Bitva u Nisy: Porovnání verzí
do IB obrázek k tématu |
znak Olavského knížectví |
||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
* {{vlajka|pražský svaz}} [[Pražský svaz|pražané]] |
* {{vlajka|pražský svaz}} [[Pražský svaz|pražané]] |
||
* [[moravští husité]] |
* [[moravští husité]] |
||
| strana2 = [[ |
| strana2 = {{vlajka|Slezská knížectví}} [[slezská knížectví]] |
||
* [[Soubor:POL księstwo nyskie COA.svg|15px|Znak Niského knížectví]] [[Niské knížectví]] |
* [[Soubor:POL księstwo nyskie COA.svg|15px|Znak Niského knížectví]] [[Niské knížectví]] |
||
* [[Soubor:Wappen Bistum Breslau.png|15px|Znak Vratislavského biskupství]] [[Vratislavské biskupství]] |
* [[Soubor:Wappen Bistum Breslau.png|15px|Znak Vratislavského biskupství]] [[Vratislavské biskupství]] |
||
* {{Vlajka a název|Olešnické knížectví}} |
* {{Vlajka a název|Olešnické knížectví}} |
||
* [[Olavské knížectví]] |
* [[Soubor:POL Oława COA.svg|15px|Znak Olavského knížectví]] [[Olavské knížectví]] |
||
* [[Soubor:POL |
* [[Soubor:POL powiat ząbkowicki COA.svg|15px|Znak Minstrberského knížectví]] [[Minstrberské knížectví]] |
||
* [[Soubor:POL Hrabstwo kłodzkie COA.svg|15px|Znak Kladského hrabství]] [[Kladské hrabství]] |
* [[Soubor:POL Hrabstwo kłodzkie COA.svg|15px|Znak Kladského hrabství]] [[Kladské hrabství]] |
||
* {{vlajka|Polské království}} [[Koruna polského království|polští]] dobrovolníci<br />(chłopská pěchota) |
* {{vlajka|Polské království}} [[Koruna polského království|polští]] dobrovolníci<br />(chłopská pěchota) |
||
{{Vlajka a název|Maltézský řád}} |
{{Vlajka a název|Maltézský řád}} |
||
| velitel1 = [[Prokop Holý]]<br />[[Jan z Bukoviny]]<br />[[Zikmund z Vranova]]<br />[[Velek z Březnice]]<br />[[Prokop Malý]]<br />[[Jan Tovačovský z Cimburka|Jan Tovačovský]] |
| velitel1 = [[Prokop Holý]]<br />[[Jan z Bukoviny]]<br />[[Zikmund z Vranova]]<br />[[Velek z Březnice]]<br />[[Prokop Malý]]<br />[[Jan Tovačovský z Cimburka|Jan Tovačovský]] |
||
| velitel2 = [[Soubor:POL księstwo nyskie COA.svg|15px|Znak Niského knížectví]][[Soubor:Wappen Bistum Breslau.png|15px|Znak Vratislavského biskupství]] [[Konrád IV. Starší]]<br />[[Soubor:POL Hrabstwo kłodzkie COA.svg|15px|Znak Kladského hrabství]] [[Půta III. z Častolovic]]<br />{{vlajka|Maltézský řád}} [[Ruprecht II. Lubinský]]<br />[[Ludvík Lubinský|Ludvík Olavský]]<br />[[Soubor:POL |
| velitel2 = [[Soubor:POL księstwo nyskie COA.svg|15px|Znak Niského knížectví]][[Soubor:Wappen Bistum Breslau.png|15px|Znak Vratislavského biskupství]] [[Konrád IV. Starší]]<br />[[Soubor:POL Hrabstwo kłodzkie COA.svg|15px|Znak Kladského hrabství]] [[Půta III. z Častolovic]]<br />{{vlajka|Maltézský řád}} [[Ruprecht II. Lubinský]]<br />[[Soubor:POL Oława COA.svg|15px|Znak Olavského knížectví]] [[Ludvík Lubinský|Ludvík Olavský]]<br />[[Soubor:POL powiat ząbkowicki COA.svg|15px|Znak Minstrberského knížectví]] [[Jan Minsterberský]] |
||
| síla1 = 5 500 pěších<br />1 000 lehká jízda<br />150 vozů |
| síla1 = 5 500 pěších<br />1 000 lehká jízda<br />150 vozů |
||
| síla2 = 6 000 chłopská pěchota<br />1 100 těžká jizda |
| síla2 = 6 000 chłopská pěchota<br />1 100 těžká jizda |
||
| Řádek 33: | Řádek 33: | ||
== Předehra == |
== Předehra == |
||
| ⚫ | |||
Po ukončení úspěšné rejsy do horních Uher, která se odehrála v prvních měsících roku 1428, pokračovalo husitské vojsko v ofenzivních akcích na půdě nepřítele a z [[Uherský Brod|Uherského Brodu]] vyrazilo přes [[Přerov]] a hrad [[Odry]] ke slezským hranicím. Výpravy se účastnili kališníci z Moravy a příslušníci téměř všech ústředních husitských frakcí z Čech, v čele se sirotčí a táborskou polní obcí. Prve jmenovaní vytáhli do pole pod velením Veleka z Březnice, jenž byl doprovázen knězem Prokůpkem, v čele táborů stáli Prokop Holý, který řídil duchovní a politickou správu vojska, Jan z Bukoviny a jeho pobočník Zikmund z Vranova. Spolu s těmito oddíly vyrazila i část hotovosti [[Nové Město (Praha)|Nového města pražského]] vedená Janem Tovačovským z Cimburka a hejtman táborské posádky v Břeclavi kníže Fedor z Ostrogu.<ref name="Šmahel, 202">{{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = František Šmahel | titul = Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | poznámka = [Dále jen: ''Šmahel''] | rok = 1996 | strany = 202 | isbn = 80-7184-075-0}}</ref> Ačkoli jsou autentické informace o této spanilé jízdě velmi nedostatečné, je známo, že před důrazným postupem českého vojska uprchli obyvatelé [[Ostrava|Ostravy]], [[Ketř]]e a [[Osoblaha|Osoblahy]]. Také opavský kníže Václav se neodhodlal k obraně svých statků a raději s husity uzavřel příměří.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Palacký | jméno = František | odkaz na autora = František Palacký | titul = Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě | vydavatel = B. Kočí | místo = Praha | rok = 1907 | vydání = | strany = 625 | poznámka = [Dále jen: ''Palacký''] | isbn = <!--neuvedeno-->}}</ref> Dobyt byl hrad [[Hukvaldy]], města [[Horní Hlohov]], [[Prudník]], [[Biała|Bělá]] a [[Strzeleczki|Střelč]], jež náležely k majetku Bolka Opolského. Ten pod tíhou okolností uzavřel s Čechy spojeneckou smlouvu po [[13. březen|13. březnu]].<ref name="Šmahel, 202" /> Další postup husitů posléze směřoval k Nise, kde se jim do cesty postavilo vojsko, jež shromáždil vratislavský biskup Konrád. Do jeho řad mimo jiné povolal Jana Minsterberského, olavského knížete Ludvíka, jeho bratra Ruprechta a kladského hejtmana Půtu z Častolovic. Posledně jmenovaného současně pověřil vrchním velením.<ref name="Šmahel, 202" /> |
Po ukončení úspěšné rejsy do horních Uher, která se odehrála v prvních měsících roku 1428, pokračovalo husitské vojsko v ofenzivních akcích na půdě nepřítele a z [[Uherský Brod|Uherského Brodu]] vyrazilo přes [[Přerov]] a hrad [[Odry]] ke slezským hranicím. Výpravy se účastnili kališníci z Moravy a příslušníci téměř všech ústředních husitských frakcí z Čech, v čele se sirotčí a táborskou polní obcí. Prve jmenovaní vytáhli do pole pod velením Veleka z Březnice, jenž byl doprovázen knězem Prokůpkem, v čele táborů stáli Prokop Holý, který řídil duchovní a politickou správu vojska, Jan z Bukoviny a jeho pobočník Zikmund z Vranova. Spolu s těmito oddíly vyrazila i část hotovosti [[Nové Město (Praha)|Nového města pražského]] vedená Janem Tovačovským z Cimburka a hejtman táborské posádky v Břeclavi kníže Fedor z Ostrogu.<ref name="Šmahel, 202">{{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = František Šmahel | titul = Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | poznámka = [Dále jen: ''Šmahel''] | rok = 1996 | strany = 202 | isbn = 80-7184-075-0}}</ref> Ačkoli jsou autentické informace o této spanilé jízdě velmi nedostatečné, je známo, že před důrazným postupem českého vojska uprchli obyvatelé [[Ostrava|Ostravy]], [[Ketř]]e a [[Osoblaha|Osoblahy]]. Také opavský kníže Václav se neodhodlal k obraně svých statků a raději s husity uzavřel příměří.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Palacký | jméno = František | odkaz na autora = František Palacký | titul = Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě | vydavatel = B. Kočí | místo = Praha | rok = 1907 | vydání = | strany = 625 | poznámka = [Dále jen: ''Palacký''] | isbn = <!--neuvedeno-->}}</ref> Dobyt byl hrad [[Hukvaldy]], města [[Horní Hlohov]], [[Prudník]], [[Biała|Bělá]] a [[Strzeleczki|Střelč]], jež náležely k majetku Bolka Opolského. Ten pod tíhou okolností uzavřel s Čechy spojeneckou smlouvu po [[13. březen|13. březnu]].<ref name="Šmahel, 202" /> Další postup husitů posléze směřoval k Nise, kde se jim do cesty postavilo vojsko, jež shromáždil vratislavský biskup Konrád. Do jeho řad mimo jiné povolal Jana Minsterberského, olavského knížete Ludvíka, jeho bratra Ruprechta a kladského hejtmana Půtu z Častolovic. Posledně jmenovaného současně pověřil vrchním velením.<ref name="Šmahel, 202" /> |
||
== Bitva == |
== Bitva == |
||
| ⚫ | |||
O samotném střetnutí informují dva základní české prameny. První z nich lze nalézt v tzv. ''Kronice starého pražského kolegiáta'', z jejíhož obsahu lze předpokládat, že autor byl přímým účastníkem slezské rejsy. Druhým zdrojem je ''Kronika'' katolického vojáka a přímého účastníka husitských válek [[Bartošek z Drahonic|Bartoška z Drahonic]]. Obě literární práce však bitvu popisují pouze povrchně a její průběh proto nelze interpretovat jednoznačně. {{citát|Potom vévodové slezští, města i biskup seberou vojsko do pole proti nim u Nisy. Na ně v předměstích ti svrchu řečení ze svých vozů s pěšími vyskočí a protivníků dobře na dva tisíce pobijí a utopí; ba několik jich vskočí se svými až do města a spálí vozy Slezáků zároveň s předměstími a s kostely.|Kronika starého pražského kolegiáta<ref name="Starý kolegiát, 288" />|}} {{citát|Pak se léta Páně 1428 obrátili do Slezska a položili se táborem u města Nisy. V tomto městě byl však pan Půta z Častolovic s lidmi tamního biskupa. Proti husitům vyšli nějací lidé z předměstí a vesničané, kteří se seběhli. Proti nim postoupila husitská vojska s vozy, se svými zbraněmi a děly a zahájila boj. Konečně přišli na předměstí ti, kdo vyšli z města. Husité tam pobili několik tisíc lidí obojího pohlaví, předměstí vypálili a kdyby jim nebyl statečně bránil Půta z Častolovic se svými lidmi a svými spojenci, byli by se zmocnili i města samého.|Bartošek z Drahonic<ref name="Bartošek z Drahonic, 240">{{Citace monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Ze zpráv a kronik doby husitské | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1981 | strany = 240 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka = [''Kronika'' Bartoška z Drahonic]}}</ref>|}} |
O samotném střetnutí informují dva základní české prameny. První z nich lze nalézt v tzv. ''Kronice starého pražského kolegiáta'', z jejíhož obsahu lze předpokládat, že autor byl přímým účastníkem slezské rejsy. Druhým zdrojem je ''Kronika'' katolického vojáka a přímého účastníka husitských válek [[Bartošek z Drahonic|Bartoška z Drahonic]]. Obě literární práce však bitvu popisují pouze povrchně a její průběh proto nelze interpretovat jednoznačně. {{citát|Potom vévodové slezští, města i biskup seberou vojsko do pole proti nim u Nisy. Na ně v předměstích ti svrchu řečení ze svých vozů s pěšími vyskočí a protivníků dobře na dva tisíce pobijí a utopí; ba několik jich vskočí se svými až do města a spálí vozy Slezáků zároveň s předměstími a s kostely.|Kronika starého pražského kolegiáta<ref name="Starý kolegiát, 288" />|}} {{citát|Pak se léta Páně 1428 obrátili do Slezska a položili se táborem u města Nisy. V tomto městě byl však pan Půta z Častolovic s lidmi tamního biskupa. Proti husitům vyšli nějací lidé z předměstí a vesničané, kteří se seběhli. Proti nim postoupila husitská vojska s vozy, se svými zbraněmi a děly a zahájila boj. Konečně přišli na předměstí ti, kdo vyšli z města. Husité tam pobili několik tisíc lidí obojího pohlaví, předměstí vypálili a kdyby jim nebyl statečně bránil Půta z Častolovic se svými lidmi a svými spojenci, byli by se zmocnili i města samého.|Bartošek z Drahonic<ref name="Bartošek z Drahonic, 240">{{Citace monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Ze zpráv a kronik doby husitské | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1981 | strany = 240 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka = [''Kronika'' Bartoška z Drahonic]}}</ref>|}} |
||
Verze z 17. 2. 2021, 19:24
| Bitva u Nisy | |||
|---|---|---|---|
 Husité u Nisy | |||
| Trvání | 18. březen 1428 | ||
| Místo | Nisa (dnešní Nysa), Niské knížectví, Slezsko (dnešní Polsko) | ||
| Souřadnice | 50°28′ s. š., 17°19′ v. d. | ||
| Výsledek | drtivé vítězství husitů | ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Nisy se odehrála 18. března 1428 před hradbami slezského města Nisa (Nysa). Spojené oddíly husitů z Čech a Moravy zde drtivě porazily vojsko vratislavského biskupa Konráda, jehož velením byl pověřen kladský hejtman Půta z Častolovic. Střetnutí bylo jedinou větší ozbrojenou konfrontací slezské rejsy, po této události se již ohrožená města nestavěla husitům na odpor a jejich obyvatelé buď uprchli, nebo se snažili vyplatit vysokým výkupným.
Předehra
Po ukončení úspěšné rejsy do horních Uher, která se odehrála v prvních měsících roku 1428, pokračovalo husitské vojsko v ofenzivních akcích na půdě nepřítele a z Uherského Brodu vyrazilo přes Přerov a hrad Odry ke slezským hranicím. Výpravy se účastnili kališníci z Moravy a příslušníci téměř všech ústředních husitských frakcí z Čech, v čele se sirotčí a táborskou polní obcí. Prve jmenovaní vytáhli do pole pod velením Veleka z Březnice, jenž byl doprovázen knězem Prokůpkem, v čele táborů stáli Prokop Holý, který řídil duchovní a politickou správu vojska, Jan z Bukoviny a jeho pobočník Zikmund z Vranova. Spolu s těmito oddíly vyrazila i část hotovosti Nového města pražského vedená Janem Tovačovským z Cimburka a hejtman táborské posádky v Břeclavi kníže Fedor z Ostrogu.[2] Ačkoli jsou autentické informace o této spanilé jízdě velmi nedostatečné, je známo, že před důrazným postupem českého vojska uprchli obyvatelé Ostravy, Ketře a Osoblahy. Také opavský kníže Václav se neodhodlal k obraně svých statků a raději s husity uzavřel příměří.[3] Dobyt byl hrad Hukvaldy, města Horní Hlohov, Prudník, Bělá a Střelč, jež náležely k majetku Bolka Opolského. Ten pod tíhou okolností uzavřel s Čechy spojeneckou smlouvu po 13. březnu.[2] Další postup husitů posléze směřoval k Nise, kde se jim do cesty postavilo vojsko, jež shromáždil vratislavský biskup Konrád. Do jeho řad mimo jiné povolal Jana Minsterberského, olavského knížete Ludvíka, jeho bratra Ruprechta a kladského hejtmana Půtu z Častolovic. Posledně jmenovaného současně pověřil vrchním velením.[2]
Bitva
O samotném střetnutí informují dva základní české prameny. První z nich lze nalézt v tzv. Kronice starého pražského kolegiáta, z jejíhož obsahu lze předpokládat, že autor byl přímým účastníkem slezské rejsy. Druhým zdrojem je Kronika katolického vojáka a přímého účastníka husitských válek Bartoška z Drahonic. Obě literární práce však bitvu popisují pouze povrchně a její průběh proto nelze interpretovat jednoznačně.
| „ | Potom vévodové slezští, města i biskup seberou vojsko do pole proti nim u Nisy. Na ně v předměstích ti svrchu řečení ze svých vozů s pěšími vyskočí a protivníků dobře na dva tisíce pobijí a utopí; ba několik jich vskočí se svými až do města a spálí vozy Slezáků zároveň s předměstími a s kostely. | “ |
| — Kronika starého pražského kolegiáta[1] | ||
| „ | Pak se léta Páně 1428 obrátili do Slezska a položili se táborem u města Nisy. V tomto městě byl však pan Půta z Častolovic s lidmi tamního biskupa. Proti husitům vyšli nějací lidé z předměstí a vesničané, kteří se seběhli. Proti nim postoupila husitská vojska s vozy, se svými zbraněmi a děly a zahájila boj. Konečně přišli na předměstí ti, kdo vyšli z města. Husité tam pobili několik tisíc lidí obojího pohlaví, předměstí vypálili a kdyby jim nebyl statečně bránil Půta z Častolovic se svými lidmi a svými spojenci, byli by se zmocnili i města samého. | “ |
| — Bartošek z Drahonic[4] | ||
V souladu s tvrzením Bartoška z Drahonic i současní odborníci usuzují, že hlavní sílu slezského vojska tvořili opěšalí sedláci, zformované před městským opevněním.[5] Bitvu zahájili patrně sami husité, kteří na protivníka tvrdě zaútočili, a po krátkém boji jej přinutili hájenou pozici v panice opustit. Při důrazném pronásledování pak bylo údajně pobito nebo v řece utopeno na dva tisíce prchajících. Při pokračujícím útoku české vojsko vypálilo celé Niské předměstí a patrně udeřilo i na samotné město.[6] Tato spontánní akce však narazila na odhodlanou obranu organizovanou Půtou z Častolovic, jemuž se za značného úsilí podařilo husity odrazit.[4]
Důsledky
Husité se obléháním Nisy nezdržovali. Využili strachu, který zaseli mezi obyvatele Slezska a pokračovali v tažení. Bleskovými výpady se jim podařilo vyplenit poměrně široké území a obsadit města, jejichž obyvatelé dali namísto obrany přednost útěku. Podle písemných pramenů tak učinili například lidé z Pačkova, Frankenštejna, Otmuchova, Břehu, Střelína aj.[7] Někteří měšťané se pokusili zmírnit důsledky vpádu na svá území nabídkou vysokého výkupného. Mezi první z nich patřili Minsterberští, kteří s husity uzavřeli smlouvu po 22. březnu v ležení u Pačkova.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Výbor z české literatury doby husitské, sv. 2. Praha: ČSAV, 1964. S. 288. [Kronika starého pražského kolegiáta]; [Dále jen: Výbor z české literatury].
- ↑ a b c ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 202. [Dále jen: Šmahel].
- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. S. 625. [Dále jen: Palacký].
- ↑ a b Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha: Svoboda, 1981. S. 240. [Kronika Bartoška z Drahonic].
- ↑ a b Šmahel, s. 203.
- ↑ Palacký, s. 626.
- ↑ Výbor z české literatury, 289.
Prameny
- Prameny dějin českých. Příprava vydání Josef Emler. Svazek VII. Praha: V komisi Dr. Grégr a Ferd. Dattel 258 s. [Kronika starého kolegiáta pražského].
- Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha: Svoboda, 1981. 491 s. [Kronika Bartoška z Drahonic].
Literatura
- FRANKENBERGER, Otakar. Naše velká armáda - díl III. Praha: Zemědělské knihkupectví, 1921. 188 s.
- PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. 1279 s.
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0.
