Přeskočit na obsah

Přezetice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přezetice
Chybí zde svobodný obrázek
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecKadaň
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíTušimice (20,88 km²)
Nadmořská výška285 m n. m.
Přezetice
Přezetice
Další údaje
Zaniklé obce.cz75
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přezetice (německy Prösteritz) jsou zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Nacházely se asi 4,5 kilometru severovýchodně od Kadaně v nadmořské výšce 285 metů. Zanikly v roce 1972 v souvislosti s těžbou hnědého uhlí v lomu Nástup.[1]

Název vesnice vznikl z osobního jména ve významu ves lidí Přesedových. Jméno bylo odvozeno ze slovesa přesedat. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Presediz (1367), Breßditz (1537), Prezeticze (1606), Przeseticze (1629), Presteritz (1787), Prösteritz (1846) a Přezetice nebo Prösteritz (1848).[2]

Krajina v okolí Přezetic byla osídlena v závěru neolitu, kdy se ze zdejšího křemence vyráběly štípané nástroje. Kámen se z počátku získával povrchovým sběrem, ale z období 4000–2700 let před naším letopočtem pochází archeologicky doložené štoly po hlubinné těžbě.[3] Ze doby halštatské pochází pohřebiště bylanské kultury a v prvním až čtvrtém století měli u pozdějších Přezetic sídliště Germáni, kteří zde zpracovávali železnou rudu.[4] Při stavbě Elektrárny Tušimice I bylo v katastrálním území Přezetic Evženem Neustupným a Antonínem Benešem částečně prozkoumáno raně středověké pohřebiště, které sloužilo obyvatelům soudobé osady nalezené na okraji Vrchnice.[5]

Podle obecní kroniky pochází první písemná zmínka o Přezeticích z roku 1283, kdy měla vesnice patřit grünhainskému klášteru, ale pozdější zdroje uvádějí až rok 1367. Další zmínka je až z roku 1527, kdy král Ferdinand I. potvrdil klášteru vlastnictví vsi. Po zániku kláštera se Přezetic zmocnil hrabě Albrecht Šlik, který o ně vedl spor se saským kurfiřtem, ale od 8. června 1549 spravovala bývalý klášterní majetek královská komora. Později vesnici získal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, který ji připojil k chomutovskému panství.[3]

Roku 1608 byly Přezetice s jedenácti poddanými oceněny na 5 636 kop a jedenáct grošů. Někdy v té době vesnice získala od císaře Rudolfa II. privilegium, podle kterého museli přezetičtí robotovat s potahy na panství Poláky, ale nemuseli platit žádné další poplatky. Dědické právo získaly vdovy i děti a lidé mohli zděděný majetek prodat. Za podmínky, že nemovitý majetek přenechají čestnému člověku, se směli odstěhovat a děti se po vyučení mohly usadit ve městě.[3]

Polácké panství i s Přezeticemi koupil roku 1628 Jindřich Šlik. Vesnice poté k panství patřila až do zrušení poddanství. Podle berní ruly z roku 1654 byla ves v dobrém stavu. Žilo v ní osm sedláků, kteří měli dohromady 41 potahů a chovali 25 krav, třicet jalovic, 44 ovcí, 64 prasat a čtrnáct koz. Vesnice měla dostatek luk a na polích se pěstovala pšenice a žito.[3]

Morový sloup přestěhovaný z Přezetic do Žatce

Ve vsi býval rybník, jehož hráz byla roku 1702 obnovena za použití černovického kamene. Podle tereziánského katastru z roku 1748 žilo v Přezeticích osm hospodářů, pracoval zde kovář a kromě rybníka ke vsi patřily také chmelnice. Johann Gottfried Sommer uvedl roku 1846 navíc hospodu.[3]

Ve druhém desetiletí dvacátého století Přezetice tvořily součást tušimické farnosti. Z řemeslníků a živnostníků zde pracovali kovář, švec a hostinský. Děti chodily do školy v Tušimicích. Roku 1911 byla vesnice připojena k elektrické rozvodné síti a o rok později místní založili sbor dobrovolných hasičů. Po druhé světové válce byli vysídleni Němci. Do prázdných domů se přistěhovali lidé z Čech a roku 1951 založili jednotné zemědělské družstvo, které ale na počátku šedesátých let zaniklo. Ačkoliv u Přezetic nevznikl žádný důl, stávala vesnice v oblasti, do které se rozšířila těžba v prostoru Lomu Nástup – Tušimice. Vesnice se proto vylidňovala, takže v roce 1970 v ní už nikdo nežil, a krátce nato zanikla.[3]

Přezetice mívaly půdorys okrouhlice – jednotlivé, většinou přízemní usedlosti, stály kolem okrouhlé návsi, na níž bývala od roku 1705 dřevěná kaple se zvonicí. Roku 1921 byla na jejím místě postavena zděná kaple. Poblíž rybníka, směrem k Vrchnici, býval morový sloup.[3] Po zrušení vesnice byl sloup přestěhován ke kostelu Nanebevzetí Panny MarieŽatci.[3][6]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Přezetické katastrální území měřilo 287 hektarů a sousedilo s Kralupy na severu, Tušimicemi na východě, Prahly na jihu a Milžany na západě.[3] Nacházelo se v Mostecké pánvi.[7] Samotná vesnice stávala na levém břehu Lužického potoka v nadmořské výšce 285 metrů.[3]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 117 obyvatel (z toho 46 mužů), z nichž bylo devět Čechoslováků a 108 Němců. Všichni byli členy římskokatolické církve.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 116 obyvatel: šestnáct Čechoslováků, 99 Němců a jednoho cizince. Kromě jednoho evangelíka byli římskými katolíky.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů[10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961
Obyvatelé 101 109 139 139 129 117 116 71 55
Domy 15 19 20 16 17 19 21 21

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení poddanství se Přezetice roku 1850 staly samostatnou obcí,[3] ale už při sčítání lidu v roce 1869 byly uvedeny jako osada obce Prahly.[11] Od roku 1960 vesnice patřila jako část obce k Tušimicím[3] a dne 4. února 1972 byla úředně zrušena.[11]

  1. BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 43. ISSN 0231-5076. 
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 472. 
  3. a b c d e f g h i j k l BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl II. V povodí Lužického a Prunéřovského potoka. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1995. 44 s. Kapitola Přezetice, s. 31–34. 
  4. SMRŽ, Zdeněk. Archeologický výzkum v údolí Lužického potoka na Kadaňsku. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 2, s. 37. 
  5. PEKSA, Vojtěch; CRKAL, Jiří. Středověké osídlení v povodí Lužického potoka na Kadaňsku. Archeologie západních Čech. Plzeň: Západočeské muzeum, 2020, roč. 11, čís. 1–2, s. 90–91. ISSN 1804-2953. ISBN 978-80-7247-179-9. 
  6. Sloup s křížem [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-11-05]. Dostupné online. 
  7. CENIA. Katastrální mapy, II. vojenské mapování, geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-05]. Dostupné online. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 133. 
  10. Federální statistický úřad. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970 (1. díl). Svazek 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 462, 463. 
  11. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 461. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]