Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat
Erb Libštejnských z Kolovrat
Erb Libštejnských z Kolovrat

Podkomoří králové v Čechách
Ve funkci:
1638 – 24. únor 1640
Panovník Ferdinand III.
Nástupce Vilém Jindřich Bezdružický z Kolovrat

Hejtman Boleslavského kraje

Hejtman Litoměřického kraje
Ve funkci:
1623 – 1629
Panovník Ferdinand II.

Císařský komorník
Ve funkci:
1623 – ?
Panovník Ferdinand II.

Císařský rada
Ve funkci:
1623 – ?

Komoří arcivévody Leopolda V. Tyrolského
Ve funkci:
1612 – ?

Královský číšník
Ve funkci:
1607 – ?
Panovník Rudolf II.

Narození 30. listopadu 1588
Úmrtí 24. února 1640 (ve věku 52 let)
Místo pohřbení Praha
Choť 1. Helena Eliška Berková z Dubé a Lipé († 1632)
2. Kateřina z Vrtby († po 1652)
Rodiče Albrecht VI. Libštejnský z Kolovrat († 1586)
Alžběta Kavková z Říčan († 1585)
Děti 1. Václav František (1634–1659)
2. Marie Polyxena († 1671)
Příbuzní bratr: Jan Libštejnský z Kolovrat (1550–1616)
bratr: Jaroslav Libštejnský z Kolovrat (1553–1617)
bratr: Jindřich Libštejnský z Kolovrat (1570–1646)
bratr: Heralt Václav Libštejnský z Kolovrat († 1630)
synovec: Oldřich František Libštejnský z Kolovrat (1607–1650)
děd: Jaroslav IV. Libštejnský z Kolovrat († 1530)
babička: Mariana Žďárská z Chrastu († 1581)
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
15. dubna 1624 říšský hraběcí stav
VOJENSKÁ KARIÉRA:
1620: plukovník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, také Liebsteinský z Kolowrat, případně Zdeněk Lev Kolovrat-Libštejnský, také Kolowrat-Liebsteinský (158824. února 1640)[1] byl český šlechtic z rodu Kolovratů. V roce 1624 byl povýšen do hraběcího stavu a v letech 1638–1640 zastával úřad podkomořího králové.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z panského stavu. Narodil se jako nejmladší syn Albrechta VI. Libštejnského z Kolovrat († 1586) a jeho 3. manželky (sňatek 1. ledna 1566) Alžběty Kavkové z Říčan († 6. března 1585, pohřbena v Tochovicích). Měl několik nevlastních sourozenců z předchozích manželství otce. Jeho starší nevlastní bratři z otcova prvního manželství Jan (1550–1616) a Jaroslav (1553–1617) zastávali dvorské úřady u habsburského dvora. Jeho vlastní bratr Jindřich Libštejnský z Kolovrat (1570–1646) zastával nejvyšší zemské úřady Českého království.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Bavorsku na univerzitě v Dillingenu (Dillingen and der Donau). V roce 1607 se stal královským číšníkem a v roce 1612 komořím arcivévody Leopolda V. Tyrolského (1586–1632). Za třicetileté války byl aktivní i v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka.[2] Po porážce stavovského povstání stál v čele jedné z rekatolizačních komisí a za své služby Habsburkům byl 15. dubna 1624 povýšen do říšského hraběcího stavu. Už v roce 1623 se stal císařským radou a komořím. V letech 1623–1629 zastával úřad hejtmana Litoměřického kraje a ve 30. letech Boleslavského kraje. Kariéru završil jako podkomoří králové (1638–1640), který měl na starosti příjmy z věnných měst.

Zemřel 24. února 1640 a byl pohřben v Praze.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Vlastnil Pirkštejn.[2] Konojedy získal od své první manželky Heleny Elišky, která je zdědila po svém bratru, zemském hejtmanovi v Kladsku, Adamovi Gotfrýdovi Berkovi z Dubé.[3] V roce 1623 koupil sloupské panství jako císařský konfiskát po Volfovi ze Solhauzu za sníženou cenu. K hradu tehdy patřily kromě dvou poplužních dvorů okolní vsi Sloup, Radvanec, Chomouty, Bukovina, Záhoří, Svitava, Lindava, Velenice a díl Skalice.[4] Nedaleký berkovský zámek byl v roce 1630 nákladně opraven. Panství bylo o devět let později poničeno švédskými vojsky vedenými generálem Johanem Banérem. Závětí určil hlavním dědicem svého majetku jediného syna Václava Františka, člena jezuitského řádu. Manželku zabezpečil dvaceti tisíci kop grošů, vsí Polevskem a berkovským zámečkem pod hradem.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se dvakrát. Nejdříve si vzal 14. února 1609 Helenu Elišku Berkovou z Dubé a Lipé (také uváděná jako Alena Eliška, † 2. února 1632), dcerou Adama Berky z Dubé a Lipé († 1583) a Kateřiny z Hungerkoštu († 1564). Zemřela tragicky, cestou z Konojed do Prahy byla přepadena loupežníky a zavražděna.[3] Pohřbena byla v Praze. Podruhé se oženil s Kateřinou z Vrtby († po 1652), dcerou Jana Hroznaty z Vrtby a Barbory Čejkové z Olbramovic. Z druhého manželství se narodily dvě děti:[1]

  • 1. Václav František (14. 3. 1634 Praha – 9. 10. 1659 Řím, pohřben v Římě), 1. listopadu 1650 vstoupil do jezuitském řádu a jemu také věnoval svůj majetek.
  • 2. Marie Polyxena († 24. 4. 1671 Vídeň)
    • 1. ∞ (1650) Karel Heřman Koc z Dobrše († 17. 5. 1655)
    • 2. ∞ (23. 10. 1656) Otto Felix z Heussensteinu († 5. 11. 1693 Vídeň)

Kateřina se po smrti manžela znovu provdala za Jiřího Petra Kokořovce z Kokořova († 1650).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Kolowratů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-12-21 [cit. 2019-12-31]. Dostupné online. 
  2. a b JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 31. 
  3. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. III. svazek: Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 210. 
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. III. svazek: Severní Čechy, s. 425

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 31. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]