Santiago Calatrava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Santiago Calatrava
Santiago Calatrava (cropped).jpg
Narození 28. července 1951 (67 let)
Benimàmet, Valencie
Alma mater Spolková vysoká technická škola v Curychu
Universidad Politécnica de Valencia
Columbia School of Engineering and Applied Science
Povolání sochař, architekt, statik, stavební inženýr, inženýr a gastronomist
Významná díla Ponte della Costituzione (Itálie)
Jerusalem Chords Bridge
Ocenění Medalla de Honor al Fomento de la Invención (1993)
Creu-de-Sant-Jordi-Preis (1994)
Cena asturské kněžny za umění (1999)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3395034 (2007)
velkokříž Řádu Jakuba I. Dobyvatele (2008)
European Prize for Architecture (2015)
Čestný doktorát univerzity v Tel Avivu (Izrael)
… více na Wikidatech
Webová stránka calatrava.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Santiago Calatrava Valls (* 28. července 1951 Benimámet) je španělský architekt, inženýr a umělec. Patří mezi elitní světové návrháře. Jeho hlavní kancelář sídlí v Curychu ve Švýcarsku a další kanceláře má v Paříži, Valencii a v New Yorku.

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Calatrava se narodil v roce 1951 v obci Benimámet nedaleko Valencie (dnes integrované jako městská část Valencie). Od roku 1959 studoval na Escola d'Art i superior de disseny de Valencia kresbu a malbu Universidad Politécnica de Valencia. Po krátkém studiu v Paříži na École des beaux-arts, odkud byl nucený navrátit se zpět do Valencie kvůli studentským nepokojům roku 1968, začal studovat architekturu a později navštěvoval i kurzy urbanismu. V letech 1975–1979 Calatrava studoval statiku konstrukcí na ETH v Curychu (Švýcarsko).

Po studiu se Santiago Calatrava věnoval sochařství, avšak jeho architekturu připomínající styl soch se setkává s lehkým nepochopením, proto se později věnuje hlavně architektuře a svůj neochabující zájem o umění pokládá za zdroj nápadů pro architekturu. Jeho styl je velmi osobitý a vyplývá z mnoha studií lidského těla a přírody.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Santiago Calatrava je od roku 1979 ženatý s Robertinou Marangoni.[1] Dva jeho synové vystudovali technickou fakultu na Columbia University, další syn končí studia právnické fakulty na téže univerzitě.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Calatrava se ze začátku věnoval převážně návrhům mostů a vlakových nádraží, které vynikaly novým nadčasovým vzhledem. Zlom v jeho kariéře představuje telekomunikační věž Montjuïc v Barceloně (Španělsko, 19891992), která vznikla při příležitosti Letních olympijských her v roce 1992 a skládá se z nakloněného nosníku s prstencovitým prvkem, v němž se nalézají vlastní antény. Další zajímavou stavbou je Auditorium na Tenerife (Santa Cruz de Tenerife, Kanárské ostrovy, Španělsko, 19912003), dynamické, monumentální stavební dílo s charakteristickou betonovou skořepinovou střechou ve tvaru ohnutého trojúhelníku, sahajícího do výšky bezmála 60 metrů. Nejznámější a nejrozsáhlejší Calatravovou stavbou je Město umění a věd ve španělské Valencii, vybudované v letech 1991–2005.

Most Bac de Roda, Barcelona

Umělecké muzeum v Milwaukee (Milwaukee, Wisconsin, USA, 1994–2001) vybudoval jako svou první stavbu v USA. Impozantní vstupní hala ze skla a oceli je vysoká 27 metrů a je možné ji zastínit pohyblivou sluneční clonou, jež se stala orientačním bodem pro návštěvníky muzea. Calatravova první výšková budova nazvaná Turning Torso, kterou postavil v letech 1999-2004 v Malmö (Švédsko), byla inspirovaná architektovým zaujetím pro sochařství. Skládá se z devíti shodných krychlí uspořádaných okolo ocelové podpěry a tvořících spirálovou konstrukci o celkové výšce 190 metrů. Jeho stavby se díky velmi osobitému vzhledu staly symboly mnoha měst po celém světě.

Současné projekty[editovat | editovat zdroj]

a další

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Turning TorsoMalmö (Švédsko) 1999–2004

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

a řada dalších výstav v Německu, Anglii, Španělsku, Itálii a dalších zemích.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za své dosavadní dílo byl Santiago Calatrava oceněn četnými medailemi a cenami za architekturu a 13 čestnými doktoráty významných světových univerzit.

Kritiky[editovat | editovat zdroj]

Některá jeho díla byla kritizována pro svoji extravagantnost, nedostatek užitného prostoru na úkor estetické hodnoty, chyby ve výpočtech nebo nepraktičnost použitých materiálů.[6] To se týkalo především stavby letiště v Bilbau, Kongresového paláce v Oviedu, Musea de las Ciencias Principe Felipe ve Valencii. Další kritiku si vyžádal most přes Canal Grande v Benátkách, který prošel mnoha konstrukčními změnami z důvodu mechanické nestability a nadměrné hmotnosti mostní konstrukce, která zatěžuje břehy kanálu a jehož realizace si vyžádala trojnásobek původně uvažovaného rozpočtu. V některých těchto případech čelila společnost Santiaga Calatravy soudním žalobám o finanční částky v milionech eur. V případě letiště v Bilbao soud rozhodl, že veřejná bezpečnost je důležitější než právo duševního vlastnictví. V roce 2009 získal Calatrava v odvolání 30 000 eur odškodného.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Přes dílčí neúspěchy a kritiky jeho projektů, představuje dílo Santiaga Calatravy revoluci v architektuře, kterou charakterizuje sbližování architektury a stavebního inženýrství, které od poloviny 18. století existují jako dvě samostatná odvětví.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JODIDIO, Philip. Santiago Calatrava. Architekt, inžených, umělec. [s.l.]: Taschen/Slovart, 2008. 96 s. ISBN 978-80-7391-084-6. S. 7. 
  2. Ukázky z výstavy
  3. Santiago Calatrava: Art and Architecture [online]. Galerie hlavního města Prahy [cit. 2018-07-05]. Dostupné online. 
  4. Auguste Perret Prize [online]. Brno: Archiweb [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13. 
  5. Jmenování konzultantů Papežské rady pro kulturu. press.catholica.va [online]. [cit. 2012-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-07. 
  6. PERIS, Manuel. Calatrava y sus desmanes [online]. ELPAIS.com, 2010-06-22 [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (španělsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TZONIS, Alexander. Santiago Calatrava: The Poetics of Movement. New York: Universe Books, 1999. 239 s. ISBN 978-0-7893-0360-4. (anglicky) 
  • TZONIS, Alexander. Santiago Calatrava: The Complete Works. [s.l.]: Rizzoli International Publications, Inc, 2004. 432 s. ISBN 978-0-8478-2641-4. (anglicky) 
  • JODIDIO, Philip. Calatrava. [s.l.]: Slovart, 2009. 96 s. ISBN 978-80-7391-084-6. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]