Richard Halliburton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Richard Halliburton
Narození9. ledna 1900
Brownsville, Tennessee
Úmrtíprohlášen za mrtvého po 24. březnu 1939 (ve věku 39 let)
Tichý oceán
Příčina úmrtíutonutí
Povolánícestovatel a spisovatel
Alma materPrincetonská univerzita
Memphis University School
Žánrcestopis
Významná dílaKrálovskou cestou za romantikou,
Nádherné dobrodružství,
Za novými světy,
Létající koberec,
Sedmimílové boty
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Halliburton (9. ledna 1900 Brownsville, Tennesseeprohlášen za mrtvého v říjnu 1939) byl americký cestovatel, dobrodruh, publicista a spisovatel, autor cestopisů.[1] Zmizel na moři při pokusu o plavbu v čínské džunce přes Tichý oceán z Hongkongu do San Franciska.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studium[editovat | editovat zdroj]

Halliburtonova pamětní deska v Brownsville

Richard Halliburton se narodil v městečku Bronswille. Otec byl stavební inženýr a podnikatel s nemovitostmi, matka učitelka hudby. Měl mladšího bratra Wesleyho, který však zemřel se čtrnácti letech. Rodina se přestěhovala do Memphisu, kde Richard prožil dětství. V patnácti letech musel ze zdravotních důvodů na několik měsíců přerušit školu, když mu byla zjištěna tachykardie. Po pobytu v sanatoriu nastoupil na střední školu v Lawrencevillu. Získal tam několik celoživotních přátel, byl šéfredaktorem školního časopisu.[3]

Po maturitě se zapsal na univerzitu v Princetonu a v létě 1918 se zúčastnil výcvikového tábora pro studenty, kteří chtěli vstoupit do armády a bojovat v Evropě. Halliburton se přihlásil k námořnictvu, ale než prošel výcvikem, válka skončila. Vrátil se na školu, ale už o prázdninách v roce 1919 se nechal najmout na loď a vypravil se na svou první zámořskou cestu. Po několika týdnech v Anglii se dostal do Francie, navštívil Paříž i místa válečných bojů. Většinou cestoval pěšky, učil se francouzsky. Začátkem roku 1920 se vrátil domů, aby pokračoval ve studiu, jak slíbil rodičům, kteří ho finančně podporovali. Jeho cílem bylo cestovat a živit se psaním a přednáškami. Už během studií se aktivně podílel na vydávání školního časopisu, časopis Field and Stream otiskl jeho první článek a zaplatil mu slušný honorář. S otcem podnikal o letních prázdninách výlety do divočiny. V červnu 1921 složil bakalářské zkoušky a vydal se vstříc dobrodružnému životu.[4] [5]

Cestovatel a dobrodruh[editovat | editovat zdroj]

Nechal se najmout jako námořník na dobytčí loď plující do Evropy a od té doby se až do svého zmizení v roce 1939 prakticky neustále toulal po celém světě, až se nakonec zcela ztratil beze stop. Cestoval po nejméně přístupných koutech světa a zkoušel po významných historických osobnostech opakovat jejich činy (absolvoval například maratónský běh, přeplaval Dardanely a Panamský průplav, přešel na slonu Alpy jako Hannibal, putoval po stopách Alexandra Velikého, Hernána Cortése nebo Odyssea).[5] Všechny své prožitky popsal ve svých velmi úspěšných cestopisech a dnes je považován za klasika amerického cestopisného žánru. Jeho příběhy jsou napsány s hlubokým smyslem pro krásu a poezii a s notnou dávkou humoru. Z honorářů za články pro časopisy a knihy financoval své další cesty. V Americe byly velmi populární přednášky pro širokou veřejnost, na kterých vyprávěl o svých dobrodružných výpravách.[4]

Rodinná hrobka Halliburtonových

Poslední cesta[editovat | editovat zdroj]

Halliburton se nikdy neoženil, měl mnoho přátel mezi muži. Pravidelně udržoval korespondenci se svými rodiči. Koncem třicátých let své cestování omezil. Usadil se v Kalifornii, chtěl se více věnovat psaní. Nechal si postavit moderní dům (Hangover House) nad útesem v Laguna Beach. [6] V roce 1938 přistoupil na návrh pořadatelů chystané mezinárodní výstavy v San Franciscu, že se vydá na čínské džunce z Hongkongu napříč Tichým oceánem a v okamžiku zahájení výstavy přistane v Kalifornii. Po složitých přípravách se 5. března 1939 vydal s čínskou posádkou na cestu dlouhou čtrnáct tisíc kilometrů. Poslední radiotelegrafická zpráva od něj byl zachycena 24. března 1939. [5]Loď ani jeho tělo nebyly nikdy nalezeny. V říjnu 1939 byl oficiálně prohlášen za mrtvého. [7]

Halliburton má náhrobní kámen na hřbitově Forest Hills v Memphisu při rodinné hrobce (hrob je ovšem prázdný). Jeho památku připomíná Memorial Tower v kampusu Rhodes College v Memphisu, postavená v roce 1962. Peníze na stavbu této zvonice věnoval Halliburtonův otec.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Původní autorova díla[editovat | editovat zdroj]

  • Za novými světy, Družstevní práce, Praha 1936, přeložil Jiří Pober, znovu 1939.
  • Létající koberec, Družstevní práce, Praha 1937, přeložil Jiří Pober, znovu 1940.
  • Nádherné dobrodružství, Družstevní práce, Praha 1939, přeložil Jiří Pober, znovu 1940.
  • Sedmimílové boty, Jaroslav Podroužek, Praha 1948, přeložila Taťána Peřinová.
  • Královská cesta za dobrodružstvím, Nová osvěta, Praha 1948, přeložila Olga Kořánová.
  • Nádherné dobrodružství, Orbis, Praha 1966, přeložili Jiří Pober a Slávka Poberová, přepracované vydání, znovu 1971 a Ivo Železný, Praha 1995 (zkráceno).
  • Létající koberec, Orbis, Praha 1968, přeložili Jiří Pober a Slávka Poberová, přepracované vydání, znovu 1971.
  • Za novými světy, Orbis, Praha 1970, přeložili Jiří Pober a Slávka Poberová, přepracované vydání, znovu 1971.
  • Královskou cestou za romantikou, Orbis, Praha 1971, přeložili Jiří Pober a Slávka Poberová, znovu 1972.
  • Sedmimílové boty, Orbis, Praha 1973, přeložila Jaroslava Votěchová a Slávka Poberová, znovu Olympia, Praha 2010.

Výbory[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník spisovatelů Spojených států amerických, Odeon, Praha 1979, str. 287-288
  2. BORTLOVÁ-VONDRÁKOVÁ, Hana; OPATRNÝ, Josef. Halliburton. Po stopách dobrodruha (Z dopisů rodičům a přátelům 1912-1939). Praha: REGIA s.r.o., 2019. ISBN 978-80-87866-42-9. S. 173. Dále jen Halliburton. 
  3. Halliburton, str. 14
  4. a b Halliburton, str. 5, 6
  5. a b c SIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Richard Halliburton, s. 21–25. 
  6. Halliburton, 156-159
  7. Halliburton, str. 172,173

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]