Ján Ambruš: Porovnání verzí
→Život: fix formulace |
typos; m-slovosled |
||
Řádek 54: | Řádek 54: | ||
Již 30. září 1934 byl pro své pilotní kvality jmenován velitelem Pokusné letky [[Vojenský technický a letecký ústav|VTLÚ]], kde se podílel na zkouškách nových prototypů, a 1. července 1935 byl povýšen do hodnosti [[major]] letectva.<ref name=vojos /> Byl tak tehdy hodnostně nejvyšším československým letcem slovenské národnosti. V letech 1937 až 1938 současně navštěvoval kurs pro velitele vojskových těles a oddílů. Po rozbití Československa byl 16. března 1939 repatriován na [[Slovenská republika (1939-1945)|Slovensko]], kde byl povýšen do hodnosti [[podplukovník]]a a jmenován přednostou leteckého oddělení [[Ministerstvo národní obrany Slovenska (1939-1945)|MNO]] a pověřen velením vznikajících [[Slovenské vzdušné zbraně|Slovenských vzdušných zbraní]]. Jelikož se ale dostával do konfliktů s ministry obrany [[Ferdinand Čatloš|Čatlošem]] a vnitra [[Vojtech Tuka|Tukou]], již k 1. srpnu na vlastní žádost odešel do výslužby.<ref name=vojos /> |
Již 30. září 1934 byl pro své pilotní kvality jmenován velitelem Pokusné letky [[Vojenský technický a letecký ústav|VTLÚ]], kde se podílel na zkouškách nových prototypů, a 1. července 1935 byl povýšen do hodnosti [[major]] letectva.<ref name=vojos /> Byl tak tehdy hodnostně nejvyšším československým letcem slovenské národnosti. V letech 1937 až 1938 současně navštěvoval kurs pro velitele vojskových těles a oddílů. Po rozbití Československa byl 16. března 1939 repatriován na [[Slovenská republika (1939-1945)|Slovensko]], kde byl povýšen do hodnosti [[podplukovník]]a a jmenován přednostou leteckého oddělení [[Ministerstvo národní obrany Slovenska (1939-1945)|MNO]] a pověřen velením vznikajících [[Slovenské vzdušné zbraně|Slovenských vzdušných zbraní]]. Jelikož se ale dostával do konfliktů s ministry obrany [[Ferdinand Čatloš|Čatlošem]] a vnitra [[Vojtech Tuka|Tukou]], již k 1. srpnu na vlastní žádost odešel do výslužby.<ref name=vojos /> |
||
Po vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]] již 3. září 1939 uprchl za pomoci jugoslávského konzula z [[Bratislava|Bratislavy]], a přes [[Království Jugoslávie|Jugoslávii]] se dostal do [[Třetí Francouzská republika|Francie]], kde se připojil k [[Československý odboj (1939-1945)|československému odboji]]. Nejprve působil u III. (leteckého) odboru [[Československá vojenská správa v Paříži|Československé vojenské správy]] v [[Paříž]]i a od dubna na [[Letecká základna|základně]] [[Armée de l'air]] v [[Chartres]], kde probíhal výcvik československých stíhačů na francouzských strojích. Po zahájení [[Bitva o Francii|německého útoku na západní frontě]] se podílel na vzdušné obraně této základny jako příslušník lokální ''Escadrille légere de défense Chartres'',<ref>{{citace monografie | příjmení =Rajlich | jméno =Jiří | odkaz na autora = | titul = Na nebi sladké Francie: Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945| url = | vydavatel = Ares| místo = Praha| rok = 1998| počet stran = | kapitola =Bojové jednotky u nichž operovali českoslovenští stíhači| strany = 59| svazek = 1| isbn = 80-86158-03-9| jazyk = }}</ref> čímž se stal jediným československým pilotem slovenské národnosti podílejícím se na bitvě o Francii.<ref name=vojos /> |
Po vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]] již 3. září 1939 uprchl za pomoci jugoslávského konzula z [[Bratislava|Bratislavy]], a přes [[Království Jugoslávie|Jugoslávii]] se dostal do [[Třetí Francouzská republika|Francie]], kde se připojil k [[Československý odboj (1939-1945)|československému odboji]]. Nejprve působil u III. (leteckého) odboru [[Československá vojenská správa v Paříži|Československé vojenské správy]] v [[Paříž]]i a od dubna 1940 na [[Letecká základna|základně]] [[Armée de l'air]] v [[Chartres]], kde probíhal výcvik československých stíhačů na francouzských strojích. Po zahájení [[Bitva o Francii|německého útoku na západní frontě]] se podílel na vzdušné obraně této základny jako příslušník lokální ''Escadrille légere de défense Chartres'',<ref>{{citace monografie | příjmení =Rajlich | jméno =Jiří | odkaz na autora = | titul = Na nebi sladké Francie: Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945| url = | vydavatel = Ares| místo = Praha| rok = 1998| počet stran = | kapitola =Bojové jednotky u nichž operovali českoslovenští stíhači| strany = 59| svazek = 1| isbn = 80-86158-03-9| jazyk = }}</ref> čímž se stal jediným československým pilotem slovenské národnosti podílejícím se na bitvě o Francii.<ref name=vojos /> |
||
Po skončení bojů ve Francii se spolu s dalšími československými letci přepravil z [[Bordeaux]] do [[Falmouth, Cornwall|Falmouthu]] v [[Cornwall]]u na palubě lodi ''Arry Scheffer''.<ref name=vojos /> |
Po skončení bojů ve Francii se spolu s dalšími československými letci přepravil z [[Bordeaux]] do [[Falmouth, Cornwall|Falmouthu]] v [[Cornwall]]u na palubě lodi ''Arry Scheffer''.<ref name=vojos /> |
||
Ve [[Spojené království|Spojeném království]] se 12. července 1940 stal |
Ve [[Spojené království|Spojeném království]] se 12. července 1940 stal příslušníkem československé [[310. československá stíhací peruť RAF|310. peruti]] v [[Duxford]]u, ta ale měla zpočátku přebytek letců, a proto byl major Ambruš postaven do čela její zálohy, která se po přecvičení svých příslušníků na britské stíhací letouny [[Hawker Hurricane]] u 6. OTU ([[Operational Training Unit]]) v [[Sutton Bridge]] stala základem [[312. československá stíhací peruť RAF|312. peruti]], druhého [[Československé perutě v RAF|československého útvaru vzniklého v rámci]] ''[[Royal Air Force]]''. Prvním československým<ref group="p">Systém velení byl, podobně jako v jiných perutích RAF tvořených exulanty ze zemí evropského kontinentu, zpočátku na úrovni peruť a letka duální, existoval vždy velitel československý a britský. Britským velitelem 312. peruti byl jmenován S/Ldr [[Frank H. Tyson]].</ref> velitelem této peruti byl Ján Ambruš, v hodnosti [[Squadron Leader]], jmenován 9. září 1940. Peruť se poté přesunula na základnu [[RAF Speke|Speke]], odkud se měla podílet na obraně [[Liverpool]]u. Z funkce však byl odvolán již 12. prosince 1940. Kromě jeho věku, 41 let, který značně převyšoval průměrný věk tehdejších stíhacích pilotů{{#tag:ref|''Air Chief Marshal'' Sir [[Hugh Dowding]], tehdejší velitel ''Fighter Command'' (Velitelství stíhacího letectva), prosazoval zásadu, že žádný velitel stíhací peruti v boji by neměl překročit věk dvaceti šesti let.<ref>{{citace monografie | příjmení = Bungay| jméno = Stephen| odkaz na autora = Stephen Bungay| titul = The Most Dangerous Enemy: A History of the Battle of Britain | url = | vydavatel = Aurum Press| místo = London | rok = 2009| počet stran = | kapitola = The Men| strany = 163| isbn = 978 1 84513 481 5| jazyk = anglicky}}</ref>|group="p"}} k tomu pravděpodobně vedly i konflikty s jeho podřízenými, a jeho dosavadní pověst poškodily i incidenty z 13. října 1940 kdy skupina letounů pod jeho velením po omylu v identifikaci sestřelila [[Bristol Blenheim]] ''Royal Air Force'', jehož osádka zahynula, a 15. října 1940 ztráta všech tří letounů jím vedeného [[Roj (letectvo)|roje]], který zbloudil během [[Letecké hlídkování|hlídkového letu]].<ref name=vojos /> V čele peruti jej vystřídal štábní kapitán [[Evžen Čížek]]. Po povýšení do hodnosti [[podplukovník]]a 7. března 1941 byl Ambruš v červnu 1941 vyslán do [[Kanada|Kanady]] jako příslušník [[Československá vojenská mise v Kanadě (1940-1943)|Československé vojenské mise]], kde se měl podílet na náboru československých občanů, nebo jejich potomků, do ozbrojených sil v exilu, zejména leteckých. Po zrušení míse se v roce [[1943]] stal československým vojenským a leteckým [[atašé]] pro Kanadu, a 7. března 1945 byl povýšen do hodnosti [[plukovník]]a.<ref name=vojos /> |
||
Po návratu do [[Třetí Československá republika|Československa]] byl povýšen do hodnosti [[brigádní generál]], a jmenován velitelem letectva 4. vojenské oblasti<ref group ="p">V srpnu 1947 přejmenováno na IV. letecký sbor.</ref> se stanovištěm velitelství v Bratislavě. Ve [[Československé parlamentní volby 1946|volbách v roce 1946]] byl také zvolen poslancem [[Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé|Ústavodárného národního shromáždění]] za [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratickou stranu]].<ref name=vojos /> Po [[Únor 1948|únorovém převratu]] v roce [[1948]] [[Ústřední akční výbor Národní fronty]] již 29. února doporučil jeho |
Po návratu do [[Třetí Československá republika|Československa]] byl povýšen do hodnosti [[brigádní generál]], a jmenován velitelem letectva 4. vojenské oblasti<ref group ="p">V srpnu 1947 přejmenováno na IV. letecký sbor.</ref> se stanovištěm velitelství v Bratislavě. Ve [[Československé parlamentní volby 1946|volbách v roce 1946]] byl také zvolen poslancem [[Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé|Ústavodárného národního shromáždění]] za [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratickou stranu]].<ref name=vojos /> Po [[Únor 1948|únorovém převratu]] v roce [[1948]] [[Ústřední akční výbor Národní fronty]] již 29. února doporučil jeho propuštění z armády. Ještě než mu bylo formální rozhodnutí o něm doručeno, uprchl 21. března 1948 z Bratislavy opět do [[exil]]u. V nepřítomnosti byl 24. listopadu [[Vojenská degradace|degradován]] na [[vojín]]a.<ref name=vojos /> |
||
V zahraničí se zdržoval nejprve opět ve [[Spojené království|Velké Británii]], a později přesídlil do [[Chicago|Chicaga]] ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]], kde se živil jako konstruktér. |
V zahraničí se zdržoval nejprve opět ve [[Spojené království|Velké Británii]], a později přesídlil do [[Chicago|Chicaga]] ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]], kde se živil jako konstruktér. |
Verze z 31. 3. 2016, 08:50
Ján Ambruš (19. května 1899, Gorna Mitropolja – 21. ledna 1994, Chicago) byl československý důstojník a vojenský pilot, v období mezi světovými válkami známý především jako letecký akrobat a sportovní letec, a v době druhé světové války jako velitel 312. československé peruti Royal Air Force. Je jediným československým pilotem slovenské národnosti, který se zúčastnil bitvy o Británii.[1]
Život
V době první světové války začal studovat kadetku v Traiskirchenu, ale svá studia dokončil v srpnu 1919 již na Vojenské akademii v Hranicích, a poté byl zařazen k dělostřeleckému pluku č. 201 v Ružomberku. Zde postupně zastával funkce druhého pobočníka velitele pluku a zástupce velitele baterie.[1] V roce 1924 byl přeložen k dělostřeleckému oddílu 262 ve Vranově nad Topľou. Dne 31. března 1925 se přihlásil do kurzu dělostřeleckých letounových pozorovatelů ve Vojenském leteckém učilišti v Chebu, po jehož absolvování byl přidělen k leteckému pluku č. 1 na letišti Praha-Kbely. Po povýšení do hodnosti nadporučíka absolvoval 15. července 1926 kurs pozorovatelů letců a poté byl přidělen k leteckému pluku 3 v Nitře. Zde zastával funkci taktického pobočníka velitele peruti I/3, a později zástupce velitele 81. letky. Po krátkém působení v Praze na ministerstvu národní obrany a poté znovu u leteckého pluku 1 se přihlásil k pilotnímu výcviku, který prodělal mezi 1. červnem a 15. listopadem 1929, nejprve ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, a kurs pilotů stíhacích letounů v jeho detašované části v Chebu.[1] Byl povýšen na kapitána a přeložen k leteckému pluku 6 a do 31. března 1930 sloužil jako druhý pobočník jeho velitele. Poté opět krátce působil na ministerstvu národní obrany jako referent oddělení III/1. Od 30. září 1931 do 30. září 1934 pak velel 43. letce, vybavené stíhačkami Avia Ba-33. Během tohoto období byl povýšen do hodnosti štábního kapitána a v dubnu a květnu 1934 absolvoval stáž u letectva Polska.[1]
V té době také začal veřejně vystupovat jako letecký akrobat a v roce 1933 jako vedoucí první akrobatické skupiny československého letectva. Vystupoval nejen v Československu ale zúčastnil se i mistrovství světa v letecké akrobacii ve Vincennes v roce 1934 kde dosáhl 8. místa, a v roce 1936 získal opět 8. místo během soutěže v letecké akrobacii konané v rámci XI. olympijských her roku 1936 v Berlíně.[1] Úspěchů dosáhl také v oblasti sportovních dálkových letů, počínaje 4. místem během IV. ročníku Challenge Internationale de Tourisme v roce 1934 a stejným umístěním v roce 1937 ve III. ročníku závodu mezi oázami v Egyptě. V květnu 1938 získal non-stop přeletem z Prahy-Ruzyně do Chartúmu v délce 4320 km na letounu Tatra T-101 dálkový rekord v kategorii dvoumístných sportovních letadel který zůstal dlouho nepřekonán.[1]
Již 30. září 1934 byl pro své pilotní kvality jmenován velitelem Pokusné letky VTLÚ, kde se podílel na zkouškách nových prototypů, a 1. července 1935 byl povýšen do hodnosti major letectva.[1] Byl tak tehdy hodnostně nejvyšším československým letcem slovenské národnosti. V letech 1937 až 1938 současně navštěvoval kurs pro velitele vojskových těles a oddílů. Po rozbití Československa byl 16. března 1939 repatriován na Slovensko, kde byl povýšen do hodnosti podplukovníka a jmenován přednostou leteckého oddělení MNO a pověřen velením vznikajících Slovenských vzdušných zbraní. Jelikož se ale dostával do konfliktů s ministry obrany Čatlošem a vnitra Tukou, již k 1. srpnu na vlastní žádost odešel do výslužby.[1]
Po vypuknutí druhé světové války již 3. září 1939 uprchl za pomoci jugoslávského konzula z Bratislavy, a přes Jugoslávii se dostal do Francie, kde se připojil k československému odboji. Nejprve působil u III. (leteckého) odboru Československé vojenské správy v Paříži a od dubna 1940 na základně Armée de l'air v Chartres, kde probíhal výcvik československých stíhačů na francouzských strojích. Po zahájení německého útoku na západní frontě se podílel na vzdušné obraně této základny jako příslušník lokální Escadrille légere de défense Chartres,[2] čímž se stal jediným československým pilotem slovenské národnosti podílejícím se na bitvě o Francii.[1]
Po skončení bojů ve Francii se spolu s dalšími československými letci přepravil z Bordeaux do Falmouthu v Cornwallu na palubě lodi Arry Scheffer.[1] Ve Spojeném království se 12. července 1940 stal příslušníkem československé 310. peruti v Duxfordu, ta ale měla zpočátku přebytek letců, a proto byl major Ambruš postaven do čela její zálohy, která se po přecvičení svých příslušníků na britské stíhací letouny Hawker Hurricane u 6. OTU (Operational Training Unit) v Sutton Bridge stala základem 312. peruti, druhého československého útvaru vzniklého v rámci Royal Air Force. Prvním československým[p 1] velitelem této peruti byl Ján Ambruš, v hodnosti Squadron Leader, jmenován 9. září 1940. Peruť se poté přesunula na základnu Speke, odkud se měla podílet na obraně Liverpoolu. Z funkce však byl odvolán již 12. prosince 1940. Kromě jeho věku, 41 let, který značně převyšoval průměrný věk tehdejších stíhacích pilotů[p 2] k tomu pravděpodobně vedly i konflikty s jeho podřízenými, a jeho dosavadní pověst poškodily i incidenty z 13. října 1940 kdy skupina letounů pod jeho velením po omylu v identifikaci sestřelila Bristol Blenheim Royal Air Force, jehož osádka zahynula, a 15. října 1940 ztráta všech tří letounů jím vedeného roje, který zbloudil během hlídkového letu.[1] V čele peruti jej vystřídal štábní kapitán Evžen Čížek. Po povýšení do hodnosti podplukovníka 7. března 1941 byl Ambruš v červnu 1941 vyslán do Kanady jako příslušník Československé vojenské mise, kde se měl podílet na náboru československých občanů, nebo jejich potomků, do ozbrojených sil v exilu, zejména leteckých. Po zrušení míse se v roce 1943 stal československým vojenským a leteckým atašé pro Kanadu, a 7. března 1945 byl povýšen do hodnosti plukovníka.[1]
Po návratu do Československa byl povýšen do hodnosti brigádní generál, a jmenován velitelem letectva 4. vojenské oblasti[p 3] se stanovištěm velitelství v Bratislavě. Ve volbách v roce 1946 byl také zvolen poslancem Ústavodárného národního shromáždění za Demokratickou stranu.[1] Po únorovém převratu v roce 1948 Ústřední akční výbor Národní fronty již 29. února doporučil jeho propuštění z armády. Ještě než mu bylo formální rozhodnutí o něm doručeno, uprchl 21. března 1948 z Bratislavy opět do exilu. V nepřítomnosti byl 24. listopadu degradován na vojína.[1]
V zahraničí se zdržoval nejprve opět ve Velké Británii, a později přesídlil do Chicaga ve Spojených státech, kde se živil jako konstruktér.
Zpočátku se zapojil do protikomunistického odboje jako zakládající příslušník Rady svobodného Československa, kterou ale v září 1953 opustil po seznámení se s detaily přehmatů jichž se dopustili představitelé nekomunistických stran v době únorové krize.[1]
Poté co v roce 1985 odešel do penze, žil chicagském v domově pro seniory Bohemian Home for the Aged. Po listopadu 1989 mu byla v Československu v rámci rehabilitace navrácena hodnost brigádního generála, dne 10. prosince 1991 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka, a v roce 1992 byl vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika III. třídy. Zemřel 21. ledna 1994 v Chicagu a jeho ostatky byly přeneseny na bratislavský hřbitov Slávičie údolie.
Pamětní místa
Jeho jméno připomíná Ambrušova ulice v Bratislavě-Trnávce.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Systém velení byl, podobně jako v jiných perutích RAF tvořených exulanty ze zemí evropského kontinentu, zpočátku na úrovni peruť a letka duální, existoval vždy velitel československý a britský. Britským velitelem 312. peruti byl jmenován S/Ldr Frank H. Tyson.
- ↑ Air Chief Marshal Sir Hugh Dowding, tehdejší velitel Fighter Command (Velitelství stíhacího letectva), prosazoval zásadu, že žádný velitel stíhací peruti v boji by neměl překročit věk dvaceti šesti let.[3]
- ↑ V srpnu 1947 přejmenováno na IV. letecký sbor.
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o RAJLICH, Jiří. AMBRUŠ Ján. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 12-13.
- ↑ RAJLICH, Jiří. Na nebi sladké Francie: Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945. Svazek 1. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-03-9. Kapitola Bojové jednotky u nichž operovali českoslovenští stíhači, s. 59.
- ↑ BUNGAY, Stephen. The Most Dangerous Enemy: A History of the Battle of Britain. London: Aurum Press, 2009. ISBN 978 1 84513 481 5. Kapitola The Men, s. 163. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Narození 1899
- Úmrtí 1994
- Úmrtí v Chicagu
- Nositelé Řádu Milana Rastislava Štefánika
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Českoslovenští letci
- Českoslovenští akrobatičtí letci
- Slovenští stíhací piloti
- Příslušníci Royal Air Force
- Československé perutě v RAF
- Českoslovenští generálové
- Osobnosti československého odboje během druhé světové války
- Členové Demokratické strany (Slovensko)
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Slovenští emigranti a exulanti
- Osobnosti československého protikomunistického odboje
- Nositelé Řádu britského impéria
- Pohřbení na hřbitově Slávičie údolie