Bitva u Kroměříže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Kroměříže
konflikt: Husitské války
trvání: konec června 1423
místo: okolí Kroměříže, Moravské markrabství
zeměpisné souřadnice:
výsledek: Vítězství orebitů a následná kapitulace Kroměříže
strany
husité orebité Znak Olomouckého biskupství Olomoucké biskupství
Znak Opavského knížectví Opavské knížectví
velitelé
husité Diviš Bořek z Miletínka
husité Bedřich ze Strážnice
husité Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad
husité Hynek Boček z Poděbrad
Znak Olomouckého biskupství Jan XII. Železný
Znak Opavského knížectví Přemysl I. Opavský

síla
několik tisíc několik tisíc
ztráty
značné značné

Bitva u Kroměříže byla válečným střetem mezi oddíly východočeského husitského svazu pod velením Diviše Bořka z Miletínka a Bedřicha ze Strážnice a katolickým vojskem s vojsky olomouckého biskupa Jana XII. Železného a opavského knížete Přemysla I. Opavského v rámci orebitského tažení husitů na Moravu v počáteční fázi husitských válek. Odehrála se koncem června 1423 v okolí předměstí Kroměříže na střední Moravě a skončila vítězstvím husitského vojska a následnou kapitulací města o den později.

Kroměřížský triumf orebitů byl asi největším úspěchem v pořadí druhého většího tažení českého husitského svazu na Moravu a pokořením získání po Olomouci nejcennější biskupské pevnosti v kraji, byť byla Kroměříž zanedlouho a jen nakrátko vojskem Jana Železného dobyta zpět.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

V prvních letech husitských válek se větší ozbrojené akce zpočátku Moravě vyhýbaly. Roku 1421 došlo k jarnímu tažení husitů na západní Moravu, kteří po bitvě na Vítkově pronásledovali ustupující vojsko, kde husité obsadili několik měst ležících na česko-moravské zemské hranici a na jihovýchodní Moravě vzniklo středisko radikálních husitů - Nový Tábor u Nedakonic. Část moravské šlechty se k povstání přidala, i jejich podpora však byla v bojích vůči králi Zikmundovi Lucemburskému spíše zdrženlivá. Největší vojenskou akcí na Moravě roku 1422 bylo pak vesměs neúspěšné vojsky Zikmunda a Albrechta II. Habsburského zakončené dobývání Uherského Ostrohu a odvolané po zprávách o příchodu vojska litevského knížete Zikmunda Korybutoviče. Téhož roku došlo také k důležité změně na Moravě ve smyslu politickém. Albrecht Habsburský si vzal dceru Zikmunda a v roce 1423 se stal moravským markrabětem.

Moravská husitská šlechta sice slíbila poslušnost novému vladaři, ovšem menší radikální část již byla na straně českých husitů a na Moravě tak začaly vznikat husitské ostrůvky. Proti nim vystupoval zejména olomoucký biskup Jan XII. Železný, který velel svému přibližně třítisícovému vojsku.[1] Ten vedl svá vojska na koni v brnění do boje, proto dostal přízvisko Železný. V letech 1422 a 1423 např. obléhal a dobyl hrady Račice, Černá Hora, Boskovice, Kunštát či Nový hrad.

Fiktivní portét Diviše Bořka z Miletínka, vítěze od Kroměříže

Z obavy, že Janovo vojsko spolu s oddíly dalších Zikmundovi loajálním šlechticům, jako byli moravský zemský hejtman Petr z Kravař, Václav z Dubé a Leštna či opavský kníže Přemysl, vyrazí při novém křížovém tažení císaře do Čech s ním, bylo rozhodnuto o vypravení vojenské výpravy, která tomuto možnému výpadu zabrání. Jejího vedení se ujal již zkušený husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka, spolu s bratry Viktorínem Bočkem a Hynkem Bočkem z Poděbrad, Hynkem Kodlštejnským z Valdštejna, Haškem Ostrovským či kališnickým kněžím Bedřichem ze Strážnice. Výprava vyrazila v červnu z Hradce Králové, centra orebitů, jihovýchodním směrem, cestou plenila katolické statky, kostely či kláštery. Na jižní Moravě pak dobyla několik významných bodů jako Vyškov, Slavkov a hrad Melice a posléze také strategicky významný Přerov. Vojsko pod vedením biskupa Jana Železného se pak shromáždilo okolo biskupského města Kroměříž, kterému orebité (patrně z Přerova) vyrazili vstříc.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

K polnímu střetu mezi oběma vojsky došlo pak koncem června 1423 nedaleko Kroměříže.[2] Orebitské vojsko vedené Bořkem z Miletínka a Bedřichem ze Strážnice se v něm utkalo s několikatisícovou armádou olomouckého biskupa a opavského knížete Přemysla v dlouhé a tuhé bitvě v místech kroměřížských předměstí, která si vyžádala značné ztráty na obou stranách. Husité v bitvě nakonec zvítězili a donutili katolické síly ke stažení se pryč od města,[3] ve kterém pak zůstala pouze nevelká posádka.

Druhý den po bitvě se orebitskému svazu město Kroměříž vzdalo a následně bylo obsazeno, kde následně došlo k zajetí řady zdejších šlechticů, jako např. Jiříka ze Šternberka a Lukova, Jana z Bítova a Corštejna a dalších, stejně jako získání značné materiální kořisti.

Hodnocení bitvy[editovat | editovat zdroj]

V rámci orebitského moravského tažení roku 1423 se jistě jednalo o největší polní bojový střet celé výpravy, která po obsazení Kroměříže vyrazila ještě k úspěšnému dobytí a Kvasic.[4] Úspěch vrchního hejtmana Bořka z Miletínka však netrval dlouho, neboť během bojů byl svržen z pozice hejtmana Hradce Králové a se svým vojem tak donucen k návratu do Čech. Stanul v čele umírněného křídla husitů a v bitvě u Strachova dvora poblíž Hradce Králové prohrál v souboji s někdejším spojencem Janem Žižkou ve vůbec prvním střetnutí mezi dvěma husitskými vojsky.

Vinou odtáhnutí orebitů bylo pak v následné době jisté množství obsazených hradů a měst zpětně obsazena silami Jana Železného, mj. také Kroměříž. Ta byla však husity na podzim toho roku opět opanována husity. Hynek Boček byl pak roku 1424 poražen vojskem Jana Železného v bitvě u Slušovic. Výraznou vojenskou převahu na Moravě pak husité měli zejména v letech 14271431 a díky tomu tak úspěšně rozbili severomoravskou katolickou koalici (biskup Jan Železný raději odešel z Moravy do Uher) a čelili též výpadům markraběte Albrechta. Husitské války na Moravě pak končí 9. září 1434 v Brně po podepsání dohody moravského ladnfrýdu s Albrechtem, přijetí jej za svého pána a recipročnímu stvrzení jejich privilegií Albrechtem. Kromě moravských pánů přiložil k tomuto dokumentu svou pečeť i olomoucký biskup Kuneš ze Zvole a opavský vévoda Václav II. Opavský. Současně probíhala jednání o programu čtyř artikulů, která skončila po složitých jednáních až 5. července 1436, kdy byl v Jihlavě vyhlášen smír mezi církví a obecným sněmem království Českého a markrabství Moravského, čímž byla potvrzena Basilejská kompaktáta.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POSPÍŠIL, Ctirad V. Úvod do husovských dilemat: Historie a teologie. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press 399 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-4684-8. (česky) Google-Books-ID: 2AhDEAAAQBAJ. 
  2. Historie Kroměříže: 3. díl - Doba Husitská i protireformní | Magazín | MojeKroměříž.cz. www.mojekromeriz.cz [online]. [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka. Praha: V ráji, 1993. ISBN 80-900875-7-4. S. 119,164. 
  4. Texty. www.uh.cz [online]. [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]