]i. Odtud odešel studovat [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]] (1909–1913), byl žákem [[Josef Václav Myslbek|Josefa Václava Myslbeka]] a [[Jan Štursa|Jana Štursy]]. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do [[Itálie]]. Od roku [[1913]] žil trvale v Olomouci, zde i založil rodinu. V roce [[1915]] byl nucen narukovat.
Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce Juliuse Pelikána st. a jeho manželky Anny roz. Sobotkové v domě čp. 35 v Novém Veselí u [[Žďár nad Sázavou|Žďáru nad Sázavou]]. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku ve Žďáře nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do [[Hořice|Hořic]] v [[Podkrkonoší]]. Od roku [[1905]] pak následovala praxe v [[Německo|Německu]]. Vrátil se roku [[1908]] a získal zaměstnání při pracích na dómě [[Katedrála svatého Petra a Pavla|sv. Petra]] v [[Brno|Brně]]. Další praxi absolvoval v [[Olomouc]]i. Odtud odešel studovat [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]] (1909–1913), byl žákem [[Josef Václav Myslbek|Josefa Václava Myslbeka]] a [[Jan Štursa|Jana Štursy]]. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do [[Itálie]]. Od roku [[1913]] žil trvale v Olomouci, zde i založil rodinu. V roce [[1915]] byl nucen narukovat.


Za [[První světová válka|první světové války]] byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt [[Dušan Jurkovič]] nebo malíř [[Adolf Kašpar]]. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v [[Kostel Panny Marie Sněžné (Olomouc)|kostele Panny Marie Sněžné]] v [[Olomouc]]i.
Za [[První světová válka|první světové války]] byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt [[Dušan Jurkovič]] nebo malíř [[Adolf Kašpar]]. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v [[Kostel Panny Marie Sněžné (Olomouc)|kostele Panny Marie Sněžné]] v [[Olomouc]]i.

Verze z 30. 5. 2016, 19:35

Julius Pelikán
Narození23. února 1887
Nové Veselí
Úmrtí17. února 1969 (ve věku 81 let)
Olomouc
Místo pohřbeníNové Veselí
BydlištěOlomouc (do 1942)
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař a medailér
Oceněnízasloužilý umělec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zasloužilý umělec Julius Pelikán ml. (23. února 1887 Nové Veselí – 17. února 1969 Olomouc) byl český akademický sochař a medailér.

Život

Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce Juliuse Pelikána st. a jeho manželky Anny roz. Sobotkové v domě čp. 35 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku ve Žďáře nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do Hořic v Podkrkonoší. Od roku 1905 pak následovala praxe v Německu. Vrátil se roku 1908 a získal zaměstnání při pracích na dómě sv. Petra v Brně. Další praxi absolvoval v Olomouci. Odtud odešel studovat Akademii výtvarných umění v Praze (1909–1913), byl žákem Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do Itálie. Od roku 1913 žil trvale v Olomouci, zde i založil rodinu. V roce 1915 byl nucen narukovat.

Za první světové války byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt Dušan Jurkovič nebo malíř Adolf Kašpar. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.

Od roku 1940 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských. Za druhé světové války (1942–1945) byl s manželkou a nejstarším synem Vladimírem vězněn v internačních táborech ve Svatobořicích a na Kounicových kolejích v Brně. Po těchto zkušenostech není divu, že jeho velkým tématem se staly plastiky námětově se týkající odboje. Pozornost věnoval také komorním a dětským námětům a medailérské tvorbě. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilého umělce. Zemřel 17. února 1969.

Jeho syn Jiří Pelikán byl významný český novinář a politik.

Vila Julia Pelikána v Olomouci v ulici Na vozovce 21 z roku 1924–1925, architekt: Josef Štepánek.
socha u vily Julia Pelikána v Olomouci v ulici Na vozovce

Dílo

Kromě volné tvorby se zapsal především jako autor desítek pomníků a sochařské výzdoby architektury. Nejvíce jeho prací se nachází v Olomouci.

Ve vstupním prostoru kroměřížského hřbitova stojí jeho pomník obětem 2. světové války se sousoším znázorňujícím utrpení vězně a bolest matky. Na tomto hřbitově je Pelikán také autorem figurální výzdoby několika hrobů.

Výběr jeho prací v Olomouci (pokud není uvedeno jinak):

20. léta 20. století

  • 1928 – ženská figura na pomníku obětem světových válek v Lutíně
  • 1929 - socha sv. Václava v Olomouci - Topolanech
  • 1929 – reliéf sv. Cyrila a Metoděje na Krajinské lékárně, Horní nám. 10 (spolupráce s architektem Klaudiem Madlmayrem)

30. léta 20. století

  • 1931 – reliéf ležící ženy se snopem na portálu Pozemkového ústavu, Horní nám. 11 (s K. Madlmayrem)

40. léta 20. století

neseřazeno

  • Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc) – vytvořil sochy z kamene, kovu a ze dřeva: bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje, sochy na bočních oltářích, sochy v kapli Panny Marie, reliéf na křtitelnici, reliéf na kazatelně.
  • busty Josefa Kajetána Tyla, Jaroslava Vrchlického, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka na budově Moravského divadla (již na budově nejsou)
  • reliéfy Aloise Jiráska, Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a Leoše Janáčka na provozní budově Moravského divadla (třída Svobody)
  • Jan Ošťádal – pamětní deska na Sokolské ulici
  • Jan Rudolf Demel – busta před zemědělskou školou v Olomouci-Klášterní Hradisko
  • baron a mecenáš městských sadů Wilhelm von Schneeburg (1804–1880) – nezvěstný pomník ze Smetanových sadů, pomník odstraněn za komunismu
  • Tomáš Garrigue Masaryk – busta před školou v Holici
  • socha před Solnými mlýny v Holici

Reference

  1. ↑ Mauzoleum Jihoslovanů, citováno 7. ledna 2008

Literatura

  • Lakosil, Jaromír: Sochař Julis Pelikán, Brno 1962

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julius_Pelikán&oldid=13757101“