Pripjať (město)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pripjať
Прип'ять
Pohled na jadernou elektrárnu Černobyl ze střechy domu v Pripjati
Pohled na jadernou elektrárnu Černobyl ze střechy domu v Pripjati
Pripjať – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 120 m n. m.
Časové pásmo UTC+2
Stát Ukrajina Ukrajina
oblast Vlajka Kyjevské oblasti Kyjevská oblast
Pripjať
Pripjať
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 0 (před katastrofou v Černobylu téměř 50 000)
Správa
Vznik 1970
Oficiální web pripyat.com
Adresa obecního úřadu площа Лесі Українки 1
01196 м. Київ
Telefonní předvolba 44
PSČ 01196
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pripjať (ukrajinsky При́п'ять Prypjať, rusky При́пять Pripjať) je opuštěné město v Polesí na Ukrajině (Kyjevská oblast), v těsné blízkosti jaderné elektrárny Černobyl. Budování Pripjati oficiálně započalo 4. února 1970, sloužit měla jakožto sídliště pro přibližně 50 000 lidí, převážně pracovníků JE Černobyl a jejich rodin. Statut města Pripjať získala v roce 1979 na základě nařízení Vrchního sovětu Ukrajinské SSR № 1264/686.

Původně to bylo „město mladých“ – pracovníků jaderné elektrárny, věkový průměr obyvatel nedosahoval ani 30 let. Šlo převážně o technické inženýry a jaderné vědce pro novou elektrárnu, kteří sem přišli kvůli vyšším platům a rychlejší možnosti získat vlastní byt i auto, než bylo tehdy obvyklé.[1]

Podle posledního sčítání lidu provedeného před evakuací (listopad 1985) činila populace města 47 500 obyvatel, přičemž mezi ně patřilo více než 25 národností. Roční populační růst činil v té době více než 1500 lidí, z toho asi 800 tvořili novorozenci. Většina názvů ulic se nesla v sovětském ideologickém duchu, např. Leninova třída, ulice Družby národů, ul. Stalingradských hrdinů, k vidění zde byly však i ul. Nábřežní nebo též třídy Stavitelů a Nadšenců (rus. Энтузиастов). Název města samotného byl odvozen od řeky Pripjať, na jejímž břehu bylo toto první ukrajinské „atomové město“ vybudováno. V tomto městě je ve vzduchu stále vysoký obsah radioaktivních částic, a proto se vstup do města nedoporučuje.

Jaderná havárie v Černobylu[editovat | editovat zdroj]

Po výbuchu jaderné elektrárny Černobyl, ke kterému došlo v sobotu v noci 26. dubna 1986, začala evakuace celého města, která trvala od odpoledních hodin 27. dubna několik dalších dní. Byly odstaveny dodávky plynu, vody, dálkové vytápění a elektřina. Pripjatí začaly projíždět speciální milicionářské jednotky dohlížející na kolony autobusů a nákladních aut odvážejících obyvatelstvo města.[2] Evakuace měla původně trvat jen tři dny, vláda SSSR však jeho obyvatelům záměrně sdělila nepravdu, jelikož evakuace trvá de facto až dodnes. Řada obyvatel města zemřela na nemoci z ozáření,[2] ostatní se přestěhovali zejména do KyjevaSlavutyče – nového města vybudovaného až po tragédii v Černihivské oblasti, asi 50 km na východ od Pripjati.

Po evakuaci lidí z této oblasti zůstalo vše tak, jak to tamní obyvatelé zanechali. Na prádelních šňůrách stále visí prádlo kývající se ve větru,[2] velké ruské kolo je stále dominantou celé Pripjati a v obchodech lze stále spatřit vystavené zboží.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes je Pripjať „město duchů“ – mrtvá, neobydlená zóna, technický stav značné části domů i občanského vybavení začíná být velmi špatný. Roku 2005 například došlo vlivem povětrnostních podmínek a prosakující vody k částečnému zhroucení budovy bývalé střední školy.[3] Zóna je dnes chráněna vojáky, kteří mají zabránit rabování, které se v ní začalo po havárii objevovat. Všechny dveře jsou otevřené, aby se snížilo riziko pro návštěvníky.

Okolí města je stále silně zamořené, v dnešní době především cesiem a bude muset uplynout nejméně 22 000 let od havárie, než dojde k poklesu radioaktivity na úroveň, která je pro lidský organizmus únosná. Samotná Pripjať není příliš kontaminovaná, mimo jiné protože po havárii byla provedena dekontaminace, včetně výměny 20cm ornice v městských zelených plochách. Byl předpoklad, že se do města lidé vrátí. Na některých místech se dá zdržovat určitý čas, záleží na velikosti zamoření. Na silnici a podobných zpevněných plochách se téměř žádná vrstva radioaktivních látek škodících zdraví nenachází, naopak vysoce radioaktivní jsou zelená místa, kde nešlo provést výměnu ornice technikou. V blízkosti jaderné elektrárny Černobyl hladina kontaminace stoupá. V samotných domech, kde se tolik neprojevují povětrnostní podmínky, je však situace o několik stupňů horší než na zpevněných plochách.[zdroj?]

Pokud zamoření ustoupí, pak bude možné například zbytky města zbourat a postavit město nové. Problém potenciální obnovy města samotného je dnes více ekonomický než samotného zamoření, není důvodné předpokládát, že by desítky tisíc lidí našly v rozumné vzdálenosti uplatnění. V posledních letech sílí snahy o přeměnu tohoto města na skanzen – jako věčnou výstrahu před lidskou nezodpovědností a neúctou k přírodním zákonům.[zdroj?]

Panorama opuštěného města Pripjať
Panorama opuštěného města Pripjať

Infrastruktura a statistiky[editovat | editovat zdroj]

Plán města
Fotografie někdejšího pripjaťského Paláce kultury "Energetik"(stav k roku 2009)
Interiér pripjaťského plaveckého bazénu Lazurnyj

Statistika platná do dne evakuace města ze dne 27. dubna 1986

  • Obyvatelstvo: Počet obyvatel Pripjati před nehodou v černobylské jaderné elektrárně ze dne 26. dubna 1986 činil 49,4 tisíc s průměrným věkem 26 let. Celková zastavěná plocha – 658 700m², z toho 160 adres se 13 414 byty, 18 ubytoven s 7621 lůžky, 8 rodinných domů a domů hotelového typu s kapacitou 1206 osob. Poznámka: 9 bytových domů (324 bytů) bylo vyhrazeno pro svobodné zaměstnance.
  • Vzdělávací systém: Mateřské školy – 15 pro 4980 dětí, střední školy – 5 s kapacitou 6786 studentů, odborná technická učiliště – 1 s kapacitou 600 studentů.
  • Zdravotnická péče: 1 nemocnice s kapacitou 410 osob, dále 3 kliniky.
  • Komerční zařízení: 25 maloobchodů a obchodních domů; občerstvovací zařízení sestávala ze 27 kaváren či restaurací s celkovou kapacitou 5535 osob; k uskladnění zboží sloužilo 10 skladišť s celkovou kapacitou 4430 tun zboží.
  • Kultura: Palác kultury, polyfunkční kinosál a škola výtvarných umění.
  • Sport: 10 tělocvičen, 3 kryté bazény, 10 střelnic a 2 sportovní stadiony.
  • Rekreace: 1 veřejný park, 35 dětských hřišť.
  • Průmysl: 4 továrny s celkovým ročním obratem 477 000 000 rublů.
  • Dopravní obsluha: Pripjaťský říční nákladní přístav, železniční nádraží Janov, 167 městských autobusů, dále pak byl zaměstnancům JE Černobyl k dispozici podnikový vozový park.
  • Telekomunikace: Ve městě bylo registrováno 2926 soukromých telefonních linek obsluhovaných Pripjaťskou telefonní společností, dalších 1950 služebních linek vlastnily společně JE Černobyl a městský odbor architektury a územního rozvoje.

Pripjať v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vzestup a pád atomového města snů: Projděte se s námi ulicemi opuštěné Pripjati. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  2. a b c THE LIFELESS SILENCE OF PRIPYAT. Time magazín [online]. 23. červen 1986. Dostupné online. ISSN 0040-781X. 
  3. BRATKIN, Dmitry. The first building to collapse in Pripyat [online]. pripyat.com, 27. červenec 2005 [cit. 2010-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-04-27. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠČERBAK, Jurij. Černobyl. Praha: Práce, 1990. 142 s. ISBN 80-208-0708-X. 
  • BERÁNEK, Jan. Černobyl po 11 letech : tragédie, která nekončí. Brno: Hnutí DUHA - Přátelé Země ČR, 1997. 41 s. ISBN 80-902056-4-X. 
  • ALEKSIJEVIČOVÁ, Světlana. Modlitba za Černobyl. Brno: DOPLNĚK, 2002. 229 s. ISBN 80-7239-082-1. 
  • Robert Polidori, Elizabeth Culbert. Zones of exclusion: Pripyat and Chernobyl. Göttingen: Steidl, 2004. 104 s. ISBN 9783882439212. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]