Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí
Základní údaje
AutorPetr Váňa
Rok vzniku2020
Umístění
UmístěníStaroměstské náměstí
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°5′14,52″ s. š., 14°25′16,76″ v. d.
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:
Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem
Rytina zachycující část Staromestského náměstí s Týnským chrámem a sloupem v popředí. Vytvořeno kolem roku 1841

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl pískovcový raně barokní sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie (latinsky Immaculaty) a dalšími sochami na podstavci kolem sloupu.

Byl postaven roku 1652, jeho sochařská výzdoba pocházela od Jana Jiřího Bendla. Stržen byl 3. listopadu 1918 rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svrženého habsburského režimu. Jeho pozůstatky jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Po Sametové revoluci začaly snahy o obnovení této památky.

Výstavba

Sloup byl vztyčen jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648.[1] Základní kámen byl položen 26. dubna 1650, hotový sloup vysvětil pražský arcibiskup kardinál z Harrachu 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV.[1] Autorem sochařské výzdoby sloupu byl Jan Jiří Bendl a jeho dílna, jméno architekta se nedochovalo.[1]

Sloup byl vysoký téměř 14 metrů a nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi. V poledne stín sloupu ukazoval tzv. pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času.[1] V nárožích soklu stály figury andělů přemáhajících ďábly znázorňující válku (lev), mor (bazilišek), hlad (drak) a herezi (had). Podstavec sloužil jako svatyňka pro ochranný obraz Panny Marie Rynecké, který při obléhání Prahy visel na domě čp. 20 na Staroměstském náměstí. Vzorem pražského sloupu (stejně jako například vídeňského z roku 1648) byl mariánský sloup postavený roku 1638 v Mnichově kurfiřtem Maxmiliánem I. jako díkůvzdání za zachování města během švédské okupace za třicetileté války.[2]

Stržení a pozůstatky sloupu

Stržený sloup v roce 1918

Tři roky stál sloup na náměstí společně s pomníkem Jana Husa z roku 1915. Po vzniku samostatného Československa dne 3. listopadu 1918 byl stržen davem Žižkováků, kteří ve sloupu spatřovali symbol svrženého habsburského režimu.[3] Jako hlavní původce činu se uvádí pražský bohém Franta Sauer, který o události po promlčení činu také uveřejnil písemné svědectví.

Sauer stržení sloupu připravil a zaštiťoval se podporou vedení České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické.[4] V ranních hodinách 3. listopadu navštívil velitele hasičů socialisty Josefa Hodana, kterému vzkázal od bratra Václava Klofáče a bratra Karla Kramáře, že hasiči mají strhnout mariánský sloup. Téhož dne se na Bílé Hoře konal při příležitosti výročí bitvy na Bílé Hoře tábor lidu, který pořádali národní socialisté a čs. sociální demokraté. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Franta Sauer omotal lanem sloup, a když se průvod přiblížil, sociální demokrat Josef Stivín, který stál v čele průvodu, začal křičet: „Jen ho sejmi.“[4] Někdy se objevující informace o tom, že smyčku kolem sloupu vázala Milada Horáková, ty se však nezakládají na pravdě.[5] Kolem sloupu a Sauera se začali shromažďovat lidé a snažili se Sauerovi pomoct. V tom přišel dav tvořený převážně z Pražanů, který se pokusil svržení sloupu zabránit. Došlo k bitce mezi odpůrci a příznivci kácení. Přišli i příslušníci četnictva, těm se však už svržení zabránit nepodařilo. Poté, co sloup padl k zemi, se dav vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl sochy na něm stojící naházet do Vltavy. Tomuto však už zabránili vojáci. Den na to odsoudil tento vandalský čin Národní výbor československý, který vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků.[4]

Vedení města Prahy začalo brzy uvažovat o navrácení sloupu. Krátce poté však měli do Prahy přijet někteří zahraniční politici. Vedení města proto rozhodlo, že poničená a chybějcí dlažba bude doplněna a sloup se prozatím nevrátí. Ti zahraniční politici měli totiž mít pódium na Staroměstském náměstí a případná rekonstrukce pomníku by proto rušila.

Prezident Masaryk svůj postoj vyjádřil takto: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“[6][7]

Prezident Masaryk později (1925) vzpomíná v knize Světová revoluce na první zprávy o stržení sloupu takto: „Také se mi naskytla první charakteristická diplomatická zápletka: povalení mariánské sochy v Praze zavdalo Vatikánu podnět, aby na událost upozornil v Londýně. Nevím, v jaké formě se to stalo, neboť mi to nebylo notifikováno oficiálně. Neznal jsem podrobností, ale byl jsem si jist, že čin vznikl především z rozčilení politického, nikoliv náboženského, a tak jsem věc vyložil. Věděl jsem přece, jak odstranění této sochy často bylo požadováno, protože platila za pomník naší porážky na Bílé Hoře.“[8]

Současník stržení sloupu, spisovatel a publicista Ferdinand Peroutka, ve svém Budování státu už v r. 1933 okomentoval celou událost takto: „Lid upřímně pokládal stržení Mariánského sloupu za nezbytný výkon národní hrdosti. Mýlil se přitom poněkud v historických faktech, domnívaje se, že sloup byl postaven na oslavu vítězství nad Čechy na Bílé hoře. Sloup byl vztyčen teprve o třicet let později, na paměť uhájení Prahy před Švédy. Ale je pravděpodobno, že, i kdyby to byl věděl, lid by se sotva zarazil před tak jemným rozdílem: ať tomu bylo před třemi sty lety tak či onak, sloup byl pokládán za znamení hanby a za symbol Rakouska a násilné církve. V jistém smyslu měl lid pravdu i historicky: obhájení Prahy před Švédy znamenalo dokonání a zabezpečení protireformace a zajištění kořisti v Čechách.“[9]

Jeden z andělů s ďáblem, pozůstatek sloupu před Lapidáriem

Ulomenou hlavu Panny Marie zachránil jeden z účastníků shromáždění a v 50. letech 20. století ji prodal do Lapidária Národního muzea na pražském Výstavišti. Tam je vystavena stejně jako torza čtyř sousoší archandělů s ďábly, korintská hlavice sloupu a část kuželkové balustrády. Mariánský obrázek se dostal do sbírek Národní galerie v Praze.

Snaha o obnovení

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Vytvořit souvislý text místo mozaiky kusých a neprovázaných informací. Problémové formulace typu: dnes existuje, 2013 „proběhla“ petice, nesouvisející info o H. Pitlovi, atd.

Iniciativy pro obnovení sloupu

Nový sloup určený pro obnovení památníku

Krok k obnovení sloupu udělali čeští krajané v severní Americe již v roce 1955, kdy pro něj nechali zhotovit od italského sochaře Alexandra Monteleoneho mramorovou sochu Panny Marie. Díky svému původu dostala označení socha Panny Marie z Exilu a od roku 1993 se nachází v zahradě Strahovského kláštera.[10]

Napodobeninu původního sousoší vytváří z vlastní vůle už od roku 1997 zadarmo sochař Petr Váňa z Karlíku s pěti dalšími kameníky, resp. s Mariánskou kamenickou hutí. Dřík byl vyroben z kusu pískovce pocházejícího z Indie, kámen pro patku sloupu věnovalo italské městečko Vitorchiana,[11] blok pískovce na sochu daroval český podnikatel.[12] Dokončený podstavec s kónickým sloupem už několik let stojí v zahradě kostela svatého Karla Boromejského pod Petřínem, kopie sochy Panny Marie u Týnského chrámu, schody, dlažba a balustrády spodní část jsou na paletách v depozitáři v Jaroměři.[12]

Jáchymovský vězeň třeboňský děkan Hugo Pitel nasbíral ve své farnosti po dobu více než desetiletého působení v chrámu Sv. Jiljí a Panny Marie Královny (2002-2014) okolo deseti tisíc podpisů ve prospěch obnovy sousoší.

Dnes existuje Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, jejímž předsedou je Václav Dajbych, která usiluje o znovuvztyčení sloupu na původním místě.[3] Snahou společnosti byla obnova sloupu do října 2018, kdy uplyne sto let od stržení originálu.[13]

V říjnu 2015 proběhl archeologický průzkum, jehož sondy měly ověřit stav základových konstrukcí v místě sloupu.[zdroj?]

Reakce na snahy o obnovení

Vznikla také Petice proti postavení tzv. Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.[14] Roku 2013 proběhla další petice proti obnovení sloupu.[15] Obnova sloupu se stala kontroverzní záležitostí.

Ekumenická rada církví nepřijala společné stanovisko.[16]

V září 2017 byl Zastupitelstvu hlavního města Prahy zaslán otevřený dopis proti vztyčení napodobeniny Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Dopis podepsala řada veřejně činných osobností, např. Milena Bartlová, Pavel Barša, Martin C. Putna, Ivan Štampach, Jakub Patočka a mnoho dalších.[17] Již předtím vznikla online Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí z evangelických a husitských kruhů, iniciovaná Davidem Loulou. Tu podpořilo asi 1 700 petentů včetně řady osobností.[18]

Stanovisko úřadů a zastupitelstva

V červenci roku 2017 vydal stavební úřad Prahy rozhodnutí o umístění stavby obnoveného Mariánského sloupu. Později se objevily zprávy, že úřad mohl být oklamán dodáním pouze kladných vyjádření.[19] Úřad dospěl k závěru, že jde o osazení výtvarného díla na sokl, které nepotřebuje stavební povolení. „Záměr prakticky navrací na Staroměstské náměstí část kompozice tohoto prostoru, jejíž funkce a umístění byly ověřeny dlouhým obdobím její existence“ stojí v odůvodnění rozhodnutí. V den 80. výročí úmrtí T. G. Masaryka 14. září 2017 po tříhodinové debatě za účasti občanů z obou názorových táborů[20] Pražské zastupitelstvo projednávalo petice občanů pro a proti umístění sloupu - petici pro umístění sloupu podepsalo od roku 2012 zhruba 11 000 lidí písemně a 2500 elektronicky; elektronickou petici proti obnově sloupu založenou v červnu 2017 podepsalo zhruba 1700 lidí. Zastupitelstvo hlavního města Prahy odvolalo svůj souhlas s využitím pozemků na Staroměstském náměstí pro instalaci Mariánského sloupu. Usnesení zastupitelstva uložilo radě hlavního města Prahy učinit všechny právní kroky k rozvázání smluvních závazků týkajících se povolení stavby sloupu a dále k odnětí souhlasu Prahy s umístěním sloupu na náměstí do konce roku 2017.[21][22][23][24]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Mariánský sloup na Staroměstském náměstí [online]. [cit. 2008-10-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ Jiří Černý: Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě, Katolická kultura, 15. 8. 2012
  3. ↑ a b Vrátí se mariánský sloup? [online]. [cit. 2008-10-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Lenka Bobíková, Když se kácel mariánský sloup, Právo 26. 10. 2013
  5. ↑ Mariánský sloup – umělecké dílo i dějinný strašák
  6. ↑ Postavit či položit Mariánský sloup na Staroměstském náměstí? | 19. 4. 2013 | Britské listy. Britské listy. 2013-04-19. Dostupné online [cit. 2017-09-13]. (anglicky) 
  7. ↑ MASARYK, Tomáš Garrigue; VAŠEK, Richard. Cesta demokracie. I. Projevy - články - rozhovory 1918-1920. 5.. vyd. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2003, 2003. 439 s. ISBN 80-86495-14-0. S. 405. 
  8. ↑ 1850-1937., Masaryk, T. G. (Tomáš Garrigue),. Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918. Praha: Orbis Dostupné online. 
  9. ↑ SORTOF. Adam Votruba: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí je na spadnutí - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-09-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ http://www.turistika.cz/mista/socha-neposkvrnene-panny-marie-a-socha-panny-marie-z-exilu
  11. ↑ Pavel Švec: Kvůli obnově pražského mariánského sloupu musel sochař prodat dům, iDnes.cz, 13. 7. 2012
  12. ↑ a b Pavel Švec: Mariánský sloup je už téměř obnoven, město jej vrátí na „Staromák“, iDnes.cz, 22. 5. 2012
  13. ↑ web idnes.cz : Mariánský sloup se vrátí na Staroměstské náměstí. V Praze bude zase poledne. 28. června 2017,  dostupné online zde
  14. ↑ Tzv. mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze [online]. [cit. 2011-05-31]. Dostupné online. 
  15. ↑ http://www.czechfreepress.cz/cfp-doporucuje/petice-proti-obnoveni-marianskeho-sloupu-na-staromestskem-namesti-a-prednaska-lenky-prochazkove-o-tom-proc-obnovu-tohoto-symbolu-poroby-nedovolit.html - Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a přednáška Lenky Procházkové o tom, proč obnovu tohoto symbolu poroby nedovolit
  16. ↑ Prohlášení Ekumenické rady církví k obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze - Křesťan Dnes. Křesťan Dnes. 2017-02-02. Dostupné online [cit. 2017-09-15]. 
  17. ↑ Proč by napodobenina Mariánského sloupu neměla zanášet veřejný prostor?. Deník Referendum [online]. 13. 9. 2017 [cit. 14.9.2017]. Dostupné online. 
  18. ↑ Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Petice24.com [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ VAŇÁČ, Martin. Podvodem ke smíření? / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  20. ↑ Zastupitelé odmítli Mariánský sloup. Rozděluje Pražany, místo aby je smiřoval. Pražský deník. 2017-09-14. Dostupné online [cit. 2017-09-15]. 
  21. ↑ Zastupitelé odmítli Mariánský sloup. Rozděluje Pražany, místo aby je smiřoval. Pražský deník [online]. 2017-09-14 [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  22. ↑ Praha zamítla obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Novinky.cz [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  23. ↑ Mariánský sloup se na Staroměstské náměstí nevrátí, zastupitelé byli proti. iDNES.cz [online]. 2017-09-15 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  24. ↑ web petice24.com, Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, datum založení petice 29.7.2017 (pozn. reference pro doložení doby vzniku petice) dostupné online zde

Literatura

  • Ve jménu demokracie : za přispění několika přátel sebral A. Š. Praha: Československá akciová tiskárna, 1922. Dostupné online. Soubor článků popisujících ničení symbolů R-U monarchie a katolické církve v letech 1918–22, které doprovázelo vznik ČSR. Autoři se z katolického hlediska zaměřili na zničené sochy světců, kříže, mariánské a trojiční sloupy, i některé pomníky habsburských panovníků a státních činitelů. 
  • HERAIN, Jan; TEIGE, Josef. Staroměstský rynk v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1908. Dostupné online. S. 242-251. 
  • HOJDA, Zdeněk; POKORNÝ, Jiří. Pomníky a zapomníky. Praha: Paseka, 1996. 280 s. ISBN 80-7185-050-0. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mariánský_sloup_(Staroměstské_náměstí)&oldid=15397689“