Smuteň lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSmuteň lékařská
alternativní popis obrázku chybí
Smuteň lékařská (Phyllanthus emblica)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď smuteňovité (Phyllanthaceae)
Rod smuteň (Phyllanthus)
Binomické jméno
Phyllanthus emblica
L., 1753
Synonyma
  • Emblica officinalis
  • indický angrešt
  • smuteň angreštová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Listy
Květy
Plody

Smuteň lékařská (Phyllanthus emblica) je tropický, opadavý strom plodící drobné plody, které jsou sice poživatelné, ale velmi kyselé a trpké. Obsahují mnoho vitamínu C, až 600 mg/100 g (citron jen 50 mg/100 g). Mají zvláštně uspořádané větvičky a na nich vyrůstající drobné jednoduché listy, které dohromady připomínají listy zpeřené.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Dřevina pochází z jižní a jihovýchodní Asie, kde se vyskytuje od Indie a Pákistánu na západě po Malajsii a země Indočíny na východě. Na severu je její výskyt ohraničen Himálajemi a jižními oblastmi Číny, na jihu ostrovy Indonésie. Je rostlinou známou a v uvedené oblasti hojně pěstovanou již po několik tisíciletí, takže nelze přesněji určit její původní areál. Druhotně se dostala na Filipíny a v novověku do Střední Ameriky včetně ostrovů v Karibském moři.[1][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Smuteň lékařská je sice považována za tropický, opadavý strom, ale stejně dobře roste i v teplých subtropech na místech, kde teplota v chladných měsících určitě neklesá pod bod mrazu. Její listy neopadávají vždy všechny najednou, ale se obměňují se v závislosti na suchu nebo chladu po nepravidelných větších skupinách, takže bývá řazená i mezi rostliny neopadavé, stálezelené. Starší stromy se poměrně dobře zotavují s nárazového ochlazení a snesou i velké teplo ( až 45 °C), mladší jedinci tak velkou teplotu přežijí jen v částečném stínu.

Pěstuje se snadno, roste v půdě hlinité, písčité i jílovité, mírně kyselé až slabě alkalické. Je schopná růst v oblastech velmi suchých a s půdou příliš chudou pro většinu ostatních ovocných plodin. Žádá však dostatek slunečního svitu a jen minimální zastínění. Pro co nejvyšší produkci plodů však potřebují půdu kvalitnější, hlubokou, zásobenou živinami a s pH v rozmezí 6,0 až 8,0. Zásadní pro trvalý růst je dobré odvodnění a nízké zasolení půdy. Vysazuje se často jako užitková a okrasná dřevina v zahradách domů. Dobře přečká ne příliš intenzivní lesní požár a bývá jedním z prvních stromů, které se z něj zotavily, spolehlivě snáší silný vítr.

V přírodě se vyskytuje v suchých, poloopadavých lesích nebo křovinách, v jižní Číně roste až do nadmořské výšky 2300 m. Nejlépe se jí daří při průměrných denních teplotách od 20 do 29 °C, ale snáší 14 až 35 °C. Upřednostňuje průměrné roční srážky v rozmezí od 1500 do 2500 mm, toleruje i 700 až 4200 mm. Stromy v závislosti na klimatických a světelných podmínkách kvetou jednou nebo dvakrát za rok. Prvé květy obvykle rozkvétají na nově vyrostlých větvičkách v době, kdy z nich teprve raší listy, květu je tehdy mnoho a plodů hojně. Při druhém kvetení jsou listy již zcela vyvinuté, květu je méně a plodů málo. Ploidie druhu je 2n = 26.[1][2][4][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Strom vysoký 5 až 10 m s kmenem o průměru do 30 cm, jeho hladká kůra je světle šedá až hnědá s řídkými lenticelami. Z hlavních klenutých, oblých větví vyrůstají krátké, slabě hranaté a hustě olistěné tenké větvičky 10 až 20 cm dlouhé, které opadávají i s listy; toto uspořádaní připomíná listy zpeřené. Drobné listy jsou podlouhlého tvaru s drobnými opadavými palisty, vyrůstají ve dvou řadách těsně proti sobě, bývá jich na větvičce 80 až 150, jsou kratičce řapíkaté a čepele mívají obvykle menší než 2 × 0,5 cm, na bázi jsou mělce srdčité až kulaté a vrcholu tupé či špičaté, po obvodě bývají celistvé nebo zubaté a někdy slabě podvinuté, na rubu jsou světlejší a jejich zpeřená žilnatina mívá okolo 5 párů žilek. Strom střídavě vyměňuje listy, obvykle však ne všechny najednou, proto bývá uváděn jako opadavý i stálezelený.

Květy jsou drobné, jednopohlavné, samčí i samičí rostoucí spolu ve stěsnaných květenstvích, ve svazečcích, na bází tenkých větviček ze kterých dále vyrůstají listy. V květenství převažují samčí květy, o málo větší samičí bývají ve svazečku jeden nebo dva, všechny květy mají jen kališní lístky, korunní chybí. Samčí květy rostou na delších, asi 2 mm dlouhých stopkách, mají šest žlutozelených lístků asi 2 mm velkých a tři tyčinky se srostlými nitkami nesoucí asi 1 mm dlouhé, podélně pukající prašníky. Samičí květy jsou téměř přisedlé, mají také šest podobných, žlutých lístků asi 2 mm velkých a vejčitý, 2 mm velký semeník se třemi oddíly po dvou vajíčkách a hluboce rozeklanou čnělku nesoucí tři nahnědlé blizny. Květy musí být opylený cizím pylem, převážná většina samičích květů se však neopylí a opadá (až 70 %). Květy produkují nektar jen od večera do rána, proto opylující včely přilétající pouze za svítání a v podvečer, kdežto můry rodu Epicephala v noci. Řídce se vyskytují také dvoudomí jedinci, u těch jsou všechny květy na stromě jen samčí nebo samičí.

Plod je kulovitá, hladká peckovice o velikosti 1,5 až 2,5 cm, jež má ve zralosti žlutou nebo světle žlutou barvu se šesti až osmi světlejšími pruhy. Její dužnatý mezokarp je přirostlý k chrupavčitému endokarpu, ve kterém je šest tmavohnědých, nepravidelně hranatých semen až 4 mm velkých. Zralé plody vydrží i měsíc na stromech bez zjevné ztráty kvality. Plody pěstovaných rostlin vyšlechtěných odrůd váží 30 až 50 gramů.[1][2][4][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Smuteň lékařská se rozmnožuje vyséváním semen z přezralých, na slunci vysušených plodů, nebo jsou na záhon sázeny přímo poloviny rozříznutých plodů se semeny. Čerstvá semena s krátkou dobou životností rychle klíčí a mladé semenáče se obvykle ve věku čtyř měsíců roubují kvalitními odrůdami. Zdravé stromy po skácení vytvářejí z pařezů mnohé výmladky, které jsou po prořezání vhodnější pro produkci a sběr plodů než vysoké stromy. Tento nevysoký porost však vyžaduje odstraňování plevele, neboť výmladky svými malými korunami nevytvoří uzavřený vrchlík.

Stromy bývají pro komerční účely pěstované na plantážích ve sponu 9 až 12 m. Smuteň lékařská je pomalu rostoucí dřevina a prvé plody přináší ve věku šesti až osmi let, plodí asi padesát roků. Nejvýnosnější odrůda 'Chakaiya' pěstovaná v Indii dává z jednoho většího stromu až 25 kg ovoce za rok.[5][8][9]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Plody jsou pravděpodobně nejbohatším známým přírodním zdrojem vitamínu C, kyselina askorbová obsažená v nich je velice stabilní. Pro místní spotřebu se sbírají popadané plody, které jsou i v plné zralosti velmi kyselé, hořké a působí svíravě. Při požití stimulují v ústech vylučování slin a zahánějí tak pocit žízně, v Indií a Thajsku byly tyto stromy sázeny podél cest pro osvěžení poutníků. V domácnostech se plody používají s cukrem a šafránem jako kandované ovoce, zapékají se v místních sladkostech, šťáva slouží jako koření při vaření, vyrábějí se z nich džemy a v kombinaci s jinými druhy ovoce se z nich dělají kompoty, přílohová zelenina nebo čatní, jsou bohaté na pektin. Při přímé konzumaci se pro odstranění hořkosti zralé plody namáčejí v solném roztoku nebo se jedí s čili papričkami.

Plody slouží v asijské medicíně k léčbě problémů souvisejících hlavně se zažívacím ústrojím, prášek ze sušených plodů je účinný expektorans a odvar ze semen léčí zánět očí i kůže. Semena se používají při léčbě astmatu, bronchitidy, diabetes a horečky. Likér ze zkvašeného ovoce je lékem na anémii, žloutenku, nemoci srdce a problémy s močením. Listy se používají v kombinaci se kvašeným mlékem pro zlepšení trávení, proti průjmu i úplavici. Mízou stromů se léčí vředy, kořen je účinné dávidlo. Ovocná dřeň se rozmazává po hlavě, aby rozptýlila bolesti hlavy a závratě způsobené slunečním úpalem. Ovoce je složkou mnoha léků domorodého ájurvédského léčebného systému.

Dřevo stromu je načervenalé, těžké, pružné a zrnité, bývá používáno pro drobné stavby a zhotovuje se z něj nábytek i nářadí. Ponořené do vody je velmi odolné, dělají se z něho vodovodní roury i výdřeva studní. Sloužívá přímo jako palivo nebo se z něj vyrábí dřevěné uhlí dobré kvality. Kůra mladých větví obsahuje množství tříslovin, kterým se barví hedvábí, vlna i bambusové proutí do hnědá. Listy i mladé větve se v suchých oblastech obřezávají a slouží jako krmivo pro domácí přežvýkavce. Větve s listy bývají také spásány i volně žijícími zvířaty, z nichž mnohé také žerou popadané plody a roznášením semen v trusu přispívají k šíření druhu.

Austrálii na území v Severního teritoria se počala smuteň lékařská šířit z domácích zahrad do volné přírody, kde vytlačuje původní rostlinstvo a je proto považována za potenciální plevelnou rostlinu.[2][5][6][8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Phyllanthus emblica [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 15.02.2019 [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d MORTON, Julia F. Fruits of Warm Climates: Phyllanthus emblica [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1987 [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GOVAERTS, Rafaël. Catalogue of Life: Phyllanthus emblica [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 08.2017 [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b LI, Bingtao; GILBERT, Michael G. Flora of China: Phyllanthus emblica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d Plants For a Future: Phyllanthus emblica [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c Weeds of Australia: Phyllanthus emblica [online]. Queensland Government, Department of Agriculture and Fischeries, Brisbane, QLD, AU [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Dendrologie.cz: Phyllanthus emblica [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. Phyllanthus emblica [cit. 2007-01-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b RADCLIFFE-SMITH, A. Flora of Pakistan: Phyllanthus emblica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Phyllanthus emblica [online]. India Biodiversity Portal, IN [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]