Bitva u Budyně nad Ohří
| Bitva u Budyně nad Ohří | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: husitské války | |||
| Trvání | 24. červenec 1428 | ||
| Místo | okolí Budyně nad Ohří, České království | ||
| Souřadnice | 50°24′14″ s. š., 14°7′40″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství vojska Jana Smiřického a jeho spojenců | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Budyně nad Ohří byla válečným střetem mezi oddíly pražského husitského svazu pod velením husitského hejtmana Václava Cardy z Petrovic a spojeným vojskem Jana Smiřického, Zikmunda Děčínského z Vartenberka a Zajíců z Hazmburka během husitských válek. Odehrála se 24. července 1428 v okolí města a hradu Budyně nad Ohří v severních Čechách a skončila porážkou pražského vojska, zajetím Václava Cardy a později uzavřením příměří pražanů se Smiřickým a jeho spojenci.
Pozadí[editovat | editovat zdroj]
Brzy po smrti Jana Žižky z Trocnova 11. října 1424 u Přibyslavi došlo k porušení zdických dohod a táborský svaz, Žižkovi sirotci a pražský svaz proti sobě vystoupili v boji o sféry vlivu. Po Žižkovi se stal nejvyšším táborským hejtmanem Jan Hvězda z Vícemilic zvaný Bzdinka, který dokázal na čas spojit táborský a východočeský svaz, v říjnu 1425 došlo k dohodě i s pražským svazem. V této době se vyprofiloval i poslední velký husitský svaz: žatecko-lounský, v jehož čele stál po celou dobu válek schopný Jakoubek z Vřesovic. Přestože mezi jednotlivými svazy i nadále vládlo napětí, vytáhla jejich spojená vojska na jaře 1426 proti Ústí nad Labem a v bitvě Na Běhání drtivě porazila vojska saského markraběte.
Dne 17. dubna 1427 proběhl v Praze převrat, který zbavil moci přívržence Zikmunda Korybutoviče. Korybut byl uvězněn na hradě Valdštejně a pražské souměstí se pak přiklonilo ke spolupráci s radikálními husitskými svazy. V září téhož roku se konzervativní kališničtí páni, podporovaní i některými katolickými pány, pokusili pod vedením Hynka Koldštejnského a Jana Smiřického o odvetný převrat. Akce se však nezdařila, protože plán prozradil svým pražským přátelům Vilém Kostka z Postupic. Hynek z Kolštejna podnik zaplatil životem. Jan Smiřický, někdejší husitský hejtman operující v Roudnici a na Mělníce, skončil ve vězení, z něhož se mu podařilo později uniknout (podle některých zdrojů mu z vězení pomohla jakási žena).[1]
Smiřický se stáhl zpět na Mělnicko a vypověděl Pražanům nepřátelství. Uzavřel spojenectví se Zikmundem Děčínským z Vartenberka a Zajíci z Hazmburka, pány na Hazmburku a Budyni. Ti začali vypalovat, plenit či obsazovat vsi a města pod kontrolou pražského svazu, mj. město Hoštka v majetku husitského hejtmana Václava Cardy z Petrovic. Do vyjednávání o smíru se neúspěšně pokoušel vložit též Vilém Kostka z Postupic. Spor měl být vyřešen na jednání na Mělníce 15. července 1428, pražská strana se však k jednání nedostavila. Několik dní poté pak na tato území vstoupila vojska pražského svazu pod vedením Václava Cardy z Petrovic, mj. majitele Úštěku, který Smiřický, Vartenberk a Hazmburk ohrožovali, s cílem proti nim vojensky zasáhnout.
Bitva[editovat | editovat zdroj]
O bitvě samotné se dochovalo jen velmi málo informací. S jistotou se tak dá říci, že se bitva mezi vojskem pražanů a vojskem Jana Smiřického a jeho spojenců udála jakožto polní střet poblíž Budyně 24. července 1428 a pražské vojsko v ní bylo poraženo. Poražení údajně utrpěli těžké ztráty, v bitvě byl navíc zajat jejich velitel Václav Carda z Petrovic[2] a řada dalších.
Přesné zprávy o počtech padlých nejsou dochovány, lze však předpokládat, že vojsko pražského svazu v bitvě utrpělo znatelné ztráty. Střetu této velikosti se v dobovém kontextu mohlo celkově účastnit maximálně několik tisíc bojovníků.
Důsledky[editovat | editovat zdroj]
Před bitvou či po ní se spojené vojsko Zikmunda Děčínského z Vartenberka, Jana Smiřického a Zajíců z Hazmburka lstí zmocnilo hradu Kamýk nedaleko Litoměřic, a hrad připadl Mikuláši Zajícovi z Hazmburka, který byl právoplatným majitelem.[3]
Polní porážka pražanů vedla k jednáním o příměří, které vedlo mj. k následnému propuštění Václava Cardy a dalších zajatců. To bylo s Janem Smiřickým uzavřeno 4. října 1428, nedlouho po (dočasném) smíření radikálních umírněných husitů u příkopu svatého Ambrože v Praze 1. září téhož roku. Na základě dohod byl v říjnu propuštěn Zikmund Korybutovič a vypovězen z Čech. Nadále v bojích pokračoval Zikmund Děčínský, který někdy po bitvě samostatně dobyl Úštěk v majetku Václava Cardy z Petrovic.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Velké dějiny zemí koruny české. Sv. 5.. Praha: Paseka, 2010. S. 491.
- ↑ Lehký, Sýkora 2016, s. 268
- ↑ Obce s bohatou historií: Rozhledny a vyhlídky: Obec Žitenice. zitenice.eu [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Zlatá stezka Zemí hradů. České středohoří [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
- ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.
- DOLEJŠÍ, Josef; KŘÍŽEK, Leonid. Husité : vrchol válečného umění v Čechách 1419-1434. Praha: Elka Press, 2009. 361 s. ISBN 978-80-87057-08-7.
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184- 075-0.
- TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy. Nákladem knihkupectví Fr. Řivnáče (Antonína Řivnáče). s. 408.
- LEHKÝ, Ivan; SÝKORA, Milan. Kalich a Panna. Hrady Jana Žižky. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2016. 316 s. ISBN 978-80-86531-17-5.
