Santiago Calatrava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Santiago Calatrava
Narození 28. července 1951 (65 let)
Benimàmet, Valencie
Povolání sochař, architekt, statik, stavební inženýr a inženýr
Vzdělání Švýcarský federální technologický institut v Curychu
Universidad Politécnica de Valencia
Columbia School of Engineering and Applied Science
Významná díla Ponte della Costituzione (Itálie)
Ocenění Premio Princesa de Asturias de las Artes (1999)
James Parks Morton Interfaith Award
rytíř Řádu umění a literatury
Creu-de-Sant-Jordi-Preis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Santiago Calatrava Valls (* 28. července 1951 Benimámet) je španělský architekt, inženýr a umělec. Patří mezi elitní světové návrháře. Jeho hlavní kancelář sídlí v Curychu ve Švýcarsku a další kanceláře má v Paříži, Valencii a v New Yorku.

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Calatrava se narodil v roce 1951 v obci Benimámet nedaleko Valencie (dnes integrované jako městská část Valencie). Od roku 1959 studoval na Escola d'Art i superior de disseny de Valencia kresbu a malbu Universidad Politécnica de Valencia. Po krátkém studiu v Paříži na École des beaux-arts, odkud byl nucený navrátit se zpět do Valencie kvůli studentským nepokojům roku 1968, začal studovat architekturu a později navštěvoval i kurzy urbanismu. V letech 1975–1979 Calatrava studoval statiku konstrukcí na ETH v Curychu (Švýcarsko).

Po studiu se Santiago Calatrava věnoval sochařství, avšak jeho architekturu připomínající styl soch se setkává s lehkým nepochopením, proto se později věnuje hlavně architektuře a svůj neochabující zájem o umění pokládá za zdroj nápadů pro architekturu. Jeho styl je velmi osobitý a vyplývá z mnoha studií lidského těla a přírody.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Santiago Calatrava je ženatý. Jeden z jeho synů vystudoval a jeden studuje technickou fakultu na Columbia University, další syn končí studia právnické fakulty na téže univerzitě.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Calatrava se ze začátku věnoval převážně návrhům mostů a vlakových nádraží, které vynikaly novým nadčasovým vzhledem. Zlom v jeho kariéře představuje telekomunikační věž Montjuïc v Barceloně (Španělsko, 19891992), která vznikla při příležitosti Letních olympijských her v roce 1992 a skládá se z nakloněného nosníku s prstencovitým prvkem, v němž se nalézají vlastní antény. Další zajímavou stavbou je Auditorium na Tenerife (Santa Cruz de Tenerife, Kanárské ostrovy, Španělsko, 19912003), dynamické, monumentální stavební dílo s charakteristickou betonovou skořepinovou střechou ve tvaru ohnutého trojúhelníku, sahajícího do výšky bezmála 60 metrů. Nejznámější a nejrozsáhlejší Calatravovou stavbou je Město umění a věd ve španělské Valencii, vybudované v letech 1991–2005.

Most Bac de Roda, Barcelona

Umělecké muzeum v Milwaukee (Milwaukee, Wisconsin, USA, 1994–2001) vybudoval jako svou první stavbu v USA. Impozantní vstupní hala ze skla a oceli je vysoká 27 metrů a je možné ji zastínit pohyblivou sluneční clonou, jež se stala orientačním bodem pro návštěvníky muzea. Calatravova první výšková budova nazvaná Turning Torso, kterou postavil v letech 1999-2004 v Malmö (Švédsko), byla inspirovaná architektovým zaujetím pro sochařství. Skládá se z devíti shodných krychlí uspořádaných okolo ocelové podpěry a tvořících spirálovou konstrukci o celkové výšce 190 metrů. Jeho stavby se díky velmi osobitému vzhledu staly symboly mnoha měst po celém světě.

Současné projekty[editovat | editovat zdroj]

a další

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Turning TorsoMalmö (Švédsko) 1999–2004

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

a řada dalších výstav v Německu, Anglii, Španělsku, Itálii a dalších zemích.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za své dosavadní dílo byl Santiago Calatrava oceněn četnými medailemi a cenami za architekturu a 13 čestnými doktoráty významných světových univerzit.

Kritiky[editovat | editovat zdroj]

Některá jeho díla byla kritizována pro svoji extravagantnost, nedostatek užitného prostoru na úkor estetické hodnoty, chyby ve výpočtech nebo nepraktičnost použitých materiálů.[4] To se týkalo především stavby letiště v Bilbau, Kongresového paláce v Oviedu, Musea de las Ciencias Principe Felipe ve Valencii. Další kritiku si vyžádal most přes Canal Grande v Benátkách, který prošel mnoha konstrukčními změnami z důvodu mechanické nestability a nadměrné hmotnosti mostní konstrukce, která zatěžuje břehy kanálu a jehož realizace si vyžádala trojnásobek původně uvažovaného rozpočtu. V některých těchto případech čelila společnost Santiaga Calatravy soudním žalobám o finanční částky v milionech eur. V případě letiště v Bilbao soud rozhodl, že veřejná bezpečnost je důležitější než právo duševního vlastnictví. V roce 2009 získal Calatrava v odvolání 30 000 eur odškodného.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Přes dílčí neúspěchy a kritiky jeho projektů, představuje dílo Santiaga Calatravy revoluci v architektuře, kterou charakterizuje sbližování architektury a stavebního inženýrství, které od poloviny 18. století existují jako dvě samostatná odvětví.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ukázky z výstavy
  2. Auguste Perret Prize [online]. Brno: Archiweb, [cit. 2016-02-08]. Dostupné online.  
  3. Jmenování konzultantů Papežské rady pro kulturu
  4. PERIS, Manuel. Calatrava y sus desmanes [online]. ELPAIS.com, 2010-06-22, [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (španělsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TZONIS, Alexander. Santiago Calatrava: The Poetics of Movement. New York : Universe Books, 1999. 239 s. ISBN 978-0-7893-0360-4. (anglicky)  
  • TZONIS, Alexander. Santiago Calatrava: The Complete Works. [s.l.] : Rizzoli International Publications, Inc, 2004. 432 s. ISBN 978-0-8478-2641-4. (anglicky)  
  • JODIDIO, Philip. Calatrava. [s.l.] : Slovart, 2009. 96 s. ISBN 978-80-7391-084-6. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]