Ďábelský ostrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ďábelský ostrov
Île du Diable
Ile du Diable depuis île Royale.jpg
Mapa
Ostrovní oblast Îles du Salut
Stát Francouzská GuyanaFrancouzská Guyana Francouzská Guyana
Rozloha 0,14 km²

zeměpisné souřadnice:

5°17′38″ s. š., 52°35′ z. d.

Nejvyšší vrchol bezejmenný (40 m n. m.)
Počet obyvatel neobydlen

Ďábelský ostrov (francouzsky Île du Diable) je vulkanický ostrov o rozloze 14 ha, náležející k souostroví Ostrovů spásy (Îles du Salut). Leží na souřadnicích 5°17′38″ s. š., 52°35′0″ v. d., asi 11 km od pobřeží Francouzské Guyany, jejíž je součástí. Nejvyšší místo se tyčí jen asi 40 m nad hladinu oceánu.

V letech 1852 až 1946 tu byla trestanecká kolonie pro těžké zločince a na ostrově se nacházela francouzská trestnice, která byla otevřena Napoleonem III. Odhaduje se, že v tomto téměř století trvajícím období bylo do věznice posláno na 80 000 vězňů. V roce 1854 vyšel zákon, podle kterého zločinci po vypršení jejich trestu museli na ostrově zůstat stejnou dobu, na kterou tam byli posláni, a tak se na zbytku ostrova začali usazovat.

Ve věznici panovaly extrémní podmínky. Vězni nemohli mít na sobě žádné oblečení, kromě bot a pokrývky hlavy. Nechyběly samotky, kde byli vězni v absolutní tmě, spoutáni, s mřížemi nad hlavou, bez jakékoli ochrany před deštěm. Nechyběla nucená práce, jako např. stavba silnic, které nikam nevedly. Vyčerpaní po celém dni si nemohli odpočinout ani v noci, a to díky nemožnosti se uchránit před netopýry, kteří se v noci probouzeli a pili jejich lidskou krev.

Upířími netopýry se zabývá například dokument Nebezpečné ostrovy (Deadly Islands, 1. série, 5, díl "Čertův ostrov" - možná nesprávný překlad názvu dabingovým týmem), kdy se průvodce pořadem Dave Salmoni pokusí zjistit, jak to s těmi pověstmi o netopýrech sající krev vězňů je, a ve vězeňské cele zkusí přespat. Netopýři na něj začnou létat, kousnou jej do nohy a lížou vytékající krev.

O podmínkách vězňů na Ďáblově ostrově byla napsána divadelní hra, několik písní a knih, z nichž nejznámější je autobiografie Henri Charrièrea Motýlek (1970) o jeho útěku, která byla v roce 1973 převedena do filmové podoby.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]