Skautská vyznamenání a odznaky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tento text si bere za cíl seznámit zájemce s několika statěmi a poznámkami spojenými společným tématem – vyznamenání, vyznamenávání a první skautské odznaky. Tyto stati jsou na sobě nezávislé, nijak se neprolínají ani na sebe nenavazují. Předkládaná práce si nedělá nárok na naprosté vyčerpání tematiky o skautských vyznamenání a nepojednává jen o českých skautských vyznamenáních a faleristice.

Stručná historie skautských odznaků[editovat | editovat zdroj]

Období 1911 – 1941[editovat | editovat zdroj]

  • 1911 – Z největší pravděpodobností toto je první odznak „Českých skautů“ vůbec. Odznak Svazu českých spolků a přátel tělesné výchovy.
  • 1912 – Ujal se název JUNÁK a symbolem se stala černá psí hlava
  • 1914 – První odznak spolku JUNÁK – ČESKÝ SKAUT (JČS) byl trojúhelníkový a symbolizoval atleta (junáka) se sokolem u boku. Na odznaku byl nápis: JUNÁK – ČESKÝ SKAUT.
  • 1918 – Ve válečných letech 1914 – 1918 konali čeští junáci humanitární služby. Nejtěsnější byla spolupráce s Červeným křížem – akce „Českého srdce“ Nosilo se na kroji ale i na civilním oděvu.
  • 1919 – Lilie se psí hlavou byla přijata za odznak skautů a použita na civilním odznaku příslušnosti a slibovém odznaku
  • 1919 – Byl zaveden čestný odznak ZA ČIN JUNÁCKÝ ve zlatém, stříbrném a bronzovém stupni. Podle anglického vzoru byla zavedena SVASTIKA pro civilní osoby a ŘÁD STŘÍBRNÉHO VLKA (se zelenou stuhou a žlutým pruhem) pro skauty.
  • 1921 – Bylo založeno čestné vyznamenání STŘÍBRNÝ BOBR pro vodní skauty. Zavedena SVASTIKA NÁČELNICTVA pro skauty (větší než Svastika díků a na zelené stuze). Od března pracoval v Mukačevě první skautský oddíl na Podkarpatské Rusi a později používali svůj civilní odznak příslušností.
  • 1922 – 29. června až 6. července se konaly v Praze oslavy desetiletí československého skautingu. K oslavám byl vydán pamětní odznak.
  • 1922 – Byl vydán Řád slovenských katolických skautů „Kríž krajinského náčelnictva“
  • 1923 – Pro výchovu vůdců byla uspořádána první Lesní škola. Původní odznak činovníků a instruktorů LŠ byl kruhový kovový s 3 Tee pee. Později byl použit jako vyšívaný odznak na šedém šátku pro absolventy LŠ.
  • 1924 – Byl udělen první odznak zdatnosti Lví skaut Josefu Polákovi z Prahy.
  • 1924 – Lyžařský odbor Svazu začal používat odznak příslušnosti na civilním oděvu
  • 1926 – Valný sněm Svazu skautů udělil první československý Řád stříbrného vlka (na bílé stuze s červenými a modrými proužky) náčelníkovi A.B. Svojsíkovi. Konala se první Lesní škola pro skautky. Absolventky nosily kovový odznak na uzlu skautského šátku. Zřízeno vyznamenání Syrinx pro oldskauty. Z počátku ve stříbrném stupni (bez stuhy) a zlatém (s modrou stuhou). Později i bronzovém. Byla zřízena Třístupňová Svastika Díků Náčelnictva Československé obce Junáků volnosti. Autorem byl prof. O. Bureš.
  • 1927 – Začal se používat odznak zdatnosti Tři orlí pera.
  • 1928 – Zaveden odznak Pre slovenský skauting na podporu skautingu na Slovensku.
  • 1928 – Byl vydán pamětní odznak „10 LET RČS“. U příležitosti desetiletí skautingu v zemi Moravsko – slezské byla udělována Moravsko-slezská svastika. Byla totožná se Svastikou Náčelnictva, ale stuha byla bílo – červeno – modrá.
  • 1929 – V roce 1922 se vydali se souhlasem Náčelnictva dva bratři Oldřich a Jan Bláhovi pěšky na cestu kolem světa. Seznamovali svět s československým skautingem, psali a posílali své reportáže do vlasti. V roce 1929 je Skautské ústředí vyznamenalo řádem Hraničářů a nechalo pro ně ze stříbra zhotovit odznaky se dvěma zkříženými čakany. Bylo zřízeno nejvyšší vyznamenání „Ústředí slovenských katolických skautů“ – Zlatý kríž Svatého Juraja. Stuha byla shodná jako u Československého Stříbrného Vlka.
  • 1930 – Vodní skauti začali používat svůj odznak příslušnosti.
  • 1931 – Ve dnech 27. června až 2. července se konaly v Praze TÁBORY SLOVANSKÝCH SKAUTŮ. Při této příležitosti byla vydána pamětní plaketa a dva odznaky.
  • 1931 – Ústředí ruských skautů – emigrantů udělilo A. B. Svojsíkovi ŘÁD BÍLÉHO MEDVĚDA I.třídy za jeho zásluhy o slovanský skauting.
  • 1932 – Lotyšští skauti vyznamenali A.B. Svojsíka ŘÁDEM LYS BLANK – BÍLÉ LILIE
  • 1932 – Ve třicátých letech byl látkový odznak Lvího skauta zaměněn za kovový. Byl ražen s jehlicí na zapichování a nebo s dírkami na přišití. Nosil se na pravém rukávě v nejhornější části, nad všemi odborkami.
  • 1933 – Dosavadní vyšívaný odznak vůdců oddílů se stužkami byl nahrazen kovovými odznaky. Vůdce se zkouškou – odznak stříbrný, černá smaltovaná psí hlava v kartuši. Vedoucí bez zkoušky – odznak bronzový, nesmaltovaná psí hlava v kartuši. Zástupce vůdce, nebo vedoucího – odznak bronzový, bez psí hlavy v kartuši. Československá obec Junáků volnosti zřídila Junácký řád Díků. Autorem byl Antonín Mádl.
  • 1934 – Bylo zavedeno vyznamenání Skautská láska.
  • 1935 – Skautky začaly používat modrý trojlístek jako podklad slibového odznaku.
  • 1936 – Velen Fanderlík byl prvním Čechem, který po absolvování Gillwellu dosáhl stupně Wood badge. A. B. Svojsík, V. Židlický, Jos. Charvát a P. Drtina byli králem Carolem II. vyznamenáni nejvyšším rumunským skautským vyznamenáním VIRTUTES CERCETASASCAA – ZLATÁ HVÉZDA a A. B. Svojsík ještě vysokým státním vyznamenáním ŘÁDEM RUMUNSKÉ KORUNY.
  • 1937 – Začal být udělován odznak „Šedého bratříčka“ – pro vlčata za vykonané zkoušky. Nosil se na levé kapse košile podložen šedým filcem.
  • 1938 – Byla udělována medaile „ZA 20 LET PRÁCE PRO VLAST“ zvaná též medaile sv. Jiří. (viz Historická vyznamenání Junáka)
  • 1939 – Zřízena Duchovní rada Junáka a její katolický odbor zavedl ŘÁD SVATÉHO VÁCLAVA. (viz Historická vyznamenání Junáka)
  • 1941 – Členové Junáka konající službu v ČS vojsku ve Velké Británii obnovili u v Anglii skautskou činnost. Byl vydán odznak „Českoslovenští roveři v Anglii“

Období 1945 – 1950[editovat | editovat zdroj]

  • 1945 – Junák se stává kolektivním členem Svazu české mládeže.
  • 1945 – Vzniká památník padlým skautům ze Slezské Ostravy „Ivančena“ v sedle pod Lysou horou. Na jeho památku byla vydána velká řada příležitostných odznaků a nášivek.
  • 1946 – Český Junák zřídil vyznamenání JUNÁCKÝ KŘÍŽ ZA VLAST 1939-1945 Ve třech stupních zlatý, stříbrný a bronzový. Byl zaveden slibový odznak vlčat.
  • 1946 – Slovenský Junák zavedl pro své členy lilii se stylizovaným znakem Slovenska – dvojkřížem na trojvrší.
  • 1946 – Byl vydán pamětní odznak k 35. výročí založení skautingu v ČSR a k 70.narozeninám Zakladatele A.B.Svojsíka.
  • 1947 – Federální Československý Junák používal slibový odznak, kde na štítku lilie místo psí hlavy byl malý státní znak.
  • 1947 – Pro zasloužilé členy HKVS, kteří ještě nedosáhli zásluh k udělení Stříbrného bobra byl vytvořen Čestný odznak HKVS, který již nebyl nikdy udělen. Byl zřízen Řád „Zlatá hvězda Československého Junáka“ který byl určen pro zahraniční příslušníky skautského hnutí, kteří se zasloužili o skautské hnutí. Autorem byl Alan Grégr.
  • 1948 28.2. – Se měl konat III. Valný sněm Junáka ve Zlíně. Při této příležitosti byl vydán neoficiální pamětní odznak, který nebyl nikdy předán delegátům.
  • 1948 – 1950 – Postupný zánik Junáka z rozhodnutí akčního výboru Národní fronty a jeho začlenění do Svazu české mládeže.
  • 1950 – Bratru Emilu J. Štemberovi bylo uděleno vysoké skautské vyznamenání BSA – Eagle Scout Award

Období 1968 – 1988[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 – Český Junák založil vyznamenání JUBILEJNÍ MEDAILI ZA SLUŽBU VLASTI a MEDAILI DÍKŮ. Slovenský Junák založil vyznamenání JUNÁCKÁ HVĚZDA A ZLATÁ LILIE. Československý Junák založil vyznamenání ŘÁD TŘI PRUTY BRATRSTVÍ, ŘÁD STŘÍBRNÝ TROJLÍSTEK, ŘÁD JUNÁCKÉ LILIE, ŘÁD SKAUTSKÁ VDĚČNOST. Byl zaveden slibový odznak světlušek. Odznak „Za Službu vlasti“ – Jeho smyslem bylo vytvoření paralelní struktury stojící mimo aparát, pro potřeby rychlé mobilizace mládeže k možnému brannému vystoupení proti Sovětské okupaci, v případě vhodné mezinárodní situace. K odznaku byla přidělována legitimace. Se konal v Praze III: Valný sněm Junáka, při jeho příležitosti byl vydán pamětní odznak. Odznakem vůdců Lesních škol se stal odlitek obsidiánového hrotu šípu. Autorem byl Otakar Suchý.
  • 1970 – V březnu byl ustaven čestný SVOJSÍKŮV ODDÍL. (viz vyznamenání Junáka). V dubnu byl ministerstvem vnitra zrušen Slovenský Junák, v červnu federální Československý Junák a v říjnu Český Junák. Po odchodu do exilu zakládají skauti a skautky v hostitelských zemích ČESKÝ A SLOVENSKÝ EXILOVÝ SKAUTING
  • 1978 – Bratr J.E. Štenbera, žijící v Pensylvánii obdržel další nejvyšší vyznamenání BSA – Silver Beaver Award – Stříbrného bobra.
  • 1983 – Byl vytvořen a udělán slibový odznak Exilových skautů. Číslovány od čísla 401–1800.
  • 1987 – Českoslovenští skauti v Exilu vydali třístupňovou medaili ABS. Autorem je br. Kozák z Vídně.

Období 1989–2003[editovat | editovat zdroj]

  • 1989 – třetí obnova činnosti Junáka
  • 1990 – Se konal v Praze IV: Valný sněm Junáka, při jeho příležitosti byl vydán pamětní odznak
  • 1990 – Český Junák zřídil ŘÁD ČESTNÉ LILIE V TROJLÍSTKU pro skauty a skautky. (viz Historická vyznamenání Junáka)
  • 1990 – Náčelník českého a slovenského exilového skautingu M. Miltner předal v Zűrichu prezidentovi V.Havlovi ŘÁD STŘÍBRNÉHO LVA. Redakce Zpravodaje sběratelů skautských odznaků Udělovala neoficiální vyznamenání „Za zásluhy“, bylo uděleno ve třech stupních: bronzový, stříbrný a zlatý.
  • 1992 – Se konal v Praze V: Valný sněm Junáka, při jeho příležitosti byl vydán pamětní odznak
  • 1992 – Se konalo po dlouhé odmlce Ústřední kolo závodu vlčat a světlušek v Potštejně
  • 1993 – Rozpad republiky – Vznik Junáka a Slovenského skautingu. Vznikl Slovenský Rad Strieborného Vlka a Rad Strieborného Trojlístka.
  • 1994 – Konal se v Olomouci VII. Mimořádný sněm Junáka
  • 1995 – K 80. letům založení dívčího skautingu byla vydána pamětní medaile: Slovenský skauting zakládá dvoustupňové vyznamenání „Za Skautskú vernosť“
  • 1995 – Se konal v Brně VII: Valný sněm Junáka, při jeho příležitosti byl vydán pamětní odznak. Zpravodajská brigáda vydala pamětní medaili 1945–1995. Byla zřízena Medaile exilového skautingu v Evropě, která byla určena skautským vůdcům, kteří se přihlásili a věnovali se exilové skautské mládeži po nejméně 25 let.
  • 1996 – Ke 120. výročí narození náčelníka A. B. Svojsíka byl vyhlášen „Svojsíkův rok“ a vydán pamětní odznak.
  • 1997 – V květnu se v Praze konalo Mezinárodní skautské setkání FÉNIX 97.
  • 1997 – V srpnu při 50.výročí 6.jamboree de la paix 1947 ve Francii bylo uspořádáno vzpomínkové setkání.
  • 1998 – zaveden ODZNAK KAPITÁNSKÉ ZKOUŠKY pro vodní skauty a skautky.
  • 1998 – Se konal v Plzni IX. Valný sněm Junáka, při jeho příležitosti byl vydán pamětní odznak
  • 1999 – Oddíl Velena Fanderlíka uděluje svým členům vyznamenání KŘÍŽ III. ODBOJE 1948–1989.
  • 1999 – Oddíl Baden ve Švýcarsku vydal pro členy Oldskautského oddílu v exilu Syringu Českých a Slovenských skautů v exilu. Český svaz bojovníků za svobodu k 60. výročí založení „Zpravodajské brigády“ vydala Medaili „Pravdou ke svobodě“
  • 2000 – Založen odznak Junácké zdatnosti. Autorem je Vladislav Janík.
  • 2001 – 7.-13. července se v Praze konaly Evropské skautské konference WOSM a WAGGGS.
  • 2001 – V květnu se konal V. Sněm kmene OS v Kroměříži.
  • 2001 – Se konal na Vsetíně X. Valný sněm Junáka, při jeho příležitosti byl vydán pamětní odznak
  • 2001 – Sestra Vlasta Macková vyznamenána Nejvyšším vyznamenání WAGGGS – Bronzovou medailí WAGGGS.
  • 2002 – Byla zřízena krajská vyznamenání: Plzeňského kraje – Čestný odznak Bílého orla, Pardubického kraje – vyznamenání Stříbrné řeky, Zlínského kraje – Za rozvoj skautingu na Zlínsku
  • 2002 – Hlavní kapitanát vodních skautů vydal Čestný odznak „10 let HKVS“
  • 2003 – 20. 9. Krajská rada junáka Středočeského kraje zřídilo krajské vyznamenání „Medaili kraje modrých řek“
  • 2003 – Náčelnictvo Junáka schválilo nový řád skautských vyznamenání.

Jednotlivé statuty skautských vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Podle stavu z roku 2003

Řád Stříbrného vlka[editovat | editovat zdroj]

Původní Řád Stříbrného vlka byl zřízen v roce 1919 rozhodnutím náčelnictva Svazu junáků skautů republiky Československé. Po r. 1968 a 1989 byl federálním vyznamenáním Československého Junáka. Při ukončení činnosti Českého a Slovenského skautingu byl po posledním udělení 29.11.1992 zrušen. V roce 1995 jej jako český zřídil VIII. Valný sněm Junáka – svazu skautů a skautek České republiky. Rozhodnutím Náčelnictva Junáka v roce 2003 je nejvyšším skautským Řádem Junáka – svazu skautů a skautek ČR, udělovaným jeho členům – mužům.

Insignii tvoří plasticky provedený vpravo kráčející vlk ze stříbra, opatřený na hřbetě polokruhovým ouškem a závěsnou sponou. Stříbrný vlk je českou obdobou nejvyššího skautského vyznamenání [WOSM] – Bronzový vlk. Výška plastické figury je 26 mm, délka 43 mm a síla 7 mm. Stuha řádu je náhrdelní, 38 mm široká a 700 mm dlouhá, červeno : bílo: modro : bílo : modro : bílo: červená v poměru (mm) 4:2:2:22:2:2:4. Stužka odpovídá barevně stuze a má rozměry 38 x 10. Insignie řádu se nosí na náhrdelní stuze s insignií přes šátek nebo vázanku.

Řád Stříbrného trojlístku[editovat | editovat zdroj]

Původní Řád Stříbrného trojlístku byl zřízen 1. prosince 1968 usnesením Ústřední rady Československého Junáka. Po r. 1968 a 1989 byl federálním vyznamenáním Československého Junáka. Po ukončení činnosti Českého a Slovenského skautingu byl po posledním udělení 29.11.1992 zrušen. V roce 1995 jej jako český zřídil VIII. Valný sněm Junáka – svazu skautů a skautek České republiky. Rozhodnutím Náčelnictva Junáka v roce 2003 je nejvyšším skautským Řádem Junáka – svazu skautů a skautek ČR, udělovaným jeho členkám – ženám.

Insignii tvoří trojlístek skautek se svislou závěsnou sponou v podobě hřebu, nahoře doplněnou třemi českými granáty. Trojlístek, závěsná spona a kroužek na provlečení stuhy jsou ze stříbra. Šířka trojlístku je 27 mm, výška se sponou 40 mm. Stuha řádu je dámská – motýlová, 38 mm široká, červeno : bílo: modro : bílo : modro : bílo: červená v poměru (mm) 4:2:2:22:2:2:4. Stužka odpovídá barevně stuze a má rozměry 38 x 10. Insignie se stuhou se nosí jako brož na motýlové stuze pod límečkem činovnické halenky či košile, nebo na levé straně hrudi.

Řád Zlaté Syringy[editovat | editovat zdroj]

Skautské vyznamenání Zlatá Syrinx bylo zřízeno roku 1926 Výkonným výborem oldskautů Svazu junáků skautů Republiky Československé. Rozhodnutím Náčelnictva Junáka v roce 2004 zůstává skautským řádem kmene OS.

Insignii tvoří stylizovaný antický hudební nástroj – syrinx o sedmi píšťalách, z nichž tři nejdelší překrývají vavřínový věnec, do kterého je syrinx vepsána. Vnější průměr věnce je 32 mm. Insignie je ze žlutého kovu. Stuha je modro–žluto–modro–žluto–modrá v poměru 4:4:22:4:4 mm. Šířka stuhy je 38 mm. Stužka odpovídá barevně stuze a má rozměry 38 x 10 mm. Ve středu stužky je umístěna zlatá miniatura vavřínového věnce. Insignie ŘZSX je u mužů zavěšena na náhrdelní stuze, podvlečené pod límcem s insignií přes šátek nebo vázanku. Ženy nosí insignii na motýlové stuze pod límcem činovnické halenky.

Medaile Syrinx[editovat | editovat zdroj]

Skautské vyznamenání Medaile Syrinx bylo zřízeno rozhodnutím Náčelnictva Junáka v roce 2004 a navazuje na Stříbrnou Syrinx, zřízenou roku 1926 Výkonným výborem oldskautů Svazu junáků skautů Republiky Československé.

Insignii tvoří stylizovaný antický hudební nástroj – syrinx o sedmi píšťalách, z nichž tři nejdelší překrývají vavřínový věnec, do kterého je syrinx vepsána. Vnější průměr věnce je 32 mm. Insignie 1.stupně je z bronzového, insignie 2.stupně ze stříbrného kovu. Stuha je modro-žluto-modro-žluto-modrá v poměru 4:4:22:4:4. Šířka stuhy je 38 mm. Stužka odpovídá barevně stuze a má rozměry 38 x 10 mm. Na stužce 2.stupně je miniaturní pěticípá hvězda ze stříbrného kovu. Stužka 1.stupně je bez doplňku. Insignie se nosí na náprsní stuze na levé straně hrudi.

Řád Stříbrného bobra[editovat | editovat zdroj]

Řád Stříbrného bobra byl založen roku 1921 Hlavním stanem vodních skautů Svazu junáků skautů Republiky Československé jako skautské vyznamenání pro vodní skauty a byl potvrzen usnesením IV. valného sněmu Českého Junáka v roce 1990. Rozhodnutím Náčelnictva Junáka na návrh Hlavního kapitanátu vodních skautů v roce 2003 je skautským Řádem vodních skautů.

Insignii Řádu stříbrného bobra tvoří plasticky provedený vpravo hledící bobr ze stříbra, opatřený na hřbetě polokruhovým ouškem a kroužkem, kterým je provlečena stuha. Šířka plastické figury je 40 mm. Stuha je náhrdelní, 38 mm široká, 700 mm dlouhá, červeno-modro-červená v poměru 9:20:9. Stužka odpovídá barevně stuze, má rozměry 38x10 mm. Uprostřed stužky je miniatura bobra ze stříbra. Insignie se nosí na náhrdelní stuze s insignií přes šátek nebo vázanku.

Čestný odznak „Za čin junácký“[editovat | editovat zdroj]

Čestný odznak “Za čin junácký“ byl zřízen roku 1919 Náčelnictvem Svazu junáků skautů Republiky Československé k ocenění obětavosti a statečnosti a její statut byl upraven rozhodnutím Náčelnictva Junáka v roce 2003.

Insignii tvoří jednostranný odznak o průměru 32 mm. Na rubu je ve stylizovaném věnci skautská lilie podložená zvlněnou stuhou s nápisem “Za čin junácký”. Insignie se nosí na středu levé kapsy košile či na pravé straně slavnostního saka.

Čestné členství ve Svojsíkově oddílu[editovat | editovat zdroj]

Svojsíkův oddíl byl zřízen usnesením III. Junáckého sněmu 22.11.1968 a ustaven 14.3.1970. Svojsíkův oddíl je pokračováním počátků, z nichž vyrostl český skauting a nese jméno náčelníka zakladatele A.B. Svojsíka. Je čestnou jednotkou Junáka, která stojí mimo organizační strukturu Junáka. Jeho statut je upraven Řádem o Svojsíkově oddíle.

Insignie Čestného členství ve Svojsíkově oddílu není stanovena. Stužka Čestného členství ve Svojsíkově oddílu je 38 x 10 mm, je bílo-modro-červená v poměru 13:12:13, uprostřed jsou vytištěna zlatá písmena SO. Domovenka nese nápis „ Svojsíkův oddíl“ Čestní členové Svojsíkova oddílu mohou nosit na občanském oděvu klopový odznak v podobě pravidelného osmiúhelníku ze žlutého kovu. Uprostřed je lilie v trojlístku, podložená lipovým listem, po obvodě opis „Junák - Svojsíkův oddíl“.

Medaile Svatého Jiří[editovat | editovat zdroj]

Medaile svatého Jiří byla zřízena roku 2003 Náčelnictvem Junáka, jako výraz ocenění soustavné práce činovníků a činovnic Junáka, podílejících se na výchově dětí, mládeže a dospělých

Insignii tvoří oboustranná kruhová medaile o průměru 32 mm, v reversu je ztvárněn sv. Jiří bojující s drakem a v aversu Lilie v trojlístku s heslem „Buď připraven“. Záchytné ouško na kroužku 12 mm v průměru. 3. stupeň je tvořen ze žlutého kovu. 2. stupeň je tvořen z bílého kovu. 1. stupeň je tvořen z červeného kovu. Stuha je náprsní – široká 38 mm, bílo-červeno-bílá v poměru 9:20:9 nošena na levé straně hrudi. Stužka odpovídá barevně stuze a má rozměry 38 x 10. 3.stupeň je opatřen miniaturou lipového lístku zlaté barvy. 2.stupeň je opatřen miniaturou lipového lístku stříbrné barvy. 1.stupeň je bez doplňků.

Medaile Bronzového bobra[editovat | editovat zdroj]

Medaile Bronzového bobra byla zřízena v roce 2003 rozhodnutím Náčelnictva Junáka na návrh Hlavního kapitanátu vodních skautů, zejména k ocenění práce kapitánů a kapitánek při výchově vodních skautů.

Insignii tvoří oboustranná Medaile o průměru 32 mm z červeného kovu. Na rubové straně je silueta vpravo hledícího bobra. Na lícové straně je znak VS Junáka a opis „Povinnost – odpovědnost – kázeň“. Stuha je náprsní, 38 mm široká, 55 mm dlouhá, červeno-modro-červená v poměru 15:8:15. Stužka odpovídá barevně stuze, má rozměry 38x10 mm. Insignie Medaile Bronzového bobra se nosí na náprsní stuze, ženy na motýlové stuze na levé straně hrudi.

Medaile díků[editovat | editovat zdroj]

Medaile díků byla zřízena v roce 1968 usnesením III. Junáckého sněmu jako výraz ocenění obětavé a aktivní služby skautskému hnutí a je společná pro všechny kmeny Junáka, upravena rozhodnutím Náčelnictva Junáka v roce 2003.

Insignii tvoří jednostranná kruhová medaile z červeného kovu o průměru 32 mm. Zde je umístěna sekyra práce zatnutá ve špalku dřeva, v pozadí jsou v půlkruhu umístěny letokruhy, v levé částí je umístěna skautská lilie a nápis „Sloužím“. Stuha široká 38 mm a dlouhá 55 mm žluto-červeno-žluto-červeno-žluto-červeno-žlutá v poměru 11:1:5:4:5:1:11. Stužka barevně odpovídá stuze a má rozměry 38x10 mm. Opakované udělení Medaile díků je vyznačeno na stuze a stužce zlatou hvězdičkou o průměru 8 mm. Medaile díků se nosí na náprsní stuze na levé straně hrudi.

Medaile skautské vděčnosti[editovat | editovat zdroj]

Původní Řád skautské vděčnosti byl zřízen 1. prosince 1968 Ústřední radou Československého junáka jako projev hluboké vděčnosti za pomoc skautskému hnutí rodinným příslušníkům skautů a neskautům. Statut byl změněn v roce 2003 rozhodnutím Náčelnictva Junáka na Medaili skautské vděčnosti

Insignii tvoří jednostranná medaile z kovu ve tvaru dvou lidských dlaní, držících srdce, na kterém je položena stylizovaná lilie. Výška 45 mm, šířka 38 mm, síla 6 mm. Stuha široká 38 mm šedo-modro-šedo-modro-šedo-modro-šedá v poměru 11:1:5:4:5:1:11. Stužka barevně odpovídá stuze a má rozměry 38 x 10 mm.

Historická vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Svastika (odznak díků)[editovat | editovat zdroj]

Pro mladší skautskou generaci je možná šokující zjištění, že mezi nejstarší česká skautská vyznamenání patří i hákový kříž – svastika. Svastika je ale prastarý přírodní symbol, který má několik výkladů : jednou je znamením čtyř světových stran a větrů z nich přicházejících, jindy zase symbol ohně, rozdělávaný třením dřev. Jiní ve svastice vidí nesmrtelnost lidské duše, nebo čtyři základní živly : oheň, vodu, vzduch a zemi, nabízí se i vyjádření koloběhu života a také – říše nerostná, rostlinná, říše živočišná a člověk. My skauti můžeme přijmout každý výklad zvlášť, nebo všechny dohromady. U nás byla svastika zavedena v roce 1919 podle anglického vzoru [6]. Svastika byla udělována jako projev díků za prokázanou práci ve prospěch skautingu. Prvním vyznamenaným u nás nebyl nikdo jiný než protektor Svazu junáků-skautů RČS, prezident republiky T. G. Masaryk. Z počátku bylo vyznamenání jen stříbrné, později byl zaveden i bronzový a zlatý stupeň. Existovaly dvě svastiky a sice Svastika náčelnictva (větší a na stuze) a menší, Svastika díků (menší bez stuhy) udělovaná nižšími složkami. Když se svastika stala pod názvem „hákový kříž“ koncem roku 1932 součástí vlajky nacistického Německa, byly všechny skautské svastiky zrušeny a u nás nahrazeny Skautskou láskou a později i Medailí díků.

SVASTIKA (Organizace – A. B. Svojsík:) Je utvořena ze svastiky se skautským znakem a uděluje jej náčelník nebo náčelní Svazu s vědomím náčelnictva. Skaut nebo skautka, kterékoliv hodnosti, má právo věnovati svastiku bez skautského znaku komukoliv (výjimečně také skautovi) který mu prokázal významný dobrý skutek, předpokládaje, že získal k tomu předem povolení místního sdružení. Tento odznak opravňuje nositele k užití služeb skautových v kterýkoliv čas, neznamená však členství.

Odznak „Za čin junácký“[editovat | editovat zdroj]

(Organizace – A. B. Svojsík)

Čestný odznak uznání za udatnost nebo trvalé významné služby ve prospěch myšlenky skautské. Všichni skautští činovníci, skauti a skautky i dorost skautský, mohou získati tento odznak. Doporučení musí se státi rezolucí místního sdružení a býti podporováno okresním zpravodajem. Místní sdružení pošle Svazu vylíčení celého případu, po případě se svědectvím očitého svědka. O žádosti rozhodne podle její povahy náčelnictvo.

Stříbrný vlk[editovat | editovat zdroj]

(Organizace – A. B. Svojsík)

Stříbrný vlk může být odměnou prvotřídním skautům, vynikající mravní úrovně, po skautské službě nejméně dvouleté, kteří získali 12 odborných odznaků (mezi nimi nezbytně se vyžadují: první pomoc, jízda na kole, signalizování, zachraňování a stopařství) a provedli i některé jiné činy skautského díla (záchrana života za nebezpečných okolností, opakované skutky neohroženosti, vytrvalosti, sebeobětování). Doporučení od místního sdružení, podporované okres. zpravodajem (komisionerem), zaslati jest Svazu. Stříbrný vlk nosí se na prsou, visící na stužce žlutozelené. Jeden a týž výkon může být podkladem žádosti ne více nežli za jedinou odměnu. Činovníkům udělován bývá Stříbrný vlk za vynikající zásluhy o skauting, jeho propagaci, šíření a prohlubování skautské ideje.

Skaut stříbrné syringy[editovat | editovat zdroj]

(Dr. Josef Šimánek „OLDSKAUTING“)

Syrinx jest hudební nástroj antický, skládající se ze sedmi spojených píšťal nestejné délky. S tímto nástrojem pravidelně se zobrazuje nejvyšší přírodní božstvo antické, veliký bůh Pan, jakož i ostatní božstva, symbolizující přírodu, zejména satyři. Syrinx je symbolem prosté, nehledané přírodní poezie a krásy, vzdálené jakékoliv rafinovanosti, za to však plné průzračné hloubky a čistoty. proto oldskaut zdvihá tento symbol antický na svůj štít.

Oldskaut, který si osvojil náležitě skautskou praxi, což potvrdí vůdce, jakož i znalost přírody a základy antické kultury (nebude hleděno tak na detaily, jako spíše na pochopení ducha věci), má právo žádati za udělení stupně skauta stříbrné syringy. Po případě může být navržen vůdcem nebo rádcem. Když se tak stalo, je kandidát podroben ústní zkoušce, kterou skládá do rukou přírodovědeckého a antického instruktora. Každý klub se musí vynasnažit, aby takovéto instruktory získal za členy. Kdyby jeho snaha v tomto směru zůstala marná, požádá instruktorů z jiných klubů, kteří jsou povinni bezodkladně vyhověti, nebo předloží věc přímo stálému instruktorskému sboru, který je zřízen při výkonném výboru O.S. a který musí každé jmenování skautem stříbrné syringy potvrditi, má-li tato nabýt platnosti. K tomuto má též kandidát právo se odvolati jako k poslední instanci, domnívá-li se, že bylo proti němu postupováno nespravedlivě; instruktorský sbor při výkonném výboru O.S. pak kandidáta znova přezkouší a určí definitivní rozhodnutí.

Instruktorský sbor skládá se z instruktora přírodovědného, z instruktora pro kulturu antickou a z vůdce klubu, který je zároveň instruktorem technickým a sboru předsedá. Instruktorský stálý sbor při výkonném výboru O.S. sestává rovněž z instruktora pro přírodní vědy a pro kulturu klasickou a předsedá zpravodaj O.S. pro náčelnictvo Svazu. Vůdce v instruktorském sboru klubovním pozbývá svého práva hlasovacího, a nabývá práva na použití hlasu pouze, nastala-li rovnost hlasů. Totéž právo má v instruktorském sboru při výkonném výboru zpravodaj O.S. pro náčelnictvo.

Když se byl kandidát podrobil příslušnému kolokviu a obstál při něm, o čemž se rozhoduje prostou většinou hlasů, je povinen předložit kratší pojednání, týkající se přírody nebo klasické kultury, které je posouzeno příslušným odborníkem. Pojednání nebudiž dlouhé, aby jeho přečtení netrvalo déle patnácti až dvaceti minut. Bylo-li pojednání, jehož thema si může kandidát sám voliti v rámci daných věd, odborníkem schválen, vyhověl kandidát veškerým podmínkám a nabývá nároku na stupeň stříbrné syringy. Neobstál-li kandidát při zkoušce, může ji za čtvrt roku opětovati a neobstál-li ani tentokrát, smí ji opakovati znova a znova, stále ve stejných lhůtách, až nabude příslušné kvalifikace. Kandidatura musí zůstati utajena příslušnými zkušebními orgány, kteří jsou vázáni čestným slovem mlčenlivosti, aby se kandidát v případě nezdaru necítil zahanben. Teprve když obstál, smí být prozrazena jeho přítomná kandidatura.

jestliže instruktoři i vůdce uznají, že kandidát osvědčil takovou pohotovost, že netřeba mu skládati zkoušek, mají právo mu toto prominouti; toto rozhodnutí musí však být vždy schváleno instruktorským sborem při výkonném výboru O.S. Tohoto opatření budiž použito u starších a mimořádně zasloužilých a významných členů.

Jakmile byla uznána kvalifikace kandidátova, budiž uspořádána v nejbližší době při táborovém ohni nebo při rozhovoru »pod platanem« v přírodě intimní slavnost, při které kandidát přečte svou práci, načež vůdce klubu, třeba-li zpravodaj, po příslušném proslovu mu připne znak stříbrné syringy a prohlásí jej slavnostně skautem stříbrné syringy.

Stříbrná syrinx je odznak velikosti asi pětikoruny.Sestává ze stříbrné syringy, obklopené kruhovým vínkem vavřínové ratolesti, rovněž stříbrným. Nosí se uprostřed skautského nákrčníku. Stříbrná syrinx je nejvyšší stupeň, jehož O.S. může dosáhnouti. Její majetník má právo nositi ji vyšitou, po případě vyrytou i na svých významných předmětech. Kluby nostež ji vyšitou a mějtež ji umístěnu na čelném místě kluboven.

Zlatá syrinx[editovat | editovat zdroj]

(Dr. Josef Šimánek „OLDSKAUTING“)

Je čestný odznak zcela mimořádný, který se uděluje rozhodnutím výkonného výboru a po schválení náčelnictvem výjimečně a obzvláště zasloužilým pracovníkům v O.S., jakož i zvlášť zasloužilým a významným bratrům zahraničním. Podobá se úplně syrinze stříbrné, má i její velikost, je však zhotovena ze zlata a zavěšena na stuze modré barvy, která splývá kolem límce trojúhelníkovým hrotem na nákrčník, k němuž může býti zadním zavíracím špendlíkem odznaku připíchnuta.

Citace obou předchozích děl, tj. „Organizace“ a „Oldskautingu“ naznačují, že pozdější skautská vyznamenání byla nejprve viditelným a nositelným označením dosažené skautské odbornosti a zdatnosti. Charakteru vyznamenání v plném toho slova smyslu nabývají zejména Stříbrný vlk a Syrinx až později, kdy se v našem hnutí jeví přirozená potřeba odměňovat zasloužilé skauty a skautské činovníky za vynaložené úsilí a věrnost skautským ideálům. Osvědčení dosažené skautské zdatnosti nebo odbornosti nabývají postupně jiných nositelných forem, značně diferencovaných.

Řád čestné lilie v trojlístku[editovat | editovat zdroj]

Po obnově skautingu koncem roku 1989 nastala složitá situace v možnosti případného udělení dalších Řádů stříbrného vlka, protože statut uváděl, že sbor nositelů musí být nejméně tříčlenný. Proto bylo na obnovovacím IV. junáckém sněmu v květnu 1990 zavedeno nové vyznamenání – Řád čestné lilie v trojlístku jako nejvyšší vyznamenání českého Junáka. Je udělován za vynikající zásluhy o skautské hnutí, službu skautské myšlence a doživotní práci ve skautingu a také jako odčinění křivd a útrap vězení nebo perzekuce. Počet nositelů řádu je omezen na 144. Insignii tvoří lilie v trojlístku, zavěšená na ramínku se třemi lipovými listy na každé straně. Existují tři stupně [5], při čemž zlatý stupeň se nosí na náhrdelní stuze, stříbrný a bronzový stupeň na krátké zelené stuze se žlutými pruhy nestejné šíře po stranách. Vyznamenání bylo zařazeno jako historické rozhodnutím Náčelnictva Junáka v roce 2003.

Insignii tvoří odznak v podobě české skautské lilie vepsané do trojlístku. Na vrcholu trojlístku je ouško s kolmým kroužkem a vodorovnou sponou, zakončenou na obou koncích třemi lipovými lístky. Průměr insignie je 51 mm, rozměr spony je 64x14 mm. Insignie I. třídy je ze žlutého kovu a spona z bílého kovu, insignie II. třídy je z bílého kovu a spona ze žlutého kovu, insignie III. třídy i spona jsou z hnědého kovu. [3] Stuha řádu je zeleno:žluto:zeleno:žluto:zelená v poměru 2:4:26:4:2, široká 38 mm. Stužka odpovídá barevně stuze a má rozměry 38x10 mm, u řádu I. třídy je opatřena pěticípou hvězdičkou(průměr 9 mm) ze žlutého kovu, u řádu II. třídy pěticípou hvězdičkou (průměr 9 mm) z bílého kovu a u řádu III. třídy je stužka bez doplňku. In natura nosí muži insignii I. třídy na náhrdelní stuze, podvlečené pod límcem,s insignií přes šátek nebo vázanku, ženy jako brož na motýlové stuze pod límečkem činovnické halenky nebo na levé straně hrudi. Insignii II. a II. třídy nosí muži na náprsní stuze na levé straně hrudi, ženy na motýlové stuze tamtéž.

Skautská láska[editovat | editovat zdroj]

Skautská láska je mimořádné ocenění činovnic a činovníků za dlouholetou úspěšnou práci s mládeží, za zvláště úspěšnou vůdcovskou činnost. Zřejmě nejznámějším vůdcem, který byl oceněn Skautskou láskou, je Jaroslav Foglar, který ji získal již v roce 1936. Insignii tvoří modře smaltovaný kotouč se dvanácti zvířetníkovými znaky a lilií a srdce uprostřed, což symbolizuje ovládnutí a naplnění skautskou láskou. Zvířetníkové znaky symbolizují přírodu, kterou každý skaut a skautka miluje, chrání ji a v ní žije ve všech jejích dvanácti fázích. Ve snaze zamezit případné inflaci udělování bylo možno ročně udělit jen 24 vyznamenání, při čemž počet žijících nositelů v celé republice nesměl překročit 144 nositelů. Skautská láska byla udělována jen 1× ročně – 28. října. Vyznamenání bylo zařazeno jako historické rozhodnutím Náčelnictva Junáka v roce 2003.

Insignií je modře smaltovaný medailon o průměru 30 mm, který má v mezikruží dvanáct zvířetníkových znamení. Ve středu medailonu v terči je skautská lilie se srdcem, od něhož se rozbíhají paprsky k zvířetníkovým znakům. Terč, zvířetníková znamení a paprsky jsou ze žlutého kovu. Stuha barvy tmavomodré je 38 mm široká. Stužka odpovídá barevně stuze a má rozměry 38x10 mm. Insignie se nosí na náprsní stuze na levé straně hrudi.

Junácký kříž „Za vlast 1939 – 1945“[editovat | editovat zdroj]

O účasti skautů v odboji a během květnových dnů je mnoho dokladů. Na poradě velitelství junáckého kmene v listopadu 1945 byl přijat návrh na zřízení čestného odznaku Junácký kříž „Za vlast 1939–1945“. Dne 28. října 1946 pak bylo Junáckým křížem vyznamenáno na 500 skautů a skautek a také několik oddílů. Dostali je ti, kteří se zúčastnili špionážní činnosti v odbojových skupinách, vydávali a rozšiřovali ilegální tiskoviny, zachránili před zničením dokumenty a jiné velmi cenné materiály, podporovali a přechovávali hledané osoby, podporovali rodiny popravených, uvězněných nebo bojujících v zahraničních armádách. Junácký kříž patřil i těm, kteří se při výsleších nezpronevěřili národní cti, těm, kteří bojovali v zahraničních armádách, nebo v partyzánských skupinách, nakonec i těm, kteří se přímo účastnili osvobozovacích bojů na konci války. Vyznamenání tvoří čtyři stylizované lipové listy (symbol státnosti) podložené meči (vojenský symbol). Kříž je zavěšen na lomeném raménku s letopočty a skautskou lilií. Měl tři stupně, při čemž ten nejvyšší – zlatý – byl udělován pouze „in memoriam“ těm, kteří padli na bojišti nebo zemřeli v žaláři.

10 let ČSR[editovat | editovat zdroj]

V roce 1928 oslavovali skauti desáté výročí vzniku republiky. Těm, kteří byli členy hnutí již před roce 1918 a během následujících desíti let byli stále činní, byl udělen zvláštní jubilejní odznak „10 let ČSR“. Lilie je umístěna na kříži a na ní je psí hlava netradičně umístěna na lipovém listu. Mimo letopočtů je na okruží právě deset lipových lístků, za každý rok republiky jeden.. Ve výroční den bylo uděleno přesně 28 těchto stříbrných odznaků.

Medaile „Za 20 let práce pro vlast“[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938 byl těm, kteří pracovali po dalších deset let, tj. plných dvacet let, udělen nový stříbrný jubilejní odznak „Za službu vlasti 1918–1938“, kterému se díky hlavnímu motivu na insignii říká Medaile svatého Jiří. Vyznamenání se udělovalo také oddílům, které po celou tuto dobu nepřetržitě pracovaly. Odznakem se dekorovala oddílová vlajka. Další příležitostí bylo padesáté výročí republiky v roce 1968. Opět to byla jubilejní Medaile za službu vlasti, ale byly uděleny jen dekrety a stužky, k výrobě vlastních insignií již nedošlo. Pokud však uvidíte pod slibovým odznakem bílo-červeno-modrou stužku s natištěnými pěti stříbrnými lístky, pak je majitel nositelem jubilejní medaile z roku 1968.

Řád tři pruty bratrství[editovat | editovat zdroj]

Na paměť znovuoživení Československého Junáka byl roku 1968 zřízen Řád tři pruty bratrství. Byl udělován za vzájemnou spolupráci mezi českými a slovenskými skauty. Navrhovaly jej osoby druhé národnosti prostřednictvím Českého Junáka a Slovenského skautingu náčelnictvu Českého a Slovenského skautingu. Nejvyšší počet žijících nositelů v ČSFR byl 200. Udělován byl každoročně k 1. prosinci. Vlivem historického vývoje již nebyla insignie vyrobena. Po rozdělení Československa byl stejnojmenný řád rozhodnutím náčelnictva Slovenského skautingu ze dne 29. listopadu 1992 obnoven s tím, že jeho působnost byla rozšířena na členy zahraničních organizací nebo osoby, které se zvlášť výrazně zasloužily o vzájemnou spolupráci mezi Slováky, Čechy a ostatními národy světa. Řád má jednu třídu – rytíř.

Insignii tohoto slovenského ŘTPB tvoří hrotitý štít s okrajovým lemem o výšce 55 mm a šířce 35 mm, na jehož střed je vodorovně položený svazek tří lipových prutů, mírně přesahující okraje štítu. Pruty jsou svázané stuhou a střední je střídavě z obou stran olistěný pěti lístky s čepelemi směřujícími doleva. Nad vázanicí prutů v zeleně smaltovaném poli štítu jsou levé ruce ve stisku. Pod vázanicí, opět v zeleně smaltovaném poli je slovenská skautská lilie, čepelí horního lístku přesahující NA SVAZEK PRUTŮ. Na horním lemu štítu je reliéfně vystupující nápis „Bratstvo“. Z horního okraje štítu vystupuje oválné ouško, kterým je provlečený oválný kroužek se závěsem v podobě lipového lístku o rozměrech 24x21 mm, na jehož rubové straně je naletovaná návlečka na stuhu. Rubová strana je plná a s reliéfními nápisy „Bratstvo“ v jazyce českém, ruském, anglickém, francouzském, německém a španělském. Náhrdelní stuha je žluto-zeleno-žluto-zeleno-žluto-zeleno-žlutá v poměru 13,75:1,5:3:1,5:3:1,5:13,75, délka stuhy je 80 cm, šířka 38 mm. Stužka je barevně shodná se stuhou a má rozměry 38x10. Insignie se nosí na náhrdelní stuze, podvlečené pod límcem, s insignií přes šátek nebo vázanku, ženy pak na motýlové stuze jako brož. (doposud nebyla kovová insignie realizována)

Řád svatého Václava[editovat | editovat zdroj]

Junácký řád „Svatého Václava“ byl zřízen Junákem – ústředí skautské výchovy v roce 1939. Měl tři stupně záslužné a jeden čestný a byl určen pro činovníky a skauty katolického vyznání jak oddílů ryze katolických, tak i smíšených. V všech tří záslužných stupňů počet udělených řádů nebyl omezen. U čestného stupně mohlo být pouze 50 žijících nositelů. Tento počet se doplňoval po úmrtí jednotlivých členů tohoto stupně. Počet nemusel být úplný. V odznaku řádu „Svatého Václava“ jsou sdruženy prvky náboženské, národní a junácké, jež mají harmonicky pronikat životem českého katolického junáka, jsou mu 1. zdrojem, smyslem a náplní (víra) 2. službou (Bohu, bližnímu a národu) 3. cestou (skauting), nesoucí se duchem národní svatováclavské tradice. Střed insignie tvoří štít se svatováclavskou orlicí – symbol nábožensko národní, značící život junáka. Svatý Václav – největší národní světec – stává se záštitou a vzorem katolickému junáku svou zbožností, službou Bohu, bližnímu i národu, čistotou a osobní statečností. Svatováclavský meč pod štítem připomíná junákovi, že křesťanské a národní ideály lze splnit pouze mužnou statečností, obětí a sebezáporem. Svatováclavský meč a orlice značí, že katolický junák se otevřeně hlásí k svatováclavské tradici národa, která je květem katolického křesťanství. Proto meč i štít spočívá na kříži. Kříž – symbol víry – je tu ve tvaru osmipaprskového kříže rytířského řádu johanitů, vzniklého jako přímý důsledek křížových válek. Tento kříž je také symbolem křižáků. Katolickému junáku se tu připomínají význačné rytířské ctnosti, jichž má být i on – novodobý rytíř – nositelem. Je to především naprostá oddanost Kristu, nezdráhající podstoupit i nejvyšší oběť vlastního života. Kříž sám pak je znamením nejvyšší oběti přinesené pro bližního na Kalvárii, v johanitském kříži pak je tato služba k bližnímu zvlášť zdůrazněna, neboť tento řád byl přímo určen službě poutníkům ve Svaté Zemi. Osm paprsků kříže značí osm význačných rytířských a skautských ctností: zbožnost, věrnost, čestnost, statečnost, poslušnost, zdvořilost, lásku k bližnímu a k přírodě a mravní čistotu. Z johanitského kříže zaznívá i národní prvek, neboť tento řád byl mezi prvními, který byl uveden i u nás. Stalo se to za krále Vladislava II. roku 1156, který se s ním seznámil na druhé křížové výpravě, jíž se zúčastnil. Vnější okraj odznaku obepíná kruh. Vzpomíná se při tom na kruh, jehož se umírající světec zachytil u chrámových dveří. V odznaku značí kruh duchovní společenství členů Řádu, již se tu po rytířském vzoru sdružují v duchovní jednotu. Dále kruh symbolizuje skautskou cestu jako prostředek k dosažení křesťanského a národního ideálu. Kruh představuje také harmonický život a bratrskou lásku, posvěcenou spojením s křížem, vrcholným symbolem křesťanství, na bratrství v Kristu. Junácká cesta je životem dle slibu řízený junáckým zákonem. Proto je kruh tvořen třemi pruty – značící 3 body skautského slibu a svázaný desetkrát obtočenou stuhou – 10 příkazů skautského zákona. Skautská stezka prochází také přírodou, jež je tu symbolizována lipovou snítkou se třemi lístky.

Řád junácké lilie – trojlístek skautek[editovat | editovat zdroj]

Řád junácké lilie byl zřízen Ústřední radou Československého Junáka na první schůzi konané 1.12.1968. Byl společný pro obě federální organizace (Junák – Slovenský skauting) Od 19.5.1990 pak pozměněn název na Řád junácké lilie – trojlístek skautek. Byl udělován skautským činovníkům a činovnicím i nečlenům Junáka za zásluhy a rozvoj hnutí, mimořádnou pomoc hnutí, službu vlasti, k odčinění křivd a útrap vězení nebo perzekuce a za zvláštní zásluhy.

Řád Skautské vděčnosti[editovat | editovat zdroj]

Řád skautské vděčnosti předcházel Medaili skautské vděčnosti, který byl založen v roce 1968. Existoval ve dvou variantách. Skautský a civilní stupeň. Civilní stupeň se lišil od skautského tím, že ve stužce spojující lilii byly umístěny tři rubíny.