Pripjať (město)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pripjať
Прип'ять
Město Pripjať Po směru hodinových ručiček počínaje obrázkem nahoře vpravo: Pohled na město a elektrárnu z bytového panelového domu, Ruské kolo v místním zábavním parku, opuštěná sportovní hala v prostorách bazénu Lazurnyj, pohled na mikrorajón (sídliště) IVa, vstupní nápis města s rokem založení, pohled na hlavní náměstí z hotelu Polesí
Město Pripjať
Po směru hodinových ručiček počínaje obrázkem nahoře vpravo: Pohled na město a elektrárnu z bytového panelového domu, Ruské kolo v místním zábavním parku, opuštěná sportovní hala v prostorách bazénu Lazurnyj, pohled na mikrorajón (sídliště) IVa, vstupní nápis města s rokem založení, pohled na hlavní náměstí z hotelu Polesí
Pripjať – znak
znak
Poloha
Souřadnice51°24′23″ s. š., 30°3′27″ v. d.
Nadmořská výška120 m n. m.
Časové pásmoUTC+2
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastKyjevská
RajónVyšhorodský
Administrativní dělení5 mikrorajónů (sídlišť)
Pripjať
Pripjať
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha8 km²
Počet obyvatel0
Hustota zalidnění0 obyv./km²
Správa
StatusMěsto
Vznik1970
Telefonní předvolba+380 4499
PSČ07215 (do roku 1986, 255614)
Označení vozidelKI, AI / 10
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na jadernou elektrárnu Černobyl ze střechy domu v Pripjati

Pripjať (ukrajinsky При́п'ять Prypjať, rusky При́пять Pripjať) je opuštěné město v Polesí v Kyjevské oblasti na Ukrajině, na břehu řeky Pripjať, tři kilometry severozápadně od Černobylské jaderné elektrárny. Budování Pripjati oficiálně započalo 4. února 1970, město mělo sloužit jakožto sídliště pro přibližně 50 000 lidí, převážně pracovníků elektrárny a jejich rodin. Statut města získala Pripjať v roce 1979 na základě nařízení Vrchního sovětu Ukrajinské SSR № 1264/686. Dne 27. dubna 1986, den po havárii jaderné elektrárny, byla celá Pripjať evakuována. Opuštěné město se nachází uvnitř uzavřené zóny.

Jednalo se o „město mladých“ – pracovníků jaderné elektrárny, věkový průměr obyvatel nedosahoval ani 30 let. Šlo převážně o technické inženýry a jaderné vědce pro novou elektrárnu, kteří sem přišli kvůli vyšším platům a rychlejší možnosti získat vlastní byt i auto, než bylo tehdy obvyklé.[1]

Podle posledního sčítání lidu provedeného před evakuací činila v listopadu 1985 populace města 47 500 obyvatel, přičemž mezi ně patřilo více než 25 národností. Roční populační růst činil v té době více než 1500 lidí, z toho asi 800 tvořili novorozenci. Většina názvů ulic se nesla v sovětském socialistickém ideologickém duchu, např. Leninova třída, ul. Družby národů, ul. Stalingradských hrdinů, k vidění zde byly však i ul. Nábřežní, třída Budovatelů, ul. Nadšenců nebo například Kurčatova ul. či ul. seržanta Lazareva.

Jednalo se o první ukrajinské a zároveň deváté sovětské atomové město (typ uzavřeného města).

Jaderná havárie v Černobylu[editovat | editovat zdroj]

Po výbuchu jaderné elektrárny Černobyl, ke kterému došlo v sobotu v noci 26. dubna 1986, začala evakuace celého města, která trvala od odpoledních hodin 27. dubna několik dalších dní. Byly odstaveny dodávky plynu, vody, dálkové vytápění a elektřina. Pripjatí začaly projíždět speciální milicionářské jednotky dohlížející na kolony autobusů a nákladních aut odvážejících obyvatelstvo města.[2] Evakuace měla podle prvních plánů trvat nejdéle tři dny, vláda SSSR a městské zastupitelstvo však obyvatelům zatajily skutečný stav a evakuace de facto trvá dodnes. Řada obyvatel města zemřela na nemoci z ozáření,[2] ostatní byli přestěhováni zejména do Kyjeva a Slavutyče – nového města vybudovaného až po tragédii, v Černihivské oblasti, asi 50 km na východ od Pripjati.

Obyvatelé při evakuaci dostali pokyn, vzít si pouze nejzákladnější věci, například doklady a malou zásobu potravin, ostatní věci tedy zůstaly ležet ladem v budovách tak, jak byly při evakuaci ponechány. Po evakuaci bylo zaznamenáno několik případů krádeží a vloupání, načež mezi vládními organizacemi panovaly obavy, že by odvážení kontaminovaných věcí mimo město mohlo způsobit nekontrolované šíření onemocnění v populaci. Do města v reakci na to byly vyslány skupiny vojáků, které dostaly za úkol nejdříve odstranit ze všech domácností a obchodů všechny potraviny, posléze se vrátily zpět aby odstranily i nábytek a osobní věci obyvatel. Ve městě tak zůstaly na svém původním místě pouze nepotravinářské produkty vystavené ve výlohách obchodů a vybavení škol, technické vybavení jako automaty na nápoje nebo dodnes je dominantou města opuštěné velké ruské kolo.[3]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes je Pripjať „město duchů“ – mrtvá a neobydlená zóna, technický stav značné části domů i občanského vybavení začíná být velmi špatný. Roku 2005 například došlo vlivem povětrnostních podmínek a prosakující vody k částečnému zhroucení budovy bývalé 1. základní školy.[4] Zóna je dnes chráněna vojáky, kteří mají zabránit rabování, které se v ní začalo po havárii objevovat. Všechny dveře jsou otevřené, aby se snížilo riziko pro návštěvníky.

Okolí města je stále silně zamořené, v dnešní době především cesiem a bude muset uplynout nejméně 22 000 let od havárie, než dojde k poklesu radioaktivity na úroveň, která je pro lidský organizmus únosná. Samotná Pripjať není příliš kontaminovaná, mimo jiné protože po havárii byla provedena dekontaminace, včetně výměny 20cm ornice v městských zelených plochách. Byl předpoklad, že se do města lidé vrátí. Na některých místech se dá zdržovat určitý čas, záleží na velikosti zamoření. Na silnici a podobných zpevněných plochách se téměř žádná vrstva radioaktivních látek škodících zdraví nenachází, naopak vysoce radioaktivní jsou zelená místa, kde nešlo provést výměnu ornice technikou. V blízkosti jaderné elektrárny Černobyl hladina kontaminace stoupá. V samotných domech, kde se tolik neprojevují povětrnostní podmínky, je však situace o několik stupňů horší než na zpevněných plochách.[zdroj?]

Pokud zamoření ustoupí, pak bude možné například zbytky města zbourat a postavit město nové. Problém potenciální obnovy města samotného je dnes více ekonomický než samotného zamoření. Není důvodné předpokládát, že by desítky tisíc lidí našly v rozumné vzdálenosti uplatnění. V posledních letech sílí snahy o přeměnu tohoto města na skanzen – jako věčnou výstrahu před lidskou nezodpovědností a neúctou k přírodním zákonům.[zdroj?]

Panorama opuštěného města Pripjať
Panorama opuštěného města Pripjať

Infrastruktura a statistiky[editovat | editovat zdroj]

Plán města
Fotografie někdejšího pripjaťského Paláce kultury "Energetik"(stav k roku 2009)
Interiér pripjaťského plaveckého bazénu Lazurnyj

Statistika platná do dne evakuace města ze dne 27. dubna 1986

  • Obyvatelstvo: Počet obyvatel Pripjati před nehodou v černobylské jaderné elektrárně ze dne 26. dubna 1986 činil 49,4 tisíc s průměrným věkem 26 let. Celková zastavěná plocha – 658 700m², z toho 160 adres se 13 414 byty, 18 ubytoven s 7621 lůžky, 8 rodinných domů a domů hotelového typu s kapacitou 1206 osob. Poznámka: 9 bytových domů (324 bytů) bylo vyhrazeno pro svobodné zaměstnance.
  • Vzdělávací systém: Mateřské školy – 15 pro 4980 dětí, základní školy – 5 s kapacitou 6786 studentů, jedno odborné technické učiliště s kapacitou 600 studentů a základní umělecká škola.
  • Zdravotnická péče: 1 nemocnice s kapacitou 410 osob, dále 3 kliniky.
  • Komerční zařízení: 25 maloobchodů a obchodních domů; občerstvovací zařízení sestávala ze 27 kaváren či restaurací s celkovou kapacitou 5535 osob; k uskladnění zboží sloužilo 10 skladišť s celkovou kapacitou 4430 tun zboží.
  • Kultura: Palác kultury a polyfunkční kinosál.
  • Sport: 10 tělocvičen, 3 kryté bazény, 10 střelnic a 2 sportovní stadiony.
  • Rekreace: 1 veřejný park, 35 dětských hřišť.
  • Průmysl: 4 továrny s celkovým ročním obratem 477 000 000 rublů.
  • Dopravní obsluha: Pripjaťský říční nákladní přístav, železniční nádraží Janov, 167 městských autobusů, dále pak byl zaměstnancům JE Černobyl k dispozici podnikový vozový park.
  • Telekomunikace: Ve městě bylo registrováno 2926 soukromých telefonních linek obsluhovaných Pripjaťskou telefonní společností, dalších 1950 služebních linek vlastnily společně JE Černobyl a městský odbor architektury a územního rozvoje.

Pripjať v kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 2021 vznikla modifikace města Pripjať a jeho okolí včetně města Černobyl do české počítačové survival hry DayZ, tato propracovaná modifikace byla vytvořena herní komunitou.
  • Pro televizní seriál Černobyl (2019) byly scény z Pripjati natáčeny v litevském Vilniusu.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Toto je výčet významných osob narozených v Pripjati:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Vzestup a pád atomového města snů: Projděte se s námi ulicemi opuštěné Pripjati. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b THE LIFELESS SILENCE OF PRIPYAT. Time magazín [online]. 23. červen 1986. Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-02-10. ISSN 0040-781X. 
  3. ↑ Уничтожение личных вещей припятчан [online]. 2020-09-24 [cit. 2023-06-10]. Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ BRATKIN, Dmitry. The first building to collapse in Pripyat [online]. pripyat.com, 27. červenec 2005 [cit. 2010-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-04-27. (anglicky) 
  5. ↑ https://www.hry.cz/hra/spintires-chernobyl

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠČERBAK, Jurij. Černobyl. Praha: Práce, 1990. 142 s. ISBN 80-208-0708-X. 
  • BERÁNEK, Jan. Černobyl po 11 letech : tragédie, která nekončí. Brno: Hnutí DUHA - Přátelé Země ČR, 1997. 41 s. ISBN 80-902056-4-X. 
  • ALEKSIJEVIČOVÁ, Světlana. Modlitba za Černobyl. Brno: DOPLNĚK, 2002. 229 s. ISBN 80-7239-082-1. 
  • Robert Polidori, Elizabeth Culbert. Zones of exclusion: Pripyat and Chernobyl. Göttingen: Steidl, 2004. 104 s. ISBN 9783882439212. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Černobylská zóna
Města
Pripjať (Прип'ять) • Černobyl (Чорнобиль)
Sídla městského typu
Vilča (Вільча) • Poliske (Поліське)
Vesnice
Andrijivka (Андріївка) • Benivka (Бенівка) • Byčky (Бички) • Bober (Бобер) • Bobyšče (Бовище) • Buda (Буда)• Buda-Varovyči (Буда-Варовичі) • Budoljubivka (Будолюбівка) • Burjakivka (Буряківка) • Varoviči (Варовичі) • Velyki Klišči (Великі Кліщі) • Vesňane (Весняне) • Vilšanka (Вільшанка) • Volodymyrivka (Володимирівка) • Horodčan (Городчан) • Hlynka (Глинка) • Horodyšče (Городище) • Hrezlja (Грезля) • Hrjazeve (Грязеве) • Denysovyči (Денисовичі) • Derevci (Деревці) • Derkači (Деркачі) • Dibrova (Діброва) • Dovhyj Lis (Довгий Ліс) • Žovtneve (Жовтневе) • Žoludivka (Жолудівка) • Žurba (Журба) • Zamošňa (Замошня) • Zapyllja (Запілля) • Zalissja (Залісся) • Zvizdal (Звіздаль) • Zymovyšče (Зимовище) • Ivanivka (Іванівка) • Illinci (Іллінці) • Ilovnicja (Іловниця) • Kamjanka (Кам'янка) • Klyvyny (Кливини) • Kovšylivka (Ковшилівка) • Kopači (Копачі) • Korohod (Корогод) • Korolivka (Королівка) • Kocjubynske (Коцюбинське) • Košarivka (Кошарівка) • Košivka (Кошівка) • Krasne (Красне) • Krasne (Красне) • Kryva Hora (Крива Гора) • Kupuvate (Купувате) • Ladyžyči (Ладижичі) • Leliv (Лелів) • Lypski Romany (Липські Романи) • Lubjanka (Луб'янка) • Malenivka (Маленівка) • Malynka (Малинка) • Mali Klišči (Малі Кліщі) • Mali Miňki (Малі Міньки) • Martynovyči (Мартиновичі) • Maševe (Машеве) • Motyli (Мотилі) • Moščanycja (Мощаниця) • Nova Krasnycja (Нова Красниця) • Nove Šarne (Нове Шарне) • Novyj Myr (Новий Мир) • Novosilky (Новосілки) • Novošepelyči (Новошепеличі) • Omelnyky (Омельники) • Opačyči (Опачичі) • Otašiv (Оташів) • Paryšiv (Паришів) • Peremoha (Перемога) • Perejizd (Переїзд) • Pidčaššja (Підчашшя) • Pljutovyšče (Плютовище) • Poliske (Поліське) • Ričycja (Річиця) • Rohy (Роги) • Rozjiždže (Роз'їждже) • Rozsocha (Розсоха) • Rudňa-Veresňa (Рудня-Вересня) • Rudňa-Hrezljanska (Рудня-Грезлянська) • Rudňa-Illinecka (Рудня-Іллінецька) • Rudňa-Osošňa (Рудня-Осошня) • Ruďky (Рудьки) • Severivka (Северівка) • Sytivka (Ситівка) • Sloboda (Слобода) • Sosnivka (Соснівка) • Stara Krasnycja (Стара Красниця) • Stara Rudňa (Стара Рудня) • Stare Šarne (Старе Шарне) • Stari Šepelyči (Старі Шепеличі) • Starosillja (Старосілля) • Stebli (Стеблі) • Stepky (Степки) • Stečanka (Стечанка) • Tarasy (Тараси) • Teremci (Теремці) • Terechy (Терехи) • Tovstyj Lis (Товстий Ліс) • Usiv (Усів) • Fabrykivka (Фабриківка) • Chryplja (Хрипля) • Čapajevka (Чапаєвка) • Čepevač (Черевач) • Čystohalivka (Чистогалівка) • Ševčenkove (Шевченкове) • Šišelivka (Шишелівка) • Jampil (Ямпіль) • Janiv (Янів) • Jasen (Ясен)
Vlajka Kyjevské oblasti Kyjevská oblast
Rajóny Znak Kyjevské oblasti
Města
Sídla městského typu
Bývalé rajóny
Poznámka: Administrativním centrem oblasti je Kyjev, který nepatří do Kyjevské oblasti, nýbrž je městem se speciálním statusem na úrovni oblasti.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pripjať_(město)&oldid=22875690“