Kryštof Dientzenhofer: Porovnání verzí

Kryštof Dientzenhofer
Narození	7. července 1655 ; St. Margarethen (Brannenburg)
Úmrtí	20. června 1722 (ve věku 66 let) ; Praha
Místo pohřbení	Malostranský hřbitov
Povolání	stavitel, architekt
Děti	Kilián Ignác Dientzenhofer; Jindřich Dientzenhofer
Příbuzní	Johann Leonhard Dientzenhofer, Georg Dientzenhofer, Wolfgang Dientzenhofer a Johann Dientzenhofer (sourozenci)
Hnutí	baroko
Významná díla	Kostel Všech svatých; Kostel svatého Michaela archanděla; Klášter klarisek v Chebu
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 8. 3. 2020, 18:35

Kryštof Dientzenhofer (7. července 1655 St. Margarethen, Bavorsko – 20. června 1722 Praha^[2]) byl český stavitel německého původu. Proslavil se jako významný architekt vrcholného baroka.

Kryštof Dientzenhofer je jedním z nejvýznamnějších představitelů iluzivního baroka a ve své době byl jedním z nejvyhledávanějších stavitelů. Jeho díla patří k vrcholům české, ale i evropské barokní architektury. Navázal na práci úspěšných vlašských stavitelů, kteří působili v Čechách, jako například Luraga, Orsiho, či Carattiho. Nejvíce si však cenil italských mistrů Borrominiho a zejména Guariniho.

Život

Pocházel z hornobavorské stavitelské rodiny. Byl synem Georga Dienzenhofera (1614–1673), který se narodil nedaleko obce Bad Feilnbach. I další čtyři Kryštofovi bratři se stali významnými staviteli:

Georg (1643–1689), např. klášterní kostel ve Waldsassenu a bývalý jezuitský kostel (dnes kostel sv. Martina) v Bamberku
Wolfgang (1648–1706), např. poutní kostel P. Marie Pomocné v Ambergu
Leonhard (1660–1707), např. nová biskupská rezidence v Bamberku
Johann (1663–1726), např. klášterní kostel v Banzu nebo zámek v Pommersfelden

Kryštof Dientzenhofer se vyučil zedníkem a roku 1677 se přestěhoval do Čech, kde se živil jako polír u mistra. Roku 1685 se oženil s Annou, vdovou po staviteli Janovi Jiřím Aichbauerovi.^[3] V roce 1689 dostal povolení provozovat stavitelskou činnost, v této době už pracoval společně s Abrahamem Leuthnerem na stavbě zámku v Ostrově u Karlových Varů.

Roku 1698 začal působit v Chebu, později stavěl dvůr zámečku v Hamrníkách nebo kostel svaté Kláry v Chebu. O dvacet let později začal samostatně stavět i v Praze.

Se svojí ženou měl Kryštof pět dětí, které se narodily v letech 1685–1695. Byli to Kateřina (* 1685), Martin (* 1687, později přijal řeholní jméno Tobiáš), Kilián Ignác (* 1689), Jindřich (* 1692) a Marie Anna. Jeho syn Kilián Ignác je slavný barokní architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer.

Dílo

Bývá mu připisována skupina staveb dynamického baroka, ke kterým patří kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, kostel svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně, kostel svaté Markéty v břevnovském klášteře, kostel svaté Kláry v Chebu a barokní areál Skalka v Mníšku pod Brdy. Působil jako klášterní stavitel břevnovsko-broumovského kláštera a také jako pevnostní stavitel v Chebu a v Praze. K dalším zajímavým pracím se řadí například přestavba Písecké brány pražského opevnění na Brusce nebo dům U zlaté lilie na Malém náměstí na Starém Městě pražském. Spolupracoval na mnoha dalších stavbách v Čechách. Na posledních dílech již spolupracoval se svým nejtalentovanějším synem Kiliánem Ignácem.

Při stavbě chrámů u nás poprvé použil složité klenební konstrukce, kde se rafinovaně prostupují geometrické plochy. Pro jeho stavby je typické i dokonalé provedení detailů, jako jsou hlavice či patky sloupů a další stavební prvky.

Spolehlivě je doložen pouze jako stavitel.^[4] Autorství níže uvedených staveb je výsledkem bádání různých historiků architektury, ale tvůrčí vklad architekta není spolehlivě doložen a v řadě případů je podloženě zpochybňován.

Stavby v Praze

Loreta – Hradčany
Šternberský palác – Hradčany, dnes Národní galerie, pravděpodobně podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho
Dům U bílé kuželky (čp. 66) – Malá Strana
Břevnovský klášter
Klášter voršilek u kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech
Weisbírovský dům (čp. 13) – Strana
Rožmberský dům (čp. 63) – Hradčany
Kaiserštejnský palác – Malá Strana
Vrtbovský palác – Malá Strana
Kostel svatého Jana Nepomuckého – Hradčany
Kostel Nejsvětější Trojice – Nové Město
Bazilika svaté Markéty – klášter
Kostel svatého Mikuláše – západní průčelí a část lodi; sporné^[5], Malá Strana

Stavby mimo Prahu

Klášter Teplá – úpravy a stavba špitální kaple Nejsvětější Trojice (1692–1699)^[4]
Kostel Narození svatého Jana Křtitele – nejisté^[4] (1965–1698), Úterý
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svaté Maří Magdaleny – sporná účast^[4] (1690–1701), Chlum Svaté Maří
Kostel svaté Máří Magdaleny (1692-1693)^[4] – Skalka u Mníšku pod Brdy
Pevnostní stavby (1698–1701)^[4] – Cheb
Zámecká kaple Zjevení Páně (1699–1711) podle vzoru Guariniho kostela San Lorenzo v Turíně, Smiřice
Klášterní kostel Paulánů (1702–1711) – připsáno^[4], Obořiště
Kostel svaté Kláry (1703–1711) – Cheb, připsáno^[4]
Paulánský kostel Panny Marie (1709–1724) – Nová Paka, připisováno^[4]
Kostel svatého Michala (1719–1721) – Vernéřovice u Náchoda, nejisté^[4]
Kostel svatého Jakuba (1720–1723) – Ruprechtice u Náchoda, nejisté.^[4] Dominantní nepřehlédnutelnou stavbu s velkou pravděpodobností projekčně zpracoval Kryštof Dientzenhofer, architektonické řešení římsy a mělkých svislých výstupků na zdi má typické rysy prací jeho syna Kiliána Ignáce

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d Union List of Artist Names. 10. prosince 2009. Dostupné online. [cit. 2021-05-21]
↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online.
↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 137.
↑ Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Příprava vydání Pavel Vlček. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 91.

Literatura

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kryštof Dientzenhofer
KUBÍN, Antonín. Dinzenhoferové a jejich slavná díla v království Českém : s 26 obrazovými přílohami a současnou podobiznou Kiliána Dinzenhofera. Praha: Stivín, 1908. Dostupné online.
HORYNA, Mojmír, a kol. Dientzenhoferové. Praha: Akropolis, 1998. ISBN 80-85770-68-7.
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 121.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D-Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 204-205.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kryštof Dientzenhofer na Wikimedia Commons

[e6122b51ff5f0130851a546a2baee6f966ad9cd1-1] Union List of Artist Names. 10. prosince 2009. Dostupné online. [cit. 2021-05-21]

[2] Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online.

[3] Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online.

[NEČVU-4] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 137.

[5] Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Příprava vydání Pavel Vlček. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 91.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 | url = http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=CCE9248AA1FE44DC8AA4B6ABEC95B0EA&scan=108#scan108
 | datum přístupu = 2020-03-07
-}}</ref>) byl [[Česko|český]] [[Polír|stavitel]]  [[Německo|německého]] původu. Proslavil se jako významný [[architekt]] vrcholného [[Baroko|baroka]].
+}}</ref>) byl [[Česko|český]] [[Polír|stavitel]] [[Německo|německého]] původu. Proslavil se jako významný [[architekt]] vrcholného [[Baroko|baroka]].
 Kryštof Dientzenhofer je jedním z nejvýznamnějších představitelů iluzivního baroka a ve své době byl jedním z nejvyhledávanějších stavitelů. Jeho díla patří k vrcholům české, ale i evropské barokní architektury. Navázal na práci úspěšných vlašských stavitelů, kteří působili v Čechách, jako například [[Lurago|Luraga]], Orsiho, či Carattiho. Nejvíce si však cenil italských mistrů [[Francesco Borromini|Borrominiho]] a zejména [[Guarino Guarini|Guariniho]].
 == Život ==
-Pocházel z hornobavorské stavitelské rodiny. Byl prostředním z pěti bratří, kteří se všichni stali významnými staviteli. Byl synem Georga Dienzenhofera, který se narodil nedaleko obce [[Bad Feilnbach]]. Vyučil se zedníkem a roku 1677 se přestěhoval do Čech, kde se živil jako [[polír]] u mistra.  V roce 1689 dostal povolení provozovat stavitelskou činnost, v této době už pracoval společně s [[Abrahám Leuthner|Abrahamem Leuthnerem]] na stavbě [[Ostrov (zámek, okres Karlovy Vary)|zámku v Ostrově]] u [[Karlovy Vary|Karlových Varů]].
+Pocházel z hornobavorské stavitelské rodiny. Byl synem Georga Dienzenhofera (1614–1673), který se narodil nedaleko obce [[Bad Feilnbach]]. I další čtyři Kryštofovi bratři se stali významnými staviteli:
+* Georg (1643–1689), např. klášterní kostel ve [[Waldsassen|Waldsassenu]] a bývalý jezuitský kostel (dnes kostel sv. Martina) v [[Bamberk|Bamberku]]
-Roku 1698 začal působit v Chebu, později stavěl dvůr zámečku v [[Hamrníky (zámek)|Hamrníkách]] nebo [[Kostel svaté Kláry (Cheb)|kostel svaté Kláry]] v Chebu. O dvacet let později začal samostatně stavět i v Praze.
+* Wolfgang (1648–1706), např. poutní kostel P. Marie Pomocné v [[Amberg|Ambergu]]
+* Leonhard (1660–1707), např. nová biskupská rezidence v [[Bamberk|Bamberku]]
+* Johann (1663–1726), např. klášterní kostel v Banzu nebo zámek v Pommersfelden
-Roku 1685 se oženil s Annou, vdovou po staviteli [[Jan Jiří Achbauer starší|Janovi Jiřím Aichbauerovi]].<ref>{{Citace elektronického periodika
+Kryštof Dientzenhofer se vyučil zedníkem a roku 1677 se přestěhoval do Čech, kde se živil jako [[polír]] u mistra. Roku 1685 se oženil s Annou, vdovou po staviteli [[Jan Jiří Achbauer starší|Janovi Jiřím Aichbauerovi]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Archivní katalog
 | periodikum = katalog.ahmp.cz
 | url = http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=CB9082988BDD4FAE9ADED8356A705F69&scan=29#scan29
 | datum přístupu = 2020-03-07
+}}</ref> V roce 1689 dostal povolení provozovat stavitelskou činnost, v této době už pracoval společně s [[Abrahám Leuthner|Abrahamem Leuthnerem]] na stavbě [[Ostrov (zámek, okres Karlovy Vary)|zámku v Ostrově]] u [[Karlovy Vary|Karlových Varů]].
-}}</ref> Se svojí ženou měli pět dětí, které se narodily v letech 1685–1695. Byli to Kateřina (* 1685), Martin (* 1687, později přijal řeholní jméno Tobiáš), Kilián Ignác (* 1689), Jindřich (* 1692) a Marie Anna. Jeho syn Kilián Ignác je slavný barokní architekt a stavitel [[Kilián Ignác Dientzenhofer]].
+Roku 1698 začal působit v Chebu, později stavěl dvůr zámečku v [[Hamrníky (zámek)|Hamrníkách]] nebo [[Kostel svaté Kláry (Cheb)|kostel svaté Kláry]] v Chebu. O dvacet let později začal samostatně stavět i v Praze.
+Se svojí ženou měl Kryštof pět dětí, které se narodily v letech 1685–1695. Byli to Kateřina (* 1685), Martin (* 1687, později přijal řeholní jméno Tobiáš), Kilián Ignác (* 1689), Jindřich (* 1692) a Marie Anna. Jeho syn Kilián Ignác je slavný barokní architekt a stavitel [[Kilián Ignác Dientzenhofer]].
 == Dílo ==