Soubor nájemních domů za Hradskou branou v Olomouci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Soubor nájemních domů
Pohled z katedrály sv. Václava na křížení ulic na místě bývalé vnitřní Hradské brány
Základní informace
Sloh novorenesance
Poloha
Adresa Olomouc, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soubor nájemních domů za bývalou Hradskou branou je zajímavý doklad rozvoje města Olomouce na konci 19. století. Soubor se rozkládá na území vzniklém po zboření Hradské brány v roce 1876, šlo v té době o první domy postavené těsně za hradbami pevnosti Olomouc. Tvoří jej čtyři bloky domů, které jsou ze severu a západu ohraničeny středověkými hradbami olomouckého hradu a Předhradí. Z jihovýchodu jsou uzavřeny tokem Střední Moravy, známým také jako Mlýnský potok.

Autorem většiny výstavních neorenesančních staveb je Karel Starý starší. Celý soubor je cenný pro svůj jednotný architektonický styl vysoké kvality. Cenná je především velkorysá štuková výzdoba fasád, zajímavé jsou však i více či méně dochované malované a štukové interiéry, původní dvojkřídlé dveře, dřevěné obklady stěn, pískovcová schodiště s litinovým zábradlím, ornamentální dlažba či ozdobná kachlová kamna. Jednotlivé stavby souboru nejsou památkově chráněny, jsou však součástí ochranného pásma městské památkové rezervace.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Růstu města Olomouce dlouho bránila pevnost, budovaná od poloviny 18. století, samospráva města se proto dlouho snažila o její zrušení. K tomu definitivně došlo až v roce 1888, ale už v letech 1874–1876 vznikl pro území za Hradskou bránou, které město odkoupilo od státu, regulační plán. Slavnostní bourání samotné Hradské brány zahájil 5. června 1876 tehdejší olomoucký starosta Josef von Engel. Tím se otevřel prostor jak pro snadnější přístup k novému nádraží, tak pro novou výstavbu.[1]

Firma Gebrüder Klein vzápětí během pouhého půl roku v tomto místě, rozměřeném původně na 25 parcel, zbourala stávající vojenské objekty, zarovnala valy a příkopy a provedla další úpravy. Vlastní výstavba činžovních domů ale již neprobíhala tak rychle, první domy zde v letech 1878 (Komenského 5), 1880 (Komenského 3) a 1882 (Komenského 7) postavil podnikatel Josef Sieber a v roce 1883 stavitel Roman Zapletal (Komenského 1). V letech 1882–1884 proběhla stavba budovy Slovanského gymnázia podle návrhu Karla Starého staršího v Kosinově ulici 4 (tehdy Radetzky Strasse[2]) a pro tento účel nově založená společnost Olmützer Baugesellschaft postavila už jen další dva domy (Komenského 9 a Kosinova 2). Až po příchodu podnikatele Moritze Fischera se zástavba rozeběhla, on sám nechal do roku 1902, kdy zbankrotoval, postavit 22 architektonicky cenných budov, jiní investoři mezitím dokončili dalších 18 výstavních domů.[1] Např. na třídě 1. máje 38 podle návrhu Johanna Hermanna Aulegka a na nábřeží Přemyslovců 12, 14 a 16 opět podle návrhu Karla Starého staršího.

Od té doby došlo k několika změnám. Už ve 30. letech 20. století byla fasáda domu na třídě 1. máje 29 zbavena štukové výzdoby a především došlo na radikální funkcionalistickou přestavbu Hotelu Palác.

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Hotel Palác
Molitorův dům na historické pohlednici. Po levé straně budova býv. Slovanského gymnázia
Fisherův dům
Vikárka

Hotel Palác[editovat | editovat zdroj]

Původně neorenesanční stavba na třídě 1. máje postavená Moritzem Fischerem. Hotel postupně střídal názvy od Grand Hotelu Austria přes Hotel Slavia (1918) až po Hotel Palace (30. léta 20. století). V průběhu doby střídal majitele, např. v letech 1924 až 1927 jej měla v nájmu společnost YMCA. Ve 30. letech 20. století byl radikálně funkcionalisticky přestavěn. Před hotelem se nacházela benzínová pumpa. Od poloviny 90. let 20. století hotel neslouží svém původnímu účelu.

Budova bývalého Slovanského gymnázia[editovat | editovat zdroj]

Budova bývalého Slovanského gymnázia v Kosinově ulici je jedna z prvních budov postavených za Hradskou bránou. Postavena byla v letech 1882–1883 Karlem Starým starším pravděpodobně podle návrhu Josefa Koše pro první českou střední školu v Olomouci – Slovanské gymnázium, slavnostní otevření školy (založené ovšem již roku 1867) proběhlo 14. září 1884. V roce 1951 byla škola sloučena s reálkou a přestěhována do budovy na třídě Jiřího z Poděbrad. V historické budově dnes sídlí Střední škola technická a obchodní. V roce 1991 byla prohlášena kulturní památkou.

Molitorův dům[editovat | editovat zdroj]

Nejvýstavnější dům souboru se nachází na Kosinově ulici a na Nábřeží Přemyslovců. Dvoukřídlý nárožní dům s průčelím zakončeným věží (ve 30. letech 20. století sníženou, v 70. letech necitlivě opláštěnou plechem) byl postaven v roce 1890 podle návrhu Karla Starého staršího pro stavebního podnikatele Moritze Fischera. Na průčelí se nacházejí tři balkóny (jediné v celém souboru) nesené dórskými sloupy a čtyři štukové reliéfy znázorňující alegorie malířství, sochařství, architektury a hudby.

V domě mezi lety 1890 a 1918 bydlelo několik vysokých důstojníků rakouské armády. V letech 1923–1924 v domě bydlel legendární hrdina první světové války, generál Josef Šnejdárek, v té době velitel olomoucké 7. pěší divize.

Fischerův dům[editovat | editovat zdroj]

V domě s výrazným věžovitým okrouhlým nárožím na nábřeží Přemyslovců 867 sídlila do roku 1902 firma stavebního podnikatele Moritze Fischera, který se právě o zástavbu tohoto prostoru nejvíce zasloužil. Po krachu firmy ho získala Moravská hypoteční banka, od ní dům získal Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci, jenž ho v roce 1914 prodal První české vzájemné pojišťovně. Od té doby stále slouží pojišťovnictví, dnes jako sídlo pobočky České pojišťovny.

Zahradnický domek[editovat | editovat zdroj]

Domek v Kosinově ulici byl postaven pravděpodobně podle pozměněného návrhu Gustava Meretty v roce 1884 pro arcibiskupské zahradnictví. K domu patří rozsáhlá zahrada pod arcibiskupským palácem (s jehož areálem je dům propojen ve druhém patře), kde se nacházely skleníky a arcibiskupské garáže. V zahradě měl ateliér sochař Rudolf Chorý.

Vikárka[editovat | editovat zdroj]

Postavena olomouckou kapitulou v roce 1894 na rohu ulic Komenského a nábřeží Přemyslovců především jako příbytek dómských vikářů. S prostorem kolem dómu byla vikárka spojena železným můstkem v druhém patře. Jako první v domě bydlel v letech 1884–1914 regenschori a hudební skladatel Josef Nešvera. Bydleli zde i dómští choralisté a v kůrovém zpěvu se zde také cvičili studenti gymnázia.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TICHÁK, Milan. Olomoucké vycházky. Po všedních cestách nevšedním městem. Olomouc: Burian a Tichák, 2014. ISBN 978-80-87274-24-8. S. 103–109. 
  2. Plan von Olmütz, Olmütz: Verlag von Friedrich Grosse, 1899 [online]. Vědecká knihovna v Olomouci [cit. 2007-05-15]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TICHÁK, Milan. Když padly hradby. Olomouc na přelomu dvou staletí. Olomouc: Burian a Tichák, 2005. ISBN 80-903687-1-9. S. 9–11. 
  • TICHÁK, Milan. Olomoucké vycházky. Po všedních cestách nevšedním městem. Olomouc: Burian a Tichák, 2014. ISBN 978-80-87274-24-8. S. 103–109. 
  • ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002. ISBN 80-85227-49-5. S. 288–299.