Humprecht Czernin z Chudenic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o Humprechtovi Czerninovi z Chudenic, zvaném Pobožný. Další významy jsou uvedeny na stránce Humprecht Czernin z Chudenic (rozcestník).
Humprecht Černín z Chudenic
Czernin von Chudenitz -Wappen (Dobra Voda fecit).png

Nejvyšší zemský podkomoří Českého království
Ve funkci:
1593 – 1601
Panovník Rudolf II.

Podkomoří králové v Čechách
Ve funkci:
1576 – 1594
Panovník Rudolf II.
Předchůdce Michal Špánovský z Lísova
Nástupce Hertvík Zejdlic ze Šenfeldu

Hejtman Pražského hradu
Ve funkci:
1576 – 1599
Panovník Rudolf II.
Předchůdce Mikuláš Miřkovský z Tropčic
Nástupce Šťastný Mošovský z Moravčína

Císařský rada
Panovník Rudolf II.

Hejtman Plzeňského kraje
Ve funkci:
1572 – 1573
Panovník Maxmilián II.
Předchůdce Kryštof z Roupova a Častolár Hradištský z Hořovic
Nástupce Mořic Šlik z Holíče a Kryštof Markvart z Hrádku
Volební obvod spolu s ním Jan Hostouňský z Rabštejna

Narození 1525
Úmrtí 1601
Místo pohřbení Kostel sv. Jana Křtitele v Chudenicích
Choť Ludmila Kotzová z Dobrše († 1583)
Rodiče Diviš Czernin z Chudenic
Děti Jindřich, Adam
Příbuzní bratr: Jan Czernin z Chudenic († 1580)
švagrová: Marianna z Říčan
vnuk: Humprecht Czernin († asi 1637)
vnuk: Jan Maximilian Czernin († 1657/1664)
vnučka: Anna Eliška, provdaná z Gutštejna a podruhé Kotzová z Dobrše
synovec: Diviš Czernin (1565–1621)
synovec: Humprecht III. Czernin (1570–1632)
synovec: Heřman Václav Czernin (1576–1651)
Sídlo Chudenice
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Humprecht Czernin z Chudenic, též Humprecht Černín z Chudenic, zvaný Pobožný (1525–1601) byl český šlechtic z chudenické větve rodu Černínů z Chudenic. Byl císařským radou, rytířem Řádu zlatého rouna,[1] hejtmanem Pražského hradu a podkomořím.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší syn zchudlého rytíře Diviše Czernina z Chudenic († po 1548). Jeho bratr Jan (nejstarší; asi 1549/1554–1558), který zastával úřad hejtmana Vltavského kraje a výběrčího královských daní, byl zakladatelem nedrahovické větve rodu. Ze všech sourozenců měli potomky právě jen Humprecht a Jan.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Veřejnou činnost zahájil nejprve ve funkci hejtmana Plzeňského kraje (1572–1573).[2][3] Kariéru udělal za vlády Rudolfa II. V letech 1576–1599 zastával úřad hejtmana Pražského hradu,[3] v letech 1576–1594 byl podkomořím králové,[4] to znamená, že se staral o příjmy z věnných měst. V letech 1593–1601 byl dokonce královským podkomořím.[3] Mimoto byl od roku 1574 přísedícím komorního a dvorského soudu, v letech 1580–1599 se uvádí jako rada královské komory a v letech 1582–1600 byl členem zemského soudu za rytířský stav.[5]

Na Chudenickém zámku se nachází Andělský pokoj, kde podle rodové legendy anděl Humprechtovi zvěstoval smrt a vyzval ho k účasti na mši v kapli sv. Wolfganga, která se nachází na vrchu nad Chudenicemi.[6] V kostele sv. Jana Křtitele v Chudenicích se dochoval jeho náhrobní kámen z pískovce. Pochází z roku 1601 a Humprecht je na něm vyobrazen v rytířské zbroji, nechybí ani latinský nápis s datem jeho úmrtí. Je umístěn ve stěně presbytáře, avšak původně kryl vstup do rodové hrobky. Zachoval se, protože byl poději zakryt novou podlahou.[7]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Po otci zdědil tvrz Chudenice s dvorem a ves. Tvrz nechal přestavět na renesanční zámek obdélného půdorysu. Za své zásluhy si 2. ledna 1592 vysloužil u císaře Rudolfa II. povýšení Chudenic na městečko s právem na znak, pečeť a tržní právo.[8] Konkrétně se směl pořádat roční trh na koně a dva trhy roční.[8] Humprecht byl také majitelem pusté vsi Bělýšov (Bělejšov) a Ohražensko. Dále vlastnil Kramolín, Slatinu a Trnčí. Od Jindřicha Mladoty z Jilmanic koupil městečka Poleň a Poleňku. V roce 1581 koupil od Kanických ves Bezpravovice, poté statek Únějovice. V roce 1590 koupil ves Kámen, která předtím patřila ke Švihovu. V roce 1593 se stal majitelem vsi Řakom s dvorem, lesem Doubravou a pustou vsí Pravětice.[1] Městečko Švihov s vodním hradem získal od věřitelů zadluženého Heralta Říčanského z Říčan roku 1598.[9]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se Ludmilou (Lidmilou) Kotzovou z Dobrše († 1583). Narodily se jim následující děti:[10]

  • 1. Anna
  • 2. Jan († asi 1599)
    • ∞ Lidmila Byšická z Byšic († 1601)
  • 3. Jindřich († 1640) svobodný pán 1629, hejtman plzeňského kraje
    • 1. ∞ Kryzelda Kokorzowská z Kokorzowa († asi 1614)
    • 2. ∞ Veronika Čejková z Olbramovic
  • 4. Adam († 1622)
    • Johanka z Lokšan († po 1622)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NOVÁKOVÁ, Stanislava. Příspěvek k dějinám panství Chudenice. In: MALÁT, Viktor. Chudenice: archeologie, dějiny, současnost. Praha: Public 21 TV, 1992. S. 17.
  2. MAREŠ, Petr: Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564-1616/1617; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; Praha, 2011 (rigorózní práce) s. 117 dostupné online
  3. a b c BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 68. 
  4. BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 93
  5. STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království Českého v době rudolfínské; Praha, 2014 s. 197, 276, 280, 291, 365 ISBN 978-80-87284-38-4
  6. * MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 107. 
  7. JUKLÍČKOVÁ, Jaroslava. Rodová sídla a funerální památky Černínů z Chudenic v 17. – 19. stol. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, 2012. Dostupné online. S. 25–26. 
  8. a b ŽÁKOVÁ, Miroslava; POUZA, Ludvík. Perličky z historie Chudenicka. Příprava vydání Marcel Bezděk. Chudenice: Městys Chudenice, 2017. 36 s. S. 4. 
  9. BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 338. 
  10. MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2019-07-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]