Nejvyšší zemský podkomoří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Podkomoří)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nejvyšší zemský podkomoří (obvykle uváděn jen jako podkomoří, latinsky subcamerarius, německy Unterkämmerer) byl v dvanáctičlenném kolegiu devátým nejvyšším zemským stavovským úředníkem v Čechách. Obdobně na Moravě patřil mezi sedm nejvyšších zemských úředníků. Vedl agendu správy královských měst.

České království[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší zemský podkomoří se vyvinul z úřadu podkomořího, který patřil k nejstarším, původně královským úřadům. Nejstarší zmínka je už z roku 1185. V Čechách i na Moravě se častěji připomíná v první polovině 13. století, ale až v 2. polovině lze postihnout jeho činnost. Název úřadu pochází z výrazu sub camera regis, tedy pod panovnickou komorou. Podkomoří měl na starosti královská města a kláštery založené členy panovnického rodu. Vybíral hotové peníze z komorního zboží, tedy z dominia speciale, kde nebyl král omezován tlakem šlechty. Potvrzoval městskou radu při výročních soudech, rozhodoval o odvolání z městského soudnictví a vyhlašoval příkazy a žádosti panovníka. V husitské době se funkce podkomořího změnila, z úředníka nad městy se stal úředník ve službách měst. V pohusitské době zůstal úřad vyhrazen městskému stavu, konkrétně Starému Městu pražskému. V roce 1486 vytlačili měšťany rytíři. Měl-li však měšťan Starého Města pražského erb, mohl nastoupit do úřadu místo rytíře (fakticky to byl ovšem zase jen rytíř, který žil a vlastnil nemovitost na Starém Městě pražském). To bylo potvrzeno v konečné dohodě roku 1497. Na začátku vlády Ferdinanda I. Habsburského v roce 1527 byla funkce podkomořího podřízena české komoře, která postupně převzala všechny finanční záležitosti. V předbělohorském období byl jmenován na doživotí, po roce 1627 pouze na pět let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Od doby Josefa II. (králem 1780–1790) byl úřad fakticky čestnou funkcí.

Také královnin dvůr měl obdobnou pozici. Podkomoří králové se staral především o příjmy z věnných měst.

Seznam podkomořích v Čechách[editovat | editovat zdroj]

  • 1211–1219 Bohuslav
  • před 1212–1222 Sulislav
  • 1222–1225 Hroznata
  • 1227–1228 Albert
  • 1232–1233 Vata
  • 1234–1236 Záviš z Nechanic
  • 1234–1237 Dalibor
  • 1237–1241 Vok
  • 1249 Pigoldus
  • 1252–1253 Beneš
  • 1253–1258 Markvart z Dunajovic
  • 1258 Pitrolf
  • 1260–1262 Heřman z Rychnova
  • 1263–1269 Oldřich z Hradce
  • 1270 Havel z Lemberka
  • 1271–1278 Dětřich Špaček
  • 1282 Berengar z Meldingu
  • 1284–1286 Vítek z Krumlova
  • 1289 Beneš z Vartemberka
  • 1291 Zbislav (z Třebouně) Zajíc z Valdeka († 1291)
  • 1291–1303 Burkhard Magdeburský
  • 1303–1304 Tas z Vizmburka († 1304)
  • 1304 Appardus Florenčan
  • 1307–1308 Rajmund z Lichtenburka (kolem 1265–1329)
  • 1308–1310 Jindřich z Lipé (asi 1275 – 26. 8. 1329 Brno) – poprvé
  • 1310–1311 Jindřich z Lipé (asi 1275 – 26. 8. 1329 Brno) – podruhé
  • 1311–1315 Walter z Castellu
  • 1315 Jindřich z Lipé (asi 1275 – 26. 8. 1329 Brno) – potřetí
  • 1316 Vok I. z Kravař
  • 1315–1316 Vilém Zajíc z Valdeka (asi před 1289 – 9. 10. 1319)
  • 1317 Fridrich z Schönburgu
  • 1318 Jindřich z Lipé (asi 1275 – 26. 8. 1329 Brno) – počtvrté
  • 1319–1333 Oldřich Pluh z Rabštejna
  • 1329 Záviš
  • 1333–1336 Vilém z Landštejna († 1356)
  • 1336 Oldřich Pluh z Rabštejna
  • 1336–1344 Jindřich ml. z Lipé
  • 1343–1356 Rus z Litic
  • 1362 Mikuláš Biskupův, měšťan pražský
  • 1364 Pešík z Minic
  • 1370 Michal Donátův, rychtář malostranský
  • 1374 Hána, měšťan pražský
  • 1377 Mikuláš Jenteš, měšťan pražský
  • 1381–1384 Jan (Hanko), probošt lubuský
  • 1384 Jiří (Jíra) z Roztok
  • 1387 Pešík z Minic
  • 1387–1394 Zikmund Huler z Orlíku († 23. 6. 1405) – poprvé
  • 1394 Hereš
  • 1394–1402 Zikmund Huler z Orlíku († 23. 6. 1405) – podruhé
  • 1402–1403 Ota III. z Bergova (před 1377 – asi 1414)
  • 1403–1404 Mikuláš z Prahy
  • 1404–1405 Zikmund Huler z Orlíku († 23. 6. 1405 popraven) – potřetí
  • 1405–1412 Konrád z Vechty (asi 1364 – 26. 12. 1431 Helfenburk u Úštěka), 7. arcibiskup pražský
  • 1412–1414 Hájek z Voděnína
  • 1415–1417 Jan z Lestkova († 19. 8. 1429)
  • 1418–1419 Jan Bechyně z Lažan († 1465)[1]
  • 1419–1420 Václav z Dubé a z Leštna
  • 1422 Vilém Kostka z Postupic na Litomyšli († 15. 11. 1436)
  • 1427 Svojše ze Zahrádky
  • 1436–1441 Jan z Kunvaldu na Dražicích
  • 1453–1468 Václav Valečovský z Kněžmosta († 19. 2. 1472)
  • 1468–1485 Samuel z Hrádku a z Valečova († 28. 1. 1488)
  • 1486–1507 Albrecht z Leskovce
  • 1508–1515 Burian Trčka z Lípy a z Lipnice († 30. 3. 1522) – poprvé
  • 1515–1516 Albrecht Rendl z Oušavy na Myslivně († 9. 9. 1522)
  • 1516–1522 Burian Trčka z Lípy a z Lipnice († 30. 3. 1522) – podruhé
  • 1522–1523 Oppl z Fictum
  • 1523–1526 Jakub Kyšperský z Vřesovic († 29. 8. 1526)
  • 1529–1539 Volfhard Planknar z Kynšperku († 25. 5. 1539)
  • 1539–1558 Jiří z Gerštorfu na Cholticích († 9. 6. 1558)
  • 1558–1561 Petr Bechyně z Lažan († 1561)
  • 1562–1591 Burian Trčka z Lípy a Lipnice na Světlé nad Sázavou († 15. 5. 1591)
  • 1593–1601 Humprecht Černín z Chudenic († 1601)
  • 1603–1618 Purkart Točník z Křimic
  • 1619–1620 Prokop Dvořecký z Olbramovic na Vršovicích († 21. 6. 1621 Praha, popraven)
  • 1623–1624 Kryštof Vratislav z Mitrovic na Březině
  • 1624–1640 Přibík Jeníšek z Újezda na Březnici (okolo 1580 – 25. 3. 1651 Praha)
  • 1640–1647 Jan Jindřich Chanovský z Dlouhé Vsi († duben 1647)
  • 1647–1651 Oldřich Sezima Karel Skuhrovský ze Skuhrova
  • 1651 Mikuláš z Gerštorfu
  • 1652–1663 Fridrich Leopold z Věžník († 1663)
  • 1663 Jan Vilém z Gerštorfu
  • 1664–1671 František ze Šeidleru
  • 1671–1682 Lambert František Hřebenář z Harrachu
  • 1682–1691 Jan Petr Hubrich z Hennersdorfu († 11. 2. 1691)
  • 1691–1696 Ferdinand Kryštof ze Šeidleru
  • 1697–1699 Jiří Bechyně z Lažan († 20. 12. 1704)
  • 1699–1707 Jan Václav Obitecký z Obitec
  • 1707–1737 Václav Arnošt Markvart z Hrádku
  • 1737–1739 Jan František z Golče
  • 1739–1747 Václav Kazimír Netolický z Eisenberka
  • 1748–1749 Josef Jáchym Vančura z Řehnic
  • 1751–1764 Arnošt Vilém Malovec z Chýnova a z Vinterberka
  • 1764–1780 Jan Filip z Běšin († 1780)
  • 1780–1814 Jan Marcel z Hennetu († 18. 2. 1814)
  • 1814–1818 Josef Goldammer († 8. 3. 1818)
  • 1820–1832 Josef Kučera

Seznam podkomořích králové v Čechách[editovat | editovat zdroj]

  • 1267–1275 Řehoř z Dražic
  • 1404 Mstidruh z Adlaru
  • 1413 M. Štěpán (spolukancléř králové)
  • 1460 Augustin z Dlouhé Vsi
  • 1464–1468 (prosinec) Vilém z Duban a z Čijevic († prosinec 1468)
  • 1469 (?) – 1475 (?) Aleš Berka z Dubé (?) (1463, nejvyšší komorník králové)
  • 1523–1537 Petr Rašín z Rýzmburka na Staré
  • 1537–1542 (11. 9.) Jan Litoborský z Chlumu na Pecce († 11. 9. 1542)
  • 1543–1547 Volf z Vřesovic na Teplicích
  • 1548–1551 Adam Řepický ze Sudomíře na Řepici († 1551)
  • 1552–1569 Oldřich Dubanský z Duban na Liběšicích
  • 1570–1575 Michal Špánovský z Lísova na Pacově
  • 1576–1594 Humprecht Czernin z Chudenic († 1601)
  • 1594–1603 (20. 1.) Hertvík Zejdlic ze Šenfeldu na Chocni († 20. 1. 1603)
  • 1603 Štěpán Jiří ze Šternberka na Postoloprtech
  • 1604–1615 (26. 2.) Adam starší z Valdštejna na Žehušicích († 26. 2. 1615)
  • 1618 Kryštof Vratislav z Mitrovic na Březině – poprvé
  • 1619–1620 Jindřich Otta z Losu na Komárově (1541 – 21. 6. 1621 Praha, popraven)
  • 1620 (?) – 1623 Kryštof Vratislav z Mitrovic na Březině – podruhé
  • 1623–1631 Filip Fabricius z Hohenfallu (asi 1570 Mikulov – 1631 Praha)
  • 1633–1636 Petr Jiří Příchovský z Příchovic na Oseku
  • 1638–1640 (24. 2.) Zdeněk Lev Libštejnský z Kolowrat († 24. 2. 1640)
  • 1640 (27. 3.) – 1642 (červen) Vilém Jindřich Bezdružický z Kolowrat
  • 1642–1647 (správce) Jan Začal z Bíletína
  • 1647–1657 Jindřich Kustoš ze Zubří a z Lipky
  • 1658–1672 (14. 1.) Jan z Konens († 14. 1. 1672)
  • 1672 (6. 5.) – 1684 Kryštof František Vratislav
  • 1684 (15. 9.) – 1689 Karel Fridrich z Daun
  • 1690 (7. 1.) – 1708 Jan Karel z Valdštejna († 1708)
  • 1708 (20. 10.) – 1726 (13. 4.) Jan Adam Záruba z Hustiřan († 13. 4. 1726)
  • 1727 (1. 8.) – 1749 Leopold z Rottal
  • 1749 (21. 12.) – 1771 Ferdinand Jakub Kokořovec z Kokořova
  • 1771 (26. 1.) – 1798 (22. 8.) Jan Nepomuk ze Šternberka († 22. 8. 1798)
  • 1798 (10. 11.) – 1827 Filip Krakovský z Kolowrat

Moravské markrabství[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší zemský podkomoří se řadil vedle zemského hejtmana, českého (královského) maršálka, komorníka, sudího, hofrychtéře a písaře k nejvyšším zemským úředníkům Moravy. V roce 1523 za Ludvíka Jagellonského (markrabětem 1516–1526) bylo potvrzeno, že úřad bude v rukou rytířů. Byl sněmovním předsedou měst a prelátů. Původem dvorský úředník se sice počítal mezi zemské úředníky, ale až do roku 1545 přísahal pouze králi, nikoliv zemské obci. V 16. a 17. století došlo jako v Čechách k omezení jeho pravomocí, po roce 1726 byl jen přísedícím královského tribunálu.

Seznam podkomořích na Moravě[editovat | editovat zdroj]

  • 1412–1417 Oldřich z Hlavatec
  • 1417–1418 Hájek z Hodětína
  • (1419 Jan z Leskovce, místopodkomoří)
  • 1424–1434 Jošt Hecht z Rosic
  • 1435–1440 Václav z Kukvic a Kněnic
  • 1441–1456 Beneš z Boskovic
  • 1459–1466 Karel z Vlašími na Úsově
  • 1475 Hynek z Lichtenburka, z Bětova na Sádku
  • 1479–1484 Jan Planknar z Kynšpterku
  • 1485–1490 Jan z Lomnice na Meziříčí
  • 1491 Václav Čech z Hrádku
  • 1496–1506 Václav z Ludanic
  • 1516–1520 Jiří z Vlášími na Úsově
  • 1520–1526 Vilém Kuna z Kunštátu († 1547/1548)
  • 1527–1545 Jan z Kunovic na Uherském Brodě
  • 1547–1560 Přemek Prusinovský z Víckova
  • 1562–1563 Albrecht z Boskovic
  • 1564 Jan ze Zastřizle a na Buchlově
  • 1564–1566 Jetřich z Kunovic
  • 1567–1571 Jáchym ze Zdědína a na Zdounkách
  • 1572–1578 Jan Haugvic z Biskupic na Radčicích
  • 1578–1596 Mikuláš z Hrádku
  • 1600 Zikmund z Dietrichsteinu z Holenburka
  • 1603–1610 Jan Moš z Moravična na Benešově a Stražisku, císařský rada
  • 1613–1634 Karel Haugvic z Biskupic na Linhartovicích
  • 1638–1647 František Magnis (1598 – 7. 12. 1652)
  • 1647 Jan starší Jakartovský ze Sudíc
  • 1667–1681 Bedřich z Opršdorfu, Aichu a Friedštejnu
  • 1680–1692 Jan Maxmilián Kobylka z Schönwiesen († 1692)
  • 1693–1701 František Karel z Liechtensteinu na Kastelkornu
  • 1702–1722 Filip Hynek Breuner
  • 1723–1727 Jan Kryštof Řikovský z Dobrčic
  • 1728–1748 Jiří Bedřich Žalkovský z Žalkovic
  • 1749–1763 Adam Hynek Berchtold z Uherčic (27. 3. 1701 Police – 1786)
  • 1763–1765 Leopold Šlik
  • 1765–1770 Jan Kryštof Blümegen (8. 7. 1722 – 5. 10. 1802 Brno)
  • 1770–1805 Hynek Schröfl z Mansberku
  • 1806–1808 František Roden († 1808)
  • 1810–1826 Krystián Hentschl
  • 1827–1841 Karel Zikmund Bukůvka († 1841)
  • 1841–? Filip Hentschl

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 46. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online. 
  • BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 92–93. 
  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 257. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 89, 208–210. 
  • MALÝ, Karel, a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 67. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 397, 453–454. 

Související články[editovat | editovat zdroj]