Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Žatec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Žatci
Průčelí žateckého kostela Nanebevzetí Panny Marie
Průčelí žateckého kostela
Nanebevzetí Panny Marie
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Louny
Obec Žatec
Souřadnice
Kostel Nanebevzetí P. Marie v Žatci
Kostel
Nanebevzetí P. Marie
v Žatci
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát lounský
Farnost děkanství Žatec
Status děkanský kostel
Užívání pravidelné
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Výstavba 18. století
Specifikace
Stavební materiál zdivo
Odkazy
Ulice Hošťálkovo náměstí
Kód památky 43208/5-1542 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický děkanský[1] kostel Nanebevzetí Panny Marie v Žatci je barokní sakrální stavba stojící v severní čtvrtině propojeného sledu žateckých náměstí: SvobodyHošťálkovoŽižkovo, proti vstupu do hrazeného města Kněžskou branou. Od roku 1965 je kostel zapsán v seznamu kulturních památek.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na žatecký kostel z Hošťálkova náměstí (z jihu)
Pohled na žatecký kostel ze severu

Na místě dnešního kostela stál, na předhradí žateckého hradu, původní románský kostel soužící žatecké farnosti. Ten je snad doložen v roce 1004, ale s jistotou v roce 1206. V roce 1336 daroval Jan Lucemburský městu desátek na přestavbu kostela a v letech 1336-1380 byla na původním místě postavena gotická stavba. Nové síňové trojlodí s dlouhým presbytářem nahradilo do konce 14. století původní stavbu, z níž byl ponechán upravený westwerk, k jižní stěně trojlodí byla přiložena dřevěná zvonice na mohutném kamenném soklu (zřejmě v 16. století). Roku 1380 byly položeny základy ke zvonici. Do vzhledu stavby významně zasáhlo baroko. Po roce 1702 bylo upraveno západní průčelí.[3] V letech 17241728 vznikla jižně od západních věží centrální kaple sv. Jana Nepomuckého.[4] Po požáru 1738 byla postavena západní dvojice hranolových věží, vyrůstajících z někdejšího západního průčelí, patrně roku 1740.[3] V letech 17701773 nahradila dřevěnou část zvonice masivní jižní věž[4] jejímž stavitelem byl P. Losch. V roce 1840 požár poškodil klenbu. Tato část kostela byla poté obnovena zednickým mistrem A. Grimmem. Helmy západních věží byly postaveny za vedení Fr. Tipmanna. Roku 1897 byly doplněny v lodi hlavice a pásy žeber, zvýšen jižní portál a zřízena zde gotická klenba, postavena kruchta, zvětšena některá kostelní okna, obnovena kaple sv. Jana Nepomuckého a postaven vstupní oblouk ke kapli sv. Jana Nepomuckého.[3] Po roce 1945 kostel chátral, opravován začal být postupně po roce 1990.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Půdorys žateckého děkanského kostela

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel tvoří síňové gotické trojlodí s užšími bočními loďmi. Má polygonální presbytář s předsíní po jižní straně. Po severní straně je sakristie a předsíň. Na západě se nachází barokní dvouvěžové průčelí. Po jižní straně kostela je zvonice. Trojlodí a presbytář jsou členěny opěráky, portály a vysokými hrotitými okny s kružbami. Západní průčelí, s portálem v ose, je sevřeno dvěma věžemi po stranách a ukončeno trojúhelníkovým štítem. Zvonice je členěna na nárožích vysokým pilastrovým řádem a kryta cibulovitou bání.[3]

Presbytář je sklenut křížovými klenbami a v závěru je sklenut paprsčitě. Žebra dosedají na svazkovité přípory. Trojlodí má vestavěnou kruchtu. Je děleno válcovými pilíři a sklenuto křížovými klenbami na žebrech, které dosedají na konzoly. Kaple sv. Jana Nepomuckého, která je připojená k jihozápadnímu nároží kostela, je polygonální. Kaple je členěná na nárožích zevně i uvnitř pilastry a je sklenutá kupolí s lucernou. Předsíně jsou sklenuty křížovými žebrovými klenbami.[3]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Nástěnné malby v presbytáři a na kruchtě pocházejí od L. Reimbotha. V kupoli kaple sv. Jana Nepomuckého se nachází freska se scénami ze života sv. Jana Nepomuckého od J. A. Czetsche (Gentsche ?) z roku 1746. Fragment nástěnné malby na archivoltách vnějšího jižního portálu je v dnešní podobě dílem opravy z 19. století. Na oknech jsou sklomalby, které vznikaly od konce 19. století podle návrhu prof. Bauma a provedla je firma Tschörner.[3]

Zařízení[editovat | editovat zdroj]

Pohled skrze loď na oltář žateckého kostela

Trojlodí[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář je opatřen raně barokními sochami sv. Petra a sv. Pavla, sv. Norberta, sv. Augustina, sv. Zikmunda a sv. Václava z roku 1670, jejichž autor je Vít Styrl. Hlavní oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie z roku 1668 je dílem pražského malíře Antonína Stevense, od téhož umělce jsou i obrazy Sv. Norbert adoruje Nejsvětější svátost a Žehnající Bůh Otec v horní části retáblu.[5] V roce 1838 byl spodní obraz restaurován ve Vídni. Oltář sv. Anny je pseudogotický. Oltář sv. Kateřiny je pseudogotický, nese obraz Stětí sv. Kateřiny od Antonína Stevense, který je pozůstatkem oltáře zřízeného již roku 1661.[6] Oltář Panny Marie Bolestné je pseudogotický a nese obraz od téhož malíře (signovaný a datovaný 1661).[7] Oltář Nejsvětější Trojice je pseudogotický. Je doplněn obrazem od Viléma Kandlera a roku 1866 je uváděn jako nový. V presbytáři jsou barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Judy Tadeáše od J. K. Vettera. Pocházejí asi z roku 1700. Na pilířích v lodi kostela jsou raně barokní sochy od Víta Styrla: sv. Kryštof z roku 1664, sv. Vít z roku 1665, Madona z roku 1664, sv. Josef z roku 1664 a sv. Zikmund z roku 1665. Barokní sousoší Kalvárie z roku 1666 pochází též od Víta Styrla. Bylo vytvořeno v životní velikosti. Na jeho novém podstavci, respektive na jeho soklu je nápis, který se vztahuje k padlým v I. světové válce. Po jižní straně triumfálního oblouku je barokní sousoší Piety z roku 1700. Na jižní zdi po stranách oltáře Nejsvětější Trojice jsou barokní sochy sv. Šebestiána a sv. Floriána z období kolem roku 1750. Z téhož období jsou i sochy sv. Michala, sv. Mikuláše a světice s knihou, které jsou umístěné na vnitřní jižní stěně nad portálem. Soška Madony na severní stěně a sošky Madony a sv. Jana Křtitele na západní stěně pod kruchtou jsou barokní. Pod kruchtou nad portálem se nachází soška sedícího sv. Řehoře z 19. století. Do ostění západní portálu je vezděn románský reliéf sv. Petra z první poloviny 13. století. Reliéfy křížové cesty na stěnách lodi z roku 1946 jsou dílem Františka Rady. Na jižní stěně lodi je obraz sv. Josefa, který pochází patrně ze starého oltáře z roku 1749. Na severní stěně lodi je barokní obraz sv. Floriána z období kolem roku 1750. Epitaf Kateřiny Ludmily z Kolovrat pochází z roku 1646. Je z černého mramoru s erbem. Kazatelna je z doby kolem roku 1890. Obnovena byla roku 1936. Cínová barokní křtitelnice z roku 1716 je dílem J. Gölzera. Varhany z 19. století pocházejí od firmy Schiffner z Prahy. Barokní lavice, které se nacházejí pod kruchtou, jsou z konce 17. století. Lavice, které jsou v lodi byly zhotoveny v 19. století. V kostele se nacházejí barokní zpovědnice z konce 17. století a pseudogotické zpovědnice. Německý deskový obraz Madony byl namalován po polovině 16. století.[3]

Kaple sv. Jana Nepomuckého[editovat | editovat zdroj]

Kaple sv. Jana Nepomuckého zvenčí
Detail průčelí kostela

V kapli sv. Jana Nepomuckého je oltář z roku 1748 zasvěcený témuž světci z dílny F. Schirla. Obraz sv. Jana Nepomuckého, který je na oltáři, je dílem J. Czetsche (Gentsche ?). V nástavci oltáře je obraz Panny Marie od J. A. Brandeise. Oltář Panny Marie, který je vestavěný do niky, je barokní a pochází z období asi kolem roku 1720. Pod obrazem je reliéf Narození Páně. Po stranách tohoto oltáře jsou barokní sošky sv. Řehoře a sv. Jeronýma. Oltář Bolestné Panny Marie je opatřen barokní sochou Panny Marie. Po jeho stranách jsou na podstavcích další dvě sošky církevních Otců. V nice vstupního oblouku se nachází oltář sv. Kříže. Má barokní krucifix nad oltářní menzou a pochází z období kolem roku 1710. Na menze je barokní soška sv. Václava a barokní Pieta.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 219. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 155478 : Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Žatec. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b c d e f g h POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech T/Ž, sv. IV.. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Žatec /Louny/, s. 396-397. 
  4. a b DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 298-299. 
  5. VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3. , s. 388–393.
  6. VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3. , s. 373–374.
  7. VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3. , s. 370–373.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]